Mermaida
komentáře u knih
My proti vám
Fredrik Backman
„Viděli jste někdy padnout město? To naše padlo. Viděli jste někdy město povstat? To naše povstalo.“
„Za spoustu let možná nebudeme vědět, jak tenhle příběh nazvat. Budeme říkat, že to byl příběh o násilí. O nenávisti. O protikladech a odlišnostech a městech, která se vzájemně cupovala na kousky. Ale nebude to tak docela pravda.“
„Tohle bylo vyprávění o zimních stadionech a o všech srdcích, která kolem nich tlučou. O lidech a sportu a o tom, jak se obojí občas vzájemně drží. Někdo se zamiloval, někdo klesl na dno, prožili jsme nejlepší i nejhorší dny svých životů. Medvědín jásal, ale taky hořel.“
Medvědín hořel a mě tečou slzy. Ach - zase ty emoce! Ale ono to bez nich u knih pana Backmana prostě nejde. Medvědín je moje srdcovka. A My proti Vám je hned v závěsu! Je to příběh o malém městečku tam někde v lesích.
Příběh o tom, co se stalo poté od jara do zimy. A také o tom, jak to vypadá, když se začne politika míchat do sportu. Koho se pak máme víc bát? Chuligánů s tetováním nebo chuligánů s kravatou? A co když jeden obdivovaný hráč má jedno velké tajemství - tajemství, které se neslučuje s hokejem?
Je to fascinující příběh o hokeji a přitom je hokej jeho vedlejší součástí. Je to hlavně příběh o lidech - o přátelství, o rodičovství, o nenávisti, o žárlivosti, o lásce, a o odpovědnosti. A o spoustě dalších a dalších věcí… A také je to příběh o Jinakosti. Je to příběh o nich a zároveň o Nás Všech!
"Hokejky. Dvě branky. Dva týmy."
Pozn. Já se sem vrátila po skoro šesti letech - jednalo se o re-reading, abych se nyní mohla pustit do třetího závěrečného dílu: do Vítězů.
Medvědín
Fredrik Backman
Miluju! Četla jsem již podruhé.
„Třešně voní vždycky po třešních. Zvlášť v hokejových městech.“
„Třešně vždycky voní po třešních, ale peníze nevoní nijak.“
„Loajalita je za všech okolností chápána jako pozitivní charakterový rys, protože hodně lidí by řeklo, že to nejlepší, co jsme ochotní pro sebe vzájemně udělat, vychází právě z pocitu loajality. Problém je jen v tom, že většina nejhorších věcí, kterých se dopouštíme na ostatních, vychází z loajality taky.“
„Kdo je v Medvědíně nejhorší hokejový chuligán: ten s tetováním na krku, nebo ten s kravatou?“
Ach zase ty EMOCE!
Četla jsem jako re-reading před čtením třetího závěrečného dílu. Jak je možné, že kniha o hokeji, která svým způsobem o hokeji vůbec není dovede čtenáře tak vtáhnout, pohltit, oslovit, okouzlit, rozebrat na tisíc kousíčků, uronit nemálo slz a vyloudit nespočet úsměvů? Ke všemu i čtenáři, kterému tenhle sport “hokej“ pranic neříká? Právě proto! Právě proto, že i když je tahle kniha hlavně o hokeji, tak o něm hned záhy vůbec není! Je o malém městečku tam někde v lesích a o lidech žijících v něm. O síle lásky ke sportu, o síle rodičovské lásky, o přátelství, o porozumění, o nenávisti, o loajalitě ve všech jejích možných podobách. Je o lidech z Medvědína, ale je také o Nás Všech.
Protože: “My jsme Medvědi. Medvědi z Medvědína!
Medvědi serou na mech a všichni ostatní serou na Medvědín.“
Tuhle knihu si buď zamilujete, nebo vám nic neřekne. Záleží, zda se vám pan Backman trefí do čtenářské noty. A mě se rozhodně trefil! ZASE! A ZNOVA!
Poslední restaurace v Paříži
Lily Graham
Tohle byl dech beroucí příběh o jedné dívce, později ženě, která čelí ne zrovna šťastnému osudu. Přesto v knize najdete i velkou část pozitivních emocí. Kniha je rozdělena na tři dějové části a ve všech si čtenář něco najde, ale mě nejvíce padla do noty ta prostřední část - z Provence. Zde se právě setkáváme a poznáváme s Marianne.
