Michal_
komentáře u knih

První indicie ke zvýšené obezřetnosti: superpotraviny, geniální potraviny apod. - nic takového neexistuje (a už vůbec ne univerzálně pro všechny)
Druhá: bestseller New York Times - nemalá část knih, která je v poslední době u nás přeloženo a propagováno jako bestseller odněkud z USA apod., je zbytečným brakem dobrým pro lidi bez naprostých základů a zdravého uvažování v dané problematice, či spíše až se škodlivým dopadem, pokud někdo bezmezně věří subjektivitám autora
Třetí: knihu napsal novinář - ne všechny pop. naučné či hraničně i odborné publikace od novinářů jsou špatné, ale kompiláty z informačních zdrojů bez hlubších vědomostí řešeného problému a kritického myšlení nezaručují objektivní a hodnotný příspěvek
Čtvrtá: nakladatel - u konkrétního je třeba uvážlivě filtrovat, co je pravdivé, hodnotné a přínosné, a co jsou jen nepodložené domněnky autora, které jsou takto halasně vytrubovány do světa a vnucovány pro přijetí jako jediných správných


Na nové knihy od Smila v češtině se vždy těším. Bezesporu je to člověk s přehledem a exaktně přemýšlející a interpretující. Občas by to ale chtělo více zapracovat na formě a obsahu (nakladatel). Některé autorovy knihy jsou snad až moc přeplněné holými fakty a pak jde o smršť čísel a údajů, což je pro čtenáře mnohdy až kontraproduktivní, jindy (např. Čísla nelžou) se řešené téma jen nakousne a hlouběji se nejde. Tato kniha je pro mě tak něco "mezi". Asi by snesla zhuštěnější podobu (s přibývajícím se množstvím přečtených textů od autora se dostavuje pocit častého opakování se), zasloužila by si - ostatně i jako jeho ostatní publikace - snad i více (info)grafiky.
Smil často ve svých knihách poukazuje na celou řadu reálií, paradoxů či nesmyslně chápaných či až propagovaných jevů, o kterých "tu realitu" mnohdy selským či zdravým rozumem jaksi víme či tušíme, ale málo kdo ji publikuje v pravdivém světle.


Podmaněná planeta od Moldana super - hutný přehled faktů, grafy, mapky... Ale toto? Je to fórek na spotřebitele/čtenáře? Civilizace na planetě Zemi jsou doslovné kopie některých kapitol z výše zmíněné obsáhlejší knihy.


Ano, některým komentářům se lze jen smát... (viz níže). Někteří totiž vůbec nepochopili, že nepochopili, jakým způsobem lze s čísly a statistikou čarovat. Nikdo z kritizujících se zde zajisté neutápí ve zcela negativním pohledu na svět, ale v objektivním názoru na pochybnou exaktnost této knihy. Doporučuji nejen vytahovat paty z naší země, ale také trochu přemýšlet. Jak je z některých komentářů patrno, mnohé (pop)naučné knihy - nyní velmi hojně vydávané - řada lidí přijímá naplno bez zamyšlení se a kritického pohledu. Stačí, že je to čtivé. A na takové tito autoři cílí...


K rostlinám určitě přistupovat s jistou úctou a pokorou, objektivně a vědecky, ale určitě ne se šarlatánstvím a přehnanou iniciativou být autorem senzačních, leč nepodložených a mnohdy jen smyšlených zpráv za každou cenu (já to tak vnímám, já bych chtěl, aby to tak bylo, tak to tak je...).


Tak pokud bude číst úplný nezasvěcenec, asi bude po právu nadšen. Pokud bude číst někdo, kdo trochu rozumí statistice a její interpretaci (chce se zamyslet), pak už asi tak moc unešený nebude. Je jasné, že promyšlenou interpretací statistických dat lze ovlivnit jejich vnímání veřejností. Je to přinejmenším k zamyšlení, zda je svět opravdu tak růžový, jak nám jej autor líčí (např. přesvědčil by svými závěry ty stamilióny lidí, kteří žijí v naprosté chudobě, že vlastně rozvojový/"zaostalý" svět neexistuje, že téměř veškeré problémy za posledních 60 let zmizely?; a nebo jak autor naprosto zvrátí závěry dat pouhou změnou měřítka či typu zobrazení grafu - to jako když bude někam daleko cestovat, tak se mu skutečná cesta zkrátí jen pro to, že si v atlase obrátí list s mapou v jiném měřítku?; a takových - ne zcela vždy korektních argumentací autora - najdeme vícero). Nezpochybnitelný a chvályhodný je však impuls, směr, který autor udává - inovovat data, učit se je číst a dávat do souvislostí, jak je předkládat při edukaci. Přečíst ano, zamyslet se ano, poučit se ano, ale ne bezmezně glorifikovat.


