milamarus
komentáře u knih
Hudba ve spirále
René Melkus
Stručná česko-anglická publikace mapující víc dobu, kdy se z hudby stalo průmyslové odvětví, nikoli průkopnické začátky a snažení à la Thomas Alva Edison, Alexander Graham Bell nebo Emile Berliner…tzn. když spirála, pak spirála líčení ustavičné honby za inovacemi, za stavbou nových továren a zvětšováním objemu produkce. Škoda, velká škoda, protože hudba se z toho vytratila.
Navíc, kniha je ukrytá ve skladu knihovny a dostupná jen k nahlédnutí. Tak nevím, zda vůbec psát o CD, které je k ní pro čtenáře přiloženo. Neměla jsem možnost si ho poslechnout… Uvádím tedy jen tohle - dle informací v knize má jít celkem o 27 nahrávek, příkladně: “Líbati není hřích“, “Nešťastné kalhoty“, “Můj Jeníčku“ či “Otcovské starosti“.
Dávám dvě hvězdičky. Slabé. Výstava snad byla lepší. Zvlášť na miniaturní kousky, které zde vidím na fotografiích, bych se ráda podívala.
Vzletem sokolím
Jaroslava Čajová
Sborníček o deseti básních, vydaný co připomínka literární soutěže uspořádané u příležitosti 140 let, které uplynuly od založení Sokola. // Působivé. Dávám maximální počet hvězdiček a poznamenávám si jméno František Pecháček (1896-1944).
-------------------------
ÚRYVEK:
I o tmu
je možné se odrazit
na cestě ke světlu
I o nízkost je možné
se odrazit
- jako ode dna –
na cestě do výše
Být věrný výšce
- tak zní tichá moudrost
sokolích křídel
Být věrný výšce
znamená zvítězit
Elvis: (Ne)smrtelná Ikona
Alice Hudson
Líbivá biografie se spoustou fotografií a citátů, jejichž autory jsou jak samotný Elvis, tak jeho současníci a následovníci. Příkladně: John Lennon, Mick Jagger nebo Tom Jones. // Grafickou úpravou mi trochu připomíná v dubnu čtenou knihu o Franku Sinatrovi, jehož tvář zde rovněž zahlédnete. Tam ovšem byly u snímků popisky a v hudebním světě teprve se rozkoukávající čtenář věděl, kdy byly pořízeny a kdo je na nich. To zde není. Dávám proto čtyři hvězdičky. // Vhodné pro dvanáctou, čtrnáctou, patnáctou nebo devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy. A také devátou – kniha má předmluvu. Napsal jí Paul Du Noyer (*1954).
---------------------------
CITÁT CITÁTU:
Pokud máš rokenrol rád a cítíš jeho sílu, nemůžeš si pomoct a začneš se kývat do jeho rytmu. A to je přesně můj případ. Nedokážu si pomoct.
Maestro - pátrání po hudbě z koncentračních táborů
Thomas Saintourens
V podstatě medailonová publikace, která čtenářům představuje a připomíná desítky osobností. // Činí tak pomocí dvou časových rovin, které se neustále střídají, navzájem prolínají a – to velmi kvituji – za pomoci Francesca Lotoro (*1964), který není fiktivním pátračem, autorovou vymyšleninou, ale stejně jako Hans Krása (1899-1944), Viktor Ullmann (1898-1944) nebo Erwín Schulhoff (1894-1942) skutečným člověkem, což knize jednak dodává reportážní nádech a jednak podtrhuje to, o čem (o kom) pojednává. O lidech, kteří se rozhodli zasvětit svůj život hudbě; o lidech, pro které je hudba pokladem.
Je to kniha o neklidu, nadšení, odhodlání, námaze, pohlcení, napětí a vášni. Je to pátrání v minulosti, pátrání po tom, co bylo, a je to také líčení jednoho dvacetiletého pátrání, aby to, co bylo, nebylo s minulostí zapomenuto. // Octnete se v Terezíně, Sachsenhausenu, Westerborku, Osvětimi nebo v zajateckém táboře Omori v Japonsku. Budete spolu s Francescem klopýtat Prahou, kodrcat se autobusem do Košíř, žádat, skenovat, luštit a zapisovat … a pak - stále neúnavně - budete dlouhé hodiny vysedávat v italské Barlettě, neboť právě tam ve via dell´Insdustria toto vyprávění začíná a končí…. tam „na konci této proklaté uličky, někde mezi továrnou na zmrzlinové kornouty a čistírnou koberců, vylétají tóny oknem ven a zanikají v horkém letním vzduchu.“
Dávám maximální počet hvězd. Cenná kniha. Vhodná pro patnáctou či devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Doporučuji.
