milamarus
komentáře u knih
Přívětivá krajina Josefa Suka
Boris Procházka
Další stopařská kniha pana Procházky, resp. podle roku vydání ta úplně první, kterou vytvořil. Našla jsem jí včera v hudebním oddělení Ústřední knihovny, a to od informačního pultu zcela vpravo, jak stojí piáno... // Je to jediný exemplář, který knihovna ve fondu má, tak neváhejte. Vhodné pro jedenáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy, pokud ještě nemáte obsazeno.
A vezměte si dobré boty – čekají vás Křečovice, Velběhy, Sedlčany, Radíč, Chlum nebo Svatý Jan. // Poznamenávám si jméno malíře Čeňka Kvíčaly (1890-1956). // Velmi uklidňující, velmi krásné, dávám maximální počet hvězdiček.
--------------------------
CITÁT:
Všude na světě je hezky, všude jsou dobří lidé, ale u nás je to nejkrásnější.
Pražské mosty 2007-2008. Pražské motivy 1971-1988.
Richard Homola
Pěkný katalog, pěkné snímky, jen jejich řazení mi nejde do hlavy. Proč na přeskáčku?! V případě první části – chvíli stojím na Jiráskově mostě, pak hup na Čechův a zase zpátky k Výtoňskému viaduktu (takto je zde označen Železniční most), no dejme tomu, ale u druhé části je to opravdu škoda.
Popisky pod fotografiemi toho totiž moc neprozradí – dozvíte se z nich jen to, že jste na Strahově, ve Střešovicích nebo že ze Smíchova budete za malinkou chvilku na Břevnově a na Letné. Žádné názvy ulic, žádná čísla domů, žádná nápověda, … takže myslím, že za situace, kdy vlivem zaujetí onou fotografií, při jejím pečlivém prohlížení, dojde taky na otázku „kde to tak může být?“ – položenou možná v duchu, možná nahlas – by bylo fajn, je mít u sebe. Jedna lokalita, jeden (pod)celek…. Takto to na mě působí nedodělaně.
Vhodné pro devátou, jedenáctou, patnáctou a částečně také šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Přidávám štítky.
Památky staré Prahy
Jiří Doležal
Praha zvenku i zevnitř, z dálky i z blízka, Praha v létě, v zimě, za denního nebo nočního světla. Pohledy z výšky a do výšky… konkrétnější být nechci. Jen přidávám štítek „černobílé fotografie“, potvrzuji počet 167, na který láká anotace shora, a hodnotím knihu pěti hvězdami. // Malá velká knížka. Jsem ráda, že ji v ústřední knihovně mají.
Doporučuji.
Vivat Mozart
Jan Šimon Fiala
Filozofující jednohubka, v níž najdete několik citátů od J. J. Rousseaua, W. Shakespeara, C. Goldoniho, W. Saroyana či L. A. Senecy, několik barevných fotografií a krátký životopisný medailon. // Je to jiné než jsem čekala, spíš pro Mozarta než o něm. Každopádně o Mahlerově knize “Sbohem, můj krásný plameni“, ze které autor při psaní medailonu čerpal, jsem neměla ponětí a hned si ji poznamenávám.
---------------------------
CITÁT:
Osud stejně často narazí na nás jako my na něj.
Letní sídlo manželů Benešových
Michal Kolář
Po velkoformátové a velmi povedené knize “Edvard Beneš v Sezimově Ústí“, která vyšla v roce 2004, se pan Kolář rozhodl toto téma otevřít ještě dvakrát. První knihu nazval “Vila Hany a Edvarda Benešových“, druhou “Letní sídlo manželů Benešových“. Včera jsem je měla obě v ruce, a když to hodně zkrátím, dobře se doplňují, samostatně k nim mám výhrady. Tu chybí text, tam zase ty pěkné fotografie Zdeňka Prchlíka (*1961), u nichž může člověk srovnat minulost s přítomností… takže, ať to zní jakkoli nevděčně, nejlíp kdyby se smrskly do jedné, do nepatrných osmdesáti stránek, to by bylo fajn. Pak by se z nich stal konkurent jejich starší sestřičky a skutečně representativní kniha reprezentačních prostor. // Přidávám štítky.
