mi-380 komentáře u knih

Čekání na Erlendura. Čekání i pátrání nostalgické, smutné, trpělivé. Dokonalý úvod celé série s připomenutím dusné atmosféry velmocenského přetlačování před půl stoletím.
Lidstvo od té doby moc nezmoudřelo.
95 % (zatím 62 hodnocení s průměrem 71 %).

53 16.01.2024

Legenda přenášená z generace na generaci a vyprávěná moudrými starci za temných večerů. Určená dětem a poddaným, hlavně aby nezapomínali na pevnou víru v Boha. Začíná jako Cestománie v Alpách před dvěma sty lety s úvodním zaměřením na gastronomii, pokračuje jako Čert a Káča, ale nejsme v Čechách, takže děj je podstatně pochmurnější. Pro pádnější účinek poučení už tenkrát využita stará dobrá arachnofobie se svými pověstnými záchvatovými příznaky, zde vystupňovanými až do extrému, a to ruku v ruce se strašákem černé smrti.
60 % (aktuálně 66 hodnotících s průměrem 78 %).

53 15.07.2022

Poklad ze staré Ikarie. Na tuhle lekci z tolerance a logiky, která se stala hlavním trumfem dvou čísel časopisu už v roce 1990, se nedá zapomenout. Možná jsem nezapomněl i díky filmu, který mám spolu s nosičem – starou véháeskou - někde v krabici zahrabaný. Čtení je to rychlé, příjemné, dobrodružné i dojemné, místy trochu moc popisné, ale jsem rád, že jsem si ho díky zaťukání mých spřízněných (M, J, C) osvěžil.
90 % (zatím 22 hodnotících s průměrem 87 %).

53 13.12.2021

Doba, ve které žijeme, rodina a příbuzní, to všechno už dokázalo semlít i jiné charaktery, než ten mírný a bezelstný Brtkův. Viz pohádka o zlaté rybce. Pro mě občas těžko stravitelná jazyková forma, ale bezesporu jde o skvělý, smutný a poučný příběh ze Slovenského štátu v době války.
85 % (aktuálně 146 hodnotících s průměrem 85 %).

P.S.
Při čtení jsem stále viděl tvář Jozefa Kronera, který Tono Brtka dokonale zahrál v stejnojmenném oscarovém filmu.

53 02.12.2021

Dokonalý průvodce viktoriánskou Anglií devatenáctého století, dobou, kdy leckdo měl čas a trpělivost na četbu románu o 960 stranách. Tohle číslo mě vystrašilo, takže jsem využil audioknihu (čte a mění hlasy Luboš Veselý), která podle anotace zachycuje osudové momenty hlavního hrdiny. A že jich je… Od narození, přes smutné dětství, internátní školu, kde získá první přátele, nástup do práce v jedenácti letech, útěky, lásky, studium, pilnou práci, svatbu, až k zaslouženému úspěchu. Ale takhle jednoduché a přímočaré to tedy není. David i lidé v jeho okolí zažívají dramata, která by dnes vystačila na pět knih. Vyprávění hlavního hrdiny postupuje stále vpřed, žádné ohlížení za minulostí, prostě je sirotek, tak si s tím musí poradit. Přátelé se ukazují jako hodní i nehodní, lásky se objevují a mizí (Emilka, Dora, Agnes), celou dobu musí bojovat proti dvěma hlavním padouchům: jedním je jeho krutý otčím a druhým muž dnes slavného jména Uriah Heep. Naštěstí existuje několik lidí, kteří jsou mu oporou, ale pozor! Ještě jsou tu početné vdovy a staré panny, které nemají co na práci a tak s vervou do všeho strkají nosy a kují pikle. K nim se přidávají právníci, jejichž pikle jsou srovnatelné a souvětí, kterými se projevují, jsou šroubovaná až parodicky. Děj je plný zvratů, dobrodružství, napětí, setkání, rozhovorů, popisů. Občas mi i zkrácená verze připadala zdlouhavá, ale rád jsem se s Davidem Trotwood Copperfieldem a lidmi kolem něho potkal.
85 % (zatím 128 hodnotících s průměrem 86 %).

