milamarus
komentáře u knih
Památník Bedřicha Smetany v Jabkenicích
Olga Mojžíšová
Soupis exponátů příhodně oživený úryvky ze Smetanova deníku, ukázkami z jeho korespondence a taktéž vzpomínkami Smetanovy vnučky Běly Čapkové (1879–1968), přítele Josefa Srba-Debrnova (1836-1904), žáků Josefa Jiránka (1855-1940), Marie Breylové (1858-1931) a dalších pamětníků. // Krom větších věcí jako křeslo, obrazy, psací stůl a pochopitelně klavír, jsou tu kresby, fotografie, notové partitury, ale i osobní předměty každodenní potřeby, tj. brýle, naslouchadlo, kalamář, poplašný revolver, peněženka či brousek na tužky…
Dohromady to funguje, vzájemně se doplňuje, snad i místy rozesmívá, a bezesporu čtenáře a prohlížejícího v jedné osobě láká k návštěvě Jabkenic. K hlubšímu poznávání tohoto velikána a jeho hudby.
----------------------------------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Snad pouze na svých vycházkách nalézal mír a potřebné uklidnění. Vracíval se z nich osvěžen a v dobré náladě. Ale ani na procházkách nebyl jeho duch nečinný. Je známo, že i při nich se zabýval v myšlenkách buď svou prací nebo pozoroval se soustředěným zájmem všechno kolem sebe.
Gustav Macoun : balada o soumraku
Pavel Šmidrkal
Hodně nebe, mraků, a pak stromy, pole, potok, slunce, chalupy, sníh, a tráva, břízy, obilí, nespočet vlčích máků… - zkrátka krajina domova, která „otevřená do prostoru vydechuje tiše a svobodně a zároveň přináší silnější citový prožitek. Podobná svěžímu probuzení, ….“ jak se píše v knize.
Nalákat Vás mohu i na Prahu, která je zde opakovaně zachycena (viz str. 23-30, 32-33, 86-87) a potvrzuji anotaci shora – město Český Krumlov, s Vltavou, zámkem a kostelem sv. Jošta je tu také. // Líbilo. Dávám maximální počet hvězdiček.
Knihu doporučuji.
Svět viděný zpomaloučka
Jan Drda
Opět první? // Vezmu to tedy ze zeměpisného hlediska: do strany jednapadesát se budete toulat po Příbramsku - autor vás vezme do svého dětství, provede vás podzemními chodbami a okouzlí znalostí fresek na Svaté Hoře; poté se přesunete do Prahy, kde se zrovna staví most, lítají draci, kde každý kousek nábřeží je trochu jiný, a na Žofíně, panečku, tam roste vysokánský topol a na něm je usídlena rozsáhlá ptačí kolonie… No, a pak jste u třetí části knihy nazvané "Půvab nehonosné země“, kde Jan Drda píše o hlíně, vůních, dešti, bublinách nebo o smyslu pro poezii…
Knize dávám čtyři hvězdičky a jednu si nechávám v záloze. Z čisté zvědavosti. Doslov mě totiž nepřímo upozorňuje na důsledek přepracování, tj. na vypuštění ilustrací Otakara Mrkvičky (1898-1957), které v předchozím vydání na rozdíl od tohoto jsou. // Vhodné pro první, osmou, patnáctou, šestnáctou a devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
-----------------------------
ÚRYVEK:
(…) Je takový chvalitebný zvyk, že se píše obvykle o věcech nových, objevných. A když už o starých, tak aspoň novým způsobem. Dopustí-li se už pisatel nešvaru, že napíše o věci staré a slovy nakonec nenovými, ztěžka stlouká slova omluvy. Nu tak, co mi zbývá: vysmějte se mi, ale mne to zkrátka chytlo. (…)
John Lennon - Písně
Paul Du Noyer
Kdo nebere hudbu jako kulisu, anebo bere, ale rád by věděl, jak ta kulisa vzniká, co je za ní, kterým přídavným jménem ji lze charakterizovat, může začít zrovna tady… Dost možná je to i příležitost pocvičit se v angličtině, neboť texty jsou bez překladu - v tom musím doplnit anotaci shora. // Dávám maximální počet hvězdiček. Vhodné pro devátou, desátou, dvanáctou, čtrnáctou, patnáctou a devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
—————————————
CITÁT:
Byl jako radar, který zachycuje všechno z atmosféry a poté s boží prostotou kvapně uvádí do praxe. Sehrál svoji životní roli skutečně poutavě.