--------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Lidé mají pocit, že tahle hudba musí být plná bolesti a dramatu. Jenže realita vězení je často zobrazována v náznacích, nebo dokonce zesměšňována. Většina autorů si svou polohu a uvěznění nepřipouštěla. A právě v tom je velká síla hudebníků.
Těžko temu kameni
Dalibor Tureček
Nalezeno pod štítkem hudba, tak chci zmínit hlavně CD, které je ke knize přiloženo, jak ví anotace shora. // Uslyšíte na něm hlas Anny Kománkové (1928-2020) – její vyprávění i její zpěv, a také javornický ženský sbor a hudeckou muziku bratří Sovišů z Javorníka. // Celkem jde o patnáct písní, např. “Který ftáček na dvoch vrškoch sedá“, “Stála děvčina, sama jediná“, “Už sem sa zasnúbila“ nebo “Ten myjavský rychtár“, přičemž texty písní si lze v knize nalistovat, jsou tam, a při opakovaném poslechu se přidat, chcete-li. // Pět hvězd.
-------------------
CITÁT:
Zatímco obsah publikace byl připravován v delším časovém období, zvukový záznam vznikl během odpoledne dne 11.10.2007 na Obecním úřadě v Javorníku, tedy v prostředí Anně Kománkové nejbližším, vzdáleném jen několik desítek metrů od jejího domu.
Franz Kafka a panenka cestovatelka
Jordi Sierra i Fabra
Velmi pěkná knížka. Děkuji Osice za Váš komentář. Dávám plný počet hvězdiček a přidávám štítek. // Obsah dopisů je opravdu jen naznačený, nedořečený, lecjaké cestovatelské dobrodružství panenky Brigity zůstává tajemstvím, ovšem je toho spousta, co se z dopisů dozvíte, co na lavičce prozradí Elsi samotný Kafka,… zkrátka je to takové čtení mezi řádky, a myslím, že jejich vzájemná konfrontace, resp. souznění a radost z každodenního setkávání a povídání si je zřejmá. Významně zpečetěná. Poslední dopis mě dojal. // Chválím.
-------------------------------
ÚRYVEK:
Rozhodl se. V životě zkrátka často není na vybranou. Ona určovala, co bude dál. Takže udělal první krok směrem k holčičce, sundal si klobouk, aby nevypadal tak vážně, a vyloudil na tváři svůj nejlepší úsměv.
I tak nejspíš vypadal, jako by ho bolely zuby, ale s tím se nedalo nic dělat a nebylo to důležité.
Franz Kafka přistoupil k holčičce.
Prezident Beneš v Anglii
Neil Rees
O velikosti fotografií nebo kvalitě tisku, která ubrala na ostrosti, by se dalo diskutovat, ovšem co do množství, je to neuvěřitelná sbírka čítající 136 položek. Navíc jde o počin zahraničního autora, ne našince. // Krom dr. Edvarda Beneše uvidíte příkladně smějícího se Jana Masaryka, Františka Moravce, Jaromíra Smutného, Otto Hellera, syny Masarykovy dcery Olgy – Herberta a Leonarda, paní Hanu Benešovou, a protože jsme v Anglii, tak i královnu Alžbětu a premiéra Winstona Churchilla s manželkou. // Zvlášť si poznamenávám jméno fotografa Ericha Auerbacha (1911-1977).
Vhodné pro druhou, devátou, čtrnáctou nebo patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Pro mě kniha na sedmou příčku. // Chválím!
-----------------------------------
CITÁT:
V květnu 1945 se prezident Beneš vrátil do obnoveného Československa jako vítěz.
Zvenčí a zevnitř
Milena Jesenská
Devatenáctá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena! A je to opět jedna z mnoha publikací čekajících ve skladu knihovny, taková drobnější předchůdkyně Křižovatek, které přesně o deset let později vydalo nakladatelství Torst. O hodně drobnější…
Obsahuje tři nekrology (částečná nápověda viz štítky), zamyšlení o nevýhodách blízkosti, o krásných slovíčkách nebo o tom, co je svoboda. Celkem jde o jedenáct kapitolek; časově o práce z let 1926-1939. // Pět hvězd. Knížku doporučuji.
