mi-380 komentáře u knih

DD se nám vrátil, raduji se vždy v červenci (a pak ještě v prosinci). Tentokrát jde o pátrání naprosto originální, ve stylu svérázných osamělých soukromých detektivů se ho ujímá s minimální pomocí ostatních Krauz, a spolu s ním se vracíme hluboko do minulosti, přičemž autor pálí do čtenáře smutné příběhy ze slovensko-rakouské hranice a nutí ho k vyhodnocování motivů jedné i druhé strany.
Audiokniha, s pomocí skvělé četby MM věnuji znovu tolik hvězd, že by trumfly nejen štábního praporčíka nebo kapitána, ale i armádního generála.
90 % (zatím 63 hodnotících je na stejném průměru)

P.S.
Kniha s pořadovým číslem 36, chronologicky zařazena na pozici číslo 32. Ocitáme se tu (po úvodu v roce 1952) v září 2008, těsně po vyřešení případu mrtvé studentky v Maďarsku (Kráska a netvor).
Aktuální pořadí podle data řešení případů:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

76 02.08.2023

Exkurze do bájného San Francisca - Golden Gate, Alcatraz, potomci hippies. Autorův výběr je speciálně zúžený zavádí nás do komunity pacientů s psychickými problémy, což je kompenzováno skutečností, že všichni jsou krásní. Příběh i hlavní detektiv dokáží zaujmout, a přes dramatické pátrání v tajemných bludištích skladů i pamětí a hororové výjevy na okraji útesu směřují k docela překvapivému finále.
75 % (zatím 840 hodnocení s průměrem 84 %).

Počítám, že každej z nás je v něčem jetej, mudroval dál. Aby ne, jsme ve Frisku. Říká se, že tady máme víc pošuků, než je běžnej průměr, že jo? Mám bráchu, kterej žije v Severní Dakotě. Ten, když sem s rodinou dorazí a viděj tady pochod sexuálních menšin, nevěřej vlastním očím.

76 28.12.2022

Už dlouho čekám na pátou knihu s Lacey Flint (The Dark, Orion - letos zatím jen v originálu), ale naštěstí každý thriller této spisovatelky mě dokáže chytit a u četby pevně přidržet až do posledního písmenka. Polodokumentární styl tentokrát děj neurychloval, zato navozoval další záhady, a navíc dokázal leccos podrobně vysvětlit. Jen to zjevení pravdy na konci bylo jako z Cimrmana.
75 % (zatím 548 hodnocení s průměrem 84 %).

P.S.
Závěr mi silně připomínal scénu z filmu Jára Cimrman ležící, spící. Jen ta záchrana ve formě vichru z hor tentokrát nedorazila:
Karla: "Ta záhadná postava tam dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.”
Tomáš: "Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika.”
Karla: "Kdepak, Tomáši. V té době Hedvika právě rodila tvé dítě.”
Tomáš: "Mé dítě? Myslel jsem, že je to Karlovo dítě.”
Karla: "Karel Hedviku vůbec neznal.”
Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...”
Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.”
Tomáš: "To není možné!”
(Na scénu vejde Tomášův otec, Tomášova matka, švagr a teta.)
Otec: "Má pravdu, Tomáši.”
Tomáš: "Nemohu tomu uvěřit, vždyť tys mi, švagře, říkal..."
Švagr: "Nejsem tvůj švagr.”
Tomáš: "Ne?"
Švagr: "Jsem tvůj bratranec.”
Tomáš: "To ovšem mění celou situaci.”
Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta."
Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”
Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!”

76 23.10.2022

Nepředstavitelné psycho, alespoň pro mne, který vyrůstal v rodině, kde psychické násilí neexistovalo a fyzické se omezovalo na několik zasloužených výchovných plácnutí nezbedných synků, což jsem byl já a bratr. Proto mi tohle vyprávění zoufalé Grace připadá jako historky z jiného civilizačního okruhu, když už ne z jiné planety. Teror se stupňuje, napětí stoupá, zásadní otázky jsou stále naléhavější: „Je tahle situace opravdu tak beznadějná? Co se bude muset stát?“
Audiokniha: Simona Peková úspěšně nasazuje už od začátku tragický a zoufalý tón.
75 % (zatím 3559 hodnotících s průměrem 86 %).

