Messilina komentáře u knih

Velmi zvláštní kniha, o velmi zvláštních lidech. Já osobně si netroufám hodnotit ani knihu, jako literární počin, ani ty lidi, co v ní vystupují. Jsou trochu jiní, ale neřekla bych, že je to jinakost ve špatném smyslu slova. Všichni jsou trochu hippies. Ale to přece bylo v šedesátých letech v pohodě a nikdo se nad tím moc nepozastavoval. Každý z nich měl důvod k odchodu z civilizace a já všechny tyto důvody beru. Myslím, že je dobře, že tato knížka vznikla. Snad pomůže nám obyčejným, v civilizaci žijícím lidem pochopit i ty, kteří prostě zvolili jiný život. Snad je budeme méně odsuzovat. Snad budeme mít méně předsudků. Protože, kdo z nás nechtěl alespoň jednou v životě se vším praštit a ,,odejít do lesů"? Ano, většinou jsme to neudělali a to je dobře, protože bychom se do těch lesů asi ani všichni nevešli. Ale je dobře vědět, že někdo to udělal, že nejsme všichni stejní. Vždyť v rozmanitosti je ta pravá krása.

8 09.08.2018

Po pravdě, ne že bych ten konec Michalovi nepřála. Nejvíc mi na něm vadila ta arogance a sebevědomí. Musím říct, že s jeho přesvědčením, že každý kdo něco má je šmejd a nakradl si, nesouhlasím. Další jeho problém byl, že si o sobě moc myslel, takže konec, kdy se ukázalo, že je největší vůl ze všech, mě vlastně potěšil.
Ale napsané to bylo výborně, kniha ani po letech uplynulých od prvního vydání, neztrácí šmrnc.

Tak tohle byla síla. On Andrejko, byl trochu jiný, ne tím, že byl rom. Já bych řekla, že toto nebyla kniha o romech, ale o člověku, který tak nějak, nepatřil do téhle doby. To, že byl rom, mu situaci ještě ztěžovalo, ale kdyby byl bílý, byl by na tom stejně.
Andrejko byl člověk z dob koní a maringotek, ale v dnešním světě, si jakoby nevěděl rady. Každopádně to byl velmi silný příběh a opravdu jej mohu doporučit k přečtení.

7 13.12.2020

NA CESTĚ symbol beatnické literatury.
Kniha byla napsána v roce 1951, ale je o hippies.
Celá ta vize člověka-tuláka, co nic nechce, nikam nesměřuje a ani nikam nepatří. Ano, to bylo symbolem poválečné ztracené generace, ale mnohdy i lidí, kteří přišli po ní.
Snad každé období má své vyděděnce, kteří nic nechtějí, nikam nesměřují, ani nikam nepatří a je jim to jedno.
Pro takové lidi, o takových lidech Kerouac tuto knihu napsal.
Kdo je vlastně hlavní hrdina této knihy? Člověk, který nemá žádný cíl, ale stále za něčím jde. Pokud se ptáme proč, odpověd je: aby nestál.
Ale pokud bude stát, tak se stane co? Nic, prostě bude stát.
Hlavní hrdina, či hrdinové, tak jak já to chápu jsou vlastně takoví antiameričané.
Celé generace byl mladým lidem v USA vynucován vzor dobrého američana, (kluk, který vzešel z ničeho a vlastní pílí a houževnatostí se dopracoval k úspěchu. American dream). Kerouac tento vzor ve své knize zcela zničil.
V tom je podle mého názoru hlavní smysl knihy. Takto je nutné jí chápat. Jde o revoltu proti zavedeným pořádkům, ne jen o prostý popis.
Já to takto chápu.

7 20.12.2018

Kniha se mi velmi líbila. Mika Waltari má prostě historické knížky v malíčku. V oblasti historie se mu co do čtivosti málokdo vyrovná.

7 28.11.2018

Tuto knihu jsem poprvé četla asi ve třinácti letech a přiznám se, že jsem z ní měla v té době dost divoké sny. Tahle kniha o drogách by měla být povinnou četbou.
Úžasné na ní je i to, že i když vznikla před Sametovou revolucí, má co říci i dnešním čtenářům.

7 27.11.2018

Jedna z mála knih, co jsem četla dvakrát.

