mi-380 komentáře u knih

Franta Franta je takový šikovný český Bull-Dog Drummond, jen jeho úmysly nejsou zdaleka tak ušlechtilé. Povídky jsou svižné, mírně staromilské, hlavní hrdina si pokaždé musí poradit s odpudivými přízraky minulosti, a to s vydatným použitím hesla „účel světí prostředky“. Občas se mi tahle směs Burroughse, Batličky (ten je dokonce přímým účastníkem děje) a Vernea zdála až moc jednoduchá, ale většinou šlo o příjemné, dobrodružné, nekomplikované, zlodějské procházky tajemným světem přelomu devatenáctého a dvacátého století, doplněné výstižnými ilustracemi samotného autora.
70 % (zatím 46 hodnotících s průměrem 82 %).
…
Franta se za ním díval, jak odchází nahoru do vily, a hlavou mu táhly verše z anarchistického časopisu, který kdosi kdysi propašoval na palubu Prime Leopolda:
Po lebkách dobře změřených, po prstech, ve vosk vtlačených pozná se v noci pán i sluha…
Tenkrát, před sedmi lety, ještě netušil, co tím básník míní. Od té doby se mnohé změnilo – prsty mu ve vosk vtlačili britští policajti v Súdánu, a co se týče měření lebky a jiných kostí, na to zřejmě dojde už dnes v něžné péči Sûreté…

52 03.01.2022

Vánoční dárek, který moudře propojil mé dvě hobby: fotografování a cestování. Procházky starou Prahou mám moc rád a každoročně si jich dopřeji několik, díky téhle knize mi přibyly další potencionální cíle. Fotky jsou zásadně černobílé, panoramata zde nenajdeme, spíš milé detaily a zajímavé stíny, tu a tam oživené lidskou nebo zvířecí siluetou. Úvodní vzletné slovo patří Josefu Topolovi, závěr knihy nás podrobně seznamuje s dílem autora. Jen těch 145 popisů fotografií bych z konce knihy přemístil přímo pod jednotlivé snímky, takhle je třeba neustále listovat - jako starým telefonním seznamem při vyhledávání stopětačtyřiceti ztracených duší.
Uklidňující, inspirativní, příjemná podívaná od autora, který už do svých alb nic nepřidá, zemřel v roce 2005 ve věku pouhých 55 let.
90 % (jsem první hodnotící).

52 27.12.2021

„Je mnoho věd, jedna je ale nejdůležitější, a tou je historie“, tak před několika lety opakovaně hučel do svého vnuka jeden ruský dědeček v námořnickém triku na pláži západního Kypru. A pak mu vyprávěl nějaký příběh z historie. Byl to malý hotýlek, Rusové byli stále poblíž, takže jsem jejich komunikaci občas vyslechl. Děda by si s Mariánem Kechlibarem hezky popovídal a já bych chtěl být u toho. Vyrostl jsem na fyzice, ale dějiny mě v posledních letech baví víc, připadá mi, že se v nich dá víc objevovat. A autorovy výlovy perliček a potopených pokladů z oceánu historických událostí jsou pro mě tou pravou zábavou. Jeho knihy mám s věnováním, jejich střídmý design odpovídá mému vkusu, v knihovně vytváří pěknou duhu, a co je důležitější - jejich obsah považuji za poznatky ducha obohacující. Autor se dokáže na události dívat netradičním úhlem pohledu, takže i v některých pro mě známých příbězích nacházím vždy něco nového. Navíc tento třetí díl oživil množstvím kvalitních ilustrací a fotodokumentů a podobně jako vylepšil HW knihy, tak v porovnání s předchozími díly vybrousil i literární styl. Pět palců nahoru.
90 % (aktuálně 64 hodnotících s průměrem 96 %).

52 14.12.2021

Politika, politika, politika. Demokracie v posledním stádiu. Podvody, pletichy, korupce, incest, vraždy. A mužové prvního triumvirátu už krouží kolem, aby odstavili senát na vedlejší kolej a předvedli tvrdší a pevnější způsob vlády. Tohle umí autor popsat přesvědčivě: nekončící souboje politiků, v nichž jde o moc, o peníze, dokonce i o život, přitom velké a slavné římské výboje a bitvy legií zůstávají daleko na okraji vypravěčovy pozornosti. Při sledování životní cesty slavného Cicera během stupňujícího se napětí mezi patriciji a plebeji jsem dostal vydatnou lekci historie a nějak moc často jsem se musel až otřást při rozpoznávání paralel mezi demokracií tehdejší a dnešní.
90 % (aktuálně 40 hodnotících s průměrem 89 %).

