mi-380 komentáře u knih
Americké megacity na přelomu 1996/1997. Zima, sníh, bezcitnost, vraždění. Jeden případ vyšetřují Carella s Hawesem, druhý souběžně s nimi tlusťoch Ollie. Smutný úvod, smutné pokračování, smutný závěr. Autor znovu nabízí dostatek zajímavých postřehů (jako třeba porovnání oblečení lehkých dívek s úborem Sharon Stoneové v Základním instiktu nebo jako vždy ostré pohledy na nesnášenlivost mezi imigranty z různých koutů světa), čímž (spolu s občasným černým humorem) bezútěšné popisy jednání většiny postav a časté suchopárné citace zákonů přiměřeně zpestřuje.
...
Přinesla mi dárek na uvítanou do nového bytu. Bochník chleba a krabičku soli. Má to prý přinášet štěstí. Byla z Ruska, víte. Tam mívali tradice. My v Americe už žádné tradice nemáme.
Omyl, pomyslel si Carella. Tady se stala tradicí vražda.
...
Pravidelně vstávám každou noc v půl čtvrté a jdu si na malou. Znovu si jdu lehnout a spím až do osmi hodin, pak vstanu, dám si snídani a jdu na dlouhou procházku. Jenny chodívala se mnou, ale vloni umřela. Moje žena. Jenny. Chodívali jsme v parku, ať pršelo, nebo svítilo slunce. Na těchhle procházkách jsme vyřešili spoustu našich problémů. Vypovídali jsme se z nich. No, od té doby co zemřela, žádné problémy nemám. Ale chybí mi jak ďas.
Těžce si povzdechl a dolil si kávu.
85 % (aktuálně 121 hodnocení se stejným průměrem).
Joe je sympatická postava, svým tělesným hendikepem občas připomene Cormorana Strikea. Michael Robotham ale na rozdíl od Joanne Rowlingové nerozvíjí své příběhy do takové šířky. Zato docela často Joea spolu s jeho Parkinsonem žene do smrtí zavánějících situací. Příběh je promyšlený, napínavý, čtivý, jen pocit opravdovosti mi občas chyběl.
85 % (zatím 188 hodnocení s průměrem 90 %).
Josie, policistka umixovaná z očekávaných ingrediencí dnešní doby: mezi bandou zaostalých macho policajtů prodělává zoufalý emancipační boj, nemá nervy na zdlouhavé postupy a impulzivně bere spravedlnost do svých rukou, řešení svých trablů hledá často s pomocí alkoholu a sexu, cigaret by se nedotkla. Že je třeba odhalit mnoho, mnoho, opravdu mnohonásobného vraha patří k věci, stejně jako několikanásobný závěrečný looping.
Nejsem nadšen, chybu vidím u sebe. Občas jsem unaven nekonečným lovem odporných vrahů, už jsem jich spolu s knižními policisty (poslední dobou hlavně policistkami) a detektivy pochytal tolik, že by pro ně nestačila ani ta největší věznice naší humánní civilizace, kde by mohli bohatnout sepisováním memoárů a s pomocí lidskoprávních advokátů podávat stížnosti na nelidské podmínky ve vězení a porušování jejich základních práv a svobod.
Naštěstí je tu ještě babička Lisette.
65 % (zatím 1160 hodnotících s průměrem 84 %).
Murakami mě vždy svým světem dospívajícího kluka a mladého muže dokáže příjemně naladit. Lásky, hudba, škola, politika, sex. Bez ohledu na rozdíly v souřadnicích a kulturách jsou naše vzpomínky do určitého bodu nečekaně podobné. Tentokrát jsme se ale rozešli už v polovině knihy, při jeho dramatickém prožívání osudové lásky. Tam se náš akord, do té doby příjemně znějící, mírně rozladil, přestože v něm zaznělo to hlavní autorovo poselství.
80 % (zatím 1605 hodnocení s průměrem 84 %).
