Mijagi
přečtené 496
Běhej, nebo zemři
2014,
Kilian Jornet
„Životní příběh“ v popisu je lehce zavádějící, knihu bych spíše nazval "sondou do psychiky ultramaratonce". Zatímco Christopher McDouggal ve „Zrozeni k běhu“ k tomuto sportu přistupuje prostřednictvím návratu k našim prapředkům, jenž jej provozovali kvůli obstarání potravy a Scott Jurek v „Jez a běhej“ zkoumá fyziognomii lidského těla a správné stravování, Killian Jornet načrtává esej na téma chování těla a mysli při extrémní zátěži. Na první pohled by se mohlo zdát, že „Běhej, nebo zemři“ nepřináší žádné prakticky využitelné rady, jenže ten, kdo si někdy vyzkoušel ultratrail na 100 a více kilometrů, ví, že tréninkem získaná kondice není v tomto sportu sama o sobě zásadní k úspěchu, velký podíl na celkovém výsledku má také hlava, v ní se odehrávají myšlenkové pochody, které vás mohou motivovat a nebo naopak donutit ukončit. Killian nezůstává pouze u tohoto, zabývá se také psychologickými aspekty vítězství, soutěžení atd. Vše popisuje na konkrétních příkladech z několika slavných závodů či svých osobních běžeckých a ski-alpinistických projektů. Kniha je slohově na velmi kvalitní úrovni, rozsahem dlouhá akorát, při větším počtu stran by se autor pravděpodobně již opakoval.... celý text
Svatby v domě
2009,
Bohumil Hrabal
Poetika starých domů s hlučnými, výstředními obyvateli, společnými záchody na pavlačích a se zapadlými, zaprášenými dvory. Je až neskutečné, do jakých estetických výšin dokáže Bohumil Hrabal tato místa vyzdvihnout. V knize ožívá genius loci zaniklé Libně. Dnes již autorův byt v ulici Na Hrázi, ve kterém pořádal divoké pitky se svými přáteli zvané jako „svatby v domě“ nenaleznete, celá budova ustoupila stavbě metra a na jejím místě stojí vchod do stanice Palmovka. Nevkusný okolní otevřený prostor s tramvajovými zastávkami, zaplivaným autobusovým nádražím a nonstop hernami nese jméno Náměstí Bohumila Hrabala. Těžko říct, jestli by i takto odduševnělé prostředí dokázal tento mistr vybrousit v literární perlu.... celý text
Není jiné cesty
2001,
Trygve Gulbranssen
V závěrečné části trilogie se T. Gulbranssenovi podařilo konečně to, co mi chybělo v předchozích dílech, perfektní načrtnutí vztahů mezi hlavními postavami, především mezi mladým Dagem a jeho manželkou Adelheid, pro změnu ale zase ubral na ději. „Není jiné cesty“ obsahuje několik napínavých dílčích epizod, ale jako celek trpí na spoustu hluchých míst. Nejsilnější stránkou knihy je morální rovina – pomoc bohatých chudým. Podtrženo, sečteno, jak si na tom stojí v mém hodnocení celá sága? Věčně zpívají lesy = 3 hvězdy Vane vítr z hor = 4 hvězdy Není jiné cesty = 3 hvězdy Všechny tři díly dohromady = 3,5 hvězdy... celý text
Vane vítr z hor
2001,
Trygve Gulbranssen
"Umrlčí hora je hranicí kraje, Na sever děsivá smrt si jen hraje; údolí života dál na jih leží. Dolů když pohlédneš, z té hory hned uvidíš život, smrt, zeleň i led. Na horu vystoupíš – vrátíš se stěží. Budeš-li ještě pak schopen dál slova, svým budeš o smrti vyprávět znova. Ale než sejde se den s temnou nocí, Umrlčí hora tě bude mít v moci." Epizodou s Umrlčí horou předčil Trygve Gulbranssen ve "Vane vítr z hor" první díl trilogie. Na své si přijdou nadšenci do drsné horské přírody i čtenáři mající rádi příběhy s filosofickým přesahem (duše, smrt ad.). Škoda jen, že i v tomto pokračování zůstávají neduhy úvodní části - nepříliš kvalitní popis postav a vztahů mezi nimi, což má za následek nemožnost během četby se do nich vžít. To, co autor zvládá mistrně s norskou přírodou, nedokáže přetavit v úspěch s lidmi.... celý text
Věčně zpívají lesy
2000,
Trygve Gulbranssen
Trygve Gulbranssen umí čtenáři mistrně přiblížit norskou přírodu, ovšem to samé nelze říci o jeho popisu lidí a vztahů mezi nimi. Věčně zpívají lesy jsou plné plastických postav, do nichž jsem během četby nedokázal proniknout. Kniha se čte jinak dobře, dokonce obsahuje pasáže, pro které ji nechcete odložit, ale celkově klouže po povrchu. Do toho se snad v každé třetí kapitole odehrávají Vánoce. Autor chtěl nejspíš znázornit tok času, jenže opakuje neustále jednu roční událost a neprokládá téměř žádné jiné, člověk má pak dojem, že na Medvědím Dole slaví narození Krista každý týden. Pouštím se do druhého dílu, snad bude kvalitnější.... celý text
Jez a běhej
2013,
Scott Jurek