52 16.11.2021

Ölandské léto se starým dobrým Gerlofem, záhadnou Lisou a krutým Navrátilcem. Očekávaná pohoda posledních prázdnin dvacátého století se ale ošklivě pokazí propojením hlavních postav s temnou minulostí i třaskavou současností rozvětvené a nevyzpytatelné rodiny místních boháčů Klossových. Theorin tentokrát přitvrdil, a to se týká jak zločinů samotných, tak hlavně připomínáním krvavých historických událostí minulého století. Vše se znovu skoro obejde bez policie, nechybí však silná dávka nostalgie a smutku, pořádné překvapení ve vysněné Nové zemi a hlavně otázka: Jak by asi dopadl kdokoli z nás, pokud by ho dostaly mezi kola stejné mlýny osudu jako Arona?
85 % (zatím 323 čtenářů je na stejném průměru 85 %).

52 10.07.2021

Přečteno podruhé. Původní dojem z prvního setkání s těžkou planetou Pyrrus musím poopravit, chyba paměti. Čekal jsem nepřetržitou záplavu humoru a akce, místo toho našel většinou celkem klidnou vesmírnou pohádku, kde hlavní postava – přemýšlivý dobrodruh Jason (zřejmě podle bájného řeckého cestovatele) kličkuje mezi svalnatými ostrostřelci a je rozhodnut dokázat jim, že síla myšlení (a telepatie) je nad sílu fyzickou.
75 % (zatím 212 hodnotících je na průměru 83 %).

52 17.04.2021

Mám v ruce nového Reachera, nejdřív jsem si ale zopakoval jednoho starého, pětihvězdičkového. V roce 2013 jsem viděl film, byl jsem nadšen, knihu jsem neznal. V lednu 2015 jsem přečetl knihu, byl jsem také nadšen. Okamžitě jsem si znovu pustil film a, jak už to tak většinou bývá, byl jsem zklamán. Trochu postavou hlavního hrdiny, ale hlavně zbytečnou hrou na efekty (automobilové honičky, rádobyatraktivní souboj muž proti muži v blátě…). Tvůrci filmu nepochopili, že podstatou Reachera nejsou efekty, ale efektivita. Přečetl jsem podruhé knihu a znovu potvrzuji 90 %, jen mi vadil malý nesoulad s informacemi, které najdeme ve třetím a čtvrtém románu: Reacher měl dům a měl auto, což se ve Výstřelu popírá! No, těším se na Spravedlnost a na nový seriál od Amazonu.
90 % (276 hodnocení, průměr 92 %).

52 07.04.2021

Další příjemná detektivní jednohubka, zaplněná kouzelnou slovní ekvilibristikou made in Kapitán Kid.
85 % (zatím 42 hodnocení s průměrem 90 %).
…
Lokálem se posunovala servírka, která vypadala, že včera pohřbila celou rodinu. Měla ucouraný bezbarvý vlasy, pohled vyhaslej jak Milešovku a třískala pivama o stoly, jako když je nenávidí...
…
„Nejdřív jsem zralej na tuplovaný kafe,“ řekl jsem. „Celou noc jsem toho mizeru honil po republice. Mám v nohou Tatru, Matru, Fatru, Brdy a Českosaský Švýcarsko.“
…
Měla vytahaný tepláky neurčitý barvy, do kterejch bych se vešel třikrát. Na hlavě natáčky. K tomu si přimyslete obličej jako vdolek, očička pod vyholeným obočím beznadějně utopený v sádle a jistej počet brad, kterej začínal těsně pod přemalovanou pusou, měnil se podle toho, jak hejbala hlavou, a končil neznámo kde...

52 31.03.2021

Autor znovu dokazuje, že v jednoduchosti je nejen krása, ale i účel. O krůček před ostatními policisty tentokrát postupuje Cotton Hawes, a to v řešení případu i v navazování známostí. Útlá kniha je plná smysluplných dialogů a (s výjimkou otřepaného countdownu ve finále) uvěřitelného postupu detektivů. Mezi současnými thrillery působí tato detektivka z roku 1958 naprosto svěžím dojmem.
90 % (aktuálně 86 hodnocení s průměrem 84 %).
…
„Nesnažil sem se ho zabít. Chtěl sem mu jen přerazit pazoury a hnáty. Obzvlášť hnáty“
„Proč?“
„Leze mi za manželkou.“
„Co tím myslíte?“
„Co bych tím krucinál podle vás moh myslet?“
…
„John Smith. Cherchez la femme,“ řekl Meyer. „Cherchez Pocahontas.“
„Já jsem šeršoval ženskou celej den,“ řekl Hawes. „Už toho začínám mít po krk.“
„Jen vydrž, chlapče,“ řekl Carella. Podíval se na hodiny na stěně. „Je 17.15. Brzo bude po všem.“
A pak to začalo.