Ach jo, škoda, že jsem to nepřečetl dřív, to bych si to všechno lépe pamatoval. Hořejšovy knihy máme v knihovně dávno, občas prolistované, v podstatě ale čtené minimálně. Tak jsem si to teď alespoň pěkně užil s archivem ČRo, kde autorovy knihy poutavě a fundovaně, s příjemným brněnským akcentem, a s pomocí mnoha odborníků, předávají zvídavým posluchačům.
95 % (zatím 166 hodnocení s průměrem 93 %).
Tak tentokrát bez legrace, Forsyth si posvítil na poválečnou situaci v Německu. S hlavním hrdinou nás zavádí do klubka zmijí, mezi SS kameraden, ať už se jedná o uprchlíky v Jižní Americe a v Egyptě, nebo mezi ty, kterým se podařilo uchytit v Německu, kde prorůstají systémem a znovu tahají za nitky průmyslu, policie a politiky. Autor jako obvykle dovedně šermuje skutečnými osobnostmi a událostmi šedesátých let a napínavou zápletku staví na zrůdných skutečnostech holokaustu v Pobaltí, kde nadšenými pomocníky německých velitelů byli místní antisemitské hordy. Zajímavé je, jak všichni hledají motiv pro Peterovo pátrání, pozorný čtenář ho ale zná už od začátku.
Autorův styl mě baví čím dál víc: bez sáhodlouhých rozborů citů a vnitřních běsů hlavních hrdinů dokáže tyto emoce ve čtenáři i tak úspěšně vyvolat - jednoduchým a jasným polodokumentárním popisem událostí, přičemž se skoro nevzdaluje od reality.
90 % (jsem hodnotící s pořadovým čísle 413, dosavadní průměr je 89 %).
…
Na východní frontě byli němečtí vojáci hnáni do neuvěřitelně krvavého boje s Rusy. Tito vojáci neměli vybojovat vítězství, ale odklad, který by esesákům dovolil dokončit plány na útěk. Německá armáda měla za zády SS, jež střílela a věšela vojáky, kteří si po utrpení daleko přesahujícím meze normálního nasazení dovolili ustoupit.
Rukama esesáků takto zemřelo tisíce důstojníků a vojáků wehrmachtu.
Šéfové SS věděli, že válka je prohraná, přesto ji ještě šest měsíců protahovali.
Na jedné straně jsem si většinou spokojeně vrněl při očekávaných kladech, z nichž některé jsou pro mě ty typicky islandské: naléhavé téma, přirozené rozhovory, dobře promyšlená zápletka, „exotické“ prostředí, trpělivé rozkrývání případu, potměšilý humor, přesvědčivě popsané vztahy a charakteristiky postav, drama až do konce.
Na straně druhé jsem se párkrát otřepal kvůli překombinovanosti zločinů, připomínajících akce hraběte Monte Christa.
85 % (aktuálně 282 hodnotících s průměrem 88 %).
Isola/New york, jaro 1993, autor tentokrát současně rozjíždí celých osm příběhů a já doufám, že se některé propojí. No, nakonec z toho byly příběhy čtyři, všechny prošpikované ostrým pohledem na kriminalitu v americkém velkoměstě začátku devadesátých let, doznívající rasismus, nepřizpůsobivé komunity. Vše předvedeno na dramatických osudech jednotlivých postav. Největší akci znovu připravuje zdánlivě nepolapitelný padouch Hluchý.
Čtení napínavé, ironicky zábavné, nostalgicky smutné.
90 (zatím 62 hodnocení s průměrem 85 %).
...
Oba, běloch i černoch řítící se v policejním sedanu, vyrostli v Americe, která slibovala tavící kotel a vykládala jim báchorky o lidech všech národů, kteří budou žít spolu v lásce a míru. V té zemi svobodných lidí a domovu statečných budou muži a ženy všech vyznání a přesvědčení hlasitě pět chvály na svobodu a sklízet jantarové lány obilí.
