Micho86 komentáře u knih
Celá série mě moc baví, ale musím říct, že díly od Jiřího Pavlovského mám nejraději - hned od prvních stránek je snadné poznat, zda daný díl napsal on, nebo jiný autor.
Některým čtenářům se může Výtah do pekla jevit jako příliš drsný a promiskuitní, nicméně já jsem si už v tomto žánru zvykla na ledacos, takže za mě v pohodě.
Příběh hezky odsýpá a pozvolna nabírá na zajímavosti a napětí. Vincenc si v tomto díle jede svou vlastní dějovou linku, což je trochu škoda, ale na druhou stranu taky sama nevím, zda bych ho na autorově místě poslala do nemocnice nebo spíš do pekelného paneláku, příběh by pak nabral úplně jiný směr, takže takhle to podle mě bylo asi vážně nejlepší. Těším se, až tahle obscénní postavička opět vstoupí do vyšetřování a překvapí dalšími příspěvky na účet magie.
Navíc jsem si díky Vincencovým kapitolám uvědomila, jak moc začala být hlavní dějová linka napínavá, a dopřála si tak alespoň trochu času k vydechnutí, než se zase ponořím do útrob Klaudiina feministického psycho výletu nebo naopak do nechutné jateční výpravy Felixe a Waltera.
Už mám připravený další díl a těším se na seznámení s Jakubem Maříkem, tahle parta spisovatelů si vážně umí udržet pozornost!
Tento díl tématicky pozvolna navazuje na díl předchozí, je to taková vtipná detektivka s trochu mysteriózní atmosférou se sklony k duchařině.
Ve srovnání s předchozími díly to byla menší sranda, ale na druhou stranu jsem se v průběhu čtení rozhodně nenudila a autor si udržel mou plnou pozornost od začátku do konce, přečteno za jeden den - takže zhruba za stejnou dobu, která je věnována ději této knížky. Nepřestává mě udivovat, co všechno se může přihodit Felixovi Jonášovi a jeho skvadře během tak krátké doby.
Trochu mě mrzelo, že Vincencovi a Walterovi byla věnována jen jedna kapitola, ale o to víc se těším na další dobrodružství, ve kterém se opět objeví na scéně a zničí vše, co se jim pokusí zkazit den.:)
Už od prvních stránek bylo cítit, že tento díl psal jiný autor. Ondřej S. Nečas pojal svůj příspěvek do série poněkud detektivně a pro mě to, musím říct, byla vlastně vítaná změna, Kladivo na čaroděje pak pod vlivem různých autorů získává na pestrosti a postrádá nevítanou jednotvárnost, která u mnohadílných sérií bohužel často hrozí.
Od Ondřeje S. Nečase jsem v minulosti jeden titul četla a byla jsem pak poněkud zklamaná, ovšem v tomto případě mě čekalo příjemné překvapení. Nechyběly vtipné hlášky, nečekaný románek, zachování vlastností hlavních postav taky proběhlo správně a musím ocenit i informativní stránku textu - nevím nakolik se autor sám ve volném čase o tyhle věci zajímá, nebo zda se musel v průběhu psaní informovat, každopádně jsem žasla, co všechno Nečas ví o mořské biologii a o vlastnostech čísla 61 z pohledu matematiky.
Také jsem si uvědomila, že děj každého dílu se odehrává průměrně v průběhu dvou dnů, intenzita vysvětlena, chtěla bych vidět nějaký záznam z porady autorů, nejspíš trvá déle než jedna kniha..:))
Další parádní knížka, nepřestala mě bavit ani na chvilku, ani v tomto případě autor nevynechal příležitost zařadit do děje nějaké další magory, jen jsem ze začátku nečekala, že město, ve kterém se děj druhého dílu odehrává, je až takový blázinec.
Mám ráda, když mě autor něčím zaskočí, a jednotlivé části série jsou sice krátké, zato velmi intenzivní a nálož napětí, srandy a překvapení tak musí bezvýhradně přijít a zase odfičet jako živelná pohroma, no vážně, už dlouho jsem nebyla z nějaké knižní série takhle hotová, nemůžu se dočkat dalších dílů.
Neskutečně dobře jsem se bavila, od začátku do konce. Hlavní postavy se natolik vzájemně předstihují ve vlastní bizarnosti a negativních vlastnostech, že máte o zábavu postaráno i ve chvílích, kdy se zrovna nic moc neděje. Párkrát jsem se i od srdíčka zasmála nad hláškami hlavních hrdinů a na konci nechyběl ani moment překvapení - neměla jsem tušení, že Felix Jonáš není až zase takovej vůl.
