Mermaida komentáře u knih
Na knihu jsem se moc těšila, protože mám knihy, které jsou psané (vyprávěné) ve dvou časových rovinách moc ráda, ale s touhle knihou jsem to tak bohužel ze začátku neměla. Nešlo mi se do příběhu začíst. Přišel mi nezáživný a rozvláčný. Až za druhou polovinou knihy se mi mé vnímání knihy mnohem zlepšilo a četlo daleko lépe a byla jsem konečně i zvědavá, co přinesou další stránky, ale předtím jsem chvílemi uvažovala i o odložení knihy. Ke konci příběhu mě už příběh "vábil" a četl se hezky. Moc se mi líbil dojímavý konec, který mi napravil ten můj "rozpolcený" začátek.
Opět skvělé počtení. Tahle autorčina série se mi líbí čím dál tím víc. Přišla mi propracovaná a promyšlená. Myšlenka a téma "vražd za trest" mi přišla skvěle uchopená a celkem i originální. Na knize mě baví i to, že se autorka nevěnuje pouze danému případu, ale i hlavním hrdinům a jejich soukromí. Celkově jde o nenáročnou detektivku, která se příjemně čte, má spád a nekomplikovaný děj.
Fíha! To bylo zase něco! Tolik různých vjemů po dočtení: Bylo to opět silné (i když pro mě byly Vrány daleko silnější a emočnější) a poutavé. A přitom Tak Jiné. Smutné a zvrácené. Živoucí a otřesné. Děsivé a ubíjející.
Smekám před autorkou za tohle tabuizované téma - za jeho zpracování a za “čtenářovu (= mou) rozpolcenost..
Nemám asi víc slov, která by vystihla tuhle knihu, nebo lépe řečenou mou čtecí duši spojenou nyní s touto knihou, která v sobě ukrývá mnohé.
Autorčiny knihy mám ráda, takže jsem se na její aktuální novinku těšila. Ani tentokrát autorka nezklamala. Povídky se četly velmi dobře - občas se v nich našel "suší" humor, ale i tak mě bavily. Byly ze života - věrohodné a uvěřitelné. Sice se našla jedna nebo dvě povídky, které mne úplně nezaujaly, ale převažovaly ty líbivé, a to je hlavní. :-)
Na odreagování příjemné, sem tam jsem se zasmála, ale jinak mě nijak zvlášť kniha neoslovila. Fejetony byly sice krátké, tudíž se rychle četly. Osobně jsem však měla knihu rozečtenou dost dlouho - jelikož jsem s ní prokládala jiné čtené knihy, hlavně před spaním a na nějakou dobu jsem knihu i na čas odložila. Mě tahle “sbírka fejetonů bohužel neoslovila - zřejmě nebudu správná “krevní skupina.
Autor mě dost překvapil, jak se dokázal vžít do "dívčích/ženských" pocitů. Nečekala bych takovouhle knihu, která by byla vyprávěna ze ženského pohledu a autorem by byl muž. Žánrově to už bylo trochu mimo můj "standardní" čtecí okruh, ale i tak mě kniha bavila. Četla se s lehkostí, i když témata, která v sobě ukrývá byla dost společensky aktuální. Překvapil mě i rozsah - myšleno tak, že se autor nesoustředil jen na jednu "problematiku", ale na vícero. Na to, že se jedná o ani ne dvěstě stránkovou knihu, to byl podle mě docela odvážný krok, se kterým si autor hravě poradil. Postavy byly sympatické a věrohodné. Občas jsem se při čtení zarazila v rozhovorech, protože mi v některých pasážích přišlo, že jsou až moc "dospělé", na to kolik mělo hlavním hrdinům být. Ale nebylo to nijak časté. Zřejmě se najdou čtenáři, kteří si najdou na knize více výtek, ale je potřeba to brát i tak, že knihu napsal mladý autor. A za mě má teda poklonu.
