mi-380 komentáře u knih

Skoro každý zná drama kolem lodi Bounty, kdo ale zná tragédii lodi Batavia? Silný příběh o holandských výpravách, nepochopitelné krutosti, zoufalém strádání, příkladné statečnosti, především ale o dobru a zlu. Vypjatých situací, kde tyto dvě strany síly proti sobě nesmiřitelně bojují, si při sledování výpravy komodora Pelsaerta užijeme opravdu hodně. Nezapomenutelný útok na psychiku.
90 % (zatím 79 hodnotících generuje průměr 86 %).

P.S.
Ve stejném roce, kdy vyplula Batavia, 1628, se vydala na svou první a poslední plavbu i slavná švédská Vasa, dopadla stejně, ale potopila se hned kousek od stockholmského přístavu.

52 20.03.2021

Autor znovu dokazuje, že v jednoduchosti je nejen krása, ale i účel. O krůček před ostatními policisty tentokrát postupuje Cotton Hawes, a to v řešení případu i v navazování známostí. Útlá kniha je plná smysluplných dialogů a (s výjimkou otřepaného countdownu ve finále) uvěřitelného postupu detektivů. Mezi současnými thrillery působí tato detektivka z roku 1958 naprosto svěžím dojmem.
90 % (aktuálně 86 hodnocení s průměrem 84 %).
…
„Nesnažil sem se ho zabít. Chtěl sem mu jen přerazit pazoury a hnáty. Obzvlášť hnáty“
„Proč?“
„Leze mi za manželkou.“
„Co tím myslíte?“
„Co bych tím krucinál podle vás moh myslet?“
…
„John Smith. Cherchez la femme,“ řekl Meyer. „Cherchez Pocahontas.“
„Já jsem šeršoval ženskou celej den,“ řekl Hawes. „Už toho začínám mít po krk.“
„Jen vydrž, chlapče,“ řekl Carella. Podíval se na hodiny na stěně. „Je 17.15. Brzo bude po všem.“
A pak to začalo.

52 14.02.2021

Ještě jeden pokus, vycházející ze zvědavosti, kam až autoři dospějí. Výsledek je jasný: učebnice multikulturalismu zabalená do celkem čtivé detektivky. V první čtvrtině to tak alespoň vypadá, dál jsem se nedostal. Za všechno zlo Švédska nesou odpovědnost urostlí blonďáci, zatímco ušlechtilá a bezelstná neviňátka jsou imigranti a bezdomovci. Ze svých cest po západoevropských velkoměstech, včetně Stockholmu, vím, že tak jednoduché to není, mám jiné zkušenosti. Zatím knihu zavírám a místo ní otevírám třetího Sharpa.

Hlavní postava Olivia kráska s latinskoamerickými kořeny, zároveň také jedna z nejprostomyslnějších policejních vyšetřovatelek. Čerstvá absolventka akademie, která na potkání každému vypráví podrobnosti z vyšetřování, lže svým nejbližším, plácá se v alkoholických eskapádách a samozřejmě se hrne sama do míst, kde jí jde o krk, což si uvědomují všichni kromě ní.
Sledujeme tři zvláštní nevěrohodné amatérské vyšetřovatele, kteří jdou po svém konkrétním nepříteli s jediným cílem - pomstít se. Jsou jimi arabský Švéd, karibská Švédka a Švéd bezdomovec, jehož předobrazem je Harry Hole. Prostě Švédové.
A paní Náhoda, v úzké spolupráci s jejich anděly strážnými, má co dělat, aby je udržovala naživu. Tuto trojici doplňuje další bizarní postava: extrémně baculatá policistka na konci s dechem, je ale také jediná, která normálně pracuje.
Velké překvapení. Po zajímavé první části (Skočný příliv) bohužel překvapení nepříjemné. Historky plné podivných figurek, náhodných setkání, chaotického pátrání a nesmyslného chování.
65 % (aktuálně 246 hodnocení, průměr 83 %).

