Micho86 komentáře u knih

Svět, který autorka vymyslela, mě zprvu zaujal a byla jsem zvědavá, co všechno se v něm nachází. Tak v půlce knihy mi však došlo, že všechny věci, které mi v příběhu nedávají smysl, autorka nejspíš nemá v plánu nikdy objasnit, děj pro mě začal být poněkud zmatený a dočtení příběhu se pro mě stalo utrpením, nemohla jsem se dočkat, až to budu mít za sebou.
Svět příběhu je krásný a poutavý, nicméně jsem měla pocit, že se odehrává výhradně v hlavě autorky a čtenář v něm není vítán..

25.06.2023

Zajímavý námět, knížku jsem četla s chutí a zvědavostí, situace a myšlenky hlavní postavy vás samotné přimějí k zamyšlení. Tento typ příběhů moc nečtu, ale byla to pro mě osvěžující změna, jsem ráda, že jsem Půlnoční knihovnu četla. Mám kamaráda, který podobný styl ocení, koupila jsem mu tedy jeden výtisk k Vánocům a tomu se to moc líbilo.
Řekla bych tedy, že Půlnoční knihovna není úplně pro každého, ale když už se rozhodnete vyjít ze své komfortní zóny a sáhnete zrovna po tomhle, nejspíš nebudete litovat.

10 25.06.2023

Bavilo mě, že díky nevědomosti hlavní postavy je nevědomý i čtenář a jen díky retrospektivním kapitolám, které oživují děj, a několika náhledům do jiných dějových linek se čtenář postupně dostává kousek před Luka a může si začít vymýšlet vlastní teorie. Už od začátku jsem věděla, kdo v příběhu lže a podvádí, a těšila jsem se, až na to Luke přijde, autor mě prostě přiměl fandit hlavní postavě už od první kapitoly, neměla jsem na výběr Knížka se mi moc líbila a téma mi přišlo celkem zajímavé, nicméně něco mi tam scházelo. Když nad tím tak přemýšlím, asi bych ocenila větší zapojení postavy Elspeth do současného děje, takto jsme se s jejím aktuálním já seznámili vlastně až na konci a v mých očích z toho vyšla asi jako o něco větší chudinka, než jakou byla ve skutečnosti. Styl psaní se mi ale líbil, takže bych si od tohoto autora ráda přečetla něco dalšího. :)

25.06.2023

Neskutečně napínavá kniha, přečetla jsem ji během jednoho dne.

6 25.06.2023

Celkem vzato se můj dojem z knížky nijak zvlášť neliší od názorů ostatních čtenářů - děsivost příběhu spočívá v tom, že k vytvoření základů světa, ve kterém se děj odehrává, nebylo zapotřebí příliš mnoho fantazie, protože k tomu lidstvo nemá zrovna moc daleko, prostě strašidelné..
Pokud bych se měla vyjádřit i k ostatním aspektům knížky, četla se mi velmi dobře, krátké kapitoly mě potěšily, styl psaní mi byl sympatický a rozdělení příběhů jednotlivých hrdinů zajistilo, že mě čtení stále bavilo a byla jsem zvědavá, kdy a kde se dějové linky protnou.
Osobně se vyžívám v happyendech, takže mi pak bylo trochu líto osudů některých postav, ale to k příběhům patří a já už bych se s tím měla nějak smířit, určitě to pro mě není důvod k odebrání hvězdičky.
Zrcátko doporučuji každému, kdo má rád sci-fi. :)

1 17.06.2023

(SPOILER) Wow, tak tohle byla síla.. V prvním díle mě rozuzlení - tedy že se jedná o iluzi - dost překvapilo, tady tolik ne. V této knize se čtenář potýká s jednou iluzí za druhou, takže nakonec ani nevíte, jestli můžete příběhu věřit. A proto také ubírám jednu hvězdičku - všechny ty iluze ve mě natolik zakořenily, že se mi tomu happyendu nechce věřit a vyhlížím další díl, kterým může autor všechno vyvrátit, kdykoliv se začne nudit a bude se mu chtít.
Jinak to bylo poutavé, fantastické a napínavé čtení, svět Crossroadu mě moc bavil a stejně jako první díl jsem i tuto knihu zhltla během tří dnů.
Doporučuji každému, koho zaujal Chlapec v bílé místnosti :)

