Mijagi
přečtené 505
Drak na polní cestě
2024,
Jiří Hájíček
Ústředním motivem je snaha společnosti Big Dragon ovládnout pololegálními a nemorálními praktikami zemědělské družstvo na malé jihočeské vsi. Odtud vychází (za mě) skvěle vymyšlený název knihy. Jiří Hájíček ale ve své tvorbě tradičně otevírá více témat, a především dokáže velmi dobře vystihnout problémy současného venkova, bez zromantizovaných pozlátek a umělých klišé pro městského intelektuála. V Draku na polní cestě je to otázka majetku (selských dvorů, polí atd.) dědícího se z generace na generaci, jak je to pro zdejší lidi důležité a jaké to může nadělat nenapravitelné škody v rodině, mezi sourozenci apod. Čtenář má možnost náhledu z různých pozic, protože kniha je plná postav – ukřivdění, spokojení, ze vsi odstěhovaní, ti, co by ves neopustili, marnotratníci, kteří stihli všechen majetek prošustrovat atd. Byť nejsem samozřejmě naivní, tak pro mě, člověka bydlícího celý život ve městě, je tohle nový, rozšiřující pohled na ves. Více takových reálných, venkovských románů!... celý text
Všechny cesty vedou do Santiaga
2023,
Ladislav Zibura
KNIHOBUDKA 2 – Lipová-lázně. Snad autor promine fakt, že jsem finančně neocenil jeho dobře odvedenou práci na této knize. Samotného mě překvapilo, že byla někým krátce po vydání takto odložena. Možná touha podělit se o čtenářský zážitek? Ke knihobudce jsem doputoval z Loučné nad Desnou pěšky přes zasněžený hřeben Jeseníku. Ponořen do vlastních myšlenek jsem kráčel ztichlou zimní krajinou a naladěn atmosférou cesty pak na konci dne sáhl na autobusové zastávce v Lipové-lázních bez delšího vybírání (knih tu bylo ve třech dlouhých policích a v krabici na zemi hodně) po titulu Všechny cesty vedou do Santiaga. Protože jsem od Ladislava Zibury četl všechny předchozí cestopisy (poctivě zakoupené), byla to i sázka na jistotu, která se vyplatila. Troufám si říct, že nadšený bude i čtenář, který o cestě do Santiaga přečetl stoh jiných knih. Je to totiž trochu jiný pohled. Výčet památek, popis krajiny a líčení strastí osekává extrovertní Ladislav Zibura na minimum a místo toho dává přednost vyprávění o setkávání se a společném cestování s lidmi. Někteří se v knize jen mihnou, jiní se stanou jejími výraznými postavami. Skrze životní příběhy spolupoutníků pak autor sám nahlíží do svého života. Dosahování kontemplace skrze samotu (tradiční pro tuto literaturu) je zde posunuto do jakési společenské formy. V neposlední řadě jde i o pohled na aktuální stav poutě (užitečné pro ty, co chtějí vyrazit), částečně bořící romantické představy (systém rezervací míst pro nocleh atd.). Pokud jsem na začátku psal o dobře odvedené práci, je potřeba v závěru doplnit, že jde o práci, ze které má autor radost a tu se mu daří ze stránek knihy přenést na čtenáře. Vypůjčeno 30.12.2024.... celý text
Rána
2023,
Oksana Vasjakina
Mozaika k sobě různě poskládaných střípků. V rychlém sledu se střídají pasáže popisující autorčinu cestu s popelem své matky na Sibiř, od Volgogradu přes Moskvu, Novosibirsk a Irkutsko až do rodného města Usť-Ilimsk, s pasážemi vyrovnávající se s její smrtí, ale především s hledáním lásky ve vzpomínkách na jejich komplikovaný vztah. To vše je nerušivě doplněno vloženými esejemi o samotné podstatě psaní. Části nejsou nijak výrazně ohraničené, ale vzájemně se prolínají. Zajímavý (a původně asi nezamýšlený) formát se básnířce Oksaně Vasjakinové podařilo navíc obsahově i naplnit. Její opravdu velká otevřenost, kdy před čtenářem nezatajila snad ani sebeniternější pocit, dokonale vyvažuje absenci děje ve smyslu napínavých zápletek atd. Z textu je cítit upřímnost i fakt, že se autorka potřebovala ze svých ponurých nálad vypsat.... celý text
Londýnský kejklíř
1940,
Arnold Ulitz
KNIHOBUDKA 1 - Levý Hradec. Své putování po knihobudkách jsem zahájil na Levém Hradci, na krásném místě na severním okraji Prahy. Přímo na dohled nejstaršího českého křesťanského kostela stojí vysoká skříň s prosklenými, dobře těsnícími a nepřízni počasí vzdorujícími dveřmi. Možná na mě zapůsobila atmosféra lokality (raně středověké přemyslovské hradiště), ale mé oči rovnou těkaly v pestré nabídce knih po historických románech. Nakonec jsem mezi větším množství Jirásků sáhl po pro mě naprosto neznámém německém spisovateli Arnoldu Ulitzovi a jeho knize Londýnský kejklíř. Autor v ní zpracoval životopis slavného Daniela Defoa. Zahrnul do něj sice i manželku, děti a vše vrcholí napsáním Robinsona Crusoa, nicméně stěžejní část se věnuje politickému smýšlení hlavní postavy (v té době spor mezi anglikánskou církví a puritány) a především novinářské či zpravodajské činnosti. Čtenář tak na většině stran sleduje, jak slavný spisovatel a zároveň velmi úspěšný obchodník Daniel Defoe dává svůj um do područí politiky. Jak dokáže měnit strany, nejprve z přesvědčení, později z donucení (byl vězněn) a následně i pro peníze. Jak dokáže svými články nebo letáky ovlivnit veřejné mínění ve prospěch svého momentálního chlebodárce. Zatímco v politických a náboženských pasážích jsem se spíše ztrácel a měl problém uvěřit motivům jednotlivých postav, tak téma média jako politický nástroj hodně bavilo. Možná je škoda, že takto nadčasová kniha u nás vyšla naposledy v roce 1940 a nejspíš už navždy zůstane zapomenuta v knihobudkách a antikvariátech. Vypůjčeno 1.12. 2024.... celý text
