Mermaida komentáře u knih
Bohužel se mi nedařilo se začít, ale knihou jsem se nakonec prokousala. Asi pro mě mělo v tomto případě větší kouzlo film, než kniha.(
Perfektni styl a osobitý humor, s nímž se čtenář mohl potkat již u autorovy prvotiny
Prvok, Šampón, Tečka a Karel. MPE byl oddechový, nápaditý, a hravý. Poutavý a čtivý děj, který se s léty hrdinů stupňuje. Mě kniha rozhodně nadchla. A už naprosto jistě vím, koho s ní obdaruji :-)
Docela oddechové čtení. U mě asi půl na půl - některé povídky byly zajímavé, hezké, vtipné, dojemné, jiné mne naopak vůbec nezaujaly.
Kniha mne moc nezaujala. Možná se na tom podepsalo i to, že mi nevyhovoval styl a jazyk jakým byla napsaná. Vněčem strohá, v něčem moc utáhlá a popisná. Příběh o Ance, služce, z dob Uher je takový krátký popis ve vzpomínkách jednoho dlouhého života.
Chvílema brečím, chvílema se směju, dle toho jak otáčím stránky a jak příběh plyne. A pak je po všem a ve vás to vře, to napětí, síla, smutek, ale i láska, oddadost, přátelstí, a také odpuštění...
Babička, jenž pozdravuje a omlouvá se je kniha, která vás s lehkostí vtáhne do děje, aby vás mohla pobavit, ale i dojmout. Ano, ta kniha je plná emocí, příběhů, pohádek a jedné milované babičky a o to víc milované vnučky - Elsy. Podle mne ja kniha skvělá, poutavá a má neobyčejný děj. Buď se do ni zamilujete nebo Vás neohromí, nic mezi tím není. Já si zamilovala Elsu, Alfa, workse a samozřejmě i babičku .)
Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak už to šlo ráz na ráz. Příběh dvou sester je zajímavý, dá se říct i ze života, ale ničím mě nepřekvapil, ani koncem.. Sice jsem konec četla skoro s otevřenou pusou a napjatě, ale když jsem knihu zavřela bylo po všem. Trochu jsem z příběhu měla pocit, že je to Lanczová pro dospělé. Ale určitě si zkusím od Váňové ještě něco dalšího přečíst, třeba překvapí..
Moje druhá knižní detektivka - přišla mi lehce utahaná, a nesedlo mi časté střídání dějových postav místo rozdělení kapitol. Zápletka a rozuzlení bylo celkem napínavé. A do samotného konce jsem se pletla se svojí domněnkou kdo je vrahem.
Kniha byla dle očekávání a dle tématu zajímavá. Ze začátku jsem se jí nemohla prokousat a tak jsem v mezidobí četla jiné knihy, k této jsem se vrátila během volna o svátcích a jakmile začlo vyšetřování dostala kniha pro mne spád, který mi u ní předtím chyběl a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Ačkoliv zhruba od půlky jsem tušila, co a jak se asi tak stalo, občas jsem ale zaváhala a říkala jsem si "Jacobe, to snad ne..." :-) Přiznávám, občas bývám u knih lehce naivní a žiju příběhem. Jen mě na knize mrzí - konec nekonec. Knize bych dala 4 hvězdičky, ale pátou má za to, že se autorka pustila do nelehkého úkolu psát o Aspergerově syndromu, kterého se dle mého velice dobře zhostila.
Nádherná!.. Uchvátila mě - ten smutek, žal, bolest, touha, něha, láska, tanec - ŽIVOT! Bláhový Perdu, který neotevřel a nepřečetl si dopis - proklínala jsem ho za to. A obdivovala, že se vypravil do Provence. Příběh byl poutavý, promyšlený - hezký i smutný zároveň. Měl chuť po poznání a vlídnosti. Láska je sladká i hořká. A děj mi přišel ze začatku dle Perduova vidění hořký a přecházel stránku po stránce ke sladkosti. Už teď vím, že jednou si Jeanův příběh vezmu znovu do ruky a budu ho s ním prožívat. Abych jím mohla být opět pohlcena a mohla ho vstřebávat všemy póry...
Jen jednu věc - knihu bych ale s dovolením přejmenovala na "Ochutnavač knih". Vím, proč se kniha jmenuje Levandulový pokoj, ale tak nějak název, jenž jsem si přebrala z knihy já, se mi zamlouvá pro celek tohoto příběhu daleko víc.