Tato trilogie asi navždy zůstane tím, na co budu z přečtených knih nejraději a nejživěji vzpomínat... Žádná z jiných (byť perfektních) knih - a to i po tolika letech od přečtení - ve mě nevyvolá tak živé vzpomínky a doslova hmatatelnou atmosféru. I dnes se stačí ponořit do vzpomínek a vybaví se ta - tehdy při čtení doslova prožívaná a hltaná - stínadelská realita!


No, že by to byl takový takový bestseller, to za mě teda ne. Většinou jen pouhé shrnutí již známého a mnohokráte publikovaného, mnohde pouze autorovy názory, domněnky a hypotézy, které nám autor jaksi nekriticky a neobjektivně předkládá s vizí, že právě ony jsou zaručeně ty pravé; některé pasáže rozvleklé a opakující se dokola, jinde zastaralé - data antropogeneze stárnou velice rychle. Navíc řada odborných nepřesností (překlad). Zase se ukazuje, že zachytit tak širokou problematiku v jedné knize nelze obvykle moc kvalitně, objektivně a vyváženě. Raději sáhnout po odbornější literatuře v dané problematice.


Když jsem knihu dočítal, uvědomil jsem si, že jsem na tom s dojmy tak nějak podobně, jako je prožila jedna z hlavních postav Gabra. Jí se život s Leošem (= první tři části knihy) jeví posléze také jako ty "lepší", než následný život (= následné části knihy). Čtvrtá část knihy - podána trochu chaoticky formou Cimrmanova Němého Bobše - je možná zbytečně dlouhým přehledem kusých informací. Snad ale záměrně s ohledem na situaci, v jaké ji vyprávějící prožívá...?
Naštěstí první tři části knihy jsou výrazně obsáhlejší, než následující dvě, které už mě do děje tak nevtáhly.
Za přečtení tato Kletba podle Justiny, plná zvratů a tragédií, ovšem stojí.


Pár informací omílaných neustále dokola. Doba snadno přístupných informací vede k přehršli autorů "opisovačů".


Od Vondrušky jsem přečetl i nějakou tu "historickou detektivku". V podstatě to jsou jednoduché a oddechové čtení, které se ale nějak motají v opakujícím se kruhu. Série o sklářské huti, která s rostoucím počtem stránek moc o sklářské huti není, je taktéž čitelná oddechovka. Mám ale pocit, že se na to nabaluje stále více a více balastu a doposud vydané tři díly jsou dostatečným navršením původní pointy rodokmenu.


Po shlédnutí seriálu jsem myslel, že knižní předloha nemůže být lepší, než herecké výkony v hlavních rolích Ale - kniha je nejen rozsahově větší, ale především je jednoduše skvělá! Ty malicherné i naprosto zásadní každodenní starosti, to množství krásných přirovnání v každé povídce, ta nikdy nechybějící halúzková, to prosté podání neobyčejného a skvělého humoru... Jedna z TOP knih našich autorů.


Líbivé ilustrace, rozsah pohádek tak akorát na dobrou noc, krásný jazyk autora


Děti pohádky z této knihy - a jim podobných (Zákeřné keře a další) - rády poslouchají. Dobrý nápad, jak lehce naťuknout dnešní nejmladší generaci přírodou. Délka příběhů tak akorát před spaním.
Co bych malinko vyčetl, že by autorka měla v těchto knihách používat správnou terminologii a vyhnout se nepřesným výrazům, které se běžně - ale chybně - v botanickém i zoologickém pojmosloví objevují. Byť je to pro malé děti (právě v tomto věku je třeba naučit se věci pojmenovávat správně).

Pro lidi s nejen základními znalostmi biologie asi dosti povrchní. Téma je vždy nakousnuto a vyšumí bez bližších detailů a souvislostí. Kniha mohla obsahovat řadu dalších a zajímavěji komentovaných detailů ze světa hub, naopak jiné komentáře a spekulace mohl autor vynechat.
Ale i tak stojí za přečtení, nebo alespoň za prolistování.


Bohužel kniha s množstvím chyb a absencí podstatných informací a fotografií, naopak řada informací je zbytečná. Téměř osmdesátiletému Hiekemu pomáhala řada autorů a moc se to bohužel nepodařilo. Škoda.


Není dílem Ludmily Hořké (M. Šindelářové), ale spíše Marie Voříškové-Šindelářové