Antonín Dvořák a Písek
Karel Polesný
Písek jako místo setkávání, pravidelných návštěv při prázdninových pobytech ve Vysoké a také jako finální zastávka na koncertní cestě před prvním odjezdem do Ameriky. Byl květen roku 1892. // Je to vyprávění vrstevnaté, opět postavené na dobovém tisku (týdeník Otavan, opoziční Písecké listy, časopis Dalibor), který autor opisuje nebo převypravuje, hledá v něm to důležité, podstatné, … Je zde i několik úryvků z korespondence. // Pět hvězd.
Některé osoby, jejichž jména se v knize objevují:
- Antonín Rus (1833-1903)
- Bohuslav Jeremiáš (1859-1918)
- Ferdinand Lachner (1856-1910)
- Hanuš Wihan (1855-1920)
- Karel Kovařovic (1862-1920)
- Adolf Heyduk (1835-1923)
- František Gregora (1819-1887)
----------------------------------------------
CITÁT:
Sedadla nejsou číslována a tudíž je radno, aby každý zaujal si místo včas. Kdo přijde dříve, muže si vybrati.
S Antonínem Dvořákem v Americe
Barbora Škuderová-Klírová
Úsměv vyvolávající svědectví o cestě a pobytu rodiny Dvořákových v New Yorku, kam se vypravili po prázdninách roku 1894. // Vzpomínky paní Barbory Škuderové jsou doplněny vyprávěním jejího syna a také vysvětlivkami Michala Bulíře. // Chválím! A děkuji za absenci obrazové části. Dovedlo mě to až k ukázkám z rodinného alba dostupného na webu www.antonin-dvorak.cz, v němž ty, na které je zde vzpomínáno, po rozkliknutí uvidíte. I malého Josífka Suka (1901-1951). // Vhodné pro patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
---------------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Ať to vědí, že my máme lepší kafe.
Antonín Dvořák a Nymburk
Zdeněk Culka
Další z řady jubilejního publikací vydaných v rámci oslav 100. výročí narození Antonína Dvořáka. Skladovka, pochopitelně, ale stejně jako předchozí publikace, na které jsem během víkendového stopování narazila, zdařilá. // Na relativně malém prostoru se snaží čtenářům zrekonstruovat koncertní večer, který proběhl poslední lednový den roku 1892, přičemž pro větší autenticitu tak autor činí za pomoci novinových článků pocházejících z Polabských listů, časopisu Dalibor a Národní politiky. // Dávám maximální počet hvězdiček.
---------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Byl to pěkný, nezapomenutelný večer!
Dvořákův jubilejní rok: Program oslav v Praze
Rudolf Hudec
Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit anotací, neboť nejde jen o přehled událostí, suchopárný výčet, v němž je uvedeno, co se kde a v kolik hodin onoho podzimu v Praze konalo, kdo tam účinkoval, kdo akci řídil, atd. Knížka skrývá rovněž detailnější popis provedených děl - pěkně chronologicky, program po programu, událost po události. Při troše fantazie jde o jakési “Dvořákovo dílo v kostce”.
Užitečná kniha!
Antonín Dvořák v zrcadle vzpomínek
Emanuel Chvála
Patnáctistránková návnada k mnohem později vydaným autorovým vzpomínkám o české hudbě a hudebním životě u nás. Jak vidím, mnohokrát vypůjčená a pozorně přečtená, neboť některé části jsou zatržené a ještě z boku označené křížkem (či hvězdičkou), některé jsou zase podtrhané…. // Pět hvězd.
