MikulášV
komentáře u knih

kniha o dospívání, vývoji ve všech směrech života a hlavně nabývání osobnosti egocentrika který svou pózou nahradil možnost pro vývoj vlastní osobnosti. Kniha, kterou by si měl přečíst určitě každý. Minimálně každý egocentrik.


Krátká knížečka, která vám skutečně nasadí brouka do hlavy. Málo kdy se mi stane, že nad knihou přemýšlím ještě několik dní po přečtení.


Naprosto jsem si to zamiloval. Bylo mi hrozně líto když jsem viděl jak ty stránky mizí. Byl to skvěle ukázaný příběh o pokrytecké společnosti. Výsměch feminismu a ostatním výdobytkům moderní doby. Irving snad ani nemohl vědět jak aktuální je Garp i dnes.


Díky téhle knize jsem si zamiloval beatnickou generaci a pokračoval ve studiu jejich děl. Kniha je čtivá, plná energie a hlavně zapomenete na okolí a máte pocit, že se s Nealem Cassadym vezete v nové Hudsonu napříč padesátkovou Amerikou


Moje neoblíbenější Bukowskiho dílo. Každá povídka je nabitá něčím jiným, svěžím, šokujícím.


Taková klasická Ozovka, která čtenáře opět vtáhne do politiky, historie a zrodu státu Izrael. Ovšem nejen to. Přítomné jsou i rozmanité mezilidské vztahy a hluboká zamyšlení o životě a lidech. Sledujeme několik dní Efraima, který je neuspořádaný, roztěkaný a rozcuchaný recepční gynekologické kliniky v Jeruzalémě. Přestože jde na první pohled o ztroskotaného jedince, Fima je velmi sečtělý intelektuál, který má na vše svůj názor. Rád diskutuje a hádá se o aktuálním dění, filosofii, náboženství nebo o tom zda-li je Indie arabskou zemí či nikoli. To i když se s ním nikdo bavit nechce. Takových Fimů můžeme dnes v komentářích pod články najít nepřeberné množství.


Skvělá kniha, která vám přiblíží podstatu, význam a smysl křesťanství. Lewis v knize skvěle popisuje křesťanství v každodením životě a do teologie zabíhá jen povrchově, aby byla kniha čtivá i pro lidi teologií netknutých. Určitě bych tuto knihu doporučil každému kdo přichází z ateistických kruhů do křesťanství. Jako konvertita vím jak je složité se do toho dostat a tato kniha mi moc pomohla.


Za mě naprosto super kniha povídek. Lekhé čtení, které přečtete jedním dechem. Povídky jsou psané zajímavým jazykem. Každá povídka je psaná jiným stylem a to čtení dodává příjemnou dynamiku. Pan Železný určitě touto knihou překvapil a řekl bych že mile. Ilustrace podtrhují příjemně melancholickou atmosféru celé knihy.


Tohle se četlo samo. Autor poodhaluje cynické zákulisí médií a novinářské praxe. Hlavní postava během celé knihy popisuje redakční práci s úžasným pragmatismem. Části knihy, které se odehrávaly na redakčních poradách byly skvělé. Člověk se potom dvakrát zamyslí když něco čte v novinách. Eco popisuje svět očima postaršího kmeta a stěžoval si na svět do něhož vcházíme nebo jsme již už možná vešli.


Ohromně zajímavá kniha, která velmi stravitelně hovoří o náboženství, smrti a smyslu života. Někdy se nám zdá, že lidé okolo nás nemají žádné životní problémy, ale opak je pravdou a každý z nás si v sobě nese tajemství, se kterým se musí sám poprat. Endóova Hluboká Řeka odhaluje životní cesty malé skupinky japonských turistů v Indii. Všichni hledají smysl života, ale pro každého je ten smysl v něčem jiném.
Rozjezd knihy je poměrně pomalý, ale zato se čtenář dokáže plně seznámit s hlavními postavami, jejich historií a jejich šrámy na duši a pak jižý nelze knihu odložit.


Ta kniha se četla sama, což přičítám formě, kterou autor zvolil. Číst knihu jako sebraný spis korespondence mezi několika lidmi byl úžasný voyerský zážitek. Bylo to jako prolézat lidem poštu, nahlížet do soukromí někomu docela cizímu, ale přesto jako bych je znal celý život. Oz dokázal krásně zachytit postavy a i způsob, kterým píší své dopisy (od slohu až po detaily jako jsou překlepy, gramatické chyby syna Boaze atd.). V knize klasicky nechybí Ozova klasická tématika vesnických komunit, kibuců, náboženských rozdílů a historie státu Izrael.


