Megs komentáře u knih
Upřímně? Z hlediska kvadruparetičky mám z knihy smíšené pocity. Mám pocit, že autorka si vzala moc velké sousto - tedy závažné, aktuální téma, ale neuměla ho podle mě dostatečně propracovat do hloubky. Občas jsem měla pocit, že se jednoho dne Moyesová probudila a řekla si "napíšu o eutanasii", ale přitom knize chyběl dostatečný vhled do problematiky. Kam se hrabe na autobiografii Kluuna!
Plus mi vadila absence Willova pohledu na věc. A nebyl přitom klíčový? Víme, jak to prožívala Lou, rodina Willa, rodina Lou, ale o Willovi víme jen z vyprávění druhých. A to podle mě knize ubírá na kvalitě. Určitě zajímavé čtení, ale z mého pohledu dost klouže po povrchu.
Strhující kniha, které se zatím nic nevyrovnalo. Ani Hvězdy nám nepřály ani Než jsem tě poznala. Husí kůže od začátku do konce a nechyběly ani slzy.
Kniha je zajímavá tím, že celá otevřeně pojednává o sexu, což není zas tak obvyklé. Co už je ale méně zajímavé je slovní zásoba autorky na úrovni šesté třídy (možná i šesťák by ji slohově porazil:), nulová dějová linie a omílání jednoho a totéž pořád dokola. Ač jsem četla jedním dechem (zvědavost je hrozná věc), o vyšším hodnocení nemůže být řeč.
Oddychovka, kterou jsem četla jedním dechem. Nechyběla romantika, napětí dojímavé chvíle i happy-end. Sice psaná jednoduchým jazykem, ale vůbec mi to nevadilo. Bod strhávám za "Týdžeje" a "Kolu". Tohle počešťování fakt nemusím.
Bylo to čtivé. Námět byl nesmírně zajímavý, nicméně mi přijde, že děj mohla autorka víc propracovat do hloubky a hlavně by místy mohl být trochu víc napínavý. Za mě tedy pouze "dobré".
I když je kniha psána pohledem sedmnáctileté dívky a do první poloviny mi připomínala typickou teenagerskou oddychovku, v druhé polovině jsem nestačila valit oči. Perfekní, strhující obrat v ději, který mě ohromil natolik, že už mám doma druhý díl. Četla jsem jedním dechem.
Krásná kniha. Pro mě mnohem zajímavější, než "Než jsem tě poznala". Oceňuji prolínání časových linií, ukázky z konverzací na začátku každé kapitoly i hmatatelné emoce. Doporučuju :-)
Skvělá, zajímavě pojatí odborná kniha o osobách s tělesným postižením. Doporučuju.
Kniha těží z úspěchu prvního a druhého dílu a je psána také podle stejného čtenáře. Ale "opakovaný vtip přestává být vtipem" a platí to i v případě této knihy. Nudné, předvídatelné a někdy i vyloženě trapné. Bohužel :(
Postupně jsem si Stijna oblíbila a fandila mu. Ale kniha už pro mě nebyla tak silná, jako Třetí poločas.
Z počátku fajn, mělo to vtip. Postupně mě však kniha bavila méně a méně, připadala mi uměle natahovaná pomocí zbytečného množství slov. Jsem 50 stran od konce a prozatím jsem knihu odložila. Škoda.