Na to, že se kniha z velké části odehrává v okupované Francii se četla moc hezky. Byla propracovaná a bez "hluchých" míst. Vše na sebe navazovalo a bylo vysvětleno. Příjemné čtení z nelehké doby.
Zahrada dávných tajemství
Kelly Bowen
Takhle kniha mě vzala za srdce!
Byl to krásně zpracovaný příběh o válce. Nadějeplný a zároveň velmi smutný. Dějová linka z minulosti je psaná ze dvou pohledů Stasiina a Nikolasova. Oba pohledy se mi hezky četly a oba mě vzaly za srdce. Sledovala jsem jejich strastiplnou cestu "nekonečnou" válkou a doufala ve šťastný konec. Linka ze současnosti nebyla špatná, ale asi mohla být o něco lepší a čtivější. Přišlo mi, že postrádá spád, který měl děj odehrávající se v minulosti. Spíše se mi děj ze současnosti jevil jako taková oddechová vsuvka od té historické linky. Ale tak jako tak, mě tahle kniha chytla od první stránky a já se nechala unášet líbivým příběhem s nádechem romantiky, ale i také krutostmi války, a především odvážností některých žen a mužů.
Za mě rozhodně poutavé čtení.
Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
Já bohužel musím přiznat, že jsem od knihy nedostala to, co jsem očekávala. Kniha mě (bohužel) moc neoslovila, hlavně mi nesedlo zpracování. A přestože příběh byl velice zajímavý a hlavně dojemný, tak mi přečtené stránky nepřibývaly tak, jak bych čekala. Místy kniha působila zdlouhavě. A i když jsem nechtěla od Pii a jejího příběhu odtrhnout pozornost, tak i přesto jsem se několikrát přistihla, že přeskakuji řádky a někdy i odstavce, abych byla blíže konci, nebo spíše blíže zjištění, jak tento příběh dopadne. Ale i přes tento "neduh" jsem ráda, že jsem knize dala šanci, a že jsem ji neodložila. Protože byla zajímavá svým tématem a dobou, ve které se děj odehrával.
Moje první autorčina kniha.
Děti s hvězdou
Mario Escobar
(SPOILER) Od autora jsem četla Osvětimskou ukolébavku (říjen 2019) a ta mě teda pohltila daleko více. I tak je tahle kniha velmi poutavá a čtivá. Příběh je o osudu dvou židovských bratrů, kteří cestují Francií během německé okupace a hledají své rodiče. Na své cestě plné útrap však potkávají i dobrosrdečné lidi, a mnozí z nich riskují své životy, aby chlapcům pomohli. Místy je děj těžko uvěřitelný, ale sám autor na konci knihy uvádí, že postavy Jacoba a Mosese jsou fiktivní, avšak jejich příběh vychází ze zážitků skutečných dětí. A také uvádí chronologii historických událostí, které se v knize (a i ve skutečnosti za druhé světové války) udály. To může čtenáře ovlivnit v konečném vnímání knihy.
Ale tak jako tak je to především kniha o naději!
Za sebe bych knihu doporučila: byla napínavá, ale nebyla tolik emočně náročná, jako jiné (ji podobné) knihy.
Ztroskotání
Emily Bleeker
Za mě takový průměr, kniha se četla lehce, místy byla napínavá, ale sem tam mi přišla v něčem lehce nereálná. Střídání současnosti a minulosti včetně pohledů dvou hlavních protagonistů bylo od autorky povedený počin a příběh byl díky tomu napínavější a troufám si tvrdit, že i čtivější. Přesto ale musím přiznat, že se našly pasáže, které mě "řekněme nebavily".
Od autorky jsem kdysi četla knihu Tajemství modrých dopisů a rozhodně ta mě chytla daleko více než tato.
Osvobození
Imogen Kealey
Další kniha o druhé světové válce, tentokrát z pohledu odbojového hnutí - operující ve Francii. Kniha se mi četla celkem dobře, i když mi místy přišla trošku nezáživná a rozvláčná, ale pak se zase našel úsek, kdy jsem příběh o Nancy a dalších hltala očima. Popravdě tam bylo na mě i dost bojových akcí, kdy jsme se kolikrát přistihla, že občas text přeskakuji. Za sebe bych to shrnula asi tak, že pro mě to bylo zajímavé čtení, ale zase by se tolik nestalo, kdybych knihu (třeba vůbec) nečetla..
