Mermaida komentáře u knih
Pro mě trochu zklamání. Mezi thrillery bych knihu moc neřadila - prostě román z prostředí psychiatrické kliniky a tečka. Kniha mi přišla sem-tam nezáživná, rozjela se až někde v polovině a teprve po dvěsté stránce začala gradovat.
Na druhou stranu mě zajímalo, jak si Sam poradí se svými "démony", takže myšlenka, že bych knihu odložila se rozhodně nekonala..
Kdo je tajemný pacient Richard bylo naznačeno několik stran před koncem a pozornému čtenáři to neuniklo, takže pak samotné pátraní Sam a konečný dialog z Richardem byla jen taková ozdoba na dortu.
Možná, že jsem si zbytečně slibovala od knihy něco víc, nějaký poutavý psychologický thriller, s kapkou náboje a dramatičnosti.., ale já jsem tohle v knize bohužel nenašla.
(SPOILER) "Viděli jste někdy padnout město? To naše malé městečko v lesích - padlo!
Viděli jste někdy město povstat? To naše povstalo.
Hokejky - dvě branky - dva týmy! Zelení proti červeným - medvědi proti býkům. My proti Všem! Protože My jsme Medvědi - Medvědi z Medvědína!
Tohle je příběh o tom - co se stalo poté, od jara do zimy."
Co se může stát, když jeden z nejnadanějších kluků má jedno velké tajemství - tajemství, které se neslučuje s hokejem? A co když se do sportovního klubu začne míchat politika? Koho se víc bát? Chuligánů s tetováním nebo chuligánů s kravatou? A co když někteří lidé řekli něco, co říct nechtěli, nebo neudělali to, co udělat měli?
Život je tak zatraceně zvláštní a nikdy není lehký. Dědkové z Medvědína by vám odpověděli: 'že ani takový být nemá'...
Knihu jsem dočetla včera ve 23:03! Utírajíc slzy, a neschopna usnout.... Ráda bych panu Backmanovi složila poklonu :-) Byl to po Medvědínu opět zážitek s velkým Z!
Krásná a silná kniha! Napsat knihu o hokeji, kde je hokej jednou z nejdůležitějších věcí a přitom zároveň úplně vedlejší dějovou linkou, to chce poklonu. A respekt!
Knize nechybí lidskost, přestože hlavním tématem je násilí a nenávist - v různých podobách. Naneštěstí tu hraje velkou roli i přátelství, pochopení a dobrá rozhodnutí.
Opět jsem se zamilovala do jeho stylu, do jeho způsobu a pojetí "dramatičnosti", do toho, jak mě dokáže názvem kapitoly rozsekat na tisíc kousíčků a pak vlastně zjistíte, že ten název je vsazen do jiného kontextu a nebo, že padlo jiné rozhodnutí...
Já chci další dávku emocí! Backmane, Děkuji!
Knížka se mi líbila, příjemně se četla. Takové milé letní čtení (nejen) k vodě. Kde poznáváme dvě sestry - Iris a Leu, každá má své trápení a svůj způsob jak se s ním vyrovnat. Přesto se jedná o odpočinkovou četbu, která neurazí. Ale není ani prvoplánová.
Příběh z "bílo - černošského" prostředí, kdy se dvanáctiletá Ibby dostane do domu své babičky Fannie, ve kterém jsou dvě černošky služebné.
Za mě ano, četlo se to pěkně, nenudilo. Krásná kniha.
Příběh jako takový se mi líbil, ale celkově jsem z knihy moc nadšená nebyla. Nevím proč, ale blbě se mi četla a přistihla jsem se jak přeskakuju odstavce :( Nevím zda to bylo stylem, jakým byla napsaná nebo překladem. Něco mi nesedlo. Ale díky dnešnímu odpolednímu sezení v parku a díky zvědavosti, jak to s Dot a Solem dopadne, jsem knihu úspěšně přečetla.
Ze začátku díky pomalému rozjezdu mi nepřišla kniha vůbec záživná, ale to se záhy změnilo! Pak nabrala na takové intenzitě, že jsem četla a četla a četla až po poděkování jsem se nemohla od knihy odtrhnout.
Kniha je vyprávěna deníkovou formou z pohledů čtyř hlavních hrdinů, a tyto kapitoly jsou krátké, díky nimž se kniha rychle utíká.
Konečný zvrat byl skvěle podaný a překvapil.
Byla jsem docela spokojená, na to že YA literaturu víceméně už nevyhledávám. Čekala jsem trochu víc, a sem tam jsem měla chuť přeskakovat stránky, ale to nebylo úplně knihou, jako spíš mým momemtálním rozpoložením. Myslím, že jsem nezvolila tuhle knihu v ten pravý okamžik, možná bych z ní pak byla víc nadšená.?