76 05.02.2022

Giuseppe „Pino“ Lella – milánský frajer, kterého osud zaplétá do situací a setkání* přímo forrestgumpovských. Jenže tenhle příběh je, věřím, pravdivý a o to je fantastičtější. Autor po pečlivém několikaletém zkoumání poutavě popisuje Pinovy dramatické válečné zážitky, při nichž se několikrát vyhnul zubaté jen o milimetr. Tu a tam mi sice jeho jednání připadalo nepochopitelné, ovšem kdoví jak by se člověk zachoval v podobných situacích, kdy nejistota, strach, bezmoc a nespravedlnost mají navrch, z přátel se stávají nepřátelé a existují nejen partyzáni, ale také „partyzáni“. V poslední části s názvem „Dozvuky“ autor ve stručnosti svědomitě doplňuje poválečné osudy hlavního hrdiny i všech ostatních významných postav knihy.
90 % (zatím 235 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Pozor, spoiler:
* Hlavní hrdina se přímo setkal mimo jiné s Mussolinim, Hemingwaem, kardinálem Schusterem, Jamesem Deanem, převáděl židovské uprchlíky přes Alpy do Švýcarska, byl osobním řidičem německého generála Leyerse, stal se svědkem útoku brazilských expedičních jednotek proti německému opevnění v Monte Castello, pod krycím jménem Pozorovatel prováděl výzvědnou činnost pro odboj, byl přítelem Gary Coopera, řídit ho naučil budoucí mistr světa ve formuli 1 Albert Ascari, těsně se vyhnul katastrofě u Lockerbie.

76 21.01.2022

Po dlouhé době jsem otevřel relativně novou detektivní sérii. Začátek mě vystrašil – myšlenky a jednání šíleného a brutálního vraha. Kdyby to zabralo souvisle víc než první kapitolu, asi bych četbu vzdal. Jenže pak jsem se seznámil se skotskými policisty a jejich novým svérázným inspektorem, a popisy charakterů a vztahů i poutavě postupující děj mě u případu přidržely. Do šílencovy zvrácené mysli se ale vracíme poměrně často, což nejsou moc příjemné vstupy. Byla doba, kdy jsem si myslel, že jsem cynik, ale mám dojem, že to už je pryč, sledování detailních postupů mučení mě nebaví, ale naopak odpuzuje. Trochu mi nesedí inspektorovo trauma – to je víc ženské než mužské, podobně nechápu pokračování v dávno vybojované bitvě kdysi utlačovaných LGBT. To vše a miliónkrát omleté téma sériového vraha, podobně jako střídání kapitol vrah/policie, vrah/policie, přiměřeně vyvažuje dovedně vykoumaná zápletka a (tak trochu severská) kvalita vyprávění.
75 % (aktuálně 821 hodnotících s průměrem 86 %).

76 03.04.2021

Minulý týden jsem se byl podívat na můj tankový prapor. Od manželky a Ježíška jsem dostal voucher do hotýlku naproti kasárnám. V Klimentově u Mariánských Lázní jsem strávil před sametem rok života, tankový prapor zdejšího motostřeleckého pluku byl mým domovem, a tak jdu znovu prolistovat dílko, které jsem kdysi ohodnotil čtyřmi hvězdami. Stejně jsem ohodnotil i film a po dalších zhlédnutí už se blížím k té páté. U knihy mi to vychází podobně. Dřív jsem porovnával s Černými barony a humor byl na prvním místě. Dnes vidím, že Škvoreckého příběh je mnohem promyšlenější, na vyšší literární úrovni, při popisu kasárenských reálií přesný, charakteristiky důstojníků naprosto realistické v jejich různorodosti sahající od normálu až k polodebilitě, extrémně nebezpečné pro vojáky základní služby. Tenkrát mi ta služba připadala naprosto nesmyslná, dnes bych s ohledem na nebezpečí, které kousek za našimi kopci opět straší, a hlavně na nedisciplinovanost, neopodstatněné sebevědomí a obezitu velké části mladé generace, zavedl povinnou vojenskou službu znovu. Stačila by půlroční, ale s pořádným výcvikem a bez rozdílu pohlaví. A na vysokou školu až po jejím absolvování. Když to jde v Izraeli, mělo by to fungovat i u nás.
Přidávám hvězdu: 90 % (aktuálně 451 hodnotících s průměrem 77 %).