Druhá kniha od autorky a i když se mi o píď víc líbila kniha Kámen nůžky papír, tak tahle stála taky za to. Sice ze začátku se mi kniha lehce vlekla (ale to mám teď období u všech knih), ale posléze se mi děj celkem rozjel a já byla příběhem pohlcena. Autorka čtenáře pěkně vodí za nos a i si sním dost hraje. Myslím, že není uhádnutelné, kdo za vším stojí. Své tipy budete v průběhu čtení měnit, stejně jako já, a když už si budete myslet, že máte stoprocentně vybráno, věřte, že vás autorka vyvede z omylu. Kniha je opravdu napínavá a střídání vypravěčů mezi Ona a On mi přišlo jako skvělý nápad - díky tomu mi přišlo, že je příběh o to napínavější.
Zajímavý námět z prostředí, které osobně znám z dětství a dospívání - u Klánovického lesa jsem na Újezdské straně prožila dvacet let života. Tato kniha byla mým prvním setkáním s autorem a celkově asi třetí detektivkou z českého prostředí. Četla se příjemně, ale že bych knihu "hltala" se teda říct nedá. Zaujala, ale nenadchla. A musím přiznat, že konec mě dost zklamal. Takhle nějak si asi představujeme práci našich "orgánů - pomáhat a chránit".
Má 4. kniha od autora a musím přiznat, že na to, jak jsem se na ni těšila se mi bohužel tentokrát docela vlekla a hůře četla. Měla jsem problém se začíst a tentokrát mi chyběly nějaké spát který já osobně jsem v ději tentokrát neměla Do toho se celé léto potýkám se čtecí krizí, a tak jsem si docela slibovala že mě tato kniha zase ve čtení navnadí. Bohužel tomu tak nebylo. Ale nutno podotknout, že ke konci knihy jsem se konečně více začetla a byla napnutá, jaké výsledky Katino a Tristanovo vyšetřování přinese.. Pár stránek do konce jsem měla k případu svůj typ, který se na konci potvrdil. ;)
Mě kniha zaujala jenom na půl. Z prvního příběhu jsem byla unešená a pohlcená jím. Ten druhý - katolický, ten mě vůbec neoslovil a u toho posledního jsem to měla tak napůl. Svým způsobem byla kniha čtivá, ale pro mě ne natolik, abych s ní trávila každou volnou chvíli. Od autorky to byla moje druhá kniha - první byla Vrány a z té jsem si doslova "sedla na zadek", ale u téhle jsem stejný čtecí zážitek neměla.
Tak tahle se mi zase dost dlouho vlekla a špatně četla. Autorčiny knihy mám povětšinou ráda a tahle se mi příběhem a stylem jakým byla napsaná docela líbila, ale na druhou stranu mi přišla zbytečně zdlouhavá. Klidně bych ji o sto stránek zkrátila a dala tam jen to nejdůležitější z příběhu. Jako celek mi to bohužel přišlo rozvláčné a trochu zamotané.
A to že jsem knihu četla opravdu dost dlouho, tak za to na jednu stranu mohlo i mé stěhování na přelomu července a srpna, kdy jaksi na čtení nebyla úplně čas a energie.
Tak tuhle knihu jsem zavírala s myšlenkou, že mě neskutečně dostala. Byla fakt skvělá. Chytla mě od prvních stránek a nepustila. Hned od začátku jste vtaženi do děje, který má spád, který si kniha drží po celou dobu. Během čtení jsem byla neustále v napětí, jaké rozuzlení nebo naopak zvraty přinesou další stránky. Postavy byly za mě dost dobře vykreslené - a psychologická hra byla výborná. Neustále jsem si pokládala otázku, jak to teda je? Která Sára měla teda zemřít? A když už jsem si myslela, že asi vím, kdo za tím činem stojí, tak jsem otočila stránku a zjistila jsem, že vlastně nic nevím. Při téhle knize budete mít v hlavě pořád nějaké otázky a jen budete doufat, že vám je na konci autorka objasní.
Byla to opravdu nesmírně čtivá kniha, nabitá napětím, emocemi, intrikami. Kdybych ji nemusela uklízet do kabelky během pracovní doby, tak ji mám snad za dva dny přečtenou - já, co čte knihu zhruba týden i dýl. Tuhle jsem rozečtla v pondělí 17.7. cestou z práce a dnes (čtvrtek 19.7.) jsem ji po návratu z práce domů dočetla.