-----------------------------------
CITÁT:
Opravdová svoboda je vzít na sebe, co je nutno na sebe vzít, a vykonat to klidně. To není rezignace, to je jenom vědomí, že čím více sebou mrskáme v marných bojích, tím více se zaplétáme do sítí. To není pokora a poddajnost. To je jen poctivost vidět věci, jak jsou, a nelekat se jich tak křečovitě.
Čarovná Praha
Martin Kmeť
Praha z výšky, z dálky a především ze šířky, k čemuž bezpochyby vybízí širokoúhlý formát knihy. // Nejpůsobivější se mi to zdá na snímku Karlova mostu pořízeném z břehu Kampy, na němž vidíte v reálu očima nepostihnutelný záběr, totiž jak dům č.p. 9/514, ve kterém až do své smrti žil malíř Adolf Kašpar (1877-1934), tak Bruncvíka, přes vodu domy na nábřeží, budovu Národního divadla a stromy na Žofíně. // Dávám maximální počet hvězdiček. Nádherné! // Vhodné pro devátou nebo patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Škoda jen, že městská knihovna nedisponuje dalšími díly této čarovné edice. Po Českém Švýcarsku, Bratislavě, Oravě nebo Tatrách bych se toulala také….
---------------------------------
CITÁT:
Jsou okamžiky, kdy pohled na nejčastější panorama Prahy vypadá jako mámení smyslů. Pak ale přijde chvíle, kdy šálení zmizí a vy víte, že právě tady jste doma.
S písničkářem Prahou
Josef Malina
Jedinečný kousek, výběr ze skoro padesáti tisíc položek autorova archivu. // Vzpomíná se tu na slavné i ty méně slavné písně, kuplety a šlágry, a nepřímo také na osoby, které je vytvořily a šířily. Poznamenávám si zde: Karla Hašlera (1897-1941), Josefa Švába-Malostranského (1860-1932), Rudolfa Piskáčka (1884-1940), Jiřího Červeného (1887-1962), Jaromíra Vejvodu (1902-1988), Jarku Mottla (1900-1986), Gustava Rogera Opočenského (1881-1949), Josefa Stelibského (1909-1962) a Johna Gollwella (1893-1953).
Seznam je řazený abecedně, dle lokality, ke které se píseň váže, takže z Hvězdy se octnete rovnou v Chuchli, po prozpěvování na Petříně v Podbabě, neboť "chceš-li s dívkou city sdílet, na malý ji vezmi výlet...", a ještě pro příklad uvádím místopisný skok Vikárka - Vinohrady. Každopádně vyprávění začíná v Apolinářské ulici a končí na Žofíně. // Vhodné pro osmou, devátou, dvanáctou, čtrnáctou, patnáctou nebo šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Dávám maximální počet hvězdiček a za noty jednu navíc.
Knihu doporučuji.
-----------------------------------------
ÚRYVEK:
(...)
Jsi krasavice líbezná, věčně smavá,
a každý, kdo tě dobře zná, verše psává
o modrém nebi do šíra, které na sta věží podpírá...
Já o tvé slávě vznešené slyšel báje,
ve tvé kráse kamenné vtesaná je,
a když večer doznívá zvonů sněm,
usínáš, ty Praho má, s úsměvem...
Tvůj úsměv vábí od dětských let,
v něm žal i lásku cítíš se chvět,
Praho, tvůj úsměv bude mne hřát,
přátelství tvé, jež chceš mi dát....
(...)
Balada o Moravcovi, Nápisy na hrobech
Jan Werich
Vzhledem k roku vydání a času, který od vydání uplynul, mi přijde takřka nemožné napsat něco neutrálního. Slova se ve mě perou, pocity se střídají...., a ani poslech je neurovnal, proto nejdřív fakta.
Dle informací v knížce byla Balada o Moravcovi vysílána v říjnu roku 1942. Nápisy na hrobech dokonce v červenci, tedy necelý měsíc po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a vypálení Lidic. // Balada o Moravcovi je fantazijní výlet po Praze, z Prahy do Berlína, z Berlína na frontu a zpátky do Prahy. Nápisy na hrobech líčí večerní procházku po hřbitově. Prochází se tam dva tuláci (V+W) v časech míru. // Je to vzteklé, mstivé, výstižné, prorocké a opovážlivé veršování; veršování plné pohrdání, krutosti a nevědomosti. Je to uvažování "o tom, jak to jednou bude vypadat - až se stane všechno to, co chceme, aby se stalo", jak praví v úvodu hlasatel, takže mezi lotry, kteří jsou za lotry považováni i dnes, je zapasován také protektorátní prezident Emil Hácha (1872-1945), tedy né celý, jen kus kůže z něj, a hned vedle ní je "staženej" Jaroslav Krejčí (1892-1956).