Tuhle sérii jsem už delší dobu toužila posbírat a když se jednoho dne objevila kompletní na Knihobotu, neváhala jsem ani chviličku, je to přesně můj žánr, a koho baví František Kotleta nebo Petr Schink, přijměte mé doporučení a přečtěte si i sérii Kladivo na čaroděje, sérii dvanácti jednohubek a jednu záživnou bichli k tomu, dobře se pobavíte, fakt!
Řekla bych, že tento druhý díl byl trochu slabší než ten první, ale těžko posoudit, jelikož to bylo vlastně něco úplně jiného - odlišné sestavení příběhu, nepravidelné retrospektivní vložky (z ničeho nic všechny pojednávaly o Myrtle a když se pak jedna vzpomínka vrátila k Fastyngerovi, musela jsem přelistovat knihou daleko dopředu, protože jsem si nemohla vzpomenout, kde se v minulosti nacházel naposledy) a střídání ich a er formy. Nevadilo mi to, ale myslím si, že oba díly celkem dvoudílné série by měly být sestaveny stejným stylem, to je můj osobní názor a také proto ubírám jednu hvězdičku - kniha mi nepřišla úplně ucelená, konzistentní, chybělo mi to tam.
Nicméně obsah byl skvělý, napínavý, čtivý a hlavní hrdina ve mě vzbudil zájem, takže jsem chtěla vědět, co bude dál. No řekněte, mohli byste nefandit notorickýmu paku a pistolníkovi s rozbitýma rukama, který vzal pod křídla drzého výrostka a rozhodl se, že ho bude mít rád?
Byla to zábava, oba díly si v budoucnu určitě ráda přečtu znova.
Originální příběh, výborně napsaný, trochu tajemný, okořeněný vztahem mezi mladíkem, hendikepovaným chlapcem a jeho maminkou, Lunapark jsem četla dvakrát a tuším, že si ho ještě někdy zopáknu. V závěru děje nechybí trocha napětí, akce a rozuzlení zápletky. Za mě je to moc dobrá kniha, doporučuju. :)
Příběh je geniálně sestavený, tedy alespoň nad očekávání, děj nepostrádá napětí - chvílemi mi připadalo, že čtu detektivku - ani jiné podstatné aspekty pro udělení tolika hvězdiček. Bylo to skvělý a kdyby se mě někdo zeptal, ráda tuto knihu doporučím, nehledě na to, kdo se ptá a co rád čte. :)
Zajímavý nápad, popsat zombie apokalypsu z pohledu zombíka, docela by mě zajímalo, jaký myšlenkový pochod k tomu autora inspiroval. Jedná se o příjemnou a vcelku i zábavnou oddechovku, které alespoň za mě sice chybí kousek k páté hvězdičce, ale stejně se mi to moc líbilo, klidně si to přečtěte, nejspíš taky nebudete litovat. ;)
Napínavá galaktická sranda, příznivci Stopařova průvodce se zde setkají se spoustou známých termínů a pokud jste ve světě vesmírných dobrodružství noví, nebojte, pobavíte se úplně stejně ;)
Tuto knížku o tloušťce brožury pro turisty mi vnutil k přečtení kamarád, dlouho jsem se přemáhala, abych ji přečetla, ale nakonec mě dohnalo svědomí, jelikož již zmíněný kamarád ji chtěl posléze také vrátit. Byla tenká, tak jsem si ji zařadila do svého čtecího pořádku a jednoho krásného rána na cestě do práce ji vytasila ve vlaku a dala se do čtení.
No, nebudu lhát, když se autor často opakuje, dohání mě to k šílenství, nicméně v tomto případě jsem vzápětí pochopila, že si dělá ze čtenáře prču, a začala se při čtení bavit spolu s autorem.
Jedná se o zábavnou a rychlou oddechovou četbu a nenapadá mě nikdo, komu bych tuto knížečku nemohla doporučit. :)
Kniha má své drobné nedostatky, nicméně když uvážíme dobu, ve které byla napsána, jistě ji můžeme dle mého názoru zařadit mezi nejlepší díla tohoto období. Dům o tisíci patrech byl jedním z mých nejoblíbenějších titulů ze seznamu četby k maturitě a dodnes tomu tak je. Jednou za pár let ji vždy ráda vyhledám na půdě a přečtu znova. :)
Miluju to a budu to číst v několikaletých intervalech zas a znova. Lidská hloupost je nekonečná, ovšem každý v Krysařovi jistě najde ponaučení, ať už v zakončení vyprávění nebo v jeho průběhu.
