Mermaida
komentáře u knih
Každé řešení má svůj problém
Kerstin Gier
Knihu mi půjčila kolegyně s tím, že je humorná, a že se u ní nasmála, tak že by se mi mohla taky líbit. No, trochu líbila, ale až tak druhá polovina. Ze začátku jsem se nemohla začíst a přišla mi spíš nudná, než humorná, ale dalo se. Pak přišel "dlouho očekávaný" zvrat a já se opravdu občas zasmála a pobavila. Nakonec, i když jsem na tuhle knihu neměla úplně tu správnou náladu, to nebyla zase tak špatná kniha. U mě to hodně zachránil ten "romantický" konec.
Štěstí jiskří jako sníh
Pauline Mai
Ze začátku byla kniha velmi smutná - ostatně svým způsobem byla smutná stále, ale během čtení můžeme pozorovat a z ubíhajících stránek vnímat tu naději, kterou v sobě příběh nese. Bylo to krásně zpracované téma, které se četlo s lehkostí, přestože je v příběhu po celou dobu obsažená smutná linka. Ale je v ní i porozumění, které z knihy sálá skoro stejně intenzivně, jako prostředí vánoční atmosféry, ve kterém se děj odehrává. Jedná se opravdu o velmi příjemné a dojímavé čtení se samými sympatickými postavami, díky nimž bylo hezké sledovat Madity kroky "k uzdravení".
Opravdu hezké a poutavě napsané - rozhodně doporučuji. :-)
Než nás rozdělí láska
Agnès Martin-Lugand
Autorčiny knihy mám moc ráda a vždy se na ně těším. Tato kniha nebyla od jejího pořízení výjimkou. Pustila jsem se do ní, protože jsem chtěla něco "kratšího" a "lehčího". S tím druhým jsem se teda moc netrefila, a přestože kniha to byla na poměr stránek kratší, tak obsahově byla tak silná, že jsem ji nedokázala jen za pár dní a musela jsem si ji dávkovat. Byla to krásná kniha, i když hodně smutná a něčím vlastně i šťastná. Nebojím se přiznat, že při čtení posledních stránek jsem ze svých tváří otírala slzy. Bylo to velmi dojemné a smutné čtení. Podle mě opět jedna z povedených autorčiných knih.
Srdečné pozdravy z Řecka
Alena Damijo
Lehká nenáročná kniha plná humoru. Miluju Řecko, takže když jsem knihu zaznamenala, věděla jsem, že si ji budu chtít přečíst a od autorky jsme už nějakou knihu dříve četla, takže jsem tušila, co čekat. Musím přiznat, že jsem se pobavila. Bylo to fajn zpestření podzimních dní. Taková příjemná humorná oddechovka.
Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
Na knihu jsem se těšila, že mi připomene má dětská léta (v devadesátkách), ale bohužel mě nakonec vůbec neoslovila a nedostala jsem vůbec nic. Zřejmě jsem očekávala daleko víc. Možná zajímavější děj. Zhruba půlka knihy je z pohledu pěťáků a druhá půlka z pohledu již dospělých stejných protagonistů, kteří se potkají na třídním srazu základky. Jak jsem již napsala, mě kniha neoslovila a ani moc nebavila, spíše jsem ji jen "prolétla"...
Hodinář z Dachau
Carly Schabowski
Laskavý a čtivý příběh z jednoho z nejtěžších období lidských dějin. Líbilo se mi, že děj byl vyprávěn z více pohledů - i z jednoho nevšedního. Překvapil mě konec a dost "rozněžnil" - až slza ukápla. Tato kniha mi nepřišla tolik "náročná" jako jiné knihy, které jsem četla třeba z Osvětimi, ale i tak byla tato kniha svým způsobem silná a opět nechala čtenáře nahlédnout do nelehké doby.
Rozhodně stojí za přečtení. Jak bylo zmíněno v knize: "...aby to nikdy nebylo zapomenuto."
Žlutý ptáček zpívá
Jennifer Rosner
Krásný a čtivý příběh z nacistického Polska, který se mi při čtení vryl do srdce. Hezky zpracované téma o poutu matky s dcerou. Pro mě jako čtenáře zase úplně jiný pohled a zpracování z doby druhé světové války, ale opět silná kniha, i když jiným způsobem než knihy odehrávající se v Osvětimi.
Navíc ta krásná obálka a poetický název knihy.
Život není skákací hrad
Petra Hülsmann
Opět milá a příjemně čtivá oddechovka. Mám od autorky přečtené všechny knihy, které u nás vyšly a i když se mi kniha líbila, a líbila se mi provázanost (vedlejších) postav s ostatními autorčinými knihami, kdy se všechny příběhy odehrávají v Hamburku, tak takhle mi zatím sedla asi nejméně a musím se přiznat, že mě místy maličko nudila. A ke konci knihy jsem chtěla mít konec rychle za sebou a nepřišlo mi to nijak "okouzlující". Také jsem měla trochu problém s Nele, i když Class na mě působil sympaticky hned.