Praha v obrazech
Alexander Exax
Vzácná kniha fotografií, na nichž je Praha, jak ji znám, a také Praha taková, jaká již není a jakou ji již nikdy nespatřím. // Příkladně je tu Jedová chýše, Rudolfinum bez pomníku Antonína Dvořáka nebo Prašná brána s tramvají jedoucí do a z Celetné ulice… Zcela zvláštní místo v tomto komentáři však věnuji mé milované Kampě aneb pohledu na Čertovku a Velkopřevorský mlýn, jehož mlýnské kolo bylo svého času schováno pod střechou. Krásné!
Dávám maximální počet hvězdiček a doplňuji, že autorem snímků není výhradně Alexander Exax, ale okrajově také Jan Štenc (1871-1947).
Praha romantická
Jindřich Marco
Téměř dvě stovky černobílých fotografií z dílny Jindřicha Marca, doprovázené slovem básníka Kamila Bednáře (1912-1972). // Kniha, ve které jde především o pocity, o zastavení se, vnímání a vychutnání každého z oněch snímků, a až pak o poskytnutí informace, co na fotografii vidíte (viz závěrečný seznam)... Tuze pěkné! // Přidávám štítky, dávám maximální počet hvězdiček a chválím. // Jen ještě prosím budoucí čtenáře, aby, mají-li na prezenční studium v knihovně málo času, došli do oddělení Pragensií raději navíckrát, a aby odolali pokušení vyjmout z knihy další listy. V exempláři, který jsem včera prohlížela já, nejsou již strany 89-90, 93-94 a 121-122. // Vhodné pro jedenáctou, patnáctou nebo šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
Doporučuji.
Franz Kafka a Praha
Karol Kállay
Souhlas s předchozím komentářem. Ač není zřejmé, jak kniha vznikla - zda nejdřív byly vytvořeny barevné fotografie a k nim doplněna (dohledána) Kafkova slova, nebo zda to byl Kafka, kdo ovlivnil vznik, podobu a náladu snímků - jejich spojení je vskutku magické! Též dávám pět hvězdiček. // Doplňuji, že se jedná o úryvky z dopisů, deníků, sešitů a knih. // Vhodné pro osmou, devátou, jedenáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
Doporučuji.
———————————-
CITÁT CITÁTU:
Není třeba, abys vycházel z domu. Zůstaň u stolu a naslouchej. Vlastně ani nenaslouchej, jenom čekej. Vlastně ani nečekej, buď docela potichu a sám. Svět se ti nabídne, abys ho odhalil, nemůže jinak, uchvácen se bude před tebou svíjet.
Vyznání v F dur
Antonín Dvořák
Základní informace máte v anotaci shora. Sem do prvního komentáře přidávám menší úryvek ze strany dvaadvacet, abyste měli představu o klukovském tónu, který se celým vyprávěním ozývá, a abyste věděli, co se může stát, když takovému klukovi padne do oka krásná kulatá mořská houba obvykle určená k mytí tabule. // Jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Pět hvězd.
---------------------------------------
(…) K prvnímu zdařilému obtisku přidáte pár dalších na zadní i přední zeď. Ale pro nedostatek spoluhráčů vás to přestane bavit. Pár přítomných holek stejně neumí kopat. Já to tak udělal, ale ono se to provalilo, takže jsem byl předvolán k řediteli školy (tedy šerifovi). Vedle kázání a slavnostního příslibu snížené známky z chování jsme spolu uzavřeli smlouvu, že uhradím polovinu nákladů na opravu malby.
