milamarus komentáře u knih
Rozverná kniha, která slovem i obrazem poodhaluje vinohradskou scénu tak, jak vypadala před dvaadvaceti lety. Je tu ředitel Jindřich Gregorini, Otakar Brousek, Hana Maciuchová, Miroslav Moravec, Ilja Racek, ale také Jiří Dvořák, Andrea Elsnerová, Petr Kostka, Simona Postlerová, Jan Šťastný, Marta Vančurová a další a další. // Martin Zahálka každého vyfotil, vyzpovídal a (šlo-li o herce) připomenul jeho významné role,…. Viktor Preiss přidal pár svých kreseb - vyzdvihuji tu na str. 147 nazvanou PŘIPOMÍNKY, ta se mi hodně líbí,… a Svatopluk Skopal? Připadla mu role autora úvodního slova, takže nezaváhal, váhavě konstatoval pravdu, pravdu a zase pravdu, a aby dostál té rozvernosti, o které píšu v začátku já, nazval ji pro jistotu blbý kecy. Pět řádků opisuji i sem.
----------------------------------------
(…)
Asi se možná bereme moc vážně a neumíme se shodit.
Asi jsme suchoprdi.
Asi se občas trápíme zbytečně.
Asi by nám bodlo, kdybychom se zkusili sami sobě víc smát.
A asi pořádně smát.
(...)
Pochvalné, chronologicky řazené vyprávění o díle Josefa Suka (1874-1935). O tom, kdy a jak vznikaly jeho skladby orchestrální a komorní; skladby pro klavír, smyčce a rovněž pro jeviště. // Je to zamyšlení vnímavého posluchače, který onu hudbu zná, dovede ji pojmenovat, porovnat,.. který ji chce čtenářům zprostředkovat. // Líbí se mi i ten závěrečný (možná trochu povinně vpašovaný) výčet České akademie věd a umění, od níž se Sukovi dostalo podpor a cen, jak si můžete přečíst, neb finanční stránka je v hudbě taky hledisko. // Přidávám štítky a dávám tři hvězdičky.
Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
• Antonín Dvořák (1841-1904)
• Hanuš Wihan (1855-1920)
• Oskar Nedbal (1874-1930)
• Julius Zeyer (1841-1901)
• Petr Křička (1884-1949)
• Václav Talich (1883-1961)
-----------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Kdyby byl chtěl zdůrazniti, že blaženost člověka vytváří silná, rvavá vůle k činu, byl by Zrání ukončil někde na vrcholu, k němuž došla fuga. Ale Suk soudí, že ne boj vedený, nýbrž boj probojovaný a z něho plynoucí smírný klid i poznání pravého postavení člověka v harmonii všelidské je meta, k níž nutno dojíti.
Veselý možná, dobrodružný jistě, takže rovněž nepředvídatelný, překotný, chvílemi strach vyvolávající a zároveň laskavý, plný nových ptačích přátelství, jež vznikla díky všímavosti a ochotě vzájemně si pomoci. Takový je to příběh! // Je tu sova, datel, čáp, racek, pštros, plameňáci a další…, vidíte je na obrázcích Karla Franty (1928-2017), můžete si o nich s dětmi povídat, upozornit na zásadní rozdíly mezi nimi, vyrobit jejich papírové dvojníky, atd. A máte-li po ruce mapu, můžete spolu s Komínkem hledat Pardubice, Starou Paku, Novou Paku, Přelouč, Chrudim, Hradec Králové, Prahu… // Líbilo. Chválím. Sedmnáctá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena.