Host
B. A. Paris (p)
Bohužel musím konstatovat, že se jedná o první knihu od autorky, která mi nesedla a nebavila mě. Špatně se mi četla, přišla mi nezáživná a zdlouhavá. Když jsem byla zhruba ve čtvrtině knihy, tak jsem si říkala, že mám pocit, že se na těch stránkách snad vůbec nic neděje, a že čtu pořád dokola o tom samém... V polovině knihy přišel jistý zvrat a já si řekla: "ejhle konečně se něco děje". Hm, jenže po pár stránkách nadšení opadlo a já byla zase "na začátku" - chabý a nic neříkající děj. Nakonec nějaké to "něco" přišlo až s epilogem, a i když mě autorka některými vysvětleními lehce šokovala, tak jsem se žádného "wow" efektu nedočkala, a knihu jsem zavřela s myšlenkou, že to bylo asi zbytečných a útrpných čtrnáct dní (čas s touhle knihou, která mě vůbec nenutila k dalšímu čtení).
Škoda, mám od Paris přečtené všechny ostatní knihy a povětšinou byla spokojenost na 4 až 5 hvězdiček, ale jak je vidět, i oblíbený autor může zklamat...
Všude samí lháři
Shari Lapena
Za mě opět skvělý autorčin počin. Opět svým způsobem zvrácené, nepředvídatelné a hlavně čtivé. Autorka si opět se čtenářem bravurně pohrává a vodí ho "za nos". Tak ostatně, co jiného byste čekali v knize, kde jsou všichni samí lháři? Já osobně jsem podezřívala snad všechny. A pak mě šokovala, celá ta událost - za mě opravdu velmi povedená zápletka. Dechberoucí čtení - prostě za mě "klasická" Lapena.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Zajímavá kniha, která vede hodně k zamyšlení. Úplně mě nezasáhla a asi mi toho nedala, tolik co mohla, ale nedruhou stranu zbytečná nebyla.
A hlavně se mi hodí do výzvy. :)
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Tak tohle byla (za mě) jízda od prvních stránek.
Skvěle propracovaná kniha, která mě od prvních stránek vtáhla do děje. Kniha měla spád a své svižné tempo, které si udržela po celou dobu příběhu. Bylo to čtivé, dechberoucí, napínavé a hlavně nepředvídatelné. A navíc to mělo prostě "grády"!
Já osobně byla z knihy a z námětu naprosto spokojená, i s tím, jak to autor celé podal.
Chlapec z bloku 66
Limor Regev
Kniha vypráví (spíše) dokumentární formou cestu Mošeho během 2. SV a holocaustu. Zvěrstva nacistů z pohledu třináctiletého chlapce, kterého při první selekci na rampě v Birkenau zachránila lež o jeho skutečném věku. Nečetlo se mi to dobře, a tentokrát to nebylo jen díky tématu, ale také z toho důvodu, že mi kniha a její písemná forma nesedly, ale cítila jsem, že je potřeba se tímto "svědectvím" prokousat. Jelikož tyhle silné a hrůzné příběhy by se měly číst a jejich "odkaz by se měl předávat dál.
Láska za ostnatým drátem
Hana Radulić
Pěkný příběh - myšleno to, že kniha pojednává o lásce mezi židovskou dívkou a nacistickým důstojníkem. Nevídané a přesto podle skutečné události. Avšak mě zrovna tohle dílo nic nedalo. Kniha byla sice čtivá, ale příběh byl spíše takový strohý. Vůbec mi nesedl styl vyprávění. Sama autorka na konci knihy (v epilogu) píše, že se jedná o dokumentární román., což by odpovídalo. Ale evidentně nic pro mě...
O to více by mě tento příběh o Heleně a Franzovi lákal v jiném podání - "Dívka v pruhovaných šatech" nebo "Černá a purpurová".
Vypravěčka z Osvětimi
Siobhan Curham
Opět pěkné čtení, ale o krutém místě a nelehké době.
Kniha začíná tím, že bylo vyhlášeno, že nesmějí být vydávány knihy, které napsali Židé. Ette se s tím nechce smířit a začne psát pro tajné noviny. Ale nedlouho poté co jsou ostatní ze skupiny zatčeni nacisty se Ette dostane do vězení a posléze do vlaku mířícího do Osvětimi.
Kniha se mi četla hezky, na to o čem vypráví. A nebojím se přiznat, že mi nejednou ukápla slza. Byla poutavě napsaná a postavy byly uvěřitelné. Bohužel i ty hrůzy z Osvětimi (ale o těch jsem nečetla poprvé). Etty a její příběhy byly plné naděje a to se mi na knize hodně líbilo. Bylo to takově nezvykle "povznášející" u knihy, která vypráví o Osvětimi.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Taková milá jednohubka, která rozhodně neurazí.
Popravdě je to moje první autorova kniha, přestože tituly "Sto roků samoty" nebo "Láska za časů cholery" mám v povědomí.