53 01.12.2021

Dolores jsem měl díky autorovi i filmu vysoko na seznamu „chtěl bych si přečíst“. Jenže četbu jsem po čtyřiceti stranách přerušil na neurčito. Nedokázal jsem se prokousat fekálním soubojem mezi Dolores a Verou, což měl být zřejmě tragikomický vstup do děje. Účinek: záložka a jednou se znovu sejdeme v lepší konstelaci.

P.S.
Jak jsem na čsfd v roce 2017 hodnotil film:
Stejně jako skoro každý, i já jsem přečetl a viděl desítky kingovek. Tahle je pro mne jedna z nejlepších. Skvělý příběh, kamera, režie i herci. Lehce mi vadil jen profláknutý hlavní motiv: 95%

Kultivovaná procházka odvrácenou stranou kulturní poválečné Prahy. Tolik známých jmen, tolik dramatických událostí, na které by se nemělo zapomínat, tak zbytečně zkomplikované životy…
Ještě, že to paní Dvořáková stihla napsat a poslat dál, ne nadarmo se říká: „Když někdo zemře, je to jako když shoří knihovna.“
Audio. Příjemná, klidná četba Hany Frankové.
95 % (zatím 5 hodnotících s průměrem 92 %).

53 24.11.2021

Pěkný průvodce Budapeští, mimo jiné. Pravda, rok 1966 není cítit novotou, ale vůně a žár pálivých maďarských pochoutek z knihy přímo sálá. Romány o zločinu dvojice S&W jsem v minulém století považoval za dokonalé a také to byly ojedinělé detektivky ze Skandinávie. Kde jsou ty časy… Autoři vytvářeli první buňky geometrickou řadou nekontrolovatelně se množící hmoty severské noir detektivky, která postupně zavalila světová knihkupectví. Před aktuálně plánovanou cestou do velkoměsta na Dunaji jsem si naordinoval opakování druhé části, účinek už sice nepovažuji znovu za stoprocentní, ale pátou hvězdu ještě neuberu. Lehkost, jednoduchost, pravděpodobnost, mírný humor, to vše mi připomíná práci vrstevníka McBaina. (Východo)evropské prostředí mi pátrání pěkně, jako kouzelným kukátkem, přibližuje, navíc s poučným přenesením děje do reálněsocialistické, trochu bizarní, maďarské minulosti.
90 % (aktuálně 103 hodnotících s průměrem 80 %).
…
„Tenkrát už jste začali pašovat narkotika?"
„Jenom trošku. Tak říkajíc jen pro vlastní potřebu. Ale moc často jsme to neužívali. Teď už to nebereme vůbec."
Na chvíli se zarazil a pak dodal:
„Ono to totiž není zdravé."
„Tak na co jste to vozili?"
„No tak pro holky a podobně. Na holky je to dobrý.“

53 01.11.2021

Obě dámy už dlouho s obdivem sleduji, jejich aktivity jsou nekonečné a jejich důkladná a častá zpravodajství z válečných zón mají podle mě daleko větší hodnotu, než ty od CNN s ČT dohromady. Nezkreslují, nesnaží se nás vychovávat, dostanou se až na frontovou linii a nebojí se ukázat na viníky válek. Skoro by se dalo říct: Za vším hledej sultána Erdogana (a ropu, samozřejmě). Sýrie, Arménie, Libye, Kurdistán, Ázerbájdžán, žoldnéři najatí Tureckem, drony z Turecka, peníze z Turecka, nafukující se Turecko. Během četby o zoufalství Kurdů, jejichž celé oblasti turecké letectvo systematicky likviduje, se mi vybavuje holokaust. OSN, její Rada bezpečnosti, supervelmoci - jako by už zase přestaly fungovat. Reportáže i fotky na výbornou, ale ta beznaděj, co z nich trpce probublává…
100 % (zatím 29 hodnotících s průměrem 92 %).