Má první kniha od autorky a možná že i ne poslední :-)
Kniha se mi líbila svým příběh. Poválečný děj. Mladá reportérka zachrání v roce 1946 na Sovětském území Berlína opuštěnou dívku spolu se svým kolegou Rickem a najdou ji náhradní rodinu u Rickových německých přátel. Poté sledujeme Katin život v Americe, jak se snaží prosadit jako novinářka a zpravodajka v době, kdy tuto pozici vykonávali především muži. V závěru knihy, je Katin kolega Rick označen za stoupence komunismu. Jediná Mia (zachráněná berlínská dívka) jej může z tohoto falešného obvinění očistit svou výpovědí.
Příběhem to byla příjemná a dojímavá kniha, ale dlouho mi trvalo se začíst (což mám poslední dobou teď u všech knih), takže to neberte jako znak, že by se kniha špatně četla. Naopak, když jsem se konečně začetla, tak se četla lehce a děj mi rychle plynul. Osobně jsem se párkrát přistihla, že mě některé "zpravodajské" a "reportérské" pasáže trošičku nudily. Ale to je také jen o mém osobním pocitu. Ale přiznám se, že mi při čtení ukápla i nějaká ta slza, protože si příběh pohraje i s emocemi. Hlavní postavy mi byly sympatické a já jim přála, aby vše dobře dopadlo. Zda to opravdu tak bylo se dozvíte, když si knihu přečtete.
Dvě hlavní ženské postavy a téma odboje za 2.SV. Krásně vykreslený příběh o odvaze, o naději a síle slov. V knize se střídají dvě dějové linky, kdy jedna se odehrává ve Francii a druhá v Portugalsku. Ve Francii sledujeme Elaine, která se, po zatčení manžela gestapem, přidává k odbojové činnosti a pomáhá vydávat tajné tiskopisy. Naopak v Portugalsku nás provází Američanka Ava, která zde plní svůj úkol "špionky". Obě tyto ženy spojí nebezpečný úkol, a to snaha zachránit Židovskou matku s jejím synem.
Příběh to byl vskutku nádherný, tvrdím si i říct, že dech beroucí, hodně emoční a silný. Ale také i smutný, odbojová činnost se během druhé světové války neobešla bez obětí. Kniha svým způsobem vzdává hold všem statečným, kteří i přes mučící techniky nacistů neprozradili své spolubojovníky. Od autorky jsem již v minulosti četla kniha "Poslední knihkupectví", ze které jsem byla nadšená, takže jsem měla velká očekávání i od této knihy, ale bohužel je v takové míře nenaplnila. Jak jsem již napsala výše - kniha to byla opravdu dojímavá a poutavá, ale mě se nečetla s takovou lehkostí, jak jsem čekala. Měla jsem neustále pocit, že mi někdo ty stránky přidává a že mi vůbec neubývají. Přišlo mi, že na můj vkus děj až moc pomalu plynul a delší kapitoly tomuto mému pocitu dost přispěly.
Ale po dočtení knihy, jsem byla opravdu ráda, že se mi dostala do ruky a že jsem měla možnost si ji přečíst. Neboť se v ní neukrývá jen zlo 2.SV, ale také nádech romantiky a hlavně dojímavé osudy.
Je to už nějaká chvíle co jsem knihu dočetla, a stále ve mě rezonuje. Hlavně posledních pár stran.
ticho...
Tohle byla hodně silná kniha, a i hodně zvláštní. Tak nějak jinak napsaná, netradičně - prostě zvláštně. Tématem (nebo spíš tématy) to nebyla vůbec "lehká" kniha. U některých pasáží jsem během čtení měla pocit "tíhy na srdci". Nedivím se, že ve mě stále rezonuje. A i když se mi vlastně ve směs líbila, tak je pro mě těžké o téhle knize psát a o dojmech z ní.
Tak konečně dočteno - po dlouhých peripetiích.