P.S.
Nakoukl jsem do wiki. Povinná vojenská služba v Evropě: Dánsko (4-12 měsíců), Estonsko (8-11), Finsko (6-12), Moldavsko (12), Norsko (6-12), Rakousko (6), Rusko (12), Řecko (9), Srbsko (6), Švýcarsko (5), Turecko (6-15), Ukrajina (12).
Obnovit se ji chystá Francie, Švédsko, Litva.
Ještě pro porovnání: blízkovýchodní Izrael (muži 36 měsíců, ženy 21).

76 04.09.2020

Krásná, úžasná, dokonalá Lili. Co je zač? Pátrání po její identitě autor prostřednictvím několika hlavních postav předkládá dramaticky, poutavě, s důsledně a úspěšně budovaným napětím. Šokující odhalení ve dvou třetinách knihy zas pro pozorného čtenáře tak překvapivé nebylo a od tohoto bodu o další loopingy ve zbývajícím ději není nouze. Valí se na čtenáře/posluchače jeden za druhým, až je jich nějak moc, a podobně přibývají i náhodné události a nelogické nepravděpodobnosti. Ale je to historka chytře vykombinovaná, originální, a mou pozornost dokázala pevně udržet po celou dobu.
Audiokniha, kvalitní četba Hany Benešové.
75 % (aktuálně 725 hodnotících s průměrem 80 %).

75 14.01.2024

Doufal jsem, že si tu vyjasníme těch pár věcí, které v prvním románu s inspektorem Bergmanem zůstalo v mlze. To se nepovedlo, přesto se znovu ocitám v podobném prostředí. Tvrdě konkurenční ženský svět, kde muži, s výjimkou hlavního vyšetřovatele, hrají podřadnou, přímo parazitickou roli. Nekompromisní pohled na vztahy tří starých kamarádek a mezi scénáristy seriálu Ulice, pardon Pavlač, vidím jako další podařenou kombinaci žánrů psychologická sonda/detektivka s bystrými postřehy a překvapivou tečkou. Jen jsem se tentokrát nějak nedokázal ponořit do příběhu, tak jako poprvé. Těch podvodů, lží, zatajování a vztahových pavučin na mě bylo nějak moc.
75 % (aktuálně 763 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Vstřícnost je moje prokletí, blesklo jí hlavou, když vedla dvojici policistů pěšinou mezi čekankami. Nechala bych se snad i zastřelit, kdyby to byl jediný způsob, jak odvrátit konflikt...
…
Samozřejmě že měla mámu ráda, to je přece jasné, zatraceně! Jen se to tak nějak vyvinulo, že ji měla nejraději, když zrovna nebyly spolu...

75 25.09.2021

Do podobné akce se, ani se svým stále trvajícím cestovatelským nadšením, už asi nepustím. Bohužel. Chybí mi k tomu Ládíkovo mládí, elán a bezstarostnost. Teď tak mohu jen zavzpomínat, jak jsem dnes ráno tajně překročil hranice okresu a nakoupil potraviny, nebo jak jsem v jeho věku dojel vlakem do Varny a prošel a projel stopem bulharské pobřeží Černého moře až k turecké hranici a zpět, spal na plážích a živil se ovocem a zeleninou, mlékem, chalvou, bílým pečivem a šiškou dovezeného kvalitně vyškoleného českého turistického salámu. A byli jsme tam dva plus dvě.
Ládíkovy cestovní příhody mám ale moc rád. Jeho pohled na lidi a země (zvlášť na tyto: Nepál a Čínu, tak vzdálené a odlišné) je znovu originální, vtipný, optimistický, zábavný a poučný, i když se některé situace občas opakují. Jo, určitá monotónnost k tomuto druhu cestování prostě nerozlučně patří.
90 % (zatím 1789 hodnotících dává průměr 85 %).