--------------------------------------------
ÚRYVEK:
Na ranní cestě z bytu do mé kanceláře někdy vznikla mezi námi hádka, když v posuzování některé cizí skladby jsme se nemohli shodnouti, a Dvořák, vyčerpav své důvody a popuzen odporem, vyvrcholil a přeťal disputaci oblíbeným svým projevem: „Tak to se Vám líbí? To Vás lituju!“
Antonín Dvořák a Plzeň
Vlasta Bokůvková
Jednohubka, která alespoň částečně odkrývá dramatické přípravy na světovou premiéru kantáty “Svatební košile“, jež se uskutečnila dne 28.3.1885. // Chválím úpravu textu (zvolený druh písma, zvýraznění některých odstavců) a především těch několik poznámek pod čarou. // Dávám maximální počet hvězdiček. Pěkné! // Kdo nechce číst obsáhlejší a o padesát let dříve vydanou publikaci “Dr. Antonín Dvořák a Plzeň“ (autor: Antonín Špelda), nechť si přečte alespoň tento úryvek z ní.
----------------------------
CITÁT CITÁTU:
Jen prosím Vás učiňte, co možné. Čas kvapí!
(Nejen) evropský časoprostor Bohuslava Martinů
Iša Popelka
Textové části kvůli hromadě cizích slov a kostrbaté stavbě vět dost dobře nerozumím; obrazová část vytvořená z dochovaných dokumentů k životu a dílu skladatele je jiná než jsem čekala. Zaměřená víc na dílo než na jeho život. // Zůstávám tedy u třech hvězdiček a ty z vás, kteří budou zaujati posledními stránkami katalogu (aneb tím, jak se sám Bohuslav Martinů viděl a zachytil), upozorňuji na existenci knihy kreseb, které byly samostatně vydány Městským muzeem a galerií Polička, a to v roce 2018.
Některé osoby, jejichž jména se v knize objevují:
- Stanislav Novák (1890-1945)
- Rafael Kubelík (1914-1996)
- Václav Talich (1883-1961)
- Jindřich Honzl (1894-1953)
- Rudolf Firkušný (1912-1994)
---------------------------------
CITÁT:
Vůči projektu nadčlověka a morálky “mimo dobro a zlo“ byl Martinů dokonale imunní, celé jeho dílo je vlastně sui generis polemikou demokrata s “životy hrdinovými“, s těmi zduchovnělými reflexy přízemní chuti ovládat druhé.
Poslední věci člověka - Bohuslava Martinů
Emanuel Vlček
Nevšední a trochu drsná publikace, zvlášť kvůli černobílým fotografiím, které text doplňují. // Nebudu doporučovat, ani odrazovat. Jen upozorňuji na její existenci a pro budoucnost označuji příslušným štítkem.
---------------------------
CITÁT:
Tělo je velmi dlouhé, výživy velmi špatné, kachektické.
Toufar
Aleš Březina
Dokumentární komorní opera. // Dle informací v archivu Národního divadla byla provedena celkem třiadvacetkrát, a to nejen na scéně divadla Kolowrat. Poslední představení se uskutečnilo dne 24.2.2016, tedy den před 66. výročím smrti faráře Josefa Toufara. // Čteno včera, v tichu, bez znalosti jediného taktu, bez předchozího vidění, ale o to s větším očekáváním. // Hodnotím vysoko. Text působí sám o sobě. Musí působit... Doporučuji. Vhodné pro čtrnáctou nebo patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
Některé osoby, jejichž jména se v knize objevují:
- Klement Gottwald (1896-1953)
- Antonín Zápotocký (1884-1957)
- Josef Beran (1888-1969)
- Ladislav Mácha (1923-2018)
- Jan Zmrhal (1928-2011)
- Marie Pospíšilová (1927-2001)
--------------------------------------------------
CITÁT:
Celou mechaniku jsem si sestrojil, když jsem byl na faře úplně sám.