52 12.11.2020

Další rutinní vyšetřování, případ řeší Carella a Hawes. Převody na vkladní knížku, šeky, těžké dlouhodobé zjišťování kdo platil a kolik. Dnes by to nejspíš vyšetřovatelé zjistili během několika minut, kdyby chtěli. Zrzavý frajer Cotton Hawes se zaslouženě představuje v hlavní roli. Nejen proto, že se tu během týdne několikrát zamiluje a jeho dialogy s krásnými ženami jsou kouzelné, ale má i rozhodující podíl na vyřešení případu. Nečekaná (ne)pravděpodobnost zápletky mi tentokrát nedovoluje psát v superlativech a nasadit všechny stálice.
75 % (jsem 78. hodnotící, průměr je aktuálně na 86 %).
…
„Myslela jsem si, že se vyšvihnu nahoru přes postel.“
„A povedlo se?“
„Jsem věčně bez práce,“ řekla Nancy.
…
„Jste hezká, slečno O’Harová,“ řekl Hawes.
„Já vím,“ odpověděla.
„Já vím, že to víte. Ale proto nejste o nic ošklivější.“
„Už těch pár maličkostí víte?“ zeptala se. „Můžeme přejít k sexu?“
„Já..., nenapadlo mě, že vám bude vadit, když vám řeknu, že jste hezká,“ řekl. „Omlouvám se.“
…
V sobotu devětadvacátého června se Cotton Hawes, jeden z detektivů oficiálně vyšetřujících předčasné úmrtí Sy Kramera, vyspal s někdejší Kramerovou milenkou a zjistil o sobě něco úžasného.
Přišel na to, že se dokáže zamilovat a odmilovat, jako když foukne. Objevil tento povahový nedostatek – anebo klad, to podle toho – a poněkud ho to znervóznilo, pobavilo a přimělo k úvahám.

52 03.11.2020

87. revír, sázka na jistotu. Při minimální délce hutný a jasný děj, logické motivace, nakouknutí do amerického velkoměsta poloviny minulého století, uvěřitelné příběhy. Tentokrát tu máme komorní drama a záhadu zamčeného pokoje. Vše se odehrává během několika hodin, celá parta, s výjimkou Carelly, je pěkně pohromadě a s napínavým dramatem se dlouho nečeká, na čtenáře vyskočí hned na začátku. Představení, které probíhá přímo na policejní stanici, je originální, neschopnost rychle a profesionálně to ukončit mi ale připadala tak trochu jako podvod na věrném čtenáři.
75 % (aktuálně 153 hodnotících s průměrem 86 %).
…
Podivuhodné bylo, že až dosud jí plán vycházel. Bojí se jí, všichni se jí bojí. Jejich strach ji naplňoval zadostiučiněním...

52 31.10.2020

Velká bílá výstava a velké kruté vraždění – dvě skutečné události, z nichž autor smíchal faktografický bestseller. Jeho styl je popisný, klasická slohová práce – kombinace vypravování/reportáž. Přiblížení nekonečné mravenčí práce při přípravě a realizaci obrovské světové výstavy je plné osobností a událostí té doby, dokumentů, podrobností a zajímavých informací, ale samo o sobě by bylo s přibývajícími stránkami mírně unavující, takže ta cca čtvrtina prostoru knihy, která je věnována zrůdě, známé nejčastěji jako doktor H. H. Holmes, četbu oživuje a čtenáře vždy v pravý okamžik aktivizuje a udržuje v napětí. Závěrečné kapitoly potvrzují důkladnost autora - životopisy všech významných postav jsou dotaženy do absolutních konců.
90 % (aktuálně 103 hodnotících s průměrem 81 %).
…
P.S.
Chicago konce 19. století
– tehdy druhé největší město USA s obrovskou českou komunitou (150 tisíc Čechů – po Praze a Vídni třetí největší české město)
– město, kde se narodila moje babička, ale prababičce se stýskalo, tak se celá rodina vrátila do Rakousko-Uherska
– jeho obrovská jatka byla cílem kovbojů, ženoucích tam nekonečná stáda
– v roce 1893 pořadatel světové výstavy, která měla překonat, a také překonala, slavnou pařížskou výstavu z roku 1889
– město, kde v té době řádil vraždící šílenec.

Snad se tam jednou podívám.

52 22.09.2020

Mistr příběhů ze života, kvalitních kriminálních zápletek, a hlavně úderných a vtipných dialogů, mě znovu nenechal včera večer usnout, dokud nebylo v Našem Mestě v kanceláři 141 jasno. To jasno se ale týká jen posledních případů, nad některými členy party se naopak stahují mračna.
90 % (zatím 172 hodnotících s průměrem 91 %).
...
„Počkajte...“ Emil dostal nápad. „Niečo mi napadlo. Tí vaši kolegovia zo sídliska so mnou pekne vykývali, ale vy by ste mohli...“
Detektívi sa prekvapene otočili.
„No, vy by ste nás mohli ochrániť!“
„Geniálny nápad!“ pochválil ho Burger.
„A čo? Šak pomáhame policajtom, kde môžeme, tak si zaslúžime ochranu.“
„My chránime iba ústavných činiteľov. Emil, si ústavný činiteľ?“
„A nie? Sme menšina, ústava nám zaručuje ochranu, tak sme ústavní činitelia! Musíte nás ochrániť!“
„Nemusíme!“...
„Musíte, šak nám ide o život!“
„Sami ste si to posrali.“
„Tak ústavných činiteľov môžete chrániť, a cigánov nie? Cigáni vám nie sú dobrí?“
„Emil, cigáni sú dobrí, ale práve odo mňa nechci vedieť na čo.“
„Pán Burger, ale vy ste tí oní... štátni orgáni a štátni orgáni sa musia o nás postarať. Na to je zákon!“
„O zákonoch vieš guľové, Emil. Zákonmi sa neoháňaj, vráť prachy a bude po probléme.“
„A z čoho, šak Zdena všetko rozfofrovala!“
„To nie je moja vec, alebo čakáš, že ja ti požičiam?“...