75 03.04.2021

Všechny knihy autorky, které znám, mají supertajemnou atmosféru. Tentokrát, díky pochmurnému prostředí cornwallského konce světa a lakotné krutosti, navíc oscilující mezi romantikou a hororem. Ten drsný příběh jsem v průběhu let nejen četl, ale i poslouchal jako četbu na pokračování, navíc viděl film, a zařadil se mi nerozlučně mezi dnes už klasické, nezapomenutelné, dobrodružné, záhadné a napínavé až hororové anglické historky, stejně jako Pes baskervillský nebo Ostrov pokladů.
90 % (aktuálně 600 hodnocení s průměrem 85 %).

75 12.02.2021

Mírný úsměv v nitru a občas i na tváři - díky hlavní postavě. Svou originalitou se spolupodílela na srážce dvou světů, jejichž původní vzdálenost byla celé dvě generace. Obě strany tentokrát setkání určitým způsobem obohatilo a úvodní žertovné oťukávání se pozvolna zahustilo do očekávané backmanovské citovky.
Ale kde to jsme? V nějaké vybydlené vesnici našeho pohraničí nebo snad na Sibiři? Cože? Tohle je to dokonalé Švédsko, které by nám mělo být svou sociální uvědomělostí a spravedlivým dělením bohatstvím příkladem? Obecně oblíbený omyl?
K takové ideální společnosti zatím ani tam nedošli, upozorňuje autor skvělých dramat Medvědín a My proti vám, které se také opírají o sportovní tématiku a na mém žebříčku literárních hodnot stojí o malinko výš.
85 % (aktuálně 1027 hodnotících s průměrem 87 %).

75 14.10.2020

Smutná historie jednoho tragicky zmařeného života. Autor zahájil novou sérii poutavým vypravěčským stylem, který mi sedl ještě o něco lépe než příběhy s Mikem, perfektně nahozenou atmosférou doby i práce novinářského eléva, skvělou pointou, a potvrdil schopnost civilního vyprávění bez zbytečných efektů.
Kdo má rád ďábelské plány, které vymýšlí geniální padouch s IQ 180 a se schopnostmi špičkového ajťáka, zručného mechanika, závodníka F1, neodolatelného svůdce žen a hbitého desetibojaře, ten si tentokrát moc neužije.
95 % (zatím 135 hodnocení s průměrem 85 %).

75 09.10.2020

Nevyzpytatelná a nebezpečná Pustina, tanky, alkohol, tabák. Technika poloviny dvacátého století v kombinaci s magií, chlapská práce. Ten "báječný" mužský svět, který už dnes v naší západní civilizaci mizí v propadlišti dějin. Autor chrlí nápady, zdokonaluje svůj fantastický vesmír a při tom dokáže udržovat napětí a atmosféru.
Sám jsem strávil rok života u tankového praporu, pokouším se srovnávat, ale nějak to nejde. Tenkrát jsem ty naše T-62 nebo snad T-72, s nimiž jsme na západní hranici měli za úkol, spolu s motostřelci, odrazit útok zlých imperialistů, moc nemiloval. Vojna byla nutné zlo, tanky byly sice obdivuhodné obludy, ale jejich účel mi k srdci nepřirostl, a o to víc je nemám rád, když vidím to aktuální všeobecné válečné nadšení a tisíce zničených strojů. Promrhaná energie, a hlavně zmařené životy, jen aby se rozhádala Evropa, vyprázdnily sklady a mohlo se vydělávat na novém zbrojení. Zemřít v tanku, strašná smrt.
Jako kluk jsem ale hry na vojáky miloval. Autor mi ty staré, dobré (protože jsem byl mladší a naivně optimistický) časy připomněl.
85 % (zatím 130 hodnocení, průměr 88 %).

74 26.08.2023

Nacvičujeme a zkoušíme, vystoupení se blíží. Jako přímý účastník v technickém zázemí jsem přečetl a viděl z bezprostřední blízkosti x-krát, přesto jsem ani jednou Dlouhého a Širokého neobjevil (kdepak asi jsou, kampak se ti čerchmanti schovali...). Místo nich je tu ale spousta dalších pohádkových postav, a hlavně ten svébytný cimrmanovský humor, co je tu s námi už nejspíš od příchodu praotce Čecha a jeho družiny. (On trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží. A já mu ještě ten kbelík potřu zevnitř špekem, takže on se nemá kde chytit, pořád mu to klouže, ty ručičky se mu smekají, on už nemůže, začne volat: Pomoc! a teď ti ostatní se seběhnou, vylezou honem nahoru, taky tam spadnou a já jich pak ráno vytáhnu takových šest, i pět.)
100 % (zatím už 321 hodnocení s průměrem 95 %).