53 30.10.2021

Začátek roku 1812, Poloostrovní válka pokračuje bitvou u Badajoz. Díky Cornwellovi a jeho Sharpovi se ze mě stává odborník na Napoleonské války. Třinácté pokračování a v každém jedna skutečná, historicky doložená bitva, přesně popsaná, za nitky v ní obvykle tahá lord Wellington. Sharpova psychika je znovu pod bodem mrazu, což je normální stav na začátku každé nové epizody. Vypadá to, že ztratí hodnost kapitána a na scéně se objevuje jeho odvěký nepřítel, doposud nejhnusnější postava celé série, takže Sharpe musí tentokrát vybojovat několik bitev současně, zvlášť když se ještě ke všemu náhle objeví jeho femme fatale. Zajímavý je autorův pohled na spojence Britů; Portugalci, Španělé, Němci, ne všichni jsou spolehliví. Obzvlášť jeden z těchto národů se u Cornwella často ocitá v roli lenochů a zbabělců. Vrátil jsem se k sérii po několika měsících a časová prodleva se ukázala jako dobrý tah, zase mě to bavilo o něco víc.
90 % (zatím 76 hodnotících s průměrem 94 %).
…
Sharpe viděl na zárubních dveří, jak často armády touhle cestou procházely. Intendanční důstojníci na nich označovali křídou, kde bude kdo ubytovaný, takže třeba SE/L/6 znamenalo, že v domě se ubytuje šest vojáků jihoessexské lehké roty. Jenže na každých dveřích bylo takových značek spousta, i když časem bledly, a to vypovídalo o rocích, po něž válka tenhle kout země obšťastňovala. Byly tu značky anglických, irských, waleských, skotských, německých a portugalských regimentů, a dokonce i podivná označení, která tu zůstala po francouzských batalionech. Teprve až bude Badajoz dobyt, přesune se válka do Španělska a zanechá Portalegre jeho klidu a míru.

53 08.08.2021

Možná to někdy dočtu a ocením, nejdřív ale budu muset buď hodně omládnout, nebo zestárnout tak dokonale, abych se dostal do stavu zvaného dětinštění.
20 % za snahu a 5 % za (mnou neobjevené) kouzlo, jímž dokázala mladičká autorka zaujmout davy (3257! hodnotících se dostalo na pozoruhodný průměr 87 %).

P.S.
Nejvíc jsem si tentokrát užil komentáře čtenářů, jejichž hodnocení se nedostalo nad dvě hvězdy.

53 01.04.2021

Odlehčená a upovídaná sonda do dvou pražských meziválečných světů – intelektuálského a periferního, novinářského a hospodského. Trocha pátrání, přebytek více či méně vtipných postřehů a básniček, dnešní pojetí emancipace daleko v nedohlednu, příjemná čeština.
S rytmem knihy jsem nedokázal srovnávat tempo, Škvoreckého vyprávění při Dannyho ukecávání holek, epizodách mezi tankány, nebo komentování kanadského přechodu do neoliberalizmu mě, přiznám se, bavilo víc.
75 % (aktuálně 79 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Pak se jí udělalo nevolno a musela se vzdálit na dámskou toaletu, které ona říkala hajzl. Tedy, třeba z ní máte špatnej dojem, ale ona nebyla to, co si myslíte.
…
„Zdá se, že jste nepřítelem žen, pane inspektore,“ řekl jsem.
„Nepřítelem?“ řekl Vodička. „Spíš se mi hnusí a jsou mi trochu směšné. Prominete mi tu otevřenost – mluvíme zas, tak říkajíc, jako filozofové. Jsou to vlastně pouhé triky přírody, které v nás vybičovávají vůli žít.“...
Vodička stiskl rty.
„Nechme toho,“ řekl. „Chtěl jsem vám jenom říci, že je docela dobře možné, že v Procházkově případu může mít prsty nějaká ženská. Ale pamatujte si: ženská málokdy dělá něco sama. Obyčejně se dělají věci kvůli ní, anebo ona využívá ostatních a ti to dělají za ni…“

P.S.
Autory zde často využívaný pražský slang mi připomněl mého strýce Václava, který, ačkoli vyrostl na malé vesničce u Brandejsa, po svatbě a ročním pobytu v paneláku na kraji Prahy, zvládl tuhle mluvu lépe než já ruštinu po patnácti letech výuky na všech stupních našich škol.