52 14.02.2021

Policistka, co je každý večer pod parou? Už zase? Málem jsem svého prvního Cobena odložil hned po pár stránkách. Jenže autor má u mých „spřátelených“ vysoký kredit, nenechal jsem se tedy odradit a trpělivost se vyplatila. Coben totiž rozehrál na několika frontách svižný, napínavý, zajímavý a dokonce i poučný příběh s přesvědčivě popsaným procesem pátrání, řadou překvapivých odhalení, přijatelnou překombinovaností, přiměřenou akcelerací a démonickou tečkou.
80 % (aktuálně 585 hodnotících s průměrem 84 %).

52 06.02.2021

Ještě jeden pokus, vycházející ze zvědavosti, kam až autoři dospějí. Výsledek je jasný: učebnice multikulturalismu zabalená do celkem čtivé detektivky. V první čtvrtině to tak alespoň vypadá, dál jsem se nedostal. Za všechno zlo Švédska nesou odpovědnost urostlí blonďáci, zatímco ušlechtilá a bezelstná neviňátka jsou imigranti a bezdomovci. Ze svých cest po západoevropských velkoměstech, včetně Stockholmu, vím, že tak jednoduché to není, mám jiné zkušenosti. Zatím knihu zavírám a místo ní otevírám třetího Sharpa.

Hlavní postava Olivia kráska s latinskoamerickými kořeny, zároveň také jedna z nejprostomyslnějších policejních vyšetřovatelek. Čerstvá absolventka akademie, která na potkání každému vypráví podrobnosti z vyšetřování, lže svým nejbližším, plácá se v alkoholických eskapádách a samozřejmě se hrne sama do míst, kde jí jde o krk, což si uvědomují všichni kromě ní.
Sledujeme tři zvláštní nevěrohodné amatérské vyšetřovatele, kteří jdou po svém konkrétním nepříteli s jediným cílem - pomstít se. Jsou jimi arabský Švéd, karibská Švédka a Švéd bezdomovec, jehož předobrazem je Harry Hole. Prostě Švédové.
A paní Náhoda, v úzké spolupráci s jejich anděly strážnými, má co dělat, aby je udržovala naživu. Tuto trojici doplňuje další bizarní postava: extrémně baculatá policistka na konci s dechem, je ale také jediná, která normálně pracuje.
Velké překvapení. Po zajímavé první části (Skočný příliv) bohužel překvapení nepříjemné. Historky plné podivných figurek, náhodných setkání, chaotického pátrání a nesmyslného chování.
65 % (aktuálně 246 hodnocení, průměr 83 %).

52 12.11.2020

Další rutinní vyšetřování, případ řeší Carella a Hawes. Převody na vkladní knížku, šeky, těžké dlouhodobé zjišťování kdo platil a kolik. Dnes by to nejspíš vyšetřovatelé zjistili během několika minut, kdyby chtěli. Zrzavý frajer Cotton Hawes se zaslouženě představuje v hlavní roli. Nejen proto, že se tu během týdne několikrát zamiluje a jeho dialogy s krásnými ženami jsou kouzelné, ale má i rozhodující podíl na vyřešení případu. Nečekaná (ne)pravděpodobnost zápletky mi tentokrát nedovoluje psát v superlativech a nasadit všechny stálice.
75 % (jsem 78. hodnotící, průměr je aktuálně na 86 %).
…
„Myslela jsem si, že se vyšvihnu nahoru přes postel.“
„A povedlo se?“
„Jsem věčně bez práce,“ řekla Nancy.
…
„Jste hezká, slečno O’Harová,“ řekl Hawes.
„Já vím,“ odpověděla.
„Já vím, že to víte. Ale proto nejste o nic ošklivější.“
„Už těch pár maličkostí víte?“ zeptala se. „Můžeme přejít k sexu?“
„Já..., nenapadlo mě, že vám bude vadit, když vám řeknu, že jste hezká,“ řekl. „Omlouvám se.“
…
V sobotu devětadvacátého června se Cotton Hawes, jeden z detektivů oficiálně vyšetřujících předčasné úmrtí Sy Kramera, vyspal s někdejší Kramerovou milenkou a zjistil o sobě něco úžasného.
Přišel na to, že se dokáže zamilovat a odmilovat, jako když foukne. Objevil tento povahový nedostatek – anebo klad, to podle toho – a poněkud ho to znervóznilo, pobavilo a přimělo k úvahám.