10.06.2023

Ze začátku jsem moc nechápala, jaká je vlastně zápletka - jasně, Manuel přišel o své fyzické tělo a snaží se s tím vypořádat a vše pochopit, to je moc smutný, ale o tom bude teď celá kniha? Naštěstí autor nenechal na zápletku dlouho čekat a děj začal nabírat na zajímavosti, najednou jsem zjistila, že jsem už v půlce knihy, a tak jsem ji celou nakonec přečetla za 3 dny. Bylo to skvělý.
Sice bych měla pár výhrad k tomu trochu moc dlouhému zakončení příběhu (bylo to asi jako když sjedete horskou dráhu na pouti, vozík do cíle dojíždí už jen pomalým tempem a trvá to na vás moc dlouho, protože vy už se těšíte, až vystoupíte, a budete vyprávět svůj zážitek kamarádům), ale nemůžu popřít, že rozuzlení bylo naprosto nečekané.
Milovníkům scifi doporučuji a pouštím se do další knížky od Karla Olsberga, začínám být na jeho práci docela zvědavá.

1 06.06.2023

Já mám vždycky problém s tím, když čtu nějakou knižní sérii, vytvářím si vztah k hlavním postavám a seznamuji se s příběhem, a najednou se ukáže, že další díl pojednává o někom úplně jiném. To, že je usazený do Japonska se všemi těmi jejich velectěnými příponami, mě trochu naštvalo, protože po takové knížce bych nikdy vědomě nesáhla, dokud na to nebudu připravená.
Nicméně jsem moc příjemně překvapená, docela mě to bavilo a na rozdíl od předchozích dílů jsem měla ráda hlavní postavu. Normálně by mě Aya asi moc nenadchla, ale Tally pro mě osobně byla tak strašně moc otravná, hloupá, sobecká a nezodpovědná, že číst najednou příběh Ayi shledávám nakonec velmi osvěžujícím.
Aya není hloupá, jedná samostatně, bere ohledy na ostatní a pokud udělá chybu, přizná ji a přijme následky. To mi úplně stačí; Tally je člověk, kterého si nemůžu vážit, ani kdyby mě o ní učili v dějepise, prostě to nejde, Aya pro mě byla v porovnání s Tally hrozně fajn.
Jasně, stejně i v tomto díle vynášel autor Tally do oblak a udělal z ní tajemnou superhrdinku, ale já to chápu, přece ji sám stvořil, tak ji neshodí, nemám s tím problém.
Konec byl celkem rychlý, ale to mi v tomto případě také nevadí.
Kompars považuji za příjemné zakončení zbabrané série a jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Všechny čtyři díly ovšem nejspíš odnesu do Knihobota a už je nikdy nechci vidět..

1 02.06.2023

Speciální a svěží, další dvě slova, která mi po přečtení této série lezou na nervy.
Tally je zřejmě sobecká v každé své verzi, nehledě na její aktuální nabuzení a vzezření.
Pokud jde o "žertík" Tally a Shay, kdy naprosto zdevastovaly vládní zařízení a zbrojní muzeum nevyčíslitelné historické hodnoty, tak ten nepokládám vůbec za vtipný. V průběhu čtení mě mrazilo z představy, kolik lidí svým počínáním ohrozily a kolik pozůstatků ztracené minulosti zničily. Jestli to celé mělo být ve výsledku k pousmání, měl podle mě autor zvolit jiné řešení, namísto vypuštění prostředku hromadného ničení.
O Zaneovi škoda mluvit - dělal co mohl, aby se Tally nějak zavděčil, ale nakonec zaplatil nejvyšší cenu ze všech.
A jako třešnička, když konečně Tally došlo, co provedla, objeví se David, aby jí začal vykládat, že jen díky ní jsou všichni safe a happy. Kámo, to jsi neměl dělat, jen ať se v tom vykoupe a trochu poučí..
Chování hlavní postavy nakonec neničí už jen jednotlivce v jejím okolí, ale i celé společenství, ve kterém žije. Jako klad vnímám alespoň to, že až do konce třetí knihy čtenář netušil, co přesně má pokládat za dobré a co za špatné, kdo je záporný a kdo klaďas, a na konci jsme to nakonec tak nějak zjistili..

