mi-380 komentáře u knih

Tenhle zážitek je na delší komentář.
Oskar Schindler - spravedlivý mezi národy na své životní cestě*. Sudetoněmecký průmyslník-arizátor s dobrým srdcem. Veselý, poživačný, podnikavý, oblíbený, štědrý, jeho hlavní válečná vina byla, že Židy považoval za lidi. Autor nasazuje od začátku strohý dokumentární styl, popisující osud nejen hlavní postavy, ale i mnoha „Schindlerových dělníků“, vycházející z jejich poválečných výpovědí. Také díky Spielbergovi jde o zaslouženou legendu a podobná svědectví mě jen víc a víc utvrzují v přesvědčení, že stát Izrael má své jasné opodstatnění a jeho nekompromisní politika zajišťuje tomuto národu holé přežití. Při návštěvě Izraele mě přitom překvapilo množství mešit a tolerance k Arabům (za ww2 většinou spojenci Němců), což v muslimských zemích obráceně neplatí, tam je tolerance k Židům blízká nule.
Krutosti v Krakově (omšelé pozůstatky ghetta jsou tam k vidění dodnes), které autor ve většině knihy popisuje, daleko převyšují účinek všech thrillerů a hororů s masovými vrahy. Tady šlo o Skutečné Nelidské Masové Vrahy. Nejen Němci se svými ukrajinskými nohsledy se vyžívali v likvidaci Židů, i spoustě Poláků vadili. Před válkou dokonce polská vláda jednala s francouzskou o možném přesunu milionů židovských spoluobčanů na Madagaskar a při válečných přesunech židovských transportů museli často paradoxně vojáci Židy před polskými nacionalisty chránit.
Každé slovo v knize má sílu, každá věta je malým dramatem, každá stránka popisuje nepochopitelnou nenávist, krutost a vraždění.
95 % (zatím 712 hodnotících, průměr 89 %).
…
Oskar dal z jedné cukrárny přinést dort a pak ho nakrájel na stole Klonowské. Do kanceláře se začaly trousit delegace židovských i polských dělníků s blahopřáním a on upřímně políbil dívku jménem Kucharská, jejíž otec byl před válkou poslancem polského parlamentu. Potom mu přišla potřást rukou židovská děvčata a vzápětí i Židé; dokonce i Stern sem nějak zaskočil z továrny Pokrok, kde byl nyní zaměstnán, aby Oskarovi stiskl formálně ruku a přitom se ocitl v jeho pevném drtivém objetí.
Toho odpoledne někdo, snad tentýž nespokojenec jako minule, zavolal na Pomorskou a udal Schindlera za porušení rasových zákonů.
…
Stejně jako tehdy na nádraží přednesl Oskar svůj obvyklý projev. Jsou to nenahraditelné vyučené zbrojní dělnice. Sám jsem si je v průběhu let vyškolil. Znamenají pro mě pracovní sílu, kterou nemohu jen tak snadno nahradit.

P.S.
Asi trochu spoiler: *Svitavy, Krakov, Brněnec, (a nakonec v rychlosti ještě Německo, Argentina, Izrael, Německo).

79 18.06.2022

Nepředstavitelné psycho, alespoň pro mne, který vyrůstal v rodině, kde psychické násilí neexistovalo a fyzické se omezovalo na několik zasloužených výchovných plácnutí nezbedných synků, což jsem byl já a bratr. Proto mi tohle vyprávění zoufalé Grace připadá jako historky z jiného civilizačního okruhu, když už ne z jiné planety. Teror se stupňuje, napětí stoupá, zásadní otázky jsou stále naléhavější: „Je tahle situace opravdu tak beznadějná? Co se bude muset stát?“
Audiokniha: Simona Peková úspěšně nasazuje už od začátku tragický a zoufalý tón.
75 % (zatím 3559 hodnotících s průměrem 86 %).

79 05.02.2022

Exkurze do bájného San Francisca - Golden Gate, Alcatraz, potomci hippies. Autorův výběr je speciálně zúžený, zavádí nás do komunity pacientů s psychickými problémy, což je kompenzováno skutečností, že všichni jsou krásní. Příběh i hlavní detektiv dokáží zaujmout, a přes dramatické pátrání v tajemných bludištích skladů i pamětí a hororové výjevy na okraji útesu směřují k docela překvapivému finále.
75 % (zatím 840 hodnocení s průměrem 84 %).
...
Počítám, že každej z nás je v něčem jetej, mudroval dál. Aby ne, jsme ve Frisku. Říká se, že tady máme víc pošuků, než je běžnej průměr, že jo? Mám bráchu, kterej žije v Severní Dakotě. Ten, když sem s rodinou dorazí a viděj tady pochod sexuálních menšin, nevěřej vlastním očím.