P.S.
Tak už mi zbývá nepřečtený jen jeden jediný poslední příběh. Smutná představa, ale věřím a doufám, že autorovi ještě nedošla inspirace.

52 25.04.2020

TV seriál podle knihy mi, v době kdy na jediném programu ČST běžely v černobílém provedení pouze optimistické zprávy, válečné dokumenty a filmy z východní fronty, strnule hrané pohádky v laciných kulisách a televizní inscenace proměnlivé kvality, připadal jako zázrak z bájného západu, navíc s příchutí hororu.
Kniha působí úplně jinak, je to upovídaná, žertovná, lehce překombinovaná detektivní historka z Paříže první poloviny dvacátého století, kdy jména osob zněla čistě francouzsky, s výjimkou jednoho ruského emigranta, belgického šlechtice a bohaté ošklivé Američanky.
70 % (35 hodnotících s průměrem 81 %).

51 15.06.2024

Poslechnuto podruhé. Spojení bukowsko-forsythovské kombinace potměšilého outsiderského (sexem bohatě proloženého) filozofování se striktním pozorovatelským talentem, to vše podpořeno masivní subvencí autorových zkušeností, ve spojení s razantní četbou Otakara Brouska ml., považuji tentokrát za téměř dokonalé a přidávám jednu hvězdu.
95 % (aktuálně už 600 hodnocení s průměrem 73 %, v prosinci 2021 to bylo 451 hodnotících se stejným průměrem).

51 07.06.2024

Opět vstupuji do stejné řeky. Hon na hromadného vraha, oblíbené to téma současné literatury. V rolích lovců klasická dvojka: nedoceněná krásná vyšetřovatelka a psycholog s traumatem. Přichází doba počítačová a na pozadí pátrání, kdy dvě dějové i časové roviny se pomalu přibližují, bublá a četbu naštěstí zpestřuje a obohacuje několik zajímavých dramatických konfliktů. Ústřední téma je velmi aktuální, dnes dokonce ještě víc než před třiceti lety, kdy série s Carol a Tonym přišla na svět.
…
„Kde máme začít?" chtěl vědět Merrick.
„Umíte někdo zacházet s počítačem?"
„Myslím, že bychom to měli nechat expertům," řekla Carol.
75 % (zatím 119 hodnocení s průměrem 86 %).

51 18.04.2024

Anglie, 1813, Sharpova dramatická služební cesta. Velké podrazy, velké intriky, velká láska: vše, co má správný dobrodružný román s reálným historickým pozadím obsahovat, dokázal autor znovu vložit do čtivého a napínavého formátu. Velká spokojenost, škoda, že mi zbývá už jen pět posledních knih.
...
Generál s povzdechem vstal, došel k oknu a vyhlédl ven. Uviděl, že po přístavní hrázi pomalu přecházejí dva španělští důstojnici celní správy. „Víte, co nám ti bastardi dělají?“
„Ne, pane.“
„My tu jejich zatracenou zemi osvobozujeme, a oni teď chtějí, abychom jim za každý soudek prachu, který do Španělska dopravíme, platili clo! Věřil byste tomu?...“
90 % (zatím 81 hodnocení s průměrem 93 %).

51 06.01.2024

Jako by se náš milý Ota Fink posunul o sto let v čase (což by podle jedné z povídek šlo) a o 15 000 km v prostoru a znovu s humorem a grácií začal strkat nos do cizích problémů, které zarputile řeší a vyřeší. Dobrodružství plné zběsilé akce, očekávaných hlášek, všudypřítomné politiky a nové Antarktidy.
...
Nato jsem vyhrabal ze šuplete gas-gun nula čtyřku; sebral jsem ji kdysi jednomu grázlovi a nechal si ji pro všechny případy.
"Mám o pána starosti," řekl Wang, když to viděl.
"Vymaž si informaci, že jsem byl doma," řekl jsem. "Od dnešního rána jsem neznámo kde."
"Pán by si měl vzít tlepangové chlebíčky."
Mohl jsem mu říct, aby si je snědl sám. Naneštěstí to nebyl pravý Číňan a nejedl.
75 % (zatím 33 hodnotících, průměr je 84 %).