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Dočetla jsem před chvílí a nějak nemám slov.. Bylo to svým způsobem silné a emotivní. Popravdě se mi to vůbec nečetlo lehce, ale ne ve smyslu, že by se mi kniha nelíbila.. Naopak byla celkem poutavě napsaná a od jisté stránky jsem chtěla pořád číst, abych mohla doufat, že se ten "tichý vztah" otce a dcery zlepší.. Bylo to hluboké na zamyšlení - i když se musím přiznat, že kolikrát jsem se nechtěla raději ani nad "úvahy" hlavních postav zamýšlet, aby mi nebylo ještě více "těžko"... Ale líbilo se mi, jak autorka knihu pojala ze dvou pohledů, jak se měnila současnost s minulostí a také propojení těchto časových a dějových linek.
Tato kniha byla mou třetí knihou od autorky (první čtenou byla Hana - a ta je za mě stále TOP!) Ještě mě určitě čeká k přečtení Les v domě.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Mě osobně se kniha líbila a četla se mi skvěle. Sice jsem nebyla vtažena do děje hnedle od prvních stránek, ale brzy se děj rozjel a já se nemohla od knihy odtrhnout. Děj měl spád a díky kratším kapitolám mi rychle ubíhal. Osobně kratší kapitoly oceňuji. Líbilo se mi zpracování, i když něco bylo místy předvídatelné, ale i přesto mě autorka dokázala i něčím jiným překvapit.
Za mě je sice pořád top Za zavřenými dveřmi, ale osobně pro mě není tento autorčin titul nejslabší.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Za mě to byla skvělá kniha, čtivá a propracovaná. Skoro od začátku příběhu jsem byla vtažena do děje a po polovině knihy jsem hltala stránku za stránku se zatajeným dechem a napnutá v očekávání, co se bude odehrávat na dalších stránkách. Děj mě za mě strhující náboj a spád. Sice to na můj vkus bylo občas trochu zbrklé, takže jsem se asi dvakrát načapala, jak knihu zavírám, abych si na chvíli od čtení odpočinula a mohla se pak lépe soustředit.
Jenom u toho konce jsem byla taková - možná trochu zmatená a trochu více zklamaná. Nebylo to podle "přestav".
Jo a taky bylo zajímavé číst od tohoto autora knihu z pohledu hlavní postavy - tedy Maggie a nikoliv z pohledu vyšetřovatele či "vypravěče". Já si osobně tuhle "Bryndzovku" užila. :))
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
To byla pěkná knížka, která se dobře četla, i když jste už "dospělák". Já se ke knížce dostala díky "čtenářské výzvě" a jsem za to ráda, protože jinak by mi asi unikla z "knižního hledáčku". Bylo mi Leni líto, z toho jak osaměle se cítila a moc jsem ji přála, aby vše dobře dopadlo.
Seznamka - Rozvedená žena hledá muže zn. ideál
Anna Beatrix Bártová (p)
Příjemná knižní oddechovka, která nebyla vůbec špatná, ale našly se občas pasáže, kdy mi přišla maličko zdlouhavá. Ale příběh právě se rozvádějící Pavly, která hledá nového chlapa pro život se mi četl hezky. Příběh podle mě neurazí, je ze života, a to mám ráda.
Smrt číhá na jarmarku
Anders de la Motte
Opět skvěle propracovaná detektivka ze švédského venkova, která si držela své tempo a čtivost. Tentokrát se dostaneme do tajů kolem starožitností. Peter Vinston, proslulý stockholmský vyšetřovatel vražd, je na dovolené požádán místním policejním týmem o pomoc s dopadením vraha nechvalně známého výkupce starožitností a pozůstalostí Nalleho Perssona, který byl zavražděn na jarmarku. Kniha mě chytla a bavila od prvních stránek. Líbilo se mi postupné odhalování a následné zamotávání v pátrání po vrahovi i po velice vzácné “ztracené čínské misce. Osobně jsem měla svůj tip, kdo za tím vším stojí, vlastně postupně během čtení - dva tipy, ale bohužel byly oba mylné. Samotné rozuzlení děje bylo pro mě překvapivé a zároveň fascinující. Díky tomu bych ráda na knize vyzdvihla styl Agathy Christie - a odhalení vraha ve stylu Poirota. Opravdu povedené.