----------------------------
CITÁT CITÁTU:
„Až dopis odevzdáš,“ podotkl datel, ,,tak se vrať. Doma je nejlíp. Ostatně, sám to poznáš.“
Útržkovité vyprávění o herecké práci a hercích. Vyprávění o vrtkavém štěstí, nekonečném zápase o uznání, potlesk a o život, protože…. „(…) hrát divadlo vždy znamená hrát tady a teď“, a protože ….povinnost být loajální. // Jsou tu např.: Jindřich Mošna, Ema Destinnová, Karel Hašler, Karel Höger, Vlasta Burian, Rudolf Deyl st., Jarmila Novotná a další… // Doplněno nespočtem fotografií, několika exponáty ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea a snímky z výstavy samotné. // Chválím širokoúhlý formát, chválím česko-anglické provedení a dva QR kódy u V+W // Zbývá jen říct, že jde o prezenční titul, který jen nutno přečíst přímo v knihovně, domů ho odnést nelze.
Dávám maximální počet hvězdiček a zvlášť upozorňuji na kresby Niny Jirsíkové (1910-1978). Vyšly samostatně pod názvem Ravensbrück, a to již v roce 2013. Vydalo rovněž Národní muzeum.
----------------------------------------
CITÁT:
Když hvězdy září, mnohý se také ohřeje, když zhasnou, málokdo na ně vzpomene.
Půvabný katalog, v němž si můžete prohlédnout reprodukce více jak čtvrtiny vystavených děl Jana Zrzavého. Je tu např. “Meditace“, “Údolí smutku“, “Portrét Leonarda da Vinci“, “Milenci“ nebo “Benátky“. // Textová část, to jsou především úryvky z knihy “Jan Zrzavý vzpomíná na dětství, domov a mladá léta“, jež byla u nás vydána v roce 1971 nakladatelstvím Svoboda. // Dávám maximální počet hvězdiček. Povedené. Vyvážené. Harmonické.
--------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
(…) neohlížej se a nedej se zmást tím, že druzí malují jinak. To, co se ti u tebe i u jiných líbí, je to pravé, co potřebuješ a hledáš. Nedej se omámit hesly modernosti, jdi jedině za svou představou a nelekej se, bude-li výsledek zdánlivě nemoderní. Tvoříš-li, jsi nutně moderní.
Čas vracející, Jana Kubelíka zhmotňující, pochopitelně nostalgické vyprávění, jež pojednává o jeho třídenní návštěvě Neveklova, kde v sobotu 11. května 1940 večer koncertoval. Řeč je rovněž o sousední obci Stranný, kde se narodila Kubelíkova maminka, jen pár kilometrů vzdálených Křečovicích, kam následující den jel, aby se zastavil u hrobu Josefa Suka,… a taky o obci Bělice, Živohošti, Svatojánských proudech, Týnci nad Sázavou a Praze.
Vyprávění je doplněno černobílými fotografiemi uloženými snad i dnes na památku té velké události v neveklovském archivu. // A jde-li o autorský kolektiv – zde několik jmen: Marie Tippmannová (1886-1965), Bohumil Škorpil (1890-1970), Alois Vojkůvka (1903-1977), Antonín Grunt (1882-1945), Emma Destinnová (1878-1930). // Dávám maximální počet hvězdiček, přidávám štítky a zvlášť upozorňuji na rodokmen (viz str. 31), který sestavil Kubelíkův blízký přítel - pan Jaroslav Čeleda (1890-1974).
------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Krista pána, snad se nerozbily housle?
Wow! Tak ta se povedla! To jsem zase objevila knížku… Hned přidávám příslušný štítek. // Krásné ilustrace, které usnadní zapamatování; časová osa, která celé vyprávění shrne, a k tomu závěrečný kvíz, který v dětech (i přítomných dospělých) probudí detektivy. Zkrátka: vhodné pro čtení s porozuměním. Pro opakované čtení. // Dávám maximální počet hvězdiček. Čtrnáctá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena. Jupíí!