Při pátrání po důvodu popularity kapitána Exnera jsem došel k poznatkům, z nichž se dají vyvodit odpovědi: byl vždy dobře oblečený, místo piva pil víno, jezdil ve veteránském kabrioletu mercedes, na kapitána byl podezřele mladý, choval se slušně. To vše v této kombinaci v šedesátých letech nebylo asi úplně normální, proto tehdy na čtenáře, a hlavně na čtenářky, působil jako postava téměř nadpozemská. Po těch 56. letech, kdy prý román poprvé vyšel na pokračování v Rudém právu, v knize vidím ozvěny nedávné války, smutnou historii starého sídla, přehlídku ušlápnuté a nedoceněné inteligence a bývalých podnikatelů, přemíru soudruhů a také trochu tak nějak zdánlivě roztržitého pátrání našeho mimořádného kapitána.
75 % (zatím 168 hodnocení s průměrem 85 %).
P.S.
Kapitán Exner fascinoval i filmaře, o čemž svědčí 5 filmů a jeden seriál. Jen nějak nemohli trefit správného herce, pokaždé byl jiný (Jiří Vala, Petr Kostka, František Němec, Karel Heřmánek, Jiří Kodet, Michal Dlouhý).
Isola/New York, 1984, dva velké případy. McBain znovu přidává oproti předchozím románům stovku stránek navíc. Identifikuji většinu plusů z jeho předchozích příběhů o detektivech z 87. revíru, ale tentokrát mám dvě hlavní připomínky:
• tohle vyšetřování je podrobné už nad míru beletrie – výčty osob i věcí jsou nekonečné, občas až nudné,
• motivy trestných činů – snaha po bulvární senzaci vítězí nad pravděpodobností a smyslem pro realitu.
Audiokniha: precizní četba Jana Hyhlíka, 1997.
75 % (zatím 125 hodnocení s průměrem 83 %).
Audiokniha: Igor Bareš nasazuje od první věty hrobový tón, tady se asi nedá očekávat občasné humorné odlehčení.
A opravdu ne, ani jednou. Autor svého novináře promění v úspěšného pátrače, ale to mu nestačí. Jeho vývoj pokračuje, přichází rodinná tragédie a David se transformuje do tvrdého chlapa, smrtelně nebezpečného, téměř supermana, co se ze všech nebezpečí vykroutí (a je jich jako ve třech akčních blockbusterech dohromady) a úvodní záhadná šaráda přechází do řádění srovnatelného s výbuchem supernovy.
65 % (aktuálně 1051 hodnotících s průměrem 80 %).
…
Na okamžik jsem se zahlédl v koupelnovém zrcadle a nelíbilo se mi, co za člověka z něj hledí. Ale věci se změnily. Já se změnil. Teď už jsem se nemohl vrátit k tomu jaký jsem byl dřív, o to se postarali.
Na Islandu přituhuje. Alespoň knihy autorky to naznačují. Postupně přibývá pesimistický a tragický tón, mizí humor. Islanďané jsou tentokrát většinou představováni jako lidé nepříjemní, nepřející, škodolibí, leniví, pomstychtiví, vztahovační, ublížení, a hlavně ubližující druhým. Podivně neprofesionálně působí i vztahy mezi policisty, kde pomsta uražených dlouho převažuje nad řešením případu. Co se týká detektivky, pak spokojenost. Záhady přibývají, napětí roste, motivace pachatele působí logicky. Smutné téma šikany je nekonečné, připomínání průběhu a tragických následků je sice nepříjemné, ale důležité a nezbytné.
Audiokniha. Klára Cibulková čte hezky srozumitelně, od začátku nasazuje ostrý, vyčítavý až nesnášenlivý tón, který často přechází do čehosi, co v mých představách připomíná výslechy gestapa (když se ke slovu dostává Huldar).
80 % (aktuálně 194 hodnocení s průměrem 87 %).
Tentokrát nám paní Agatha nacpala plavidlo tolika podezřelými, že jsem si je poznamenal na papír a občas musel do taháku nakouknout, abych si ujasnil, kdo je který právník, lord nebo revolucionář. Kupodivu, dámy a slečny jsem si zapamatoval rychle.