Asi jsem se nedokázal vcítit do postavy, nebo jsem prostě nepochopil myšlenku, ale příběh mě nedokázal tolik vtáhnout, jako jsem od toho očekával. Mišimův styl psaní je bezpochyby zajímavý a povedený. Nic méně jsem od toho asi čekal víc.
Příběh japonského chlapce během druhé světové války, který zápasí se svou sexualitou, zvrhlými (nejen erotickými) představami, normálností a světem okolo něho. Nebyla to špatná kniha. Určitě stojí za přečtení. Velmi důležité dílo japonské literatury.


Řekl bych, že co se příběhového toku týče, je to snad i lepší než například Velký Gatsby a je velká škoda, že právě toto dílo je to nedokončené. Podle poznámek, které autor zanechal je zřetelné jak se měl příběh ubírat a je mi skutečně líto, že smrt je k umění někdy tak krutá a nedala Fitzgeraldovi dost času, aby dokončil co začal.


Po návštěvě Portugalska jsem si uvědomil, že o tolik zajímavé osobnosti moderní historie toho vím jen pramálo a chtěl jsem to napravit. Salazar je rozporuplná postava, kterou nelze jen hodit do pytle s nápisem "Zlý diktátor" člověk mu musí věnovat čas a porozumnění a pochopení historických okolností a kontextu. Jan Klíma jako (mimo jiné) odborník na historii Portugalska postavu Salazara a jeho režimu skvěle zasazuje do historických reálií bez zbytečných subjektivních hodnocení, kterým by autor čtenáři cokoli podsouval. Na literaturu faktu se tato kniha čte velice snadno a jednoduše člověka strhne.


Moje druhá kniha od Thompsona a zase byla to jízda. Hledání amerického snu v Las Vegas s hlavou plnou kyseliny a meskalinu. Jde o jakési svědectví americké drogové kultury v šedesátých letech. Město hříchu bylo pro tuto knihu jediná možná lokalita. Drogové výjevy obsažené v knize byly popsány geniálně a zdrogované dialogy byly k popukání.


Knihu jsem četl v rámci školy, ale skutečně se mi zalíbila. Barthesovo dílo je rozděleno do dvou částí. První částí je soubor několika desítek esejů z období 1954-1957, kde Barthes rozebírá moderníní mytologii každodenního života západní civilizace. Nejlépe je to vidět na eseji Svět Wrestlingu, kde autor analyzuje funkci gest a činů a popisuje tím mýtus dobra a zla.
Druhá část hovoří o mýtech teoreticky. Popisuje mýtus jako sémiologický systém a dále vysvětluje formu a koncept mýtů, kde stále k bližšímu popisu užívá příklady z první část. Mýtus popisuje jako “systémem komunikace", protože vychází z etymologie slova kdy Mythos znamená vyprávění.


Velmi zajímavá kniha od vietnamského spisovatele. Jedná se o velmi známé dílo z vietmanské literatury. Kniha vypráví příběh chudého chlapce, který se serií absurdních náhod dostane až na vrchol vietnamské smetánky. Očima obyčejného chlapce z lidu vnímáme kritiku povrchní a pokrytecké elity. Vnímáme rozdíly mezi prostým vietnamským lidem a "progresivními" intelektuály. Bezesporu jde o poutavou a zábavnou knihu o evropeizaci vietnamské kultury v období pozdní kolonizace Indočíny.


Kniha to byla skvělá. Perfektní oddech do karantény. Napínavé a plné akce, prostě skvělá gangsterka. Puzo nádherně vyzobrazuje mafiánský život, obraz poválečné Sicílie prolezlé mafií a moderní západní svět, který jí je také dost ovládaný nitkami podsvětí.
Kniha krásně pojednává o významu rodiny, cti a věrnosti nejen mezi gangstery, ale i rodiny klasické.
Absence páté hvězdy je u mě kvůli zdlouhavým a podrobným erotickým scénám a jiných oplzlostí, které mi ve skrze nevadily, ale přišly mi v rámci žánru a zbytku knihy dost zbytečné.


Naprosto geniálně napsaná kniha, která pojednává podobně jako 1984 nebo jiné distopické knihy o hrůzách, nejistotě a podezíravosti. Omyl pojednává o poněkud realističtičtější formě totalitního režimu, který hrozil Řecku v době, kdy jej Samarakis psal. Kniha krásně poukazuje na nefunkčnost a neudržitelnost nesvobodných režimů. Lidskost a humanismus je silnější než kterýkoli režim.
Knížka se ke mě dostala úplnou náhodou, ale se Samarikisem se rozhodně jen tak nerozloučím.