Objeveno díky štítkovému systému. // Houslí je tu vskutku celá řádka – vidíte je zpředu, zezadu a samostatně v detailu količník a šnek každého exempláře, tomu nelze nic vytknout, můžu jen pochválit a obdivovat… Ovšem textová část se mi zdá místy slabá, čtenáře šetřící, takže navzdory obavám, ne-li strachu z tohoto odborného tématu, který jsem před otevřením katalogu měla, tady výhrady mám a s hodnocením proto zůstávám u čtyřech hvězdiček. // Děkuji za nákres a rozbor konstrukce houslí (viz str. 10-11). Hodí se. Děkuji za opakující se Prahu. Udělala jsem si poznámky.
---------------------------------
CITÁT:
Špičková mistrovská práce jde ruku v ruce s krásným tónem.
Pátrání v hudebním oddělení ústřední knihovny pokračuje…// Počet kapitol je jasný z názvu, já prozradím zeměpisné a časové údaje oněch tří vzpomínek. První se vztahuje ke Kroměříži a roku 1899. Druhá se odehrává o třicet let později v Moskvě, kam jel Jan Kubelík koncertovat v rámci svého světového turné. No a poslední, nejkratší, je z Vídně a byla autorem napsána v den Kubelíkova pohřbu, tj. dne 10. prosince 1940. // Dávám maximální počet hvězdiček. Líbilo.
-------------------------------------
CITÁT:
Sál byl natřískán, atmosféra k zadušení.
Ještě než si začnu hledat, co znamená “détaché“, “sautillé“ a jak zní “pizzicatový trylek“, napíšu pár potvrzujících slov. Ano, jde o publikaci částečně životopisnou, částečně propagační, která má za cíl upozornit na existenci gramofonových nahrávek a zlákat k jejich poslechu. // Doplněno černobílými fotografiemi. Na předposlední z nich, pořízené v Rudolfinu v roce 1983, pospolu uvidíte autora publikace, jeho bratra Miroslava Vilímce (*1958), houslistku Anitu Kubelíkovou (1904-1991) a klavíristu Alfréda Holečka (1907-1989) // Tři hvězdičky.
-------------------------------------
CITÁT:
Přijít na chuť estetice houslové hry ze začátku století vyžaduje od dnešního posluchače určitý odborný rozhled.
Zdařilý, pro prvotní seznámení naprosto dostačující sešítek, jež musím pochválit už za dva způsoby výkladu. Ať souvislým textem (vlevo) nebo pomocí značného množství černobílých fotografií (vpravo) – ano, to je dobrá, velmi dobrá cesta! A já objevila ještě třetí, tj. jemu věnovaný díl dokumentárního cyklu “České houslové legendy“, kde po jeho stopách jde a o něm vypravuje houslový virtuóz Pavel Šporcl (*1973). Odkaz do ivysílání ČT najdete v zajímavostech.
Dávám maximální počet hvězdiček a přidávám příslušné štítky. Jo, a mapa tu je, takže čtvrtá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena.
-------------------------------
CITÁT:
Jeho osobní režim měl přísný řád.
Drobná skladovka připomínající díla literární, malířská i hudební; mírně filozofující, mírně historická a – to jsem nečekala – rovněž lákající k výpravě do kostnice v Nížkově (str. 11) či k procházce po Malostranském hřbitově (str. 26-27). // Za všechna jména uvádím Josefa Váchala (1884-1969). // Dávám tři hvězdičky.
-------------------------------------
CITÁT:
Nejmoudřejší a nejšťastnější jsou ty postavy, které dokáží pochopit a přijmout přirozený řád světa…
Skvostná česko-anglická publikace čítající neuvěřitelných 243 položek, jež jsou promyšleně rozděleny do třinácti kapitol, a poté - stejně chytře a vůbec ne zbytečně – pro zájemce podrobněji rozebrány. Dozvíte se kdy, kde a při jaké příležitosti fotografie vznikaly, kdo stál za objektivem, kam se snímky poděly či kde byly poprvé publikovány. // Dávám maximální počet hvězdiček a zvlášť chválím za informace na str. 395-398. Perfektní katalog! // Patnáctá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena.