Je to zvláštní čtení (poslouchání), provokuje mě to, nutí být necitelná, útočná, já nechci být, bráním se, zůstávám nezúčastněná a vidím, že na pochopení mám málo znalostí. Ruší mě i ta zaoceánská vzdálenost... // Přidávám pár štítků a jdu se podívat po vysvětlujících knihách. Snad tak postupně doplním zde chybějící pohled "drahých přátel doma", kterým jsou oba rozhovory adresované.
Loket pod lupou
Lukáš Smola
Souhlasím s předchozími komentáři. Pěkné ohlédnutí do minulosti. // Jestli vás nenaláká název sám, tak tady jedno frekventované jméno v knize uváděné – Vincenc Morstadt (1802-1875), který v Lokti několik let z titulu c. k. soudního úředníka působil. // Dávám maximální počet hvězdiček.
Všecky krásy světa
Jaroslav Seifert
Objeveno jako audiokniha, jako zvukový záznam o délce necelé hodiny, do níž se vešel jen nepatrný zlomek napsaného a později také vydaného. Seifertovy vzpomínky čte paní Vlasta Chramostová (1926-2019). // Dle přiložených informací se jedná o nahrávku z roku 1978, částečně pořízenou v domácím studiu Vladimíra Merty, částečně přímo ve vile Jaroslava Seiferta na adrese: U Ladronky 1338/23, Praha 6 - Břevnov, neboť úvodní slovo má Seifert sám… A slyšet jeho hlas, to je pro mě docela nový, nevšední zážitek.
Doporučuji!
-----------------------
CITÁT:
Jednoho dne totiž ke svému překvapení jsem poznal, že tu už jsem téměř úplně sám, kdo může vydat o těchto věcech svědectví. Z těch, kdo žili s těmito lidmi blízko, je již téměř tak málo, a hlavně nejsou to ti, kteří by to mohli napsati. (…) Ve vzpomínkách jsem se pokusil mluviti pokud možná co nejméně o sobě, protože mi opravdu záleželo na tom, abych mluvil o těch, s kterými jsem žil a které jsem miloval.
Album Václav
Bohdan Holomíček
Černobílé snímky z let 1974 až 2011. Oslavy narozenin, večírky, premiéry, svatby, pohřby, momentky z výstav, recepcí, rockového festivalu, letiště, atd. // Kromě Václava Havla je zde např. Jan Tříska, Marta Kubišová, Miloš Forman, Vlasta Chramostová, Tom Stoppard, Jiří Menzel, Josef Topol, Pavel Kohout, Bohumil Hrabal nebo Eliška Junková. // Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Pět!
---------------------------------------
CITÁT:
(…) za každou fotografií je příběh a za každým člověkem jeho osud.
Po stopách pobytů Boženy Němcové
Jana Frajkovská
Vyprávění o životě jedné české spisovatelky a ustavičném stěhování, které přinášel… // Podíváte se do Ratibořic, Červeného Kostelce, Litomyšle, Domažlic, Liberce a jinam. Trochu více prostoru je věnováno hlavnímu městu Praze (ul. Na Poříčí, Václavské náměstí, ul. Ječná, Vyšehradská, Štěpánská, Řeznická,…) - přidávám štítek. Nakrátko ovšem navštívíte také sousední Slovensko a maďarské Ďarmoty. // Vhodné pro devátou, jedenáctou, dvanáctou, čtrnáctou nebo patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Dávám maximální počet hvězdiček.
Velmi pěkné!
---------------------------------
CITÁT CITÁTU:
(…) Ale když není skutečnost, ať blaží sen! Jak často ukojila jsem touhu po moři – ve snu, - jak často se těšívala v rozkošných krajinách – ve snu. Sen mi přivádí drahé osoby, jež nikdy více nespatřím, - ve snu bývám někdy celá já – bývám šťastná na chvíli. Pročpak naříkat, že je to jen sen, - když mi zůstane toho pocit celý den; za takový sen já vždy srdečně děkuji…“
Po stopách Karla Hašlera
Václav Chaluš
Nenápadná publikace, se kterou se projdete po Praze, zazpíváte si i zahrajete. // Pokud jde o pátrání po potomcích, na které láká anotace shora, jde zejména o převyprávění náhodného setkání profesora Václava Žilky (1924-2007), potažmo celého Českého noneta, se synem Karla Hašlera, též Karla Hašlera (1909-1984), ke kterému došlo na letišti v brazilském Salvadoru v roce 1960. // Proloženo ilustracemi Kláry Berndorfové. // Dávám maximální počet hvězdiček, přidávám několik štítků a chválím!