7 08.10.2017

Někdo tady napsal, že neví zda s hrdiny sympatizuje, nebo je lituje. Za mě, ani jedno. Barry a Karry jsou pěkní prevíti a jejich rodinky také za moc nestojí (matičkou počínaje a syny konče).
Ale fakt je, že napsané to bylo skvěle. Paní Frýbová, klobouk dolů. Opravdu nebyla v knize ani jedna stránka, kde bych se nudila. Myslím, že oblíbenou autorku své mámy, ještě zkusím.

6 22.12.2020

Chro, chro, chro.Chrochtám si blahem, nejen paní Christie detektivky umí.

6 07.08.2019

Dostojevskij byl mistr psychologického románu a zde to opět potvrdil. Kníže Myškin byl ten kladný hrdina, který musí být v našem nekladném světě poražen. Přiznávám, že byl velmi sympatický a na konci jsem byla trochu smutná, že dobro nezvítězí. (Jako v životě).

6 17.05.2019

Jedna z těch knih, ke kterým se občas vracím. Zlatý fond naší literatury.

6 27.03.2019

Klasika a čtivá k tomu.

6 27.03.2019

Opět jedna z knih, které jsem četla už v dětství, protože jsem je rodičům vytáhla z knihovny a v dospělosti jsem se k ní ráda vrátila. Tahle kniha je svým způsobem velmi romantická.

6 28.11.2018

Černé barony miluju. Člověk se u této veselé knihy z neveselé doby skutečně pobaví.

6 28.11.2018

Jeden z nejlepších historických románů.

6 10.10.2017

Zkusím trochu popsat pocit, který jsem z této knihy měla. Tím pocitem byla že začátku radost, protože popsané nádražíčko bylo mile idilické, ke konci knihy smutek. Vždyť popsaní Němci byli vlastně stejní chudáci jako jejich nepřátelé. Ale četlo se to hezky a navíc jsem měla trochu výhodu v tom, že jsem neviděla film.

5 03.01.2021

Na západní frontě klid- při čtení této knihy, jsem si položila otázku, kde se to v nás bere? Kde se v člověku bere ta krvelačná touha po válčení? První světová měla být válkou za ukončení všech válek. A co se stalo? Druhá světová, Vietnam, Korea, Perský záliv, Jugoslávie... Kde a v kom vznikla touha po válčení. Ti kluci o kterých psal Remarque přece válčit nechtěli.
Tuto knihu bych dala do povinné četby, pokud tam už není. Říká o válce více, než se zdá. Ne jen o té Velké válce, ale o všech válkách. Češi mají trochu tendenci si I.sv. trochu romantizovat. Je to dávno a byli jsme vítězi. Proto zde občas vládne představa, že to bylo něco správného. Nejdříve zabili Ferdinanda, pak jsme nebyli těmi poraženými, pak vzniklo Československo, takže o.k. Ale ono to o.k. nebylo. Tato válka nebyla o Josefu Švejkovi, který si vyšel na špacír do Budějovic. Bylo to svinstvo, jako všechny války. Tohle by se mělo dětem ukazovat, ne hrdinové. Když se dnes člověk podívá na televizi, má pocit, že války jsou romantické záležitosti, které se vedou proto, aby v nich Američané mohli potkávat své lásky, kamarády a kdo ví proč ještě a pak o tom točit filmy, případně se vedou války proto, aby bylo komu dávat o státních svátcích vyznamenání. Tahle kniha je drsná, ale je to jedno z nejlepších děl světové literatury.
Cesta zpátky- válečný konflikt z let 1914-18 byl zřejmě první válkou, která se vedla tak nějak non stop. Dříve se válčilo tak, že se vojska střetla na nějakém bojišti, tam si to mezi sebou ,,rozdala" a pak se prostě šlo dál, nebo domů, nebo do hospody, nebo co já vím kam. Ale první světová se vedla v zákopech po celé čtyři roky. A to už se na lidech hodně podepsalo. Nejsem si jistá, ale možná je Cesta zpátky první knihou, která popisuje válečné trauma.
Shrnutí: plný počet hvězdiček

5 22.08.2020

Je to krásná kniha. Taková mile idilická. Pravda ovšem je, že malinko je tu cítit smutnější podtext válečného období. Ale jen jakoby podprahově.

5 09.05.2020

Přiznám se, že jsem byla trochu skeptická, když jsem brala knihu do ruky. O to větší byla moje radost, když jsem jí četla, bylo to příjemné překvapení. Za sebe jí mohu doporučit.

5 24.08.2019

Super. Krtek byl vždycky moje nejoblíbenější pohádková postavička.

5 22.04.2019