51 28.10.2023

Devět povídek a na konci jedna ústřední novela, která zabírá víc než polovinu knihy. Autor nás zavádí do periferních částí naší republiky na konci padesátých let. Pohraničí, omšelá pražská čtvrť, smutné lásky, kolektivizace, budovatelské nadšení, závazky, povinné studentské brigády, stranické schůze. Doba stále ještě nebezpečná, Klíma ji ale popisuje jen s přiměřenou angažovaností, takže se nejedná o agitku, ale o poctivý popis doby z pohledu tehdy levicového intelektuála.
80 % (aktuálně 11 hodnocení s modrým průměrem 71 %).

51 11.07.2021

Ota Fink bájí víc než obvykle, v tom roce 1959, což mi občas vadilo, ale k správnému amatérskému vyšetřovateli to nejspíš patří. Je mu už 27, bydlí u rodičů, vypadá na dvacet, chová se jako dvacetiletý, pěkné slečny a dámy se k němu stále slétají ze všech stran, on ale tentokrát nejvíc vzpomíná na dobu, kdy mu bylo patnáct a půl a jeho velká láska z brigády v roce 1947 se někam vypařila.
Jo, když nám bylo patnáct a půl…
Krásnou Lucii hledáme s ním a samozřejmě u toho nesmí chybět moudrý major SNB Moldánek. Objeví se pár obětí i náhod, ale i tak je to příjemné hledání, spojené s exkurzí do konce let padesátých a výstižnými chandlerovskými hláškami.
Brzy znovu na shledanou, ty ukecaný Oto.
85 % (zatím 39 hodnotících s průměrem hodným obdivovatelů Oty i Kapitána Kida – 94 %).
…
„Tak pojďte dál, nebudem se přece bavit mezi dveřma. Jestli vám teda nevadí, že zrovna nemám uklizíno.”
Já na to, že je mi to fuk, a nejspíš jsem si ji tím získal, protože jí to taky bylo fuk. Přinejmenším už pár let.
…
„A co bys řek jahodovýmu závinu?”
„Co bych mu tak asi řek? Ke mně, kamaráde.”
„A co k němu, kafe nebo čaj?”
„Kafe, slečno. Tři cukry.”
„Tak si ještě chviličku polež, jo? Já musím napřed do koupelny. Nebo tam chceš jít se mnou?”
…
„Napiš si moje číslo sem, kdybych zapomněl; to víš, mám toho pořád spoustu a bejvaj to kvaltovky…”
Nevypadal na to, že by něco dokázal zmáknout rychlejc než škeble se zlomenou nohou.

51 13.04.2021

Další příjemná detektivní jednohubka, zaplněná kouzelnou slovní ekvilibristikou made in Kapitán Kid.
85 % (zatím 42 hodnocení s průměrem 90 %).
…
Lokálem se posunovala servírka, která vypadala, že včera pohřbila celou rodinu. Měla ucouraný bezbarvý vlasy, pohled vyhaslej jak Milešovku a třískala pivama o stoly, jako když je nenávidí...
…
„Nejdřív jsem zralej na tuplovaný kafe,“ řekl jsem. „Celou noc jsem toho mizeru honil po republice. Mám v nohou Tatru, Matru, Fatru, Brdy a Českosaský Švýcarsko.“
…
Měla vytahaný tepláky neurčitý barvy, do kterejch bych se vešel třikrát. Na hlavě natáčky. K tomu si přimyslete obličej jako vdolek, očička pod vyholeným obočím beznadějně utopený v sádle a jistej počet brad, kterej začínal těsně pod přemalovanou pusou, měnil se podle toho, jak hejbala hlavou, a končil neznámo kde...

51 31.03.2021

Macdonald táhl cenné dědictví zakladatelů americké drsné školy statečně dál a dál, až do druhé poloviny dvacátého století. Nedokázal být tak výstižný a vtipný jako Chandler, ale postavu hlavního hrdiny, prostředí, atmosféru i pátrání uměl popsat perfektně a navíc tentokrát řešení složitého případu pohřešované studentky dokázal originálně zakončit. Jeden z nejlepších dílů série.
90 % (aktuálně 39 hodnotících s průměrem 75 %).
…
Zřejmě jedna z těch blondýn, které vyzrávají stejně brzy jako kalifornské ovoce, zůstávají na stromech po několik sladkých měsíců nebo roků do dvacítky, až spadnou do první ruky, která po nich sáhne.