Zajímavě pojatý příběh ze života o starší dvojci a o tom, že nikdy není pozdě se zamilovat do někoho jiného. A také o tom, jak je složité dojít k rozhodnutí zda od člověka, s nímž jste prožili dvě desítky let maželství odejít?
Když pominu to, že jsem knihu dostala jako dar, a vůbec jsem neuvažovala o tom, že si ji přečtu, ale že jí dám dál. Tak musím nakonec uznat, že jsem ráda, že jsem tak neučinila a na poslední chvíli ji otevřela a začetla se. Pro mě můj první Kotleta a nějak sebe samu nechápu, proč jsem od knihy dávala ruce pryč dříve, než jsem ji vůbec otevřela. Asi jsem se dle názvu bála, že je až moc morbidní a sexuální. Ale byla naopak napínavá, četla se rychle a poutavě. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběhy na sebe navazovaly, děj byl plynulý a "magický" a celkový dojem z knihy je pro mne za pět hvězdiček.
Takže já ji doporučuji, ale nemohu ji srovnávat s jinými autorovými knihami.
Každopádně si beru ponaučení, že nebudu odsuzovat knihu před tím, než se jí vůbec pokusím otevřít a aspoň kousek si přečíst.
Jak tu již bylo zmíněno - vyprávění ze 6 pohledů je zajímavý a kniha je s depresivním náhledem. Přesto mi přijde jednoduchá, ačkoliv mapuje běžný manželský život. A takové situace, co jsou v knize se kolem nás zřejmě dějí (a nejenom v manželství). Přesto nakonec strach ze změny a pohodlnost vítězí, přestože všechny postavy si v závěru knihy přejí něco jiného, než kam je autorka a život dovede. Čekala jsem od knihy daleko více.
„Napolo zoufám, napolo doufám.“ Velmi krásná kniha. Austenová prostě uměla. Ale pokud bych měla Annu srovnat s PaP, tak se mi líbila o něco méně. Chyběly mi zde vtipně podané rozhovory.
Mě se kniha celkem líbila, byla humorná a přesto ze života. Od autora jsem zatím četla jen tuto knihu, tudíž nemám srovnání s jinými. Každopádně to byla příjemná oddechovka při marodění :-)
Od knihy jsem asi očekávala daleko více, než mi nakonec dala. Bylo to zřejmě tím, že jsem ji dostala k narozeninám od jedné známé, která byla knihou tak nadšená, že mi ji věnovala. A neboť mám o této slečně velmi vysoké mínění, domnívala jsem se (bohužel marně), že kniha přinese nějaké rozuzlení k životu. Alespoň mě k tomu nabádal citát uvedený na knize v horní části obálky, který hlásá: "Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě". A ono tak nějak nic. Krom toho že život je o ztátách a nálezech. Nemohu úplně říci, že se mi kniha nelíbila. Lehce jsem si oblíbila Millie s jejím zápisníčkem Mrtvých tvorů a lehce jsem nesnášela zaspšklou Agathu a do samotného konce jsem přemítala nad tím, co si mám myslet o Karlovi. Celkově mě ale kniha nenadchla a trvalo mi dlouho prokousat se ji až do konce.
Po letech jsem šáhla po Lanczovce "pro dospělé" - kniha se mi docela líbila, hezky napsaná, pěkný příběh, ale ...... otevřený konec, taková Lanczovská klasika, kterou jsem neměla ráda ani v době dospívání. Jak si asi Verunka/Niky vybere? (právě díky otevřenému konci dávám jen 4hvězdy).
Kniha se četl velmi lehce, bylo to odpočinkové čtení. Líbila se mi, ale pravdou zůstává, že jsem od příběhu čekala více. Tuto knihu jsem četla hned po Duhové ulici, ze které jsem byla nadšená, takže mě tahle ničím nepřekvapila. Bylo to na stejné brdo o bratrech Nolanových: - nechce ženskou na vztah - zjistí že se opravdu zamiloval - přehodnotí. Děj byl poutavější jen díky duchovi, který nás dějem provází a Alexe na každém kroku...
Skvělé čtení (nejen) na léto. Krásné dva romanické příběhy dvou zatrpklých bratrů, kteří se nechtějí vázat, lépe řečeno se závazků (díky atmosféře, ve které vyrůstali) bojí. A přesto najdou lásku opětovanou a "pravou". Knížka byla velmi hezky napsaná, četla se dobře, a líbilo se mi, že jsou oba příběhy spojeny v jednu knihu.