Mermaida komentáře u knih
Kniha mě nezaujala, ničím neooslovila, přišla mi zdlouhavá, ale nedokázala jsem ji odložit. Některé situace mi přišly až absurdní.
Kniha Veselí je sympatická čtivá bichlička s názvem jihomoravského města, kde se děj odehrává. Eliška se ve svých třiatřiceti let vrací do svého rodného kraje z matičky Prahy. Do města, ze kterého utekla. Nyní se zde snaží podnikat a vyžít se svojí matkou a otcem, kteří žijí odděleně pod jednou střechou.
Hlavní zjištění je, že kniha Veselí, není jen veselá! Je to takový příběh “ze života”. Děj plyne, tak jak život sám. S úsměvem nebo se slzami na tváři.
Do Elišky jsem se celkem vžila, i když nad některými jejími situacemi (ohledně opačného pohlaví) jsem občas kroutila hlavou. Taková ta tipická ženská, co neví co chce. Ale takové jsme tak nějak skoro všechny! :-) Raději píšu slovo skoro, abych se někoho nedotkla. :-D
Co ke knize napsat? Přišla mi úplně jiná, než běžné knihy o holocaustu. Možná proto, že šlo o osm jednotlivých příběhů devíti přežívších dětí té doby, nikoliv o ucelený příběh. Každý příběh je jedinečný - jiný, a přitom si jsou v mnohém podobné. Plné útrap, hladovění, ztrát, strachu, ale také naděje a víry v život. Opět kniha plná poselství!
Kniha se mi celkově líbila, dobře a celkem rychle se mi četla. Popoháněla mě touha "vědět". :) Ale na můj vkus začal autor rozkrývat problematiku děje celkem brzo. Díky tomu, jsem záhy začala tušit, kam příběh směřuje. Z toho důvodu mě konec nijak nepřekvapil.
Chvíli trvalo než jsem se k letošní autorčiné novince dostala. Její předešlé knihy mám zdárně za sebou a dle mého názoru, tahle byla zatím nejlepší! (přesto jsem Manžele odvedle hodnotila nadmíru kladně, ale bylo to tím, že to byl můj první psychothriller a já neměla srovnání s jinými knihami tohoto žánru. Proto s odstupem času hodnotím jinak.)
Ale zpět ke knize Nevítaný host, která se mi četla jedním dechem. Byla jsem plná očekávání co přinesou další stránky - zda novou obět, nový zvrat, nebo dokonce prozření kdo je vrah. Rozuzlení však přišlo až na konci knihy a nebyla by to Shari Lapena, aby nás něčím na konci totálně "neochromila". Jako jedno z velkých spetření během čtení považuji to, že je děj vyprávěn v přitomném čase z pohledu všech přítomných v penzionu. Autorka nás tak pouští do myšlenek a úvah všech hostů i majitelů penzionu.
Nakonec po úvahách a srovnávání získává ode mně tahle kniha plný počet hvězd.
Knihu jsem právě dočetla, a to je ten moment, kdy lituj, že nemám doma druhý díl (Manželství naslepo), do kterého bych se hned s vervou a očekáváním začetla!
Kniha mi sedla, byla čtivá, hltala jsem stránku po stránce.
Na druhou stranu musíte to brát a číst s tím, že je to takové “otřelé” téma. Mě kniha bavila.
Takový milý "pohádkový" příběh, který nenadchnul ani neurazil. Nespadám do cílové skupinu - jedná se o klasické young adult čtení pro mládež (dívčí čtení). Knihu jsem dočetla, neodložila. Podle mě si najde zalíbení u mladších (náctiletých) čtenářek, které vyhledávají "kouzelné romantické) příběhy.
Kniha se mi líbila, četla lehce. Měla krátké kapitoly, kde se střídá vyprávění z pohledu tří hrdinek. Matky Anny a dvou dcer Chloé a Lily, kdy právě nejmladší Lily má takové vtipné "z dětského úhlu" poznatky. Kniha má citlivý nádech - ve smyslu vztahu matky a dcer, ale je zde i náznak romantiky.
Silný a dojemný příběh. Ale který z tohoto prostředí není?..
Kniha byla čtivá, děj mi rychle plynul a občas se nedalo od knihy odtrhnout, ale někdy naopak bylo odložení knihy nutností.
Autorův styl psaní mi nevadil. Kniha byla jiná než typické výpovědi "přeživších", ale i tak se domnívám, že byla věrohodná.
Kniha plná laskavosti, obětování, strachu a naděje.
Poslední dobou se ráda začítám do knih a příběhů z 2.SV, ale jak to v této době vypadalo v Itálii jsem moc příběhů nečetla. Vyprávění o "hrdinských" činech hlavní postavy, Pina, bylo podmanivé, dojímavé a smutné.
Zajímavá kniha k zamyšlení, která se lehce čte. A ačkoliv je smutná, tak je i plná naděje a porozumění. Libila se mi! Takové jiné to bylo.
Přesto musím napsat, že to byla moje třetí autorčina kniha, a daleko více mi sedla a k čtenářskému srdci byla blíž kniha Léto plné neskutečných věcí.
Krásné čtení s nádechem napětí, jak Lunin "záměr" dopadne, zda se jí povede, co si usmyslela změnit, a jak to ovlivní její budoucnost. Poslední stránky jsem četla s "husí kůží" po celém těle.
Za mne velice povedený čtivý počin. Tak skutečné a přitom nereálné - mysteriózní. Laskavé.
Pro mě první setkání s autorkou a musím uznat, že ačkoliv je to velice smutné téma, tak bylo neskutečně čtivě napsané. Ava byla v mých očích "hrdinka". Ve smyslu, že nebyla zapšklá vůči svému osudu, ale měla vidinu a touhu si poslední měsíce užít, a ne se užírat vědomím, že vám zbývá ani ne rok života.
Ačkoliv nejsem na prahu čtyřicítky a mateřství mám ve hvězdách, tak jsem se “chlámala o sto sešt”. Knížka mě neuvěřitelně bavila, byla plná humorných fejetonů a životních poznatků autorky. :))
Kouzelný příběh plný záhadných modrých dopisů a jiných tajemství. Krásně se četl a poslední stránky mi tekly slzy, jak byl srdcervoucí.
Kniha se četla lehce a jedním dechem, vede k zamyšlení nad životem - jaký ho máme/vedeme, a jaký jsme ho chtěli mít.
Za mě čtivé, dobře psané - rychle se čte. Mě se líbila.
Velice poutavá a čtivá kniha - o odpuštění sama sobě a o naději, o víře v zázrak, která navíc byla plná krásných citátů a mouder.
Kniha byla čtivá, poutavá, silná a reálná. Příběh o Rút i Ervínovi se mi "líbil" - pokud se dá u tohoto tématu použít, tohle sloveso.
Poslední dobou knihy s tématikou holokaustu nebo vůbec téma 2.SV celkem vyhledávám, a tohle byla jedna z těch knih, co se mi četli "lehčeji".
Na Nimbus jsem se těšila od dočtení Smrtky! Tak moc těšila, že jsem si při čtení uvědomovala, že mě nenaplňuje (nebaví) tolik jako první díl. :( Byla jsem tím poznáním zklamaná. Ale nakonec z knížky zklamaná nejsem. Ano, čekala jsem sice víc, ale nemám jasnou představu, co tím "víc" by mělo být.
Kniha Nimbus se mi pěkně četla a rozhodně se těším na pokračování - už aby bylo.