Občas zajdu na jídlo do vegetariánského podniku, občas na kvalitně připravený steak do běžné restaurace. Jsem zastáncem toho, že strava má být pestrá, neládovat se celý týden masem, ani sójou, tofu apod., prostě to přiměřeně vyvážit. Ale nic proti Scottu Jurekovi, naopak, našel si svoji cestu a v knize ji dokázal nenuceně přiblížit čtenáři. Eat & Run považuji společně s Born to run v současnosti za nejlepší běžecké knihy na českém trhu, navíc obě stylisticky zpracované na kvalitní úrovni, což nebývá u sportovní literatury úplně běžné. A propos: Trénuji se psem v týdnu po večerech na dogtrekkingy a občas mě cestou z práce nahlodává „pohodlné já“, abych nikam ten den nechodil, svalil se na gauč a strávil klidný večer třeba u televize. S Eat & Run se mi to nestalo ani jednou, je to hodně do sportu motivující četba. Doporučuju číst v době příprav na důležitý závod.... celý text
Yukon Quest
2004,
John Firth
Jako člověka, který se věnuje dogtrekkingu, mě tahle kniha doslova nadchla. Kromě toho, že je napsaná napínavě a mnohé pasáže jsou až dojemné, lze z ní také čerpat řadu praktických informací. Škoda jen stylisticky slabších míst. Jedná se sice o sport, ale i toto téma lze zpracovat slohově kvalitně. Jinak bez výhrad. "Tehdy se led zachytával psům na řasy a způsobil, že přimrzly k sobě, čímž lídry dočasně oslepil. Ti ale perfektně reagovali na slovní povely svého pána, který je hladce vedl přes vrchol. Přirozená reakce najednou oslepeného psa je otočit se zády proti větru a schoulit se do klubíčka. To, že Adkinsovi psi překonali své přirozené instinkty a důvěřovali jeho vedení, je pravděpodobně unikátní svědectví o tom, jaký vztah mezi musherem a jeho psy může vzniknout."... celý text
Bloudění
1993,
Jaroslav Durych
Uživatel jarmik to ve svém komentáři níže vystihnul přesně, když Bloudění přirovnal k velkému obrazu. Možná bych to ještě zúžil na panoramatický obraz, do jehož kulis je dovoleno čtenářům vstoupit. Něco jako Maroldovo panorama na pražském Výstavišti, nikoli však znázorňující bitvu u Lipan, ale Bílou horu a události po ní. Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, dobytí Magdeburgu, Valdštejnův útěk z Plzně do Chebu a mnoho dalších, to všechno jsou dějinné mezníky, jichž se lze díky kvalitnímu popisu zúčastnit. Atmosféra z děje číší ponurá a ve všem autor vyzdvihuje úpadek doby, pozitivní pasáže zde téměř nenajdete. Četba vyžaduje velkou soustředěnost, stejně jako postavy příběhu směřují odnikud nikam bitevními poli třicetileté války, bloudí čtenář neustále ve složitém textu, což Jaroslav Durych velice trefně shrnul v názvu díla. Mě osobně tato náročnost donutila pídit se po dalších historických informacích a přesně takové knihy vzbuzující zvědavost mám rád.... celý text
Stallo
2013,
Stefan Spjut
Mám rád knihy, které nějakým způsobem zapracovávají mýty a báje do příběhů odehrávajících se v současnosti. Po této stránce mě nadchly nedávno Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, Nedotknutelní Feriho Lanščeka a nyní Stallo Stepjana Spjuta. Autor posledně zmíněného románu kombinuje celkem zdařile prvky několika žánrů a v tomto pestrém literárním koktejlu oživuje prastarou legendu o severských trollech. Nečekejte k neúprosnosti vygradovanou akci, ale spíše znamenitou práci se strachem čtenářů spočívající v rafinovaném popisu. Tento postup mě na Stallu zaujal nejvíce. Naopak mi vůbec nesedly kapitoly vyprávěné z pohledu postavy Gudrun. Nevím, zda-li to byl záměr, ale v jinak jazykově bohatém díle vypadají tyto pasáže, jakoby je psal v rámci slohového úkolu průměrný žák střední školy. Naštěstí se jedná o nepatrnou část a tak převažují spíše klady knihy. Zasněžené švédské pláně jsou navíc ideální náhražkou za letošní „zimu-nezimu“ v Čechách.... celý text
Uštvaný génius a jiné příběhy
1971,
Rudolf Richard Hofmeister
Jednou za čas mám chuť vyrazit na takové své soukromé literární toulky, vezmu psa a jedeme společně poznávat díla a autory přímo do terénu. Rudolf Richard Hofmeister se narodil a žil v Rožmitálu pod Třemšínem. Povídky z této knížky jsou jako stvořené k putování po jižní části Brd. Nejznámější z nich, jejíž jméno nese celá sbírka, Vás zavede do lesa na úpatí vrchu Štěrbina, do míst, kde dobrovolně ukončil svůj život světoznámý skladatel a rožmitálský učitel Jan Jakub Ryba. R. R. Hofmeister má zvláštní styl psaní, kombinuje informace z kronik a archivů, kdy cituje třeba i delší pasáže, se svým textem. Vychází tedy z pečlivé archivní práce, na kterou pak nabaluje pasáže vytvořené vlastní fantazií. V současné české próze bych tento styl přirovnal ke Kateřině Tučkové a jejím Žižkovským bohyním. Na Hofmeisterovy knihy narazíte pravděpodobně již jen v antikvariátech a knihovnách, jejich četbu vřele doporučuji, už jen proto, aby takto kvalitní vesnický autor nezůstal navždy zapomenut.... celý text