Vladislav Vančura ve fotografii
Karel Nový (p)
Právě jsem dočetla Dvacet šest krásných let, kde byla jen jedna jeho fotka – Vladislav Vančura se dívá přímo do objektivu, usmívá se, na klíně mu sedí malá Alenka a po pravé ruce manželka Ludmila Vančurová. …a já si vzpomněla na tuhle knihu. // Prohlížela jsem jí před čtyřmi lety a teď napodruhé je to jiné. Už to nejsou jen snímky, ale i něco za nimi – třeba hned ty dvě momentky z francouzského hlavního města, kam si dne 21. prosince 1924 vyjel Vladislav Vančura spolu s Jindřichem Honzlem…Vidíte na nich dva muže v kabátech, klidné a usmívající, a přitom doma na Zbraslavi, jak vypráví paní Vančurová, se odehrávalo toto:
„Měli jsme mladou služtičku Růženu, která byla hlavně Alenčinou milující a milovanou chůvou. Spolu jsme si ten Štědrý den po žensku pochvalovaly, že bez gruntování a vyváření zasedáme k neštědrovečerní, mírně sváteční večeři, a chystaly jsme se jít brzy spát. Růžena s hlavou plnou starostí myslela na schůzku se svým ženichem, který se rozhodl odjet do Ameriky; doufal, že tam najde pro oba šťastnou budoucnost, a ona mu měla dát konečný souhlas a slib, že přijede později za ním. Přímo jsem cítila, jak z ní vyzařuje nejistota a tíseň. Přešly i na mne a začal se mne zmocňovat stesk. Ale vtom se právě jakoby navzdor vší vánočně nevánoční sentimentalitě roztrhl pytel s pacienty. Zvonek za zvonkem, Růžena běhala otvírat dům a já jsem vytahovala rybí kosti z krků. Z každé té kůstky jsem měla trému, jestli se mi to povede – tehdy praktická medicína ještě počítala opravdu s doktorem, který si měl vědět rady takřka ve všem všudy; i v malé chirurgii jsme byli odkázáni sami na sebe. Žádné sanitky a co nejméně posílat pacientů na kliniku. Ostatně ani auto, to jest taxík, na Zbraslavi ještě nebylo a telefonovat se dalo jen přes poštu, a ta zase měla v noci zavřeno.
Po půlnoci nastal klid, usínala jsem, a uspokojení nad tím, že jsem si neudělala ostudu, že se mi podařilo všechny ty štědrovečerní kosti šťastně vytáhnout, a pomyšlení, že Vladislav by ze mne měl radost, zatlačily smutek nad vánoční opuštěností.“
…a tak se vzpomínky a fotografie tiše propojují dohromady, a já dávám znovu pomyslných pět hvězdiček. Oběma knihám.
Maso se stává slovem
Miloš Doležal
Pro znalce Doležalových knih „Jako bychom dnes zemřít měli“ a “Krok do tmavé noci“ bude tenhle titul zajímavým zhuštěním informací, které se o životě faráře Josefa Toufara (1902-1950) kdy dočetli (doposlechli), a myslím, že se v něm budou líp orientovat než ti, před nimiž je Toufarův příběh ještě skryt.
Málo prostoru, málo slov, vlastně jen několik podstatných jmen, sloves a přívlastků nasekaných do řádků pod sebe, bez rýmu, bez interpunkce a bez snahy čtenáři cokoli vysvětlovat,… jen se závěrečnou poznámkou, že „jména, místa, názvy ani situace, které se vyskytují v básních, nejsou smyšlené“.
Silná kniha.
Vavříny s vůní benzínu
Petr Kožíšek
Přepychový katalog, na jehož existenci by bylo škoda po přečtení neupozornit. // Dokládá um tuzemských automobilek, odvahu jezdců (mj. Elišky Junkové, Miloše Bondyho, Jiřího Kristiána Lobkowicze, Jindřicha Knappa nebo Antonína Vitvara) a onu změnu pohledu společnosti na ně a automobilový průmysl vůbec…….a přitom bez tesknoty, přehnaného obdivu a přesvědčování.
Zeměpisné rozkročení kapitol je slušné. Podíváte se do Brna, Hradce Králové, Nürburgringu, Monte Carla, Ugandy, Bukurešti a jinam. Taky Praha přijde na přetřes - je tu parádní momentka před Salmovským palácem na Hradčanském náměstí, jedna před Rudolfinem, několikrát Zbraslav se svými improvizovanými “střešními tribunami“, které konečně vidíte už na obálce knihy, no a pak samozřejmě Opletalova ulice, kde v domě č.p. 1337/29 dodnes Autoklub sídlí. // Nezanedbatelné jsou rovněž fotografie vítězných pohárů, plaket, sošek, věnců a závěsných reliéfů.
Dávám maximální počet hvězdiček. Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
-----------------------------------------------
CITÁT:
Rychlost 80 kilometrů za hodinu byla považována za nebezpečně vysokou a stokilometrová byla téměř vždy jen součástí bajek chvástavých řidičů.
