mikika komentáře u knih
autor je scénárista a je to na knize znát - jako bych sledovala epizodu seriálu Purpurové řeky. s mimořádně nesympatickými hrdiny, ale to je dáno možná i tím, že mě znervózňují psychicky nemocné postavy. ale je klidně taky možné, že to tak autor zamýšlel.
nečekala jsem, že to kdy napíšu, ale v porovnání s literárním pornem Smlouva na lásku - mi u téhle knihy přišlo málo sexu. asi úžeh.
kvalitní detektivka, která nepotřebuje vraždící šílené maniaky. Téma je kontroverzní, vyústění hezky logické, hlavní hrdinky si nenechají nic líbit.
herdek, i povídky můžou být pořádně temné a depresívní. nejlepší je hned ta první! Jak může člověk zmizet ve svém vlastním domě?
po celkem slušném prvním dílu jsem čekala něco podobného, ale autoři mají v rukávu pár překvapení a příběh rozhodně nešel přímou cestou obvyklé detektivky. vražda Stelly tu byla na druhé koleji a v podstatě si žila vlastním životem, zatímco "detektiv" řešil spíš své problémy na úkor všeho - včetně morálky a pravidel. docela síla a nečekaný vývoj. zklamal mě John, ale kniha ne...
seversky depresivní, i když s problesky humoru (když se Huldar marně snaží pozvat Freyju na rande atp.) ale když po zkušenostech z prvních dílů čekáte brutální masakry a ony jaksi nejsou, přichází malinko zklamání. i ten závěr, ačkoli se hezky všechno vysvětlilo, vyšel nějak do prázdna.
Lenormanda jsem už dlouho nečetla, a tak jsem byla mile překvapena, jak je (oproti Gulikovi) vtipný a neuctivý. Dřív mi to vadilo, ale to jsem byla pod vlivem klasiky. Dnes si jeho přeuctivou, jakoby staročínskou rétoriku užívám. A všude samé talismany proti duchům zemřelých, konkubíny a třenice mezi třemi manželkami soudce...
Poohlédnu se po předchozích dílech, jestli je to taky taková potměšilá švanda.
Roztomilé nejen vánoční čtení o krámku, který bych si přála znát a chodit si tam pro radu, (i když občas si u nás v knihovně připadám podobně jako pan Livingstone, když jedná s excentrickými zákazníky.)
Autorka otevřeně přiznává, že nemá žádné větší ambice, než tímhle feel-good románkem potěšit a vykouzlit úsměv na tváři, což se jí za mě splnilo vrchovatě.
líbilo se mi tady, jak vidíme jednu a tu samou ženu v různých úlohách - Lies vidí Jet jako svou mámu, která tu pro ni vždycky je. ale v Jetiných denících je sama za sebe, někdo, kdo má i intimní život (a to dost drsný, autorka se s nějakou cudností nepáře.) Pohled na rozvedené rodiče očima jejich dítěte je taky dost mrazivý. Nedá se říct, že bych si čtení "užila," ale kniha rozhodně nenechá čtenáře chladným...
Paříž jako okouzlující místo totálního masakru: čínští agenti, izraelští špioni, politici, pracháči a poradci, každý se snaží urvat si něco pro sebe nebo jenom přežít. Psáno lehkým potměšilým stylem, který mě bavil - prostě Francie a její zmatky, na tu jsou krátcí všichni...
vtipné vyprávění o potřeštěné rodince a pavlači plné praštěných sousedů zabily až poslední stránky, jinak milé překvapení.
příjemná a slušně ubíhající detektivka, nezpůsobí žádnou revoluci žánru, Dana Stabenow píše sice tenčí, ale zato charakterističtější...
pozvolný, silně depkoidní román, který kombinuje psychologii a policejní procedurálku, vyžaduje trpělivost, tu správnou náladu a pozitivní přístup - to aby vás ta deprese na konci úplně nesmetla...
těšila jsem se, ale výsledek byl takový patetický blábol, který nezachránil ani potenciál smečky děcek, které mohly příběh navést trochu do humoru- což se nestalo. totální zklamání.
u téhle autorky se obvykle směju nahlas, tentokrát mě zas dojala k slzám. když máte volné odpoledne, sfouknete tuhle ne úplně tenkou knihu raz dva. čte se totiž sama.
oblíbená užvaněná série tentokrát trošku pokulhávala, trvalo, než jsem se dokázala začíst. to, že jsou zápletky tak zamotané a plné různých postav a nedají se jednoduše převyprávět, už je zvykem. ale ubylo hlášek, logiky i nepopsatelného šmrncu.
překvapivě dobré. nevím, jestli to byl autorčin záměr, evokovat staré dobré detektivky Agathy Christie z luxusních sídel, plných složitých vztahů, lží a intrik, ale já měla pořád dojem, že za rohem vykoukne inspektor Japp v balońáku. teď už se nedivím, že je autorka tak oblíbená.
pomalý a typicky sychravý podzimní duchařský příběh, který se rozjíždí zvolna, poznáváte postavy, (některé i přežijí), nesmíte čekat něco fakt děsivého, spíš víc mrazí z přírodní pohromy a té atmosféry.
asi bych tuhle knihu jako thriller neoznačila. chyběl mi tu děj. chyběla mi tu hlavní postava. nebo třeba aspoň jiskra naděje. takovou depresi už jsem dlouho neměla a v půlce chtěla knihu odložit. jako by v tom příšerném městě neexistovaly kladné postavy. jako by ani nikoho moc netrápilo, co se stalo s Abi, to je v knize vlastně vedlejší. nakonec jsem knihu prokládala veselou zombie apokalypsou, abych se nezbláznila a dočetla to. uf!
zajímavý román, kdy stále nejste jistí, jaký žánr vlastně čtete. přikloní se autor na stranu racionální detektivky, nebo přeci jen má všechno to podivné, co se kolem hrdinky děje, paranormální řešení? vzhledem k tomu, že autor píše zombie horory, je jeho inklinace jasná. ale co kdyby...
ano, někdy jsem vrtěla hlavou nad nepochopitelným jednáním Raquel, a byla to místy psychotropní jízda, ale to na tom bylo právě to fajn - ta nejednoznačnost a chaotičnost.