52 03.11.2020

87. revír, sázka na jistotu. Při minimální délce hutný a jasný děj, logické motivace, nakouknutí do amerického velkoměsta poloviny minulého století, uvěřitelné příběhy. Tentokrát tu máme komorní drama a záhadu zamčeného pokoje. Vše se odehrává během několika hodin, celá parta, s výjimkou Carelly, je pěkně pohromadě a s napínavým dramatem se dlouho nečeká, na čtenáře vyskočí hned na začátku. Představení, které probíhá přímo na policejní stanici, je originální, neschopnost rychle a profesionálně to ukončit mi ale připadala tak trochu jako podvod na věrném čtenáři.
75 % (aktuálně 153 hodnotících s průměrem 86 %).
…
Podivuhodné bylo, že až dosud jí plán vycházel. Bojí se jí, všichni se jí bojí. Jejich strach ji naplňoval zadostiučiněním...

52 31.10.2020

Autor mě znovu dostal. Člověk čte střídavě všechny možné žánry, tři hvězdy, čtyři, pět, a najednou BUM.
BUKOWSKI.
Co to je?
Jiná planeta?
Ne, jen nekompromisní pohled do temných koutů našich životů. Razantní, nekorektní a vtipný přímo ďábelsky. Asi to nebude pro každého, já se ale dobře bavil skoro celou cestu. Charles Bukowski svými nápady a Zdeněk Loníček svou důraznou četbou (a neměl bych zapomínat na překlad Tomáše Piňose) mi příjemnou služební cestu do Liberce udělali ještě příjemnější.
90 % (aktuálně 365 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Ukázka textu, kdy se autor drží hodně při zemi:
„Sergi, je na tebe moc mladá.“
„Je jí třicet.“
„A tobě šedesát. To je o třicet víc.“
„Třicet je moc?“
„Samozřejmě.“
„Co takhle dvacet?“ zeptal se Serge a podíval se na Arlene.
„Dvacet ujde. Třicet, to je obscénní.“
„Proč si oba neseženete ženský svýho věku?“ zeptala se Arlene.
Oba se na ni podívali.
„Ráda žertuje,“ poznamenal Jorg.
„Jo,“ souhlasil Serge, „je s ní legrace…“

52 23.09.2020

Velká bílá výstava a velké kruté vraždění – dvě skutečné události, z nichž autor smíchal faktografický bestseller. Jeho styl je popisný, klasická slohová práce – kombinace vypravování/reportáž. Přiblížení nekonečné mravenčí práce při přípravě a realizaci obrovské světové výstavy je plné osobností a událostí té doby, dokumentů, podrobností a zajímavých informací, ale samo o sobě by bylo s přibývajícími stránkami mírně unavující, takže ta cca čtvrtina prostoru knihy, která je věnována zrůdě, známé nejčastěji jako doktor H. H. Holmes, četbu oživuje a čtenáře vždy v pravý okamžik aktivizuje a udržuje v napětí. Závěrečné kapitoly potvrzují důkladnost autora - životopisy všech významných postav jsou dotaženy do absolutních konců.
90 % (aktuálně 103 hodnotících s průměrem 81 %).
…
P.S.
Chicago konce 19. století
– tehdy druhé největší město USA s obrovskou českou komunitou (150 tisíc Čechů – po Praze a Vídni třetí největší české město)
– město, kde se narodila moje babička, ale prababičce se stýskalo, tak se celá rodina vrátila do Rakousko-Uherska
– jeho obrovská jatka byla cílem kovbojů, ženoucích tam nekonečná stáda
– v roce 1893 pořadatel světové výstavy, která měla překonat, a také překonala, slavnou pařížskou výstavu z roku 1889
– město, kde v té době řádil vraždící šílenec.

Snad se tam jednou podívám.