74 16.06.2023

„Ať tak či onak, veřejnost už vůbec nevěděla, na čí stranu se má přiklonit… …prostě, běžnému občanovi zůstala na patře z celého vyšetřování jakási neurčitá pachuť.“ Slova Josefa Klímy přesně charakterizují mé pocity z doby, kdy se bez Roberta Šlachty a jeho akcí neobešlo žádné zpravodajství.
Jako vždy dostatečně zasvěcený novinář Klíma při svých otázkách expolicistovi Šlachtovi jde do těla, nic mu jen tak nedaruje, natož aby tuhle knihu pojal jako reklamu na Přísahu. Hlavní postava mi ale i tak, na konci, po vysvětlení všech těch známých i neznámých kauz a jejich řešení, vychází jako nekompromisní a nepodplatitelný policajt z oblíbeného seriálu.
Ano, je to hlavně jeho pohled na věc, ale na nevyslovenou otázku z první věty mého komentáře už mám o něco jasnější názor.
80 % (529 hodnocení s průměrem 80 %).

74 03.08.2022

Záhady detektivní i fantastické, řešitelné i nevysvětlitelné. Do Čapkových povídek se často rád začtu, zaposlouchám, zakoukám. Jsou jedinečné, milé, vtipné, laskavě popisující evropskou, ale hlavně českou realitu mezi světovými válkami. Moje originální oboustranné vydání s přiléhavými ilustracemi Cyrila Boudy už je bohužel nadměrně opotřebované.
100 % (zatím 1202 hodnotících, průměr 86 %).

74 21.05.2022

Literatura světová. Pro ženy. Tak proto jsem skoro celou dobu nechápal jednání a myšlení hlavní „ich“ hrdinky? Ne, tím to nebude, stalo se mi to poprvé. Autorka mi ale už podruhé předvedla muže a ženy jako dva zcela rozdílné živočišné druhy. Vzájemným (ne)porozuměním daleko od sebe. Předtím jsem totiž přečetl její „Za zavřenými dveřmi“.
Dočteno jen díky audioknize. Evě Novotné se v ní alespoň občas dařilo překonávat zdánlivě nepřekonatelnou hranici mezi myšlením hlavní hrdinky a mou schopností porozumět jí a dostrkala mě až k závěrečným satisfakčním kapitolám, které už jsem dokázal akceptovat bez připomínek.
55 % (zatím 2123 hodnotících, průměr 85 %).

74 01.05.2022

Autorovy hluboké ponory do temných koutů našich duší, prokombinované až překombinované, mě občas přitahují podobně jako pohádky v dětském věku a horory v pokročilejším. Asi stejně jako milióny čtenářů po celém světě, kteří netrpělivě čekají na každý další autorův text. I tak musím potvrdit tečku, kterou kap66 uzavřela svůj komentář: „Skvěle napsaná hnusárna“. Toho zla se z většiny Nesbøvých knih hrne ven tolik, že i přes dokonalost vyprávění, skvěle navozenou atmosféru i efektní překvapivé zvraty v ději, málokdy dokážu jít s pěticípými medailemi do maxima. Norské venkovské Království, plné skryté brutality, je toho dokonalým příkladem. Jako by autor chtěl celý svět upozornit na skutečnost, že přes všechno to ropné a vodní bohatství, rekordní HDP, elektrické Tesly a Barnevernet, zůstávají Norové ve svém nitru stále ještě těmi obávanými, nevyzpytatelnými, divokými Vikingy.
85 % (zatím 788 hodnotících s průměrem 84 %).

74 23.11.2021

Tohle čtení nám kdysi dodalo odvahu k opuštění města a zároveň upozornilo, že vysněná idylka to bude jenom občas, což mohu potvrdit. Teď už se ta naše vesnička pod zalesněným kopcem změnila na městys, ale jsme tu stále, no… a velkoměsto není daleko...
90 % (82 % vygenerovalo 461 hodnotících).