53 09.03.2021

Únos, těch už tu bylo... Jenže tady jsme u pana McBaina, a ten dokázal už před šedesáti lety z tohoto tématu vytesat napínavé a tíživé psychologické, skoro existenciální, drama. Dialogy jsou jako vždy skvělé, párkrát mi ale připadaly nekonečné, samotný únos je oživen originálním nápadem, finále nestandardní. Vyšetřování chlapců z 87. revíru tentokrát zabírá menší procento knihy než obvykle, o přízeň čtenáře se musí dělit s dvěma dalšími skupinami osob: partou podnikatelů a partou únosců.
Poslech v autě, dnešní pětihodinová cesta s dvěma přerušeními – promrzlým hlídkujícím policistům a vojákům jsem musel dokladovat důvod mé jízdy skrz několik zasněžených okresů.
85 % (aktuálně 99 hodnocení s průměrem 84 %)

P.S.
V akci tentokrát Steve Carella, Meyer Meyer, Andy Parker, Sam Grossman.

53 05.03.2021

V rozporu s názvem; žádné vraždění se nekoná. Alespoň to tak dlouho vypadá. Nejdřív venkovská pohoda, potom houstnoucí rodinné drama plné napjatých vztahů a erotiky, nakonec krutý thriller. Detektivka naruby, jak kdesi o svých románech a filmech řekl sám autor (a jak napsala kap66: já chci detektivku, ale ať to není detektivka). Historka originální, svěží, občas i vtipná, poskládaná čtyřmi vypravěči. Styl je jedinečný, nedá se přirovnat k americké, britské ani skandinávské detektivkářské líhni.
Nejdřív jsem viděl film (scénář psal sám autor), skvělý zážitek. Sháněl jsem knihu, právě jsem ji dočetl, srovnatelný zážitek. Kniha a film se tentokrát výjimečně úžasně doplňují.
95 % (64 hodnocení, dosavadní průměr 88 %).
…
Pin-Pon se otočí k matce a řekne: „A co ty, chceš něco říct?“ Ta odpoví a dívá se mi přitom na ruku: „Co sebrala ve stodole?“ Pyšně řeknu: „Nic. Nic jsem nesebrala. To jsou moje kalhotky.“ Natáhnu dokonce ruku, aby je dobře viděla…

P.S.
Jak jsem v roce 2016 na čsfd hodnotil film:
Knihy Sébastiena Japrisota mají své osobité kouzlo, stejně jako Isabelle Adjani. Dokonalý obraz živého francouzského městečka, kamenných domů, velkých rodin, barevných sedmdesátých let. Veselá atmosféra ale pomalu houstne a středem všeho roste dokonalý herecký výkon tehdy 28leté Isabelle, která skvěle zvládla roli dvacetileté, krásné, nevyzpytatelné a záhadné Elle. Umělecky i technicky téměř dokonalé a nestárnoucí dílko: 90% (zatím 228 hodnotících s průměrem 80%, v roce 1984 4x César).

53 03.12.2020

Občas sáhnu po detektivce nebo thrilleru. V těch současných mi často něco chybí. To něco nalézám v téhle staré Americe made in Hammett, Chandler, Macdonald a spol. I při druhém čtení po letech musím nechat všech pět pohromadě.
90 % (aktuálně 14 hodnocení s průměrem 74 %).
…
Ruce jsem měl svázané dozadu, nohy ohnuté a přivázané k pasu. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo trochu se kolébat a bouchat čelem o zem. Rozhodl jsem se tuto taktiku nepoužít.
…
Byl to kamenný obličej vytesaný primitivním sochařem. Obličej, do kterého byl vepsán jeden z mnoha příběhů, typických pro dvacáté století: příliš mnoho rvaček, příliš mnoho zvířecích choutek a příliš málo mozku.
...
Podíval jsem se mu na nohy, abych odhadl jeho věk. Byl obutý v sandálech s podrážkou z provazu a s poutky mezi prsty. Jeho nohy byly zkroucené a oteklé: byly to nohy staré tak šedesát let.
…
„Ale to není možné.“ Položil mi ruku na rameno. Byla měkká, hnědá a tlustá jako smažená ryba.
…
Má žena ústřice nikdy neměla ráda. Nyní jsem mohl zasednout k jídelnímu stolu, jíst ústřice od rána do večera a posilovat tak svoji mužnost.
Svlékl jsem se a šel jsem spát. Svým způsobem to byla úleva, když člověk nemusel nikomu vysvětlovat, co vlastně celý den dělal.
…
Řekl agresivním tónem: „Co se tady děje?“
„Nic zvláštního. Únos a vydírání.“