V životě člověka hrají náhody větší roli, než by si myslel. V dobách, kdy se nesvolávaly schůzky SRPŠ, se chodili rodičové informovat do školy sami. A právě v ten den, kdy jsem došel do ředitelny uhradit polovinu fakturované částky, zašel do školy můj otec. Já nic netušil, ale když jsem přišel ze školy domů, zareagoval tatínek velkoryse a také vtipně. Přivítal mě totiž asi takto: „To jsem nevěděl, že jsi takový haur, že dáváš ve škole vymalovat třídu.“
Dvořákova Nelahozeves
kolektiv autorů
Retro brožura lákající k návštěvě Nelahozevsi a jejího nejbližšího okolí. Nechybí ani informace jak a za kolik se tam lze dostat, přičemž počítáno je se třemi variantami – odjezd z Prahy, z Velvar nebo z Kladna. // Přidávám štítky a chválím.
-------------------------------
CITÁT:
Co po staletí náleželo generacím jedinců s dědičnými výsadami, skýtá dnes duševní rekreaci.
Muchova epopej
Aleš Březina
Překvapivě plná a nešizená kniha, která na jednu stranu předpokládá, že víte, kdo Mucha byl, co dělal a že Vás jeho práce z nějakého důvodu oslovují; na druhou stranu však neváhá toto zopakovat, pomalu vás s ním seznámit a o jeho práci povykládat. Text hry přijde na řadu až jako poslední. // Ta dvojakost mě baví. // Je to taková kniha-skládačka - najdete zde Muchovu biografii, detailní rozbor všech dvaceti obrazů (včetně jejich reprodukcí), rozhovory s tvůrci inscenace, fotografie ze zkoušek i staré archivní snímky. Jsou tu také úryvky z novinových článků, jež hledají odpověď na otázku kam se Slovanskou epopejí. Nechat ji v Moravském Krumlově? Přesunout do Prahy? Nebo zapůjčit na výstavu do Tokia a vydělat několik milionů….?
Zvlášť však chci zmínit čtvrtou část knihy (str. 96 a následující) a doplnit alespoň zde, v prvním komentáři, mezi autory další dvě jména, tj. PhDr. Lenku Bydžovskou, CSc. (*1956) a PhDr. Karla Srpa, PhD. (*1958), jejichž spolupráce zjevně pokračovala i po premiéře, a o dva roky později dala vzniknout výpravné velkoformátové publikaci “Alfons Mucha - Slovanská epopej“ (https://www.databazeknih.cz/knihy/alfons-mucha-slovanska-epopej-158245)
Plný počet hvězdiček!
-----------------------------------
CITÁT:
Tak rád bych se bavil, ale nemám na to čas.
Inspirace
Jan Fischer
Jedna z 88 knih, které k dnešnímu dni najdete pod štítkem "medailony osobností". Jedna z těch vhodných pro příčku patnáct letošní čtenářské výzvy. // Výběrem osobností mě nepřekvapila - Čapek, Masaryk, Němcová,... - to jsou celkem očekávaná jména. Co jsem ale nečekala, je nápad autora srovnat je do dvojic a dívat se na ně v širších souvislostech, tj. vidět určitou podobnost, shody a vzájemné spojitosti jejich životů a snažení. To je novátorské a pěkné. Upřesňuji tedy anotaci shora - kniha obsahuje 20+10 medailonů. // Dávám jí maximální počet hvězdiček.
---------------------------------
CITÁT:
Každý z nás může změnit věci k lepšímu.
Po stopách Van Gogha
Gloria Fossi
Krásné, překrásné kompaktní dílo, se kterým navštívíte Zundert, Ramsgate, Borinage, Amsterdam, Nuenen, Antverpy, Paříž a mnoho dalších míst... Dílo, ve kterém je co prohlížet i číst. A kdybych měla rozvést to “vdechování“, jak píší v anotaci shora, napsala bych, že se to děje díky dobře zvolenému formátu knihy, její perfektní úpravě a tak automaticky a rychle, že člověk neví, kam dřív koukat. // Je to konfrontace černobílých fotografií s malbami plnými barev, je to možnost je obdivovat, poznat, co je za nimi – tj. Van Goghovy myšlenky, pocity a přání, které skryl do dopisů bratru Theovi, a v neposlední řadě je to cesta, jak znovu vidět jeho vnímavou a citlivou duši….
