Mijagi
přečtené 498
Dobrodružství v Kryštofově Údolí
2022,
Radek Malý
Tato kniha ve mně bude navždy vyvolávat vzpomínky na nezapomenutelný letní víkend. Nejprve jsem si ji přečetl sám během cest vlakem do práce a pak ji vzal s sebou na výlet s našimi malými dětmi jako zpestření jejich prvního bivaku v přírodě. Přes den jsme stavěli hráz z kamenů na Vlčím potoce v Kryštofově Údolí, odpoledne se přesunuli do blízké Noviny, v podvečer sledovali z travnaté stráně viadukt a večer vylezli na místo našeho noclehu, do lesů na úpatí Ještědu. Ve vsi hluboko pod námi vše usínalo, kolem nás, v lidmi opuštěné přírodě, začala ožívat zvěř a my společně hltali příběh o tom, jak čert Peterlín chce nezbednými kousky zabránit stavbě viaduktu. Dříve, než naše spacáky zahalila tma, jej děti prý dokonce několikrát spatřily na nebi nad námi. No fakt. Prý seděl na své létající židli a rozhlížel se po kraji. Nejistotu nad tím, zda v malých posluchačích nevyvolám ve večerním lese strach, zavál vítr, který po setmění rozhoupal špičky okolních stromů. Byl jsem jediný, kdo skřípotu kmenů a větví naslouchal, ostatní spokojeně spali. Zajímavé nápady autorů už od první stránky, pěkné ilustrace, knihu je radost jen držet, natož číst. Je vidět, že jejímu vydání dalo nakladatelství Malvern veškerou možnou péči. Nejmenším dětem se bude spíše líbit první příběh, druhý pro ně bude složitější. Já se bavil u obou. Doporučuji spojit s výletem.... celý text
O Platonovi III. - Filosofie
1949,
František Novotný
Často mi to stylem přišlo úmorné, často spíše encyklopedické (hlavně druhý díl), vhodné spíše pro dohledávání si konkrétních informací než pro souvislou četbu. Nakonec ale musím říct, že se vyplatilo vydržet a četbu neuspěchat. Teprve s třetím dílem začal Platónův obraz nabývat podoby a naplno jsem si také uvědomil, jakou pan František Kupka odvedl práci pro uchování znalostí o tomto antickém filosofovi (s uvedením různých souvislostí). 1) Život, 2) Dílo, 3) Filosofie. Teď už jen poslední střípek, pořádnou bichli 4) Druhý život, a bude obraz kompletní. "Každá ze tří složek duše má svůj vlastní obor působnosti. Všechno myšlení, kterým se nabývá poznání, je úkon složky rozumové; jí náleží také učení, pamatování a zapomínání. Ale i tato rozumová složka má své snahy a city; druhé dvě složky mají toliko žádosti a city... Žádostivá složka duše touží po jídle, pití, pohlavním styku a podobných věcech, a protože takové žádosti bývají ukájeny obyčejně užitím peněz, je to složka milovná peněz a zisku (filochrématon a filokerdes). Srdnost se žene za mocí, vítězstvím a slávou, je to složka milovná vítězství a cti (filonikon a filotimon). Snahy třetí, rozumové složky se vztahují k vědění a pravdě, je to složka milovná učení a moudrosti, složka filosofická (filomathes a filosofon). Ukájení těchto žádostí a snah vzbuzuje city slasti, rozdílné podle toho, v které složce duše vznikají; nejlibější jsou libosti složky rozumové."... celý text
Hry I
1998,
Thomas Bernhard
Byť jsem nikdy žádnou hru z tohoto prvního svazku neviděl živě, už při prvních stránkách mi četba navodila pocity, které jsem kdysi prožíval při častých večerech trávených v pražském divadle Komedie. Bylo to v dobách, kdy tam dělal ředitele Dušan David Pařízek a uměleckého šéfa David Jařab. Večery, díky nimž jsem se dostal k pro mě do té doby neznámé literatuře. Thomas Bernhard mě nezaujal ani tak kritikou společnosti pro jeho divadelní hry a prózu typickou, ale spíše melancholickou, depresivní atmosférou úpadku, samoty, stesku po starých časech, a také postavami nějakým způsobem vytrženými z hlavního proudu, nepochopením, dlouhodobým bojem s nemocí či postižením, nevyrovnaností ve stáří. To vše najdete i tady. Ať už je to vysloužilý herec Minneti vyprávějící v ošuntělém hotelu v Ostende na pobřeží Atlantiku o svých dřívějších vystoupeních v roli krále Leara nebo dosluhující soudní prezident Rudolf Hőller s láskou vzpomínající na časy, kdy býval důstojníkem SS v koncentračním táboře a každoročně (mnoho let po válce) pořádající malou zvrácenou rodinnou oslavu Himmlerových narozenin, on v nažehlené SS uniformě, jedna z jeho dvou sester (kvůli americkému náletu postižená) ve vězeňském mundúru či šéf rodinného divadla Bruscon připravující se v zatuchlém hostinci v Utzbachu na večerní představení své monumentální hry shrnující dějiny lidstva, sál je esteticky nevyhovující, na zdi visí dávno zapomenutý obraz Hitlera, zvenčí se do místnosti line pach z nedalekého vepřína, v době krmení i hlasitý kvíkot prasat a skrze postavu Bruscona na vás Bernhard plive myšlenky, že dnešní svět už nezná krásu, dnes je vše jen ošklivé. Pro mě jeden z největších divadelních autorů!... celý text
