Merlinit komentáře u knih
Neuchvátilo. "Tajemství" omílaná stále dokola, patrně ve snaze udržet čtenáře v napětí působí spíš opačně (osobně mne přestávaly odpovědi zajímat), z lehce načrtnutých pohnutých okolností navíc vždy vylezlo něco zoufale banálního. Tohle asi raději ne, nudila jsem se.
Jakási ukoptěná žoviálnost se táhne za všemi autorovými knihami jak zápach spáleniny, zde tomu nebylo jinak.
Rozjezd v příjemném tempu, pěkně se to četlo. Jak se příběh rozvíjel, zrychlovalo se tempo, v jehož víru se občas dostávalo čtenáři některých poměrně podstatných informací jaksi jen tak mezi řečí (buď to, nebo jsem třetinu knihy prospala) a ve víru posledních událostí bohužel příběh pozbýval na uvěřitelnosti na úkor konspirace. Škoda, zpočátku to vypadalo na slušnou knihu.
Páně Beranův strejcovsky žoviální styl mne nějak ne a ne nadchnout.
Přečetla jsem toho v životě opravdu hodně, tohle mne dokázalo dojmout a to už se stává velmi zřídka.
Slušná kniha, dobré téma, jen mne autorčin styl tak nějak nevtáhl do děje.
Nepřetržitá (a nepříliš duchaplná) plejáda otravných klišé. V jednotlivých povídkách by to možná nevyznělo až tak tragicky, v souboru povídek to bije do očí. Nevěstinec je VŽDY "dům laskavé neřesti", informuje-li galerka četnictvo, pak mu informaci VŽDY "hodí na ucho", přichází-li štábní strážmistr s informacemi za svým nadřízeným, pak jde VŽDY na "meldung", lehké děvy pak bývají (fakt nevím proč) hambářky (patrně od slova hamba), představený písecké kriminálky vrahům VŽDY "plete provaz", znásilnění je VŽDY komentováno "nechtěla jsem, musela jsem", jsou-li četníci zaúkolováni, pak mají VŽDY "nasypáno do žlabu"... Mohla bych ještě dlouho pokračovat, ale tahle kniha za to nestojí, její hodnota je jen v tom papíru.
Nemohu si pomoci, ale o páně Beranově inteligenci a smyslu pro humor nemám nikterak vysoké mínění.
I přesto, že kniha po stránce slohové nijak neohromila, ba ani bohatostím jazyka neoplývá, její výpovědní hodnota je obrovská. Dokonce mne několikrát dojala, zpravidla tam, kde Izzeldin není za mírotvůrce, ale kde z něho mluví otec rodiny.
Různí autoři povídek, různá kvalita. Čtení do vlaku či do čekárny.
Detektivní povídky pana Berana bývají na můj vkus až příliš lidové a žoviální a bohužel se snadno předávkují.