Některé osoby, které uvidíte:
• Zdeňka Janáčková (1865-1938)
• Karel Kovařovic (1862-1920)
• Břetislav Bakala (1897-1958)
• Otakar Ostrčil (1879-1935)
• Marja Bogucká (1883-1957)
• Alfons Mucha (1860-1939)
• František Ondrúšek (1861-1932)
• Kamila Stösslová (1891-1935)
• Josef Jiránek (1855-1940)
• Jan Mikota (1903-1978)
• Rosa Newmarch (1857-1940)
• Jan Masaryk (1886-1948)
• Henry Wood (1869-1944)
• Otto Klemperer (1885-1973)
---------------------------------------------------------------------------
CITÁT:
Sbírka Janáčkových fotografií může být stále ještě doplňována. Přihlédneme-li k tomu, jak často a rád se Janáček dával fotografovat, jsou i další nálezy pravděpodobné a možné.
Ač kýmsi „bezohledně popsaná tužkou“, jak během předvánoční revize zjistila paní knihovnice, je to pořád praktická knížka, po které lze sáhnout při seznamování s Dvořákovým dílem nebo v rámci plánování návštěvy divadla, protože… nejen, že si s její pomocí uděláte představu o množství postav, o tom, kde a kdy se opera odehrává, ale také zde máte stručně vylíčeny obsahy oper (dějství po dějství), tudíž ještě než se opona zvedne víte, zda vše směřuje k dobrému či špatnému konci.
Do zajímavostí vkládám odkaz na online archiv ND, kde se skrývají další fotografie Jaromíra Svobody (1917-1992) a Oldřicha Pernici (1936-2018) a nejen ony. // Pět hvězdiček.
-------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Kdybych já dělal zákony, ustanovil bych na špatné skladby pokuty, a kdyby se to opakovalo, dal bych původce zavřít! Komponovat by měli jen veleduchové!
Publikace vydaná k prvnímu výročí úmrtí mistra Josefa Suka, jež byl v období od 9. června 1933 do 29. května 1935 předsedou Spolku pro postavení pomníku mistra Antonína Dvořáka v Praze. // Český hudební slovník napovídá, že jeho členy byli např. Vítězslav Novák (1870-1949), Karel Hoffmeister (1868-1952), Růžena Maturová (1869-1938), Otakar Šourek (1883-1956), Jan Miroslav Květ (1887-1961) a další, nicméně souvislost s prof. Rudolfem Deylem (1876-1972), který onu Sukovu řeč nad hrobem skladatele místo Suka pronesl, jsem tam nenašla. Ani v knize ne. // S hodnocením proto zůstávám u třech hvězdiček, přidávám štítky a směrovku “SKLAD“. Jak jinak.
--------------------------------------
CITÁT:
Bůh sám ví, jak jeho vnímavý duch pracuje.
Objeveno v pondělí mezi dnes vrácenými knihami. // Nechápu tak nízké dosavadní hodnocení a sama dávám maximální počet hvězdiček, neboť myslím, že je to dobře napsané, resp. z obrazovky dobře převedené. Je to místy košatější, místy naopak krácené, někdy přeházené, a proto snad i plynulejší, více pochopitelné. // Krom toho – Wolker, Biebl, Batlička - všechna tři jména mě lákala, dlouho jsem je opomíjela, pročež se mi líbí ta částečná propojenost první a druhé části a svým způsobem druhé části s tou třetí. // Bod navíc za využití několikaměsíčního časového odstupu od natáčení, za rozhovory s režiséry oněch dokumentů (str. 144 a následující).
Budete-li jako já text i video vzájemně porovnávat, nechávám na vás. Odkazy do ivysílání ČT dávám pro každý případ do sekce zajímavosti. // Při použití knihy jako pramene však pozor na menší nesrovnalosti, kdy v dokumentu o Wolkerovi hovoří spolužák Karel Snášel, přičemž v knize se opakovaně uvádí “Scháněl“; kdy v dokumentu je Wolkerův zápis do kalendáříku datován dnem 13. července, avšak v knize čtu čtrnáctého.