Luxor, Karnak, monumentální sochy, hrobky, paláce, plavba po Nilu. Přesně před dvěma lety, v únoru, jsem podobnou akci absolvoval, zážitek na celý život, z knihy to na mě znovu všechno dýchlo. Při mé plavbě naštěstí nikdo nebyl zavražděn a žádného detektiva jsem si nevšiml, jen egyptských vojáků se samopaly na každém rohu.
Poirot jako vždy skvěle dedukuje a hláškuje, občas lidem leze na nervy, několika vraždám přímo před jeho očima ale zabránit nedovede. Ve finále přivádí postupně polovinu osazenstva skoro k infarktu, když přehazuje vinu z jednoho na druhého. Pro mne jedna z nejlepších Agath, hlavně díky prostředí, černoušky, prasátka a expres stavím ale o malý stupínek výš.
85 % (zatím 906 hodnotících s průměrem 93 %).
…
„Takže vám to řekla ona.“
„Odpusťte - neřekla,“ namítl Poirot vlídně.
„Jak to tedy víte?“
„Protože jsem Hercule Poirot a nemusí se mi nic říkat.“
Velká cesta, velké dobrodružství, velké přátelství, velké útrapy, velká láska a hlavně velké poslání. Úžasný čtenářský zážitek, poutavé vyprávění. To vše v nemilosrdné realitě Anglie a Persie jedenáctého století. Východní říše byla sice už za svým největším rozkvětem (divoké seldžucké hordy byly na dosah a muslimská víra začínala utahovat šrouby), ale zaostalá křesťanská Evropa měla ještě stále co dohánět. Noříme se do doby, kdy židovský lékař poučuje křesťana o křesťanství, kdy perská lékařská škola, v čele s muslimskými kleriky pronásledovaným (pro údajnou herezi a ateismus) muslimem Ibn Sínou - Avicennou, vytyčuje směr moderního lékařství a židovští žáci jsou tam nejlepšími studenty.
Klasický epický román plný tragédií je naštěstí příjemně rozjasněn humanitou a osudovým posláním hlavní postavy.
100 % (aktuálně 1479 hodnocení s průměrem 93 %).
…
Když bez dechu a s pícháním v boku doběhl k Engglestanovým stájím, uviděl neznámou stařenu, jak otírá hadrem právě narozené dítě. Ve stáji byl výrazně cítit koňský hnůj a matčina krev. Maminka ležela na podlaze; měla zavřené oči a bledou tvář...
Jeden z nejvynalézavějších kousků klasické světové detektivky. Už jen to prostředí, on kdyby někde na jihu v zasněžených balkánských horách uvízl vlak dnes, bylo by to také pěkné dobrodružství, stačí když se zastaví D1. Potom ta sbírka postav, krásně popsaná a charakterizovaná, o slavném detektivovi nemluvě. Vyšetřování plné nápověd, které přesto nejsou i nejpozornějšímu čtenáři nic platné, řešení nás stejně položí na lopatky, tedy pokud čteme poprvé.
Právě jsem přečetl podruhé (mezitím jsem viděl 3 filmová zpracování), takže o překvapení nemůže být řeč, jen jsem si užíval dokonalou práci paní Agathy.
100 % (dnes zatím 1476 hodnotících s průměrem 92 %).
Pokud bych se považoval za černý střed terče, byl jsem románským autorem zasažen naprosto přesně, ač jsem podle genealogie slovansko-germánsko-ugrofinsko-keltský bílý Středoevropan. Tajemné postavy, střídání vypravěčů, střídání forem, záhadná úmrtí, starofrancouzský šarm, to vše ještě ke všemu soustředěno do Giverny, jedné z nejvýznamnějších líhní impresionismu s proslulou vodní zahradou Clauda Moneta. Prostě dokonalý terč s pěti dobře mířenými trefami uprostřed.
95 % (zatím 364 hodnotících, průměr je 80 %).
P.S.