Polovina tebe
Brit Bennett
Musím přiznat, že mám z téhle knihy rozpolcené pocity. Na jednu stranu se mi líbila, ale místy mi přišla taková (nechci napsat "nezáživná"), ale ... jo místy mě prostě nudila. Nevím, možná nejsem "cílovka", možná mi kniha nesedla do období. Přece jen jsem ji četla á 14 dní... - což je dlouhé období i na mě :(
Taky se přiznám, že jsem konec čekala jiný - ten v knize mi přišel takový neucelený. Ale zase ať nezním až tak negativně - líbilo se mi propojení Judy a Kennedy a jejich minulosti.
Pravda o zázracích
Atticus (p)
Tahle kniha mi doma ležela tři roky, než jsem se do ní "začetla". Během roku 2020 jsem přečetla obě autorovy předešlé sbírky a Láskou ji nespoutáš se mi líbila ze všech nejvíce. I když u této poslední u mě rozhodně vede obálka - ta je top. Také se mi hodně líbilo zpracování knihy a samozřejmě i nějaká ta poezie. Některé "básně" jsou velmi laskavé či něžné. Ale našly se tam i takové, které mi neseděly. Osobně mám raději veršovanou poezii, ale i k téhle si nacházím cestu.
Hotel pod šťastnou hvězdou
Agnès Martin-Lugand
Touhle knihou jsem dočetla všechny autorčiny knihy, které jsem měla doma a čekaly na své přečtení. Jediná kniha, kterou jsem nečetla (a ještě ji ani nemám) je loňská novinka "Než nás rozdělí láska". Jak je vidno - autorčiny knihy mám opravdu ráda a povětšinou mi i sednou. S Hotelem pod šťastnou hvězdou to nebylo jiné. Od prvních stránek se mi hezky četla, byla dojemná, poutavě napsaná a dějem i částečně smutná. Nestydím se za to, že během čtení nejednou ukápla slza. Byla to opravdu dojemná a hořko-sladká romance. Přála jsem Hermine trochu víc šťastnější konec a vůbec bych se na autorku nezlobila, kdyby tahle kniha měla třeba i pokračování. Ale je mi jasné, že autorka zvolila takový konec, který u některých čtenářů může vyvolávat další otázky, schválně. :-)
Volání hvězd
Emma Donoghue
Kniha mě moc neoslovila a ze začátku se mi nečetla moc dobře, přestože se jevila jako velmi zajímavá. Až za půlkou knihy se mi začala tak nějak "líbit" a čtení mi přišlo daleko poutavější. Ale i tak, to nebylo úplně čtení pro mě. Možná to mohlo být i tím, že tam bylo na můj vkus až příliš mnoho porodnických a zdravotnických termínů.
Jiné místo
Kateřina Karolová
Od autorky jsem vloni četla Odbočku v lesích a ta mě teda dostala - bylo to pro mě něco nového.. Díky tomu jsem se na autorčinu letošní novinku dost těšila a musím bohužel konstatovat, že mě teda natolik neuchvátila. Sice jsem se velmi rychle začetla a děj mě od začátku vtáhl, ale postupem času, jak stránky ubíhaly, jsem si pořád dokola říkala "Co?". Navozená atmosféra měla sice nádech napínavosti, ale já tomu celému odmítala věřit, a to byl pro mě asi jeden velký "háček", proč jsem si knihu neužila tak, jako Odbočku v lesích.
Loutkář z ghetta
Eva Weaver
Tato kniha čekala na své přečtení v mé knihovně ze všech knih nejdéle (a já si zpětně pokládám otázku: "Proč?"). Samozřejmě to byl silný a smutný příběh, ale svým způsobem taky krásný. Byl to příběh plný utrpení, ale i naděje a odvahy. Nejen o židovském chlapci Mikovi, ale i o osudu jeho rodiny a dalších lidech. Hodně se mi líbilo provázání příběhu prostřednictvím loutky "Prince".