Taková dadaistická knížečka do kapsy, mě osobně takové nesmysly dohání k šílenství, mám ráda rozum a pořádek, takže jsem se u tohoto minidíla maličko trápila, a ne, představivost mi nechybí, mám vystudovanou uměleckou školu, také zbožňuji sci-fi a fantasy, ale můj smysl pro pořádek mi asi bohužel brání užívat si takovéhle milé a prťavé dada kravinky..
Nicméně po přečtení rozumím, proč mají tento titul mnozí lidé v mém okolí tolik rádi a s oblibou na něj vzpomínají, je to napsané hezky a každému, kdo nemá OCD, nejspíš Tracyho tygra i s čistým svědomím doporučím.
Pro mě osobně to bylo utrpení na jedno nezáživné odpoledne, ovšem za veškeré výše zmíněné nedostatky přijímám plnou zodpovědnost, autorova chyba to není a řekla bych, že to napsal hezky.
Omlouvám se za rozporuplný komentář, naložte s ním dle svého uvážení ;)
Způsob, kterým Japonci píší knihy, mi prostě nějak nesedí, nedá se nic dělat, tahle knížka se mi nelíbila. Samozřejmě, námět je velmi originální a zajímavý, nicméně způsob líčení příběhu mi lezl na nervy, především to neustálé opakování již známých faktů v každé nově započaté čtvrtině příběhu a charaktery postav v podstatě neexistovaly, až na jednu mě osobně nesympatickou výjimku.
Mojí nelibost z této knihy lze nejspíš vysvětlit nepřekonatelnými kulturními odlišnostmi, jež mezi našimi zeměmi panují, já to Japoncům nemám za zlé, vážně ne, ale jejich literatura mě povětšinou ničí. Bohužel jsem doposud natrefila jen na jednu jedinou výjimku a můžu říct, že titul "Než vystydne káva" to zcela určitě není..
Je to jako by se František Kotleta rozhodl, že přepracuje Zaklínače a udělá si z toho srandu.
Bylo to zajímavé od začátku do konce a promyšlené a přehledné sestavení děje mě uchvátilo - náhled na současnou situaci psaný kurzívou, meziherní vložky psané boldem a povídky/vyprávění, tedy největší část textu, psaná normálně a především napínavě, nemohla jsem přestat číst.
Jelikož je příběh vylíčen v ich-formě, netuším jak hlavní postava vypadá, ale na základě obrázku na obálce a vlastní fantazie si jej představuji zhruba jako opilého Geralta z Rivie se stálým třídenním strništěm a krátkými bílými vlasy.
Doporučuji každému, kdo má rád Kotletu a Zaklínače, aby si Století páry zařadil do svého čtecího pořádku. ;)
Kniha je napsaná čtivě, čte se snadno a rychle a postavy jsou už od začátku zajímavé. Tedy, pouze na začátku, nakonec se ukázalo, že čtenáře v ději nic moc zajímavého nečeká a že anotace láká na příběh, který se nakonec ukázal být pouze takovou barvitější pohádkou. Mám však ráda happyendy, takže i přes veškerý kýč jsem byla ráda, že to dobře dopadlo, a také můžu autorovi připsat k dobru tu část kolem žaláře - květinová zahrada se mi líbila. Jinak to byl brak, kéž by byla knížka napsaná tak jako přiložená anotace.. Nicméně autor píše hezky, jeho styl byl příjemný, barvitý a přehledný, třeba se mi někdy dostane do ruky jiný jeho literární počin a já si ho bez předsudků přečtu. :)
Podle mě byl první díl mnohem lepší, tady mi Charlieho situace začala brzy trochu vadit - nepřišla mi moc vtipná a přála jsem si aby se to brzy vyřešilo. Nicméně ani v tomto díle neztrácí autor na svém humoru a nešetří jím u nových ani starých postav. Ráda jsem si po čase zase přečetla nějakou tu ujetou srandu. :)
Parádně bláznivá ujeťárna, několikrát jsem se u knížky od srdíčka zasmála, příběh je napsaný vtipně a čtivě. Objevila jsem v Levných knihách druhý díl, který mě natolik zaujal že jsem si ho zakoupila a sehnala tento první. Rozhodně nelituji a myslím, že pro seznámení s autorem jsem si mezi jeho tvorbou nemohla vybrat lepší knížku.:)
Krásně ujetý vánoční příběh, byla to sranda, doporučuju každému, kdo se u knížky rád zasměje.:)