Příspěvek číslo 1000
Tentokrát tak trochu forsythovský mezinárodní kriminální thriller, přesouváme se z Londýna do Bagdádu, Istanbulu, Washingtonu a dalších míst. Joea v hlavní roli vystřídal jeho kámoš exdetektiv Ruiz, který objevuje dívenku Holly - předobraz hodné a zlobivé holky z autorovy nové série. Kniha čtivá, zábavná, dlouhá, překombinovaná, přeplněná postavami a zločiny mnoha oborů (krádeže, terorismus, finanční podvody, vraždy a určitě jsem na něco zapoměl).
...
Kdo říká, že jsou účetní nudní?
Říkáš, že jsem nudná?
Ne
Tak co říkáš?
Říkám, že jsi geniální, krásná, inteligentní, schopná a úžasná.
A nudná?
Jsi nejvíc sexy počtář, který kdy přejel přes čísla pravítkem. Rád se budu na tvůj sešit koukat každý den.
Bylo to tak těžké?...
80 % (zatím 458 hodnocení s průměrem 90 %).
Tajemství založené na neustálém lhaní a nepravděpodobných situacích (jako obvykle u této autorky), tentokrát navíc se záplavou matrjošek. Zpočátku slušné napětí, záhady se ale brzy zdánlivě vyjasňují, autorka se začíná opakovat, pletichy se přesto stupňují, nedůvěra sálá z každé osoby, ale už v polovině jako by kniha ztratila dech. Naštěstí se potkáváme jen s pěti významnými postavami, takže se v ději nedá ztratit, v poslední čtvrtině navíc kniha znovu nabírá spád a spolu s dvěma hlavními hrdiny, psychicky mírně narušenými, vstupujeme do překvapivého a neuvěřitelného finále.
Zvládnuto hladce díky audioknize, četli Tereza Dočkalová a Martin Pechlát, procítěně a s velkou schopností dramatizovat i tam, kde se nic nedělo.
75 % (zatím 1502 hodnocení s průměrem 72 %).
Válka v přímém přenosu, dokumentární detaily, ryzí krutost, deformace normálního života. Při čtení podobných knih si stále kladu otázku: Proč?
95 % (zatím 249 hodnocení s průměrem 89 %).
P.S.
Proč si to ti válkuchtiví politici nevyřeší mezi sebou? Proč nejdou sami do první linie?
Sláva? Peníze? Víra? Ideologie? Národ? Šílenství? Fanatismus? Imaginární čára zvaná hranice, často kdysi nesmyslně načrtnutá?
Německé tanky před Moskvou, za tři a půl roku sovětské tanky v rozbombardovaném Berlíně. (Před tím Napoleon s armádou 675 000 mužů ve spálené Moskvě, z nich přežilo 10 000 bojeschopných, když za rok Rusové obsadili Paříž). Snad se to nebude opakovat, snad někdo dostane rozum, tentokrát by to s prémiovým závěrečným velkolepým ohňostrojem neřízené řetězové reakce dopadlo mnohem hůř.
Kdekdo má svůj oblíbený revír, já nedám dopustit na ten osmdesátý sedmý, mimo jiné. Autor i v pokračování s pořadovým číslem 24 dokázal přijít s novou zápletkou, i když tenhle hlavolam tentokrát svou komplikovaností trochu připomíná vykonstruované historky staré britské školy. Typicky americké je ale prostředí a lidé, dokazuje to popis velkoměsta v drsném roce 1970, kdy upadající utopické ideály hippies vystřídal raketový nárůst městské kriminality.
80 % (hodnotilo 126 uživatelů, průměr vysoký - 89 %)
…
Nic nedokáže zmást člověka (policisty nevyjímaje) víc než spousta jmen a spousta ústřižků a spousta mrtvol. Zastavte na ulici kteréhokoli zákonů dbalého občana a zeptejte se ho, čemu dá přednost, zda spoustě jmen a ústřižků a mrtvol, nebo obyčejné vraždě sekerou, a uvidíte, co vám řekne.
P.S.
Hlavní vyšetřovatelská dvojka: Carella a konečně i Brown.