78 28.12.2022

Zločin a trest v jižní Francii před sto lety. Autor mě vtáhl do dokonalého dramatu, a v něm na ploše pouhých několika hektarů půdy v Provence, v interakci lidé versus krajina a naopak, na příkladu boj o vodu rovná se boj o život, předvedl, za jakou cenu Francouzi, a s nimi většina Evropanů, dosáhli svého bohatství a dočasné převahy nad ostatním světem: tvrdou prací generací, přímo dřinou, odříkáním, skromností, vynalézovostí. Ale i lstivost a chamtivost hrála roli v dobách, kdy důležité mince byly stále ještě ze zlata.
Také oba filmy podle knihy patří mezi poklady francouzské kinematografie. Musím se na ně znovu podívat.
100 % (zatím 244 hodnocení, aktuální průměr 95 %).

77 07.10.2023

Už dlouho čekám na pátou knihu s Lacey Flint (The Dark, Orion - letos zatím jen v originálu), ale naštěstí každý thriller této spisovatelky mě dokáže chytit a u četby pevně přidržet až do posledního písmenka. Polodokumentární styl tentokrát děj neurychloval, zato navozoval další záhady, a navíc dokázal leccos podrobně vysvětlit. Jen to zjevení pravdy na konci bylo jako z Cimrmana.
75 % (zatím 548 hodnocení s průměrem 84 %).

P.S.
Závěr mi silně připomínal scénu z filmu Jára Cimrman ležící, spící. Jen ta záchrana ve formě vichru z hor tentokrát nedorazila:
Karla: "Ta záhadná postava tam dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.”
Tomáš: "Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika.”
Karla: "Kdepak, Tomáši. V té době Hedvika právě rodila tvé dítě.”
Tomáš: "Mé dítě? Myslel jsem, že je to Karlovo dítě.”
Karla: "Karel Hedviku vůbec neznal.”
Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...”
Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.”
Tomáš: "To není možné!”
(Na scénu vejde Tomášův otec, Tomášova matka, švagr a teta.)
Otec: "Má pravdu, Tomáši.”
Tomáš: "Nemohu tomu uvěřit, vždyť tys mi, švagře, říkal..."
Švagr: "Nejsem tvůj švagr.”
Tomáš: "Ne?"
Švagr: "Jsem tvůj bratranec.”
Tomáš: "To ovšem mění celou situaci.”
Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta."
Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”
Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!”

77 23.10.2022

Nejsem zastánce masivní imigrační politiky, historie říká, že to vždy vedlo jen k dalším krvavým konfliktům. Přesto se Hosseini, emigrant ze země, která pravidelně dodává do světa milióny uprchlíků, stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Ve svých románech dokáže popsat zoufalé situace lidí v Afghánistánu s obrovským citem, empatií a přesvědčivostí.
Tentokrát rozvíjí svá dramata v neobvyklé šíři, ať už se to týká letopočtů, rodin nebo lokalit, aby se všechny ty zdánlivě samostatné příběhy postupně pospojovaly (některé spolu drží jen na velmi tenké nitce, skoro neviditelné) a znovu zanechaly v duši čtenáře trvalou stopu.
95 % (aktuálně 1280 hodnotících, zatím průměr 86 %).

77 11.10.2022

Všechny knihy autorky, které znám, mají supertajemnou atmosféru. Tentokrát, díky pochmurnému prostředí cornwallského konce světa a lakotné krutosti, navíc oscilující mezi romantikou a hororem. Ten drsný příběh jsem v průběhu let nejen četl, ale i poslouchal jako četbu na pokračování, navíc viděl film, a zařadil se mi nerozlučně mezi dnes už klasické, nezapomenutelné, dobrodružné, záhadné a napínavé až hororové anglické historky, stejně jako Pes baskervillský nebo Ostrov pokladů.
90 % (aktuálně 600 hodnocení s průměrem 85 %).

77 12.02.2021

Smutná historie jednoho tragicky zmařeného života. Autor zahájil novou sérii poutavým vypravěčským stylem, který mi sedl ještě o něco lépe než příběhy s Mikem, perfektně nahozenou atmosférou doby i práce novinářského eléva, skvělou pointou, a potvrdil schopnost civilního vyprávění bez zbytečných efektů.
Kdo má rád ďábelské plány, které vymýšlí geniální padouch s IQ 180 a se schopnostmi špičkového ajťáka, zručného mechanika, závodníka F1, neodolatelného svůdce žen a hbitého desetibojaře, ten si tentokrát moc neužije.
95 % (zatím 135 hodnocení s průměrem 85 %).

