Mijagi komentáře u knih

Uživatel jarmik to ve svém komentáři níže vystihnul přesně, když Bloudění přirovnal k velkému obrazu. Možná bych to ještě zúžil na panoramatický obraz, do jehož kulis je dovoleno čtenářům vstoupit. Něco jako Maroldovo panorama na pražském Výstavišti, nikoli však znázorňující bitvu u Lipan, ale Bílou horu a události po ní. Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, dobytí Magdeburgu, Valdštejnův útěk z Plzně do Chebu a mnoho dalších, to všechno jsou dějinné mezníky, jichž se lze díky kvalitnímu popisu zúčastnit. Atmosféra z děje číší ponurá a ve všem autor vyzdvihuje úpadek doby, pozitivní pasáže zde téměř nenajdete. Četba vyžaduje velkou soustředěnost, stejně jako postavy příběhu směřují odnikud nikam bitevními poli třicetileté války, bloudí čtenář neustále ve složitém textu, což Jaroslav Durych velice trefně shrnul v názvu díla. Mě osobně tato náročnost donutila pídit se po dalších historických informacích a přesně takové knihy vzbuzující zvědavost mám rád.

10 13.03.2014

Mám rád knihy, které nějakým způsobem zapracovávají mýty a báje do příběhů odehrávajících se v současnosti. Po této stránce mě nadchly nedávno Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, Nedotknutelní Feriho Lanščeka a nyní Stallo Stepjana Spjuta. Autor posledně zmíněného románu kombinuje celkem zdařile prvky několika žánrů a v tomto pestrém literárním koktejlu oživuje prastarou legendu o severských trollech. Nečekejte k neúprosnosti vygradovanou akci, ale spíše znamenitou práci se strachem čtenářů spočívající v rafinovaném popisu. Tento postup mě na Stallu zaujal nejvíce. Naopak mi vůbec nesedly kapitoly vyprávěné z pohledu postavy Gudrun. Nevím, zda-li to byl záměr, ale v jinak jazykově bohatém díle vypadají tyto pasáže, jakoby je psal v rámci slohového úkolu průměrný žák střední školy. Naštěstí se jedná o nepatrnou část a tak převažují spíše klady knihy. Zasněžené švédské pláně jsou navíc ideální náhražkou za letošní „zimu-nezimu“ v Čechách.

8 21.02.2014

Jednou za čas mám chuť vyrazit na takové své soukromé literární toulky, vezmu psa a jedeme společně poznávat díla a autory přímo do terénu. Rudolf Richard Hofmeister se narodil a žil v Rožmitálu pod Třemšínem. Povídky z této knížky jsou jako stvořené k putování po jižní části Brd. Nejznámější z nich, jejíž jméno nese celá sbírka, Vás zavede do lesa na úpatí vrchu Štěrbina, do míst, kde dobrovolně ukončil svůj život světoznámý skladatel a rožmitálský učitel Jan Jakub Ryba. R. R. Hofmeister má zvláštní styl psaní, kombinuje informace z kronik a archivů, kdy cituje třeba i delší pasáže, se svým textem. Vychází tedy z pečlivé archivní práce, na kterou pak nabaluje pasáže vytvořené vlastní fantazií. V současné české próze bych tento styl přirovnal ke Kateřině Tučkové a jejím Žižkovským bohyním. Na Hofmeisterovy knihy narazíte pravděpodobně již jen v antikvariátech a knihovnách, jejich četbu vřele doporučuji, už jen proto, aby takto kvalitní vesnický autor nezůstal navždy zapomenut.

4 29.01.2014