Melancholie komentáře u knih

Krásné,nadčasové, chytne to za srce a už nepustí, tato kniha je láska na celý život.

Pokud se nepoučíme z minulosti, budeme nuceni ji opakovat. Je moc důležité aby se k této knize popisující jedno z nejčernějších období našich dějin dostávali stále další čtenáři. Z knih na toto téma se mi spolu se Smrt je mým řemesel zapsala do srdce nejhlouběji.

Co bych dala za to,kdyby mi někdo vymazal paměť a já to mohla číst odznovu bez toho abych věděla,jak to dopadne.

K žádné jiné knize nemám tak nostalgické vzpomínky. Co bych dala za to, přečíst si ji znovu bez toho abych znala děj?

4 12.01.2018

Ale jo,bavilo mě to. Ale asi jsem čekala,že to bude mnohem víc děsivější. Od Kinga mám už asi přečtené povedenější díla, ale těch 1000 stran zabavilo. Připadá mi to jako trochu drsnější Rychlé šípy .

Mám z toho šrámy na duši i na srdci.

Achjo já asi budu jediná osoba na planetě,kterou tohle nebavilo..Cítím se téměř vadná

Je tryzna to číst, ale potom co to dočtete si uvědomíte ,že bylo tryzna žít bez toho.

Asi sama bych se k tomuto dílu nedokopala,ale je to jedna z mála knih z povinné četby co mě bavila. Je to velmi aktuální kniha a hlavně předčila svoji dobu. Tématu utopie a antiutopie se dnešní autoři znovu vracejí. Je to opravdu velmi aktuální když si uvědomíme jak lehce lze k totalitě sklouznout,že?

Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tě nejraděj potkal.

Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.

V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
muž má touhu rozsévače,
žena má úrodný klín...

Chtěl bych tě potkati v lukách. šel bych ti vstříc.
A až bys mi odešla, ach, zvečera již,
bys na mne nemyslila víc,
jen na prosebný a děkovný můj hlas,
jako bych jen splavem byl,
který v lukách krásně zpívat slyšelas...

Píšou mi psaní
vojanští páni,
a tam stojí psáno
dvanáctého ráno
že já musím rukovat,
oh, rukovat.

Voják je voják,
musí bojovat -
vloží k líci pušku,
vezme si na mušku
třeba vlastní srdce své,
oh, srdce své.

Zdrávi vzkázali,
zdrávi napsali,
já jsem rezervista,
básník, anarchista,
zpívám si a proklínám,
oh, proklínám.

Pomašíruju,
zpívat si budu:
modrý rezervista,
rudý anarchista,
v modré dálce rudý květ,
oh, rudý květ….!

Zima se blíží...

I proklel Démon, poražený,
poznovu šílené své sny
a zůstal sám ve vesmíru, bez proměny,
bez naděje, bez lásky...

Žárlivě svoji kořist střeží
zde temná řeka Kazbeku
a hroby v klidu věčna leží
přes věčný neklid v člověku.

7 30.08.2017

Je to klasika,ale Jana Eyerová od její sestry se mi líbila víc

2 24.08.2017

Tak pobuřující dílo to bylo v té době,že Charles musel asi po měsíci od vydání platit pokutu za pohoršování .

2 24.08.2017

Železným korábem s posádkou kostlivců vydáš se do noci,

najdeš cos hledala, nezdar tě čeká však bez přátel pomoci.

Zoufalství, beznaděj do konce života,

domů tě ponese na křídlech samota.

Jdu blejt,velebnosti ! Naprostý hnus. Naprosté dno literatury (ikdyž ani nevím jestli se tento výblitek dá nazvat literárním dílem... Doufám že se mi už nic podobného nikdy nedostane do ruky.

Postapokalyptické ale přeslazené.Jak to všichni vychvalovali, ale já si z toho na prdel nesedla .

1 24.08.2017

Stavební kámen hororu. V dnešní době kdy žánr hororu o tolik pokročil bych to již nejlepším dílem neoznačila. Ale na to před jakou dlouhou dobou to bylo psáno smekám. Viktoriánská éra je pro mě s hororem spjatá. a každý kdo rád čte o upírech ,musí povinně toto dílo přečíst. Je to o tolik lepší než různé teeneger-upíří romantické slátaniny. Takto by měl vypadat hororový román o upírech.

3 24.08.2017

Z těchto končin mám velkou část rodiny, o to víc mi byla kniha bližší. Tleskám autorce ,mladá ale píše s takovým nadhledem .Těším se na další knihy od ní.