mekkejla komentáře u knih
(SPOILER) Tak tohle bylo velké zklamání... Příběh Doris byl fajn, i když samozřejmě dost neuvěřitelný. Víc by se mi líbil, kdyby byl prostě vyprávěn sám za sebe. Napasování na jména v adresáři bylo podle mě chvílemi dost na sílu - proč by si tam jinak proboha psala třeba Mika?? Jak už je tu zmíněno v jednom komentáři - autorka do knihy nacpala zbytečně moc témat (válka, drogy, znásilnění - asi vlastně 2x, smrt matky u porodu, smrt novorozence,...) a neměla čas nic rozvést hlouběji. Linka ze současnosti mě vyloženě štvala. Jenny mi byla nesympatická svým fňukáním a podceňováním se. Dialogy s jejím manželem a synem jsem protrpěla a její chování k malinké dceři, kterou sebou tahala spíš jako kouli na noze, bylo pro mě taky nepochopitelné.
(SPOILER) No já si nemůžu pomoct, ale libovat si nad tím, jaká je to romantická oddechovka, když tam jedna z hlavních postav v podstatě promarnila život díky blbosti vlastní mámy a nakonec umře na rakovinu, mi přijde hodně zvláštní. Paříž krásná, čokoláda lákavá, ale jinak se mi příběh moc nelíbil.
Tak dlouho jsem se těšila na české vydání! Trochu jsem se bála, jestli náplní má velká očekávání, ale obavy byly naprosto zbytečné. Byla prostě úžasná! Já nevím, jak to autorka dělá, ale stvoří vždy tak reálně vypadající celebrity a celou jejich kariéru a dílo. U Daisy Jones jsem si prahla po tom pustit její hudbu, teď bych si zase hned pustila Malé ženy.
Tohle bylo hustý, bolavý, ošklivý, beznadějný a přitom tak uvěřitelný a pochopitelný. Opět se mi potvrdilo, že většinu problémů by vyřešilo upřímné jednání a sdělení svých pocitů. Ale tak to by pak nebylo o čem psát, že. Jinak sama jsem právě těhotná, takže některé kapitoly byly pro mě fakt celkem utrpení, ale přitom mě ani nenapadlo knihu odložit. Škoda, že nemá více čtenářů, zasloužila by si je.
Jedna hvězda padla za tu hromadu politiky, jmen, míst a příběhů, které autor určitě myslel dobře, ale já jsem se v tom dost ztrácela. Nejvíc jsem si užívala část s čarodějným sněmem a pak samozřejmě závěr.
Krásné prostředí. To bylo to hlavní. Příběh byl přeslazený ještě víc než obvykle a celkově mi postava Miny moc nesedla. Je to opravdu nenáročné čtení, u kterého je lepší nepřemýšlet...
Neskutečný životní příběh. Vyprávění je sice jednodušší, ale o to je pro mě uvěřitelnější a upřímné. Ono taky na co nějak literárně přikrášlovat ty hrůzy, co se nejen Eddiemu staly? Proč nějak honosně pojmenovávat to, o co v životě skutečně jde, když je to tak jednoduché... Hodně ve mě zůstala myšlenka o tom, proč se svým příběhem podělil až tak pozdě, proč se svými příběhy spousta lidí nepodělila vůbec a co to pro nás všechny bude možná jednou znamenat...
Miluju propletené příběhy velkých rodin a postupné rozkrývání minulosti, díky kterému můžu pochopit chování jednotlivých postav. To jsem si v této knize užila opravdu naplno.
3 hvězdičky dávám jen za to, že je to Harry a že to díky formě scénáře bylo rychle za mnou.
Já ani nevím, jestli mi přísluší to nějak hodnotit. Je to prostě dokonale promyšlený a skvěle odvyprávěný příběh, který mi poskytl to, co od fantasy knížek čekám - odnesl mé myšlenky pryč od reality.
Docela zklamání. První povídka byla sice plná klišé, ale aspoň milá, prostřední byla za mě total ujetá, poslední taková romantická klasika. No nebýt Vánoce, tak to nečtu.
Harry mě v dětství minul, pak jsem jako čerstvě dospělá viděla filmy a teď po 30ce jsem díky darovaným ilustrovaným vydáním začala objevovat krásy kouzelného světa a jsem unesená... Je to ta nejlepší terapie pro tuhle zvláštní dobu.
Na 5 hvězdiček to sice není, ale pořád je to má milovaná Liane. Nejednou mě pobavila, vyděsila, zklamala a šokovala. Postava Máši byla fakt pěkné psycho. A celkově se mi líbilo, že mezi 9 cizími lidmi bylo tolik různorodostí a zajímavých osudů. A tu hvězdičku možná strhávám za ten průhledný happy end s Frances.
Já vám nevím. Pro mě je ta kniha spíše než osobní hodně subjektivní. Margitiny názory jsou občas lehce vycucané z prstu a přesto za ně bojuje a nepřipouští diskuzi.
Opravdu hodně příjemné překvapení. Strašně moc se mi líbil poetický styl vyprávění a celkově příběhy z uměleckého prostředí mám moc ráda. Zápletka možná byla až překombinovaná, ale tady mi to ani nijak nevadilo. A říkala jsem si, že je celkem škoda, že kniha nemá ilustrace. Takhle jsem si musela vystačit jen s barvitými popisy a svojí fantazií.
Backmana mám opravdu ráda, jeho styl mi sedí, ale tady toho bylo zkrátka nějak moc. Obzvlášť tedy násilí. Ale i tak mám díky skvělému vyprávění pocit, že ty lidi znám... A Benji, to je celkově jedna z mých nejoblíbenějších knižních postav.
Moc krásně napsáno. Je zvláštní, jak moc jsou různé ženy odlišné na pohled a přitom nosí uvnitř tolik stejných pocitů, stejný strach. Nenašla jsem (samozřejmě) žádný univerzální návod, jak dát své duši prostor svobodně dýchat a růst, ale přineslo mi to spoustu námětů k přemýšlení.
Po Haně a Slepé mapě jsem si dala trochu oddech a asi jsem dobře udělala, protože mě kniha teda opět nadchla a jsem naprosto spokojená. Moc se mi líbilo, že jde v podstatě o rodinnou ságu, která řekne vše podstatné a to je na 300 stránkách. Podle mě nám tím autorka chtěla říci, že život je kolikrát pěkně zamotaný a že ideální řešení pro všechny někdy prostě neexistuje. A že každé naše rozhodnutí může mít fatální dopad nejen na nás, ale i na naše okolí.
Tak samozřejmě, že to není literární veledílo, ale opravdu jsem se pobavila a bylo zajímavé nakouknout do hereckého prostředí "zevnitř". Maruščina síla je především v upřímnosti a opravdovosti emocí, se kterými se můžeme ztotožnit i my " neslavní". Na léto je to ideální oddechovka.