Zoufalé kličkování malé umělecké myšky, poznamenané nesprávným rodokmenem, v bludišti totalitního režimu, pod stálým dohledem všemocného velkého bratra té doby. Aroganci SNB střídá psychologický tlak STB, na pracovišti natahují uši udavači. Mantinely byly jasně dány, bez maximální autocenzury jsi neměl šanci. Schopnosti, výkon, charakter, to vše se svým významem nikdy nemohlo vyrovnat tomu nejdůležitějšímu – absolutní loajalitě těm, co si o sobě mysleli, že jsou „vědeckým učením“ fanatických vizionářů předurčeni vést lid k té nejúžasnější budoucnosti. Ať už se to tomu „nechápavému“ lidu líbilo nebo ne.
Mám dojem, že poslední dobou ti „nejchytřejší“ zase odněkud vylézají, nabírají síly a jsou čím dál tím hlasitější a viditelnější. Nezažili totalitu, kterou i tato kniha, založená na vlastních zkušenostech autorky, věrohodně připomíná, ženou se tedy do ní bezhlavě.
Občas mě zaskočil nezvyklý ženský pohled na svět, občas nevyrovnané chování vypravěčky, kdy se strach a hrůza, a z toho vyplývající připravenost podřídit se režimu, střídá s nečekanou drzostí při jednání s lidmi potencionálně nebezpečnými. Převládající temnou atmosféru naštěstí občas tu a tam prozáří malé světýlko naděje.
85 % (aktuálně 242 hodnocení s průměrem 91 %).

P.S.
Audiokniha, rozhlasová četba na pokračování. Jana Paulová se do četby vžívá naplno, její dramatizace je procítěná, v některých nejemotivnějších momentech se mi hysterický tón zdál až mírně přehnaný. Asi proto, že nejsem žena.

53 23.10.2020

Marcus Tullius Cicero (106 – 43 před n. l.). Římská republika na vzestupu, Spartakovo povstání poraženo, očekávám ponor do slavné doby. Nečetl jsem obsah ani komentáře, jen dal na doporučení spřátelených uživatelů, takže překvapení na mé straně. Ano, je tu velkolepá bitva, ale jde o skvělé, napínavé a nebezpečné souboje právní s obrovským politickým tlakem v pozadí. Boj o moc všemi prostředky. Nic, co bychom dnes neznali a nezažívali. Autor tyto předletopočtové konflikty podává tak přesvědčivě a poutavě, že Cicero, hlavní postava, i jeho rodina, přátelé a soupeři jako by ožívali před mýma očima. Těším se na pokračování.
100 % (aktuálně 42 hodnocení s průměrem 84 %).
…
Do skalních stěn lomu byly vyhloubeny oddělené zvláštní cely a chodby, kde se mučilo a popravovalo a kde se také stravovaly a spaly stráže. (Oblíbeným způsobem poprav, jak jsme zjistili později, bylo uškrcení garotou.) Zde se také nacházela jakási administrativa vězení. Vytáhli krabice vlhkých a plesnivých svitků s dlouhými seznamy jmen vězňů a daty jejich příchodu a odchodu. U některých se uvádělo, že byli propuštěni, ale u většiny bylo naškrábáno sicilské slovo edikaiothesan – což znamená „vykonán trest smrti“.
„Chci opis každého záznamu za ty tři roky, kdy byl Verres správcem,“ požádal mě Cicero, „a ty,“ obrátil se ke kapitánovi, „až to bude hotové, podepíšeš prohlášení, že jsme pořídili pravdivý opis.“...