Do téhle knihy jsem se pustila díky letošní čtenářské výzvě. A musím přiznat, že jsem si ji musela "porcovat". Nečetla se mi vůbec snadno a ze začátku mě trochu i nudila. Četla jsem ji od konce února po kouskách a prokládala ji jinými knihami. Což mi k jejímu dočtení dost pomohlo. Nakonec, někdy před půlkou knihy, se ve mně pocit z knihy otočil a začala mě víc zajímat a děj bavit. Víc jsem se do příběhu ponořila a byla jsem zvědavá, co dál přinese. Když to sesumarizuji, tak se mi nakonec kniha líbila, i když to nebyl můj vyhledávaný "šálek čaje". Ale jednou za čas si přečíst i něco jiného není na škodu.
Velmi milé a oddechové čtení, přesně takové, jaké jsem si myslela, že to bude. Četlo se to samo, děj nenáročně plynul a já si užívala romanticko-tajemnou atmosféru. Tahle kniha mi sedla, jak dějem, tak i postavami. Ty mi byly sympatické, hlavně hlavní hrdinové příběhu - Melanie a Josh. A i když je nad slunce jasné, jak tahle romance skončí, tak myslím, že na čtivosti ji to vůbec neubralo. Alespoň já byla spokojená.
Tohle se mi tak hrozně vleklo. Věděla jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale tentokrát to u mě nebylo tolik o obsahu, jako spíš o tom, že mě to vůbec, ale vůbec nešlo číst. Ztrácela jsem se v ději (pokud to vůbec nějaký mělo). Bohužel mě tahle kniha vůbec nezaujala a já se do čtení musela nutit. Knihu jsem měla půjčenou od známé, která knihu vychvalovala, tak jsem si pořád říkala, že se to třeba zlomí, ale nezlomilo. Sice jsem knihu nakonec dočetla - ale u mě to byla škoda stráveného času (zrovna s touhle knihou). :(
Na tuhle knihu mě nalákala hlavně poutavá obálka a taky trochu anotace, ale přiznám se, že obsahem jsem zase až tak spokojená nebyla. Kniha je sice poměrně tenká, takže jsem si říkala, že ji budu mít "hned" za sebou, ale jak mě moc nenadchla, tak jsem s ní "otravovala" delší čas než bylo v plánu. Nic mě totiž nelákalo k tomu, trávit s knihou každou volnou chvilku. :( Ani nemohu říct, že by mi ty tři hlavní protagonistky příběhu byly sympatické. Jako chápala jsem Deb, čím ji Margie tak rozčiluje. U Cher jsem se (obrazně) tloukla do hlavy kdykoliv snila o Hunterovi. No a Sarah? Ta mě bohužel ze všech tří zajímala nejmíň. Na druhou stranu měla kniha sem tam místa, která byla líbivá, a u kterých jsem se i usmála nebo se přistihla že s dějem sympatizuji. Osobně se mi nejvíce líbila dějová linka Cher.
Nakonec jsem se rozhodla dát knize 3*, ale je to s "odřenýma ušima".
To jsem si zase hezky početla. :-)
Velmi příjemná oddechovka, plná chleba, na který se mi sbíhala při čtení chuť (a to vůbec chlebová nejsem). Ale je také plná Skotské přírody, milých (i nedůvěřivých) vesničanů, přátelství a vlastně i lásky. Hlavní postava Mila, je sympatické děvče, které před nešťastnou láskou utíká do Skotska, aby tam nakonec potkala lásku... No prostě letní romantika, jak má být. :-)
Musím, ale přiznat, že postava Thea mi byla nesympatická od prvního okamžiku a to jsem ještě netušila "co je zač". :-O
Jinak to byla opravdu moc fajn kniha, která mi hezky ubíhala (ačkoliv to na době jejího čtení není úplně znát, ale délka čtení se tentokrát neodvíjela od toho, že by mě kniha nebavila nebo že by se hůře četla, ale od mého času a možností s knihou trávit čas). Od autorky jsem četla i předešlé knihy a tahle se mi líbila z nich nejvíce.