----------------------
CITÁT:
Každá nota jeho písniček vycházela ze srdce a mířila k srdcím schopným vděčně tento dar přijímat.
Hašler...
Pavel Kohout
Strhující vpád do jedné zkoušky, do jednoho života, do okamžiků, ze kterých se skládá. Hra plná písniček. // Na jevišti jsem ji neviděla, jen jsem prohlídla fotografie (odkaz – viz zajímavosti), a pak se pustila do čtení. // I přes velký počet postav, časové skoky a proměnlivost scény, je to konzistentní, soustředěné dílo.
Bravo!
------------------------------
ÚRYVEK:
Tak přátelé… měli jsme pět čtených zkoušek, pak sedm aranžovacích, nato dvacet plnotučných a pět projížděček, to dělá celkem třicet sedm po čtyřech hodinách, takže mi vyšlo osm tisíc, osm set osmdesát minut. A vy mě o první hlavní děláte návrhy a kladete otázky, jako by to byla první čtená! Takže: Do premiéry jich zbývá od teď čtyři a půl. To je zhruba tisíc minut a já vám nabízím celých, pro mě drahocenných deset jako poslední možnost říct mi, co vás pálí. Druhou půli pak nezastavím, kdybyste šli k zubaři všichni. V nejhorším tuhle hru publiku přečtu a zazpívám sám, - a pokud to nevíte, byl jsem po Kohoutovi i já sólista Dismanova dětského souboru. Pouštím stopky. Takže?
Chrám Sv. Víta v obrazech Jiřího Jeníčka
Jiří Jeníček
Vypadá to, že zapomenutá obrazová publikace formátu A4, skladovka, která ukazuje Chrám sv. Víta víc zevnitř než z venku. // Proč bylo v názvu užito “v obrazech“, když ve skutečnosti jde o fotografie, nevím, každopádně vás čeká několikerý černobílý pohled na náhrobky, malby, vitráže, sochy, korunovační klenoty a abych nezapomněla taky na opěrnou soustavu pod sněhem. Jsou to působivé snímky. // Zvláštní částí knihy je výtvarný rozbor Rudolfa Roučka – několik stránek textu, pro které je třeba být v tom správném rozpoložení. Jeho hodnocení nechávám vzdělanějším. // Dávám maximální počet hvězdiček. Kdo má tu budovu rád, tomu se bude kniha líbit.
---------------------------------------
CITÁT:
Křesťanství učí, že člověk je stejně tělo, jako duše a že historický čas, v kterém žije na této zemi, je už zároveň dějištěm, na kterém se hraje o věčný osud jednotlivých lidí a národů, že věčnost začíná pro křesťana v jistém smyslu už zde na zemi a v čase.
Švabinského okna pro katedrálu svatého Víta
Ludvík Páleníček
Knížečka byla vydána na jaře 1947, tzn. ještě uprostřed prací, a navíc v počtu pouhých sto kusů. // Informačně je chudá, i křestní jméno sklenáře Jiřičky tají, a obrazovou dokumentaci postrádá. // Dávám dvě hvězdičky.
Písně v obleku - hudební dvoulisty z časů, které uplynuly
Pavel Šmidrkal
“Nebe na zemi“; “Jen pro ten dnešní den“, “Děkuji, bylo to krásné“, “To neznáte Hadimršku“, “Až já půjdu do nebe“, “Když mne má panenka nechce ráda mít“, ale také “Pomalu jedu tichou pustinou“, “Sám s koněm svým“, “Škoda lásky“, “Čtyři páry bílejch koní“ a mnoho, mnoho dalších…. // Jinak má nemharap pravdu - některé reprodukce titulních stran jsou v nevýhodě, jsou prťavé, s textem téměř nečitelným. A noty?! Ty tu mají pouze funkci jemné tapety, aby stránky oddělující jednotlivé kapitoly nebyly holé. Stejně jako je tomu na obálce.
Závěr: zbývá jen prozkoumat zásoby hudebního úseku ústřední knihovny, zajít do filmového oddělení pro pár kousků, na které se zde nedostalo (např. Hugo Haas je opominut) a pak přijít domů a pro radost si to všechno postupně pustit. // Moc pěkné. Vhodné pro dvanáctou nebo patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
Doporučuji.