Každopádně, Vik jsem si obíbila a s napětím jsem otáčela stránky, co ji Černooká provede - k čemu jí nabádá....
Letní oddechové čtení, které neurazí. Bavilo mě i četlo se to dobře. Možná to mohlo být o chlup kratší.
Hezký příběh o dvou německých sestrách, které rozdělila 2. sv.válka. A o shledání v roce 1970 v Americe.
Krásné a smutné zároveň. Příběh znám z filmu, ale knihu jsem četla prvně.
V této útlé knížečce se setkáváme s Noahem a jeho dědou. Je to příběh o loučení. Dojemný příběh, který má velkou váhu.
Krásné, čtivé, dechberoucí (a to nejde o thrillet) :-D Opravdové! Dokonalá souhra, která pohladí po duši, která rozesmutní i rozesměje. A to na Backmanových knihách obdivuji a miluji.
No ty krááá......so! - budu slušná! :-) Za celou dobu čtení mě nenapadlo, že by mě konec mohl tak "rozdrtit".
Bylo to čtivé, napínavé a zajímavě psané - dvě vypravěčky (kamarádky z dětství), kdy jedna nám vypráví přítomnost, druhá nás nechává nahlížet do minulosti, ve které se "cosi" odehrálo. Že jde mezi nimi o tajemství víme od začátku knihy, ale až nakonci nás nechá autorka "prozřít".
Konec vylepšil mé hodnocení o hvezdičku navíc - jinak by knížka dostala jen čtyři :-)
Krásný příběh. Romantický, přesto velice silný.
Do příběhu je zasazen den 11. zaří, který je pro celý příběh klíčovým okamžikem. Hezky napsané, emotivní, romantické. Takové příběhy já můžu...
Za mě plný počet hvězd, protože tento příběh mě "doslova" pohladil po duši! :.)
Za mě ne! Příběh nijaký, plytký, zbytečně zdlouhavý a o ničem.
Knížka mě zaujala v akci KK - domnívala jsem se, že by mohlo jít o milou "love-story" - pro květen jak dělanou. Tak na to zapomeňte! Když už jsme se k romantice mohli pročíst, tak v tom knížka skončila! :-O Ke všsmu byl příběh dost předvídatelný, a kdyby se ztenčil o tak 150 stránek, možná by šlo přimhouřit alespoň jedno oko...
Přirovnání knihy ke knihám od J. Moyes mi přišlo dost zavádějící!
Kniha byla čtivá, o něco propracovanější než autorčina prvotina, alepoň na mě tak působila.
Zajímavě se rozjíždělo vyšetřování, ze kterého máte pocit, jak hned víte, jak to všechno bylo, ale autorka zamíchá kartami tak, že není vše jasné. Jen z konce jsem byla hodně rozpačitá, pořád nevím, jak na mě působilo, jestli jako "wow" nebo "wtf?". :-D
Zvláštní a hodně jiný příběh od J. Boyneho než bych čekala. Kniha mě nadchla a svým způsobem chytla za srdce, i když při čtení se může velice často zdát, že jde spíše o dětskou knížku :-) Ale to není tak docela pravda, na své si přijdou dospělí i děti, o to se Boyne postaral, a velice dobře.
Kdybych nečetla autorčin debut, byla by tahle kniha dost povedená, ale jelikož jsem měla velká očekávání, neboť prvotinou nasadila laťku poměrně vysoko, tak mě nakonec kniha V pasti lží docela zklamala. Byla sice čtivá, ale bavila mě o hodně méně. Neměla jsem u ni potřebu za každou cenu číst dál a teprve necelých sto stran před koncem se konečně rozjela.
Jednoduše řečeno, čekala jsem jiný level.
Svižné tempo a krátké kapitoly, byly pro mě přesně to pravé ořechové a sváděly k dalšímu čtení, bez dlouhého odložení.
Knihu jsme přečetla na můj vkus neobvykle rychle a přesto jsem si ji naprosto užila. Konečné rozuzlení mě hodně překvapilo, až zaskočilo. Asi jsem si po celou dobu přála aby to skončilo jinak.
Za mě pět hvezdiček, byla jsme s z celkového dojmu nadmíru spokojená.
Krásná a zajímavá kniha. Zajímavá svým námětem, lehce mi připomněla knihu "Hledá se Elizabeth", a hlavně film "Pořád jsem to já".
Tato kniha byla mým prvním setkáním se spisovatelkou, a rozhodně ne posledním. Líbilo se mi jak příběh pojala, byl podmanivý, čtivý, laskavý, s nádechem smutku.
Za mě určitě ano! :-)