51 19.03.2021

Spisovatelská generace avantgardní, bohémská, bláznivá, ztracená. Hemingway mě, přesně v jeho stylu, většinou jo, občas (ne) laskavým způsobem vzal do Paříže mezi své bizarní a (dříve nebo později) slavné přátele. Spolu se spoustou fotografií a faktů (často zpochybňovaných vrstevníky, kritiky nebo i popisovanými osobami) mě zaplavilo také moře nostalgie po starých zašlých časech, kdy všichni byli mladí, krásní, přátelští, plní nadějí. „Válka se ještě neblíží, pojďme se toulat Paříží…“ mi tu a tam v autě zarecituje Pavel Šrut ústy Luboše Pospíšila.
I po druhém přečtení velká spokojenost: 95 % (aktuálně 298 hodnocení s průměrem 83 %).
...
Jedli jsme dobře a lacino, pili jsme dobře a lacino, spalo se nám spolu dobře a v teple, a jeden druhého jsme milovali.

P.S.
Nejvíc mi v poslední době knihu a osobnosti z ní připomněl Allenův film „Půlnoc v Paříži“, hodnotil jsem na čsfd:
To nejatraktivnější z města na Seině (La Defence promine) - ať už přes žlutý filtr slunce nebo modrý deště a noci - krásná pobídka pro ty, kteří tam ještě nebyli a nostalgická připomínka pro zasvěcené. Jednoduchý předmanželský příběh Owena Wilsona a Rachel McAdams se příjemně pomalu rozvíjí a nabaluje na sebe kouzla a postavy Paříže současné i minulé s magickým přechodem do legendárních dvacátých let Ztracené generace se všemi uměleckými osobnostmi, o kterých píše Hemingway v Pohyblivém svátku. K tomu typický Allenovský, i pro laika dobře stravitelný, jazz a humor a je tu jeden z nejpohodovějších filmů, co jsem kdy viděl. 95 %.

51 21.02.2021

Policistka, co je každý večer pod parou? Už zase? Málem jsem svého prvního Cobena odložil hned po pár stránkách. Jenže autor má u mých „spřátelených“ vysoký kredit, nenechal jsem se tedy odradit a trpělivost se vyplatila. Coben totiž rozehrál na několika frontách svižný, napínavý, zajímavý a dokonce i poučný příběh s přesvědčivě popsaným procesem pátrání, řadou překvapivých odhalení, přijatelnou překombinovaností, přiměřenou akcelerací a démonickou tečkou.
80 % (aktuálně 585 hodnotících s průměrem 84 %).

51 06.02.2021

Kromě originálního prostředí amišské komunity mě zajímal i vývoj obou hlavních postav. V minulé (druhé) části byli oba zralí buď na psychiatrii nebo na protialkoholní léčebnu, případně na obojí. No, Kate jako správný americký policajt i nadále řeší své trable tím, že do sebe po práci pravidelně sází jednoho panáka za druhým a k tomu likviduje kartóny cigaret. Zato její druh ve zbrani i v posteli John se tentokrát mírní. Jinak pociťuji mírné zklamání z opakujících se situací. Na úvod jsme znovu zavaleni velkým počtem obětí, v myšlenkových pochodech Kate je přebytek stále se opakujících tíživých vzpomínek, sebelítosti, pochybností a také mnoho polopatického vysvětlování, proč a jak a kdo co udělal. Detektivní linie je krutá, řešená s pomocí náhody a k tomu jen jakoby na okraji tragického vnitřního života hlavní hrdinky. Do světa amišů jsem se s Kate dostal už potřetí, ale tentokrát jako bych sledoval seberecyklaci, proti prvním dvěma knihám tu není ani moc nových nápadů, ani informací. Chápu, úspěšné know-how se prostě jen tak neopouští.
Proč ta přísnost, proč dávám jen tříhvězdičkových 65 % (v době mého komentáře 358 hodnocení s průměrem 89 %)? Asi kvůli obsedantnímu porovnávání s dramatem, kterého mám stále plnou hlavu, knize, kterou jsem dočetl před dvěma dny, příběhu, který mě zasáhl mnohem víc (Colin Bowles/Falconer – Zmizelí).
…
Zvednu láhev a podívám se na McNarieho. Přikývne, další runda spásy je na cestě. Ale nepřijde dost rychle, aby mě zachránila před konfrontací s jistou konkrétní částí mé minulosti, s níž jsem se ještě nevyrovnala, s démonem, který mě mučí, pravdou, jíž se už nemohu dál vyhýbat.

51 17.01.2021