Četla se lehce. A i když jsem dle anotace čekala trošičku něco jiného, než jsem nakonec dostala, z čehož sem byla krapet "vyvedená z rovnováhy", tak nelituji, že jsem tuhle novelu četla.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Musím přiznat, že fantasy už moc nečtu, i když jsem ho dříve dost "hltala", ale nyní dávám přednost jiným žánrům. Tudíž tato kniha šla mimo mě, i když jsem na ní narážela na "instagramu" a tak různě. Ale pak o ní začala dost "rozjařeně" mluvit kolegyně v práci a za pár dní mi ji přinesla "až pod nos" (= půjčila).
A tak se stalo, že jsem na dva týdny propadla do Navarry a do kvadrantu jezdců, léčitelů a písařů. No prostě jsem té knize propadla. Pohltila mě jako stíny jednoho z jezdců a já se nedokázala od ní odtrhnout (i když volný čas a prostor ke čtení mě "odtrhnout se" nutil). Do Violet jsem se docela snadno vžila, a jak víc a víc bojovala s tím, aby v kvadrantu jezdců nezemřela, tím víc mě kniha bavila a pohlcovala. A ta romantická zápletka byla taky boží, sice jsem ji čekala, ale díky ní měla kniha specifický náboj.
No a díky té poslední větě už nyní vím, že i mě nemine druhý díl... :-)
A má poslední tří slova?
Tahle kniha je: čtivá, živá, akční.
No dobře, tak šest.... :-D
Vzdělaná
Tara Westover
Kniha se nečetla úplně lehce, ale přitom je velmi dobře napsaná. Takže to, že se mi nečetla lehce je dáno tématem a emoční stránkou knihy. Kniha byla pro mne jako čtenáře zajímavá, ale pro mě osobně i náročná.
Jedná se o silný příběh, který líčí nejen rodinné vztahy v mormonské rodině.
Střípky z moře
Jenny Hale
(SPOILER) Nádherný příběh s dojímavý rozuzlením. Lauren jsem si zamilovala od prvních stránek. Vlastně všichni z téhle knihy mi byli sympatičtí. Hezky se o nich četlo. Děj byl líbivý, nenáročný a příjemně plynul. Líbila se mi atmosféra příběhu a cítila jsem z knihy takovou zvláštní lehkost, přestože Lauren se snaží vypořádat se smrtí někoho velmi blízkého. Působila na mě lehce kouzelně, ale možná za to může i to konečné rozuzlení, které bylo emocionální.
Já musím říct, že jsem byla opravdu spokojená, kniha mi sedla, jak dějem, tak i postavami. Byla to přesně taková oddechovka, jakou jsem čekala. A ráda bych vyzdvihla i krásnou "letní" obálku, která dodává knize "šmrnc". :)
Vítězové
Fredrik Backman
(SPOILER) Konečně jsem se dostala k završení mé oblíbené série Medvědín!
"Každý člověk, o němž vyprávíme, každá pohádka, kterou uslyšíte, to všechno vede k ní. Tady končí příběhy všech ostatních. Tady začíná její.
To ona je totiž medvěd. Medvěd z Medvědína!
Jednou si díky ní budeme opět připadat jako vítězové.“
Bylo to dlouhý, bylo to vleklý, ale bylo to i neskutečný.
Bylo to uslzené, dojemné, ale také zábavné.
Bylo to jiné, a přesto pořád stejně Backmanovské.
Bylo to zdlouhavé, ale i tak to bylo dech beroucí.
Bylo to zamotané, ale nakonec všechno do sebe zapadlo jako puzzle.
A pokud by vám během čtení přišlo, že je v příběhu něco zbytečné a navíc, tak v konečném celku si uvědomíte, že by to bez toho nebylo ono.
Ale proč se muselo stát to co se stalo? Proč se tento příběh neukončil o sto stránek dříve? Možná proto, abychom pochopili, že nežijeme v pohádkách a ani lidé z Medvědína v nich nežijí.
„Jsme lidé, kteří vyprávějí příběhy, pomocí pohádek se snažíme zasadit to, co prožíváme, do širšího rámce a vysvětlit tak, za co bojujeme, neboť doufáme, že tím omluvíme vše, co jsme natropili.
Pohádky v nás však odhalují to nejlepší i nejhorší.
„Co víc je život nežli okamžiky? Co víc je smích než drobné vítězství nad smutkem? Vteřina, jedna jediná vteřina, kdy v nás není všechno rozbité.“
Copak tohle lze číst bez emocí?
Copak tohle lze číst bez toho, aby jste měli po dočtení srdce na cucky a tváře mokré a slané?
Copak lze to město někde v lesích, kde to voní po třešních, nemilovat?
Copak lze nemilovat Benjiho, Boba, Amata?
Nebo copak lze se nevcítit do Mayi, Any, Miry, Tess, Hannah, a Adri?
Alicie?
Copak to lze?
Když po dočtení si přejete být jako ony!
Být medvěd z Medvědína?!…