Digitální minimalismus
2019,
Cal Newport
Před třemi lety jsem dostal svůj první chytrý telefon. Tchýně si kupovala nový a přemýšlela, komu dát svůj starý. Vzhledem k tomu, že jsem byl s tlačítkovým přístrojem ve svém okolí a v rodině již delší dobu za exota (i o tomto tlaku je v knize řeč), padla volba na mě. Ač mě tyto věci vždy úplně míjely (např. nikdy mě nebavilo hrát PC hry atd.), velmi rychle jsem si výměnu pochvaloval. Následovalo období objevování aplikací (nechyběl ani Facebook), až mi paměť darovaného telefonu nestačila. Zakoupil jsem tedy nový, do kterého se toho vešlo mnohem více a v kombinaci s neomezeným datovým tarifem se stal novým kamarádem, jehož je možné vytáhnout kdykoliv z kapsy, najít v mapě, kde se zrovna nacházím, kam směřuji, nalézt odpovědi na všechny možné otázky, objednat si zboží v e-shopu, přečíst si zajímavé články, podívat se na recenzi restaurace, než do ní vejdu, ale také se spojit s přáteli, z nichž mnohé jsem naposledy potkal v reálném světě před několika lety, dát jim palec nahoru pod fotku z víkendu, okomentovat jim nový status atd. Nejprve tato záliba začala vyplňovat nudné okamžiky, jako je čekání na příjezd vlaku nebo někde ve frontě, postupně si ale začala roztěkaně uzurpovat i čas, který jsem dříve věnoval četbě knih, procházkám, běhání atd. Vrcholem bylo uvědomění si, že do telefonu koukám i ve chvílích, kdy jsem se svými blízkými, a to jen kvůli nutkavému pocitu, že mi něco uteče. Místo toho, abych se věnoval skutečným aktivitám a lidem, sledoval jsem vtipná videa na displeji. Stačily tři roky, abych podlehl lákavým pozlátkům firem, které vystavěly svůj byznys na ekonomice pozornosti (jak píše autor, těžba pozornosti je dnes výhodnější než těžba ropy), a nechal si jimi zaplevelit život. Pokud se v tomto textu vidíte a cítíte to podobně, je kniha určená pro vás. Cal Newport vás přesvědčí o oprávněnosti tohoto pocitu a nabídne několik praktických rad a nástrojů (i digitálních), jak z digitálních technologií vytěžit jen to, co je pro vás opravdu výhodné (tedy nezavrhovat je úplně), a vše nepodstatné zahodit.... celý text
Bela a Sebastián
1972,
Cécile Aubry (p)
Kniha, ke které se vracívám pro navození atmosféry zimních hor. Obzvlášť vydání od nakladatelství Svoboda-Libertas z roku 1993 k tomu se svojí nádherně zasněženou obálkou přímo vybízí. Tentokrát jsem ale zvolil audio verzi skvěle načtenou Otakarem Brouskem mladším. Důvod k tomu byl jediný, vychutnat si část knihy přímo na horách. Po celodenním chození odlehlejšími částmi čerstvě zasněženého hřebene Jeseníků, opájení se zvláštním zimním tichem, máte cestou dolů přece jen chuť už přestat přemítat nad svými myšlenkami a nechat se unést nějakým příběhem. Stačilo pár minut poslechu, abych se místo po cestách pod Vozkou a Keprníkem procházel po zavátých alpských pláních pod Velkým Baou. Dokonce i náš pes mě doprovázel, pravda, o pár čísel menší, než Bella :-) Jde samozřejmě o dětský román, nelze mu odepřít určitou naivitu, ale zároveň má dobře vykreslené postavy a krásné popisy přírody včetně žití v ní. Líbí se mi, jak např. spisovatelka využila nepříznivé počasí k umocnění útulnosti staré horské samoty. Věřím, že to nebylo naposled, co jsem s Césarem a jeho rodinou popíjel čaj u kamen a sledoval plískanici za okny.... celý text
Křídločky (lesní obálka)
2024,
Ursula K. Le Guin
Konečně kniha čtená dětem před spaním, která bavila i mě. Vlastně jsem po jejím přečtení přebral v rodině roli předčítajícího a od té doby knihy, které zaujmou, pobaví a zároveň mají dobrou literární úroveň, vybírám já. Křídločky v dosavadním výběru zatím zaujímají první místo. Všechny čtyři příběhy jsme si oblíbili. Dějově nekomplikované, ale zároveň napínavé, fantazie tak akorát, aby se v ní neutopil dětský čtenář. A ten nápad – kočky s křídly. Radost je i držet v rukách samotnou knihu, jejíž provedení se nakladatelství Gnóm! moc povedlo. Pokud vám ještě v knihovničce chybí, zajděte na jejich webové stránky, ještě pořád jí mají v nabídce s oběma verzemi obálek – modrou a lesní.... celý text
