Merlinit komentáře u knih
Podivné spojení dost nesourodých žánrů. Nobelova cena za literaturu to nebude, nicméně přečíst se to dalo.
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, tudíž jsem k ní přistupovala nezatížena předsudky. Po troše tápání hned v úvodu jsem se začetla a shledala city hlavních hrdinů velmi pochopitelnými a přes jejich banalitu i hlubokými.
Pomalu plynoucí vyprávění vyústí až do pompézního a dechberoucího finále, které ukáže válku ve vší její absurditě. Moc dobrá kniha.
Kniha, v podstatě dokument, je plná jmen, jejichž nositelům se i přes jejich ve svém epizodním vstupu pouze okrajovou roli, dostává obšírných vysvětlivek. Také zde najdete poznámky stran označení zbraní v Americe devatenáctého století a jejich srovnání se zbraněmi starého kontinentu. Obojí prodlužuje v podstatě banální příběh do zbytečně přebujelého a květnatého vyprávění. Kdyby bylo strhující, uvítám je, bohužel se tak nestalo. Dalším autorovým vrtochem byl fakt, že hlavní hrdina v průběhu svého krátkého žití používal několik jmen, v každém údobí jiné, po nichž autor sahal jaksi namátkou, takže v jednom odstavci hovoří o Billym Kidovi, v druhém o Williamu Antrimovi, v třetím o Billitovi a ve čtvrtém jej nazývá "náš desperát", čímž zdaleka nekončí, protože plejáda jmen nabízí ještě podstatně širší paletu a všechna je třeba využít a opatřit patřičnou vysvětlivkou. Z původně zajímavého literárního námětu tak vytvořil poměrně nudnou a utahanou záležitost.
Ne snad že by byla kniha úplně špatná, ale nějak jsem se do ní nedokázala ponořit. Důvodem patrně bude ten hóóódně pomalý rozjezd.
Milé oddychové čtení. Strasti i slasti jedné (skoro)čtyřicátnice. Současný drahoušek, milý a chápající, bývalý manžel nevalného charakteru, citově rozháraná maturantka Toška, nezletilec Petříček, laskavá sestřenice Anežka, milující, byť těžko snesitelní rodiče, nonkonformní "anglická" teta Hana, přítelkyně Ula, která to s hlavní hrdinkou přece "myslí tak dobře!"... ti všichni (a pár dalších) dokáží průměrné redaktorce udělat ze života dokonalý očistec!
Holčičí čtení, na můj vkus trochu bolestínské a ukňourané, chvílemi těžko uvěřitelné. V obecné rovině přesto pravdivé: život jednotlivců skutečně bývá jiný, než jak vypadá zvenčí.
Verše lehké jako dech, nepostižitelné a neuchopitelné. Krásné.
Výrazně lepší než předchozí díl. Nemám ráda příběhy, v nichž hlavní hrdina "přepne" do módu oběti a nechá se zmanipulovat do formy blábolící trosky, ale při troše snahy a s přimhouřeným okem... Tohle fakt nebylo tak zlé.
Stále stejné slovní obraty, stále stejný styl uslintaného strejce. Tohle asi opravdu nemohu.
Nejslabší díl, v mých očích zcela zbytečný.
Mizérie! Hlavní hrdina zmítající se v poryvech existenciální krize kořeněné dost protivnou špetkou nihilismu mne opravdu nezaujal. Drobty humoru sice potěší, ale je jich v knize tak málo, že celkovému obrazu moc nepomohou.
I přes vysokou výpovědní hodnotu jsem s knihou bojovala. Až do poslední stránky jsem měla dojem, že čtu něčí diplomovou práci- fakta bez vtipu, nadšení, kouzla, poezie
Skvostné! Návštěva Bafutského fona zůstává v paměti navěky. :-D
Milé a laskavé... i recept k vyzkoušení jsem si vybrala.