Stojí za přečtení!
-----------------------------------------------
CITÁT:
Za trest byl ve škole zavřený do přírodopisného kabinetu, kde z nedostatku lepší zábavy měnil štítky u jednotlivých exponátů.
Chronologický přehled nebo lépe informacemi doslova nadupaná časová osa mapující téměř třiašedesát let Dvořákova bytí a nejen jeho. Zahrnuty jsou zde také životní milníky dvou šumavských rodáků: kritika Jana Ludevíta Procházky (1837-1888), dirigenta Mořice Angera (1844-1905), a dále houslového virtuosa Václava Kopty (1845-1916). // K tomu připočtěte trochu dějepisu, trochu cestování, hodně Národního divadla, kde se konala většina premiér… a linoryty, které pro knihu vytvořil Vlastimil Lebr (1913-2003). Za ně dávám pomyslnou šestou hvězdičku. // Doporučuji. // Vhodné pro čtrnáctou, patnáctou, šestnáctou a osmnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
A pro zájemce, pro prohloubení znalostí, opět trochu propagace komplexního webu antonin-dvorak.cz, kde se lze dobrat mj. fotografií, úryvků z korespondence a úplně vpravo - v záložce různé - si lze rozkliknout jmenný rejstřík.
Třeba zrovna tyto:
• Bedřich Smetana (1824-1884)
• Adolf Čech (1841-1903)
• Karel Bendl (1838-1897)
• Josefina Kounicová (1849-1895)
• Johannes Brahms (1833-1897)
• Leoš Janáček (1854-1928)
Bravo!
Pěkná obrazová publikace, s níž obrazně řečeno přeskočíte sto let, ani nebudete vědět jak. // Složená je z černobílých archivních snímků a barevných srovnávacích snímků, jež vytvořil fotograf Jaroslav Horák. Tyto však nejsou pod sebou, jak by se mohlo zdát z obálky, ale vedle sebe, tj. v systému dvoustran, levá strana minulost, pravá strana současnost. Fotografie jsou opatřeny krátkými popisky. // Vhodné pro jedenáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Líbilo.
Ej, to byla včera radost, že vidím další kousek z téhle "čarovné" edice. Hned jsem ho popadla a prchala s ním ke stolečku prohlížet.... // Díky, knihovno! Moc ti děkuju! // Je to stejně jako o rok mladší Praha nádherná práce, vytvořená mimochodem šestapadesáti lidmi, počítám-li i pana Kmetě, a je v ní toho tolik.... těžko být konkrétní. Každý si tam jistě najde to svoje. V té záplavě barev a (široko)úhlů. // Zopakuju tedy anotaci - uvidíte Česko před rozedněním, sluncem prozářené, v mlze, pod sněhem, a taky večer a v noci, kdy se rozsvítí lampy, okna a hvězdy. Jen bouřka a déšť chybí. // Pět!
S hodnocením zůstávám u třech hvězdiček, neboť - objektivně vzato - je to velmi nevyvážené vyprávění. Prim zde hraje Josef Mánes (1820-1871) a ostatní, tj. jeho otec, strýc a oba sourozenci jsou jaksi do počtu. Nejhůře vůbec z toho vyšla Amélie (1817-1883), které autor věnoval pouhých pětadvacet řádků. Ach jo. // Kdo však hledá obrazovou publikaci, chce hlavně prohlížet, bude spokojen. Kniha obsahuje celkem 46 reprodukcí, většinou celostránkových a bez vyjímky černobílých, což je při rozsahu knihy více jak polovina jejího objemu. Tak to má u umělecké knihy být.
-------------------------------
CITÁT:
Studium světla, atmosféry a barvy jako jevu přírodního a jako prostředku výtvarně struktivního nenabylo tehdy ještě v evropském malířství významu problému umělckého a ojedinělé výpady k světlu a barvě nebyly vázány potřebou a vůlí řešení generačního.