52 22.09.2020

Mistr příběhů ze života, kvalitních kriminálních zápletek, a hlavně úderných a vtipných dialogů, mě znovu nenechal včera večer usnout, dokud nebylo v Našem Mestě v kanceláři 141 jasno. To jasno se ale týká jen posledních případů, nad některými členy party se naopak stahují mračna.
90 % (zatím 172 hodnotících s průměrem 91 %).
...
„Počkajte...“ Emil dostal nápad. „Niečo mi napadlo. Tí vaši kolegovia zo sídliska so mnou pekne vykývali, ale vy by ste mohli...“
Detektívi sa prekvapene otočili.
„No, vy by ste nás mohli ochrániť!“
„Geniálny nápad!“ pochválil ho Burger.
„A čo? Šak pomáhame policajtom, kde môžeme, tak si zaslúžime ochranu.“
„My chránime iba ústavných činiteľov. Emil, si ústavný činiteľ?“
„A nie? Sme menšina, ústava nám zaručuje ochranu, tak sme ústavní činitelia! Musíte nás ochrániť!“
„Nemusíme!“...
„Musíte, šak nám ide o život!“
„Sami ste si to posrali.“
„Tak ústavných činiteľov môžete chrániť, a cigánov nie? Cigáni vám nie sú dobrí?“
„Emil, cigáni sú dobrí, ale práve odo mňa nechci vedieť na čo.“
„Pán Burger, ale vy ste tí oní... štátni orgáni a štátni orgáni sa musia o nás postarať. Na to je zákon!“
„O zákonoch vieš guľové, Emil. Zákonmi sa neoháňaj, vráť prachy a bude po probléme.“
„A z čoho, šak Zdena všetko rozfofrovala!“
„To nie je moja vec, alebo čakáš, že ja ti požičiam?“...

P.S.
Tak už mi zbývá nepřečtený jen jeden jediný poslední příběh. Smutná představa, ale věřím a doufám, že autorovi ještě nedošla inspirace.

52 25.04.2020

TV seriál podle knihy mi, v době kdy na jediném programu ČST běžely v černobílém provedení pouze optimistické zprávy, válečné dokumenty a filmy z východní fronty, strnule hrané pohádky v laciných kulisách a televizní inscenace proměnlivé kvality, připadal jako zázrak z bájného západu, navíc s příchutí hororu.
Kniha působí úplně jinak, je to upovídaná, žertovná, lehce překombinovaná detektivní historka z Paříže první poloviny dvacátého století, kdy jména osob zněla čistě francouzsky, s výjimkou jednoho ruského emigranta, belgického šlechtice a bohaté ošklivé Američanky.
70 % (35 hodnotících s průměrem 81 %).

51 15.06.2024

Opět vstupuji do stejné řeky. Hon na hromadného vraha, oblíbené to téma současné literatury. V rolích lovců klasická dvojka: nedoceněná krásná vyšetřovatelka a psycholog s traumatem. Přichází doba počítačová a na pozadí pátrání, kdy dvě dějové i časové roviny se pomalu přibližují, bublá a četbu naštěstí zpestřuje a obohacuje několik zajímavých dramatických konfliktů. Ústřední téma je velmi aktuální, dnes dokonce ještě víc než před třiceti lety, kdy série s Carol a Tonym přišla na svět.
…
„Kde máme začít?" chtěl vědět Merrick.
„Umíte někdo zacházet s počítačem?"
„Myslím, že bychom to měli nechat expertům," řekla Carol.
75 % (zatím 119 hodnocení s průměrem 86 %).

51 18.04.2024

Jako by se náš milý Ota Fink posunul o sto let v čase (což by podle jedné z povídek šlo) a o 15 000 km v prostoru a znovu s humorem a grácií začal strkat nos do cizích problémů, které zarputile řeší a vyřeší. Dobrodružství plné zběsilé akce, očekávaných hlášek, všudypřítomné politiky a nové Antarktidy.
...
Nato jsem vyhrabal ze šuplete gas-gun nula čtyřku; sebral jsem ji kdysi jednomu grázlovi a nechal si ji pro všechny případy.
"Mám o pána starosti," řekl Wang, když to viděl.
"Vymaž si informaci, že jsem byl doma," řekl jsem. "Od dnešního rána jsem neznámo kde."
"Pán by si měl vzít tlepangové chlebíčky."
Mohl jsem mu říct, aby si je snědl sám. Naneštěstí to nebyl pravý Číňan a nejedl.
75 % (zatím 33 hodnotících, průměr je 84 %).

51 28.10.2023