Merlinit
komentáře u knih

Přečíst se to dalo, proč ne, ale obludně přebujelé množství postav, které do děje zasáhnou jen velmi okrajově, pokud vůbec, dílu moc nepřidalo. Navíc při odosobněném stylu autorky každý zmíněný intimní detail působil podivně kostrbatě.


Kniha potěší ty, kdo mají rádi lidovou písničku.


Žádná velká hloubka, ale poměrně příjemný příběh z období druhé světové. Filatelie je také celkem neokoukaná, romantická linka neurazila (i když ani nenadchla), jednoduché na čtení, nakonec proč ne.


Nějak jsem si nevěděla rady, jak příběh uchopit. Postava hlavního hrdiny stojí za pozornost: jeho vzdělání, moudrost, hlad po vědění a touha sloužit své zemi, to vše je velmi sympatické. Hůř jsem snášela ublížený bolestínský sentiment, jehož je kniha plná. A je ho tam tolik, že mne popuzoval a z původně příjemného, intimního příběhu dělal agitku poplatnou době svého vzniku a devalvující celou knihu.


Kniha je nesporně zajímavá a má vysokou výpovědní hodnotu. I přesto jsem z ní nebyla nijak nadšena. Autorův zvláštně neosobní a sterilní literární styl mne zkrátka nedokázal vtáhnout do děje.


Možná to není kniha pro každého, ale autorce se povedlo napsat inteligentní a opravdu zajímavé povídky. Já jsem nadšena!


Kniha předčila očekávání. Jistě to není čtení pro každého, mně nabídla mnohé.


Ani nevím, co mě štvalo víc. Jestli fakt, že všichni byli v tak zoufalé situaci, nebo to, jak všichni byli profesně skvělí a úspěšní ve všem, na co sáhli. Možná to byla spíš skutečnost, že všichni ustavičné řešili, zda někoho milují (právě teď, v tento okamžik) a zda se s někým (často jiným) mají vyspat nebo ne nebo jak. Také mne rušil autorův slovník: jsme zvyklí z obecné češtiny na slovo "mlíko", není však důvodu, proč by je měl používat autor knihy, pokud je nevložil do úst některé nespisovně mluvící postavě. I výraz "Jde to poznat." patří ke stylistickým splaškům, a takových bylo v knize tolik, že mne ani netěší na všechny vzpomínat.


Póza? Snaha ohromit čtenáře? Sebepropagace? Pár zajímavých myšlenek, to možná ano, ale postavit na tom knihu?


Příjemná jednohubka. Zub času sice zahlodal, ale pořád ještě celkem milé čtení.


Všem se kniha velmi líbí. Mně vlastně také, ale... Gabru většinou obdivujeme a smějeme se jejím kouskům. Až na mne, příliš často mi zatrnulo. Když si Gabra vlastní drzostí (obrovskou) vykoledovala vyšoupnutí před vrátka a donutila mladší sestru jít s sebou do světa, když Gabra poslala mladší sestru "nakoupit" do cukrárny s falešnou mincí, když Gabra zkusila hodit vlastní chybu na sestru a protože to nevyšlo, rozhodla se utopit jejího kocourka... Kolikrát Gabra ošidila mladší sestru spoléhaje se na její dobromyslnost... Cítím bezmoc slabšího dítěte, které ze zkušenosti ví, že nemůže vyhrát... Tohle mne pobavit prostě nemůže. Čtenáři často soudí Málinku, jenže zač vlastně? Za to, že je to hodné, tvárné dítě, závislé na mamince? To je snad v pořádku, ne? Má ráda zvířata, květiny, je blahem bez sebe, když přináší svým blízkým radost. S Gabrou se (někteří) možná víc zasmějete, ale s Málinkou je svět hezčí a milejší.


Další přehlídka chvástavého "chlapáctví", významného pomrkávání a přisprostlého chvastounství.


Nehodnotím lidské kvality autora, vyjadřuji se pouze k jeho básním. Jsou různé: patetické agitky, kalná vyšplíchnutí zmučeného básníkova nitra i výkřiky plné zoufalství a beznaděje. A všechny kostrbaté, klopotné, jen tu a tam příslib nějakých budoucích kvalit, které možná přijdou...asi... jednou... snad...


I přesto, že pan Wintr nebyl humorista v pravém smyslu slova, kniha je zajímavá a zábavná.