77 09.10.2020

Nedokážu posoudit, nakolik je autorův vstup do mysli autisty věrohodný, pro mě ale byl tento způsob vyprávění nečekaně originálním a podivuhodným zážitkem.
Cože? Žánr pro děti a mládež? Ale, ale…
Konečně zase za 100 % (aktuálně 1004 hodnotících s průměrem 87 %), a znovu mě nasměrovala zdejší spřátelená komunita.
…
Pan Jeavons řekl, že jsem velice chytrý chlapec.
Řekl jsem, že nejsem chytrý. Jen si všímám, jak věci fungují, a to není chytrost. Je to pouze všímavost. Chytří jste, když si všímáte, jak věci fungují, a tenhle důkaz použijete k vymyšlení něčeho nového. Jako že vesmír se rozpíná nebo kdo spáchal...
…
Já nelžu. Máma vždycky říkala, že je to tím, že jsem dobrý člověk. Ale není to tím, že jsem dobrý člověk. Je to tím, že neumím lhát.

77 01.10.2020

Minulý týden jsem se byl podívat na můj tankový prapor. Od manželky a Ježíška jsem dostal voucher do hotýlku naproti kasárnám. V Klimentově u Mariánských Lázní jsem strávil před sametem rok života, tankový prapor zdejšího motostřeleckého pluku byl mým domovem, a tak jdu znovu prolistovat dílko, které jsem kdysi ohodnotil čtyřmi hvězdami. Stejně jsem ohodnotil i film a po dalších zhlédnutí už se blížím k té páté. U knihy mi to vychází podobně. Dřív jsem porovnával s Černými barony a humor byl na prvním místě. Dnes vidím, že Škvoreckého příběh je mnohem promyšlenější, na vyšší literární úrovni, při popisu kasárenských reálií přesný, charakteristiky důstojníků naprosto realistické v jejich různorodosti sahající od normálu až k polodebilitě, extrémně nebezpečné pro vojáky základní služby. Tenkrát mi ta služba připadala naprosto nesmyslná, dnes bych s ohledem na nebezpečí, které kousek za našimi kopci opět straší, a hlavně na nedisciplinovanost, neopodstatněné sebevědomí a obezitu velké části mladé generace, zavedl povinnou vojenskou službu znovu. Stačila by půlroční, ale s pořádným výcvikem a bez rozdílu pohlaví. A na vysokou školu až po jejím absolvování. Když to jde v Izraeli, mělo by to fungovat i u nás.
Přidávám hvězdu: 90 % (aktuálně 451 hodnotících s průměrem 77 %).

P.S.
Nakoukl jsem do wiki. Povinná vojenská služba v Evropě: Dánsko (4-12 měsíců), Estonsko (8-11), Finsko (6-12), Moldavsko (12), Norsko (6-12), Rakousko (6), Rusko (12), Řecko (9), Srbsko (6), Švýcarsko (5), Turecko (6-15), Ukrajina (12).
Obnovit se ji chystá Francie, Švédsko, Litva.
Ještě pro porovnání: blízkovýchodní Izrael (muži 36 měsíců, ženy 21).

77 04.09.2020

Biblický solný sloup, Sodoma a Gomora. Carl i Asad se v době covidové ocitají současně v rolích lovců i kořisti a z prosoleného pekla to vše sledují všichni diktátoři posledního století. Autor zápletkou, dokazující jeho bujnou fantazii, úspěšně prodloužil sérii a znovu lehce poodkryl nevyřešený případ z úvodního dílu.
...
„Asade, slyšel jsi, že vláda v Dánsku vyhlásila lockdown? Tentokrát je to už od zítřejšího rána.“ Gordonovi se třásl hlas, jako by nastával konec světa. „Zavírají školy, kadeřnictví, hospody a nákupní centra. Nestačil jsem nakoupit vánoční dárky a kdoví jestli to stihnu, než toho zavřou ještě víc. To je katastrofa!“
Podíval se na Rose a na Carla, kteří se tvářili, jako by už měli všechno v suchu. Asadovi to bylo jedno, protože u nich doma stejně neměli Vánoce na programu.
80 % (aktuálně 631 hodnocení s průměrem 84 %).