1 26.05.2023

Epesný, trapný a nabuzený. Nikdy by mě nenapadlo, že se z těchto tří otravných slov dá sestavit příběh, ale vypadá to, že asi jo.
Po přečtení prvního dílu jsem se hlavní hrdinky zastávala, ale po tomto pokračování jsem došla k tomu, že Tally je asi vážně úplně hloupá.
Proč se na konci prvního dílu obětovala pro Davida, ale pak do sebe nedokáže ani hodit dvě obyčejné pilulky?
Proč pořád omlouvá své jednání tím, že neměla na výběr, když přitom jen mluví bez přemýšlení?
Pokud jde o Davida, napadá mě spousta jiných slov, která mohla říct, aby ho úspěšně odehnala bez nadbytečně přemrštěné hrubosti.
A pokud jde o Shay - tady za mě Tally stvořila monstrum.
Jasně, na jednu stranu je osvěžující sledovat projednou příběh postavy, která dělá chyby a není dokonalá, ale na stranu druhou se po přečtení druhého dílu nemůžu ubránit dojmu, že knižní série popisuje život a činy postavy, která měla být postavou vedlejší. Kdyby se děj odehrával z pohledu Zanea nebo Davida, byl by mi příběh mnohem sympatičtější.
Čtu dál protože se mi autorem vytvořený svět moc líbí a jsem neskutečně zvědavá, co se bude dít, ale bohužel podle mě nebyla tahle beznadějně pitomá hlavní hrdinka správnou volbou, celý námět tím v mých očích dost utrpěl..

18.05.2023

Moc pěkné, originální námět a hezky napsané. Postavu Iana jsem si zamilovala.
Nesla jsem přečtené knížky do Knihobota a na poslední chvíli jsem se rozhodla, že tuto jim nedám - odložila jsem ji na půdu a těším se, až příběh zapomenu a za pár let si ho přečtu znova:))

1 14.05.2023

Moc pěkný příběh, rychle přečtený. Ocenila bych tam víc romantiky, ale co už, však je to duchařina a ne titul z červené knihovny, takže mi to moc nevadilo.
Zápletka skvělá, napětí nechybělo, jen ty dialogy asi nebudou můj šálek kávy, způsob slovního projevu postav mi prostě neseděl, ale to samozřejmě není chyba autora ani překladatele.
Jsem moc ráda, že jsem tuhle knížku četla, nicméně poslala jsem ji dál do Knihobota, nemám v plánu ji číst znova nebo půjčit kamarádce, takže snad se jí tam někdo ujme a dá jí víc hvězdiček, za mě 3..:)

3 14.05.2023

Není to top strop, ale námět je to zajímavý. Příběh rychle ubíhá, zápletka není špatná a postavy přibývají postupně, takže se s nimi čtenář stihne v klídku seznámit.
Celkem vzato mi námět přijde dost povrchní, ale kdo z nás si někdy nepřipadá ošklivý? Vnímám to tak, že autor jen rozvedl příběh na téma, o kterém nikdo moc nemluví, takže si mě příběh nakonec přece jen svým způsobem získal.
Spousta čtenářů v komentářích vyzdvihuje mínusy hlavní postavy (nesympatická a hloupá), ale proč by měl být hrdina vždy chytrá, svalnatá a tajemně mlčenlivá osoba, která vždy ví co říct a jak si poradit?
Možná, že Tally taková na začátku příběhu byla, ale postupem děje vnímám, jak se vyvíjí, je to jako bychom sledovali osobní příběh postavy, která je v něčím příběhu postavou vedlejší.
Takže se těším na další díly:)

2 14.05.2023