53 08.09.2020

Předrevoluční exkurze a praxe. Práce tam nebyla ani pro zaměstnance, natož pro nás, středoškoláky z průmyslovky, kteří jsme do továrny chodili povinně a hlavním úkolem bylo nepřekážet. Stroje vyráběly a brousily jehly a my jsme četli J. M. Trosku, jehož tři díly kapitána Nema přinesl spolužák Čestmír zvaný Effa. V kantýně jsme si koupili osmistupňové pivo, zalezli do skladu a hltali fantastický text. Rychle utekla nejen osmihodinová směna, rychle se přečetly i všechny knihy. Vzpomínám, že byly nabité dějem a jak jsme byli šťastní, že verneovky mají pokračování.
Ověřeno a potvrzeno v národním podniku Igla České Budějovice.
80 % (aktuálně 185 hodnotících s průměrem 88 %).

53 23.08.2020

V květnu 2020 jsem dočetl devětadvacátý, tehdy poslední, příběh z Našeho Města a komentář zakončil přáním, že snad nebude úplně poslední. Jsem rád, že jsem se návratu mezi partu od Dvou Lvů dočkal brzy, je to jako sejít se s dobrými známými. Znovu sledujeme dvě souběžně probíhající pátrání a čekáme, zda a jak se propojí. Kriminalisté jsou tentokrát ve dvojitém lisu: z jedné strany tlačí zkorumpovaní vysoce postavení, z druhé špičky podsvětí. Obě strany mají stejný cíl: změnit Naše Město na Moje Město. Krauz a spol mají co dělat, aby opatrně a napůl tajně odhalovali pravdu.
Nechal jsem si číst, Martin Mňahončák se toho ujal po Jozefu Vajdovi a Mariánu Geišbergovi na výbornou.
85 % (zatím 35 hodnotících s průměrem 93 %).
...
„Spolupráca s vami ma vždy bavila, vajčáci zo stoštyridsaťjednotky. Keby ste chytili nejakého vraha, nezabudnite na mňa...“
„S odmenami,“ doplnil ho pohotovo Krauz. „Vieme, pamätáme si. Vypadni!“
Billi sa porúčal, detektívi mohli pracovať.

53 20.08.2020

Do stejné řeky se nevrací, Connelly se tentokrát ale ponořil do velmi podobné. Hned první Hallerův trik je přesně opsán z prvního dílu a základní schéma celého případu (pozor, malý spoiler) je vykucháno z Advokáta.
Perfektně popsané soudní prostředí, napětí v soudní síni i mimo ni a také dvě malá překvapení na závěr mi vylepšují celkovou bilanci na 75 % (aktuálně 140 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Kvůli pomalým výtahům v budově trestního soudu jsem k soudkyni Holderové dorazil o čtyři minuty později. Rychle jsem prošel kolem ohrádky její asistentky a ocitl se u její pracovny. Nikoho jsem neviděl a dveře byly zavřené. Zlehka jsem tedy zaklepal a slyšel, jak mě soudkyně vybízí ke vstupu.
Seděla za stolem a na sobě měla černý talár. Pochopil jsem, že má zřejmě zanedlouho soud a že moje zpoždění nevěstí nic dobrého.
„Pane Hallere, naše schůzka byla stanovena na deset hodin. Doufám, že jste o tom byl řádně zpraven.“
„Ano, Ctihodnosti, já vím. Omlouvám se. Výtahy v této budově jsou…“
„Všichni advokáti používají stejné výtahy a většině se daří přicházet na schůzky se mnou včas.“
„Ano, Ctihodnosti.“
„Přinesl jste si šekovou knížku?“
„Myslím, že ano.“
„Takže to můžeme vyřešit dvěma způsoby,“ řekla soudkyně. „Mohu vám uložit pokutu za pohrdání soudem a nechat vás, abyste to vysvětlil kalifornské advokátní komoře, anebo to můžeme pojmout neformálně: vytáhnete šekovou knížku a pošlete dar nadaci Make-A-Wish. Je to jedna z mých oblíbených charitativních organizací. Dělá dobrou práci pro nemocné děti.“
Tohle bylo neuvěřitelně. Holderová mi dávala pokutu za čtyřminutové zpoždění. Arogance některých soudců byla zarážející. Nějakým způsobem se mi podařilo spolknout rozhořčení a promluvit.

53 11.08.2020