76 16.01.2024

Záhady detektivní i fantastické, řešitelné i nevysvětlitelné. Do Čapkových povídek se často rád začtu, zaposlouchám, zakoukám. Jsou jedinečné, milé, vtipné, laskavě popisující evropskou, ale hlavně českou realitu mezi světovými válkami. Moje originální oboustranné vydání s přiléhavými ilustracemi Cyrila Boudy už je bohužel nadměrně opotřebované.
100 % (zatím 1202 hodnotících, průměr 86 %).

76 21.05.2022

Literatura světová. Pro ženy. Tak proto jsem skoro celou dobu nechápal jednání a myšlení hlavní „ich“ hrdinky? Ne, tím to nebude, stalo se mi to poprvé. Autorka mi ale už podruhé předvedla muže a ženy jako dva zcela rozdílné živočišné druhy. Vzájemným (ne)porozuměním daleko od sebe. Předtím jsem totiž přečetl její „Za zavřenými dveřmi“.
Dočteno jen díky audioknize. Evě Novotné se v ní alespoň občas dařilo překonávat zdánlivě nepřekonatelnou hranici mezi myšlením hlavní hrdinky a mou schopností porozumět jí a dostrkala mě až k závěrečným satisfakčním kapitolám, které už jsem dokázal akceptovat bez připomínek.
55 % (zatím 2123 hodnotících, průměr 85 %).

76 01.05.2022

Giuseppe „Pino“ Lella – milánský frajer, kterého osud zaplétá do situací a setkání* přímo forrestgumpovských. Jenže tenhle příběh je, věřím, pravdivý a o to je fantastičtější. Autor po pečlivém několikaletém zkoumání poutavě popisuje Pinovy dramatické válečné zážitky, při nichž se několikrát vyhnul zubaté jen o milimetr. Tu a tam mi sice jeho jednání připadalo nepochopitelné, ovšem kdoví jak by se člověk zachoval v podobných situacích, kdy nejistota, strach, bezmoc a nespravedlnost mají navrch, z přátel se stávají nepřátelé a existují nejen partyzáni, ale také „partyzáni“. V poslední části s názvem „Dozvuky“ autor ve stručnosti svědomitě doplňuje poválečné osudy hlavního hrdiny i všech ostatních významných postav knihy.
90 % (zatím 235 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Pozor, spoiler:
* Hlavní hrdina se přímo setkal mimo jiné s Mussolinim, Hemingwaem, kardinálem Schusterem, Jamesem Deanem, převáděl židovské uprchlíky přes Alpy do Švýcarska, byl osobním řidičem německého generála Leyerse, stal se svědkem útoku brazilských expedičních jednotek proti německému opevnění v Monte Castello, pod krycím jménem Pozorovatel prováděl výzvědnou činnost pro odboj, byl přítelem Gary Coopera, řídit ho naučil budoucí mistr světa ve formuli 1 Albert Ascari, těsně se vyhnul katastrofě u Lockerbie.

76 21.01.2022

Do podobné akce se, ani se svým stále trvajícím cestovatelským nadšením, už asi nepustím. Bohužel. Chybí mi k tomu Ládíkovo mládí, elán a bezstarostnost. Teď tak mohu jen zavzpomínat, jak jsem dnes ráno tajně překročil hranice okresu a nakoupil potraviny, nebo jak jsem v jeho věku dojel vlakem do Varny a prošel a projel stopem bulharské pobřeží Černého moře až k turecké hranici a zpět, spal na plážích a živil se ovocem a zeleninou, mlékem, chalvou, bílým pečivem a šiškou dovezeného kvalitně vyškoleného českého turistického salámu. A byli jsme tam dva plus dvě.
Ládíkovy cestovní příhody mám ale moc rád. Jeho pohled na lidi a země (zvlášť na tyto: Nepál a Čínu, tak vzdálené a odlišné) je znovu originální, vtipný, optimistický, zábavný a poučný, i když se některé situace občas opakují. Jo, určitá monotónnost k tomuto druhu cestování prostě nerozlučně patří.
90 % (zatím 1789 hodnotících dává průměr 85 %).

76 03.04.2021

Krvavá historka, autorova podivná policie tentokrát svou utajenou rychlopalbu zaměřuje na tři případy současně a výsledkem je poutavě prokombinovaný, a zároveň chytrý a vtipný thriller, srovnatelný s {ta množina je obrovská}.
...
Výslechy obyvatel dotyčné křižovatky nic nepřinesly; z okna se v tu dobu nikdo nekoukal. Všichni spali, souložili nebo zírali na opakování AZ-kvízu.
90 % (297 hodnocení je zatím na průměru 91 %).