Jan Palach: průvodce místy paměti na území městské části Praha 2
Petr Blažek
Sešítek veliký jako žákovská knížka, i tak tenký. Obsahuje mapu, několik adres a spousty fotografií, které vás na ta místa rázem přenesou... Jde o snímky barevné a černobílé, o snímky zvenku a zevnitř, snímky známé a neznámé. // Dle roku vydání by mohlo jít o jubilejní publikaci či jen autorovu snahu uchopit toto téma po deseti letech znovu a jinak. Povedlo se. Chválím! // Přehledné, praktické, volající po užití.
------------------------------------------
CITÁT:
Celý den chodil po ulicích a diskutoval se sovětskými vojáky.
John Lennon - Ilustrovaná biografie
Gareth Thomas
Co stránka, to jedna černobílá fotografie. První pěkně z rohu do rohu, druhá o něco menší, aby se k ní vešly informace o datu a místu pořízení, o osobách, které na dvoustraně jsou... // Kromě Johna, Ringa, George a včerejšího oslavence Paula, se můžete těšit příkladně také na Muhammada Aliho (1942-2016), Jimmyho Nicola (*1939) nebo Davida Bowieho (1947-2016). // Dávám maximální počet hvězdiček. Jednoduše působivé ohlednutí do minulosti, dost možná vhodné i pro druhou příčku letošní čtenářské výzvy. Pro mě kniha 1301.
-----------------------------
CITÁT:
Byl to pozoruhodný koncert, jak je zachyceno i ve filmu, ale John připustil, že si vůbec nedělal starosti s tím, jaké hraje akordy, protože jeho kytaru stejně nikdo neslyšel.
Kyanid o páté
Pavel Kohout
Dialog dvou žen odehrávající se za zavřenými dveřmi bytu jedné z nich. Do detailů (jaké jsou, o čem spolu mluví,...), zabíhat nebudu. Prozradím jen, že jsme v Praze, půl století po válce, a že kniha obsahuje krom textu hry také třicetistránkovou novelu "Zeď mezi námi", která Pavla Kohouta k napsání hry inspirovala. Autorkou novely je Tecia Werbowski (*1941), pro knihu jí přeložila Jana Outratová. // Cením si toho, že jsou tu pohromadě, že na sebe lecos prozrazují, do sebe zapadají, čtenáři dění dovysvětlují,... to se nevidí často, zároveň si ale říkám, že pokud dodržíte pořadí a přečtete nejdřív novelu a pak hru, připravíte se o překvapení, o napětí z neznámého. Radím proto číst nejdřív hru. // Dávám maximální počet hvědiček a tleskám.
---------------------------------
CITÁT:
Literatura není život. A psaní je schopnost dát skutečnosti nový tvar, odhodit nepodstatné a v podstatném najít smysl.
Příběhy předmětů
Václav Žmolík
Knižní připomínka povedeného dokumentární cyklu, který před lety uváděla Česká televize. Jsem ráda, že byla vydána. Je to zajímavé srovnání a bezpochyby možnost poznat i to, co na obrazovce řečeno nebylo (nemohlo být). Takové duplicitní opáčko je to. A dělat závěr, které to poznávání je mi bližší, které bylo účinnější, nebo jen říct, v jakém pořadí ho absolvovat, myslím není u prvního komentáře nutné…
Při porovnávání knihy a audiovizuálních půlhodinek nicméně vyvstala jedna početní nesrovnalost. Zatímco v ivysílání ČT máte po několika kliknutích k dispozici všech 14 dílů, kniha má jen dvanáct kapitol. V zajímavostech proto najdete odkazy na dva díly, které se do knihy z neznámých důvodů nedostaly. Jedná se o epizodu “Deník sedláka Dlaska“ a vyprávění o glóbusu skladatele Antonína Dvořáka. Tuto epizodu doporučuji zvlášť naléhavě, a to z toho důvodu, že v ní uvidíte a uslyšíte vnuka Antonína Dvořáka – pana Antonína Dvořáka III. (1929-2017).
Velmi pěkné. Vhodné pro desátou, čtrnáctou, patnáctou či devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Dávám maximální počet hvězd a knihu doporučuji.