75 29.09.2023

Nevyzpytatelná a nebezpečná Pustina, tanky, alkohol, tabák. Technika poloviny dvacátého století v kombinaci s magií, chlapská práce. Ten "báječný" mužský svět, který už dnes v naší západní civilizaci mizí v propadlišti dějin. Autor chrlí nápady, zdokonaluje svůj fantastický vesmír a při tom dokáže udržovat napětí a atmosféru.
Sám jsem strávil rok života u tankového praporu, pokouším se srovnávat, ale nějak to nejde. Tenkrát jsem ty naše T-62 nebo snad T-72, s nimiž jsme na západní hranici měli za úkol, spolu s motostřelci, odrazit útok zlých imperialistů, moc nemiloval. Vojna byla nutné zlo, tanky byly sice obdivuhodné obludy, ale jejich účel mi k srdci nepřirostl, a o to víc je nemám rád, když vidím to aktuální všeobecné válečné nadšení a tisíce zničených strojů. Promrhaná energie, a hlavně zmařené životy, jen aby se rozhádala Evropa, vyprázdnily sklady a mohlo se vydělávat na novém zbrojení. Zemřít v tanku, strašná smrt.
Jako kluk jsem ale hry na vojáky miloval. Autor mi ty staré, dobré (protože jsem byl mladší a naivně optimistický) časy připomněl.
85 % (zatím 130 hodnocení, průměr 88 %).

75 26.08.2023

„Ať tak či onak, veřejnost už vůbec nevěděla, na čí stranu se má přiklonit… …prostě, běžnému občanovi zůstala na patře z celého vyšetřování jakási neurčitá pachuť.“ Slova Josefa Klímy přesně charakterizují mé pocity z doby, kdy se bez Roberta Šlachty a jeho akcí neobešlo žádné zpravodajství.
Jako vždy dostatečně zasvěcený novinář Klíma při svých otázkách expolicistovi Šlachtovi jde do těla, nic mu jen tak nedaruje, natož aby tuhle knihu pojal jako reklamu na Přísahu. Hlavní postava mi ale i tak, na konci, po vysvětlení všech těch známých i neznámých kauz a jejich řešení, vychází jako nekompromisní a nepodplatitelný policajt z oblíbeného seriálu.
Ano, je to hlavně jeho pohled na věc, ale na nevyslovenou otázku z první věty mého komentáře už mám o něco jasnější názor.
80 % (529 hodnocení s průměrem 80 %).

75 03.08.2022

Marek/Terence v severní Itálii, v době covidové. Vzpomíná na předchozí setkání s jiným Goffovým hrdinou - Mikym, seznamuje nás s charakteristickými znaky sekt, u těch nejznámějších připomíná jejich vývoj a také většinou tragické konce, a jednu sektu přidává jako bonus, aby bylo proč pátrat. Autorův styl, kdy čtenáře ponoří do vypjaté, skoro až bezvýchodné situace, a pak teprve začne vysvětlovat proč a jak, pro mne tentokrát nebyl tím pravým hrnkem alpského mléka, ale téma považuji za zajímavé a důležité, a také pátrání má přiměřenou gradaci. Čtyři hvězdy nad Bolzanem se jen taktak udržely.
70 % (aktuálně 124 hodnotících s průměrem 82 %).

75 03.03.2022

Doufal jsem, že si tu vyjasníme těch pár věcí, které v prvním románu s inspektorem Bergmanem zůstalo v mlze. To se nepovedlo, přesto se znovu ocitám v podobném prostředí. Tvrdě konkurenční ženský svět, kde muži, s výjimkou hlavního vyšetřovatele, hrají podřadnou, přímo parazitickou roli. Nekompromisní pohled na vztahy tří starých kamarádek a mezi scénáristy seriálu Ulice, pardon Pavlač, vidím jako další podařenou kombinaci žánrů psychologická sonda/detektivka s bystrými postřehy a překvapivou tečkou. Jen jsem se tentokrát nějak nedokázal ponořit do příběhu, tak jako poprvé. Těch podvodů, lží, zatajování a vztahových pavučin na mě bylo nějak moc.
75 % (aktuálně 763 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Vstřícnost je moje prokletí, blesklo jí hlavou, když vedla dvojici policistů pěšinou mezi čekankami. Nechala bych se snad i zastřelit, kdyby to byl jediný způsob, jak odvrátit konflikt...
…
Samozřejmě že měla mámu ráda, to je přece jasné, zatraceně! Jen se to tak nějak vyvinulo, že ji měla nejraději, když zrovna nebyly spolu...

75 25.09.2021