Například zde na straně sedmasedmdesát, kde píše:
„Poslední dobou bylo v Scheveningenu tak krásně. Před tou smrští bylo moře ještě působivější, než když se rozzuřila. Během bouře nebyly vlny tak dobře vidět a působily méně jako brázdy zoraného pole. Přicházely tak rychle po sobě, že jedna druhou překrývala, a srážky těch vodních mas rozprašovaly mořskou pěnu, takže unášena větrem jako písek halila popředí do kalného oparu. Byla to lítá bouře, a když na ni člověk hleděl dlouho, byla o to lítější, o to působivější, že dělala tak málo lomozu. Moře mělo barvu špinavých mydlin. Byl vidět jeden rybářský člun, poslední z řady, a několik malých tmavých postaviček. V malbě je něco nekonečného – nedokážu ti to dobře vysvětlit (…) Doufám, že zítra půjdu pod širé nebe pracovat znovu.“
Dávám maximální počet hvězdiček a knihu doporučuji. // Vhodné pro jedenáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
Vzpomínky na Bedřicha Smetanu
kolektiv autorů
Před více než sto lety vydaná kniha. Křehká skladovka. // Jako první zde vzpomíná pan Josef Schwarz (1845-1939), zeť Bedřicha Smetany, poté Ferdinand Heller (1824-1912), Smetanův kolega a spoluzakladatel hudebního ústavu v Paláci Lažanských, dále žák Josef Jiránek (1855-1940), režisér Edmund Chvalovský (1839-1934), starý „Hlaholista“ Emanuel Veil (1855-1936) a krátce také členové Prozatimního divadla – paní Ema Maislerová-Saková (1850-1925), její manžel František Maisler (1848-1920) a tenorista Antonín Vávra (1847-1932). // Součástí knihy je jmenný rejstřík.
Přidávám štítky a dávám maximální počet hvězdiček. Vhodné pro pátou, patnáctou nebo šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Jsem velmi ráda, že jsem našla a přečetla.
--------------------------------------------
CITÁT:
U večeře rád si poseděl, a byl-li se svou denní prací spokojen, rozmarně vypravoval o svých zkušenostech, příhodách, myšlenkách. Na spánek pak vždy se těšíval, poněvadž, jak nám často vypravoval, snil skoro denně o nejkrásnějších krajinách, jakých jen lze si mysliti.
Jaroslav Seifert a Jan Zrzavý
Jaroslav Krejčí
Tak jsem tady. :-) Vskutku jedinečný kousek. Děkuji za těch pár slov. Sama napíšu o tom, kde knihu najdete, protože to není skladovka a není možné si ji odnést z ústřední knihovny domů.
Poslali mě pro ní do informačního střediska, tam v úzké uličce mezi stolem a regály seděla šedovlasá paní knihovnice, v počítači zjistila signaturu, poznamenala si ji na papírek, řekla: „Ta je nějaká stará.“, vstala a pak to začalo. Nejdřív z uličky odklidila tři židle, přesunula těžké dřevěné schůdky před příslušný regál, vystoupala na ně, zjistila, že horní police to není, tedy, že schůdky skoro nestačí, tak šla na špičky, odemkla skříňku nad, otevřela její dvoukřídlá dvířka, levou rukou zachytila okamžitě prchající titul, pravou se chytila dvířek, protože hrozila ztráta rovnováhy, chvilka soustředění, povedlo se, tak převrátila spousty tenkých složek uvnitř uložených, ta to není, ta to není… a ta je ta správná. Paní knihovnice opatrně slezla ze schůdků dolů a s úsměvem mi ji podala.
Je to složka vyšší než širší, přičemž jednotlivé dvojlisty, jak jsem po rozbalení zjistila, nejsou sešité k sobě. To mě překvapilo. A rovněž to, že na žádném snímku nejsou J. S. a J. Z. vyfotografováni spolu. // Pět.
----------------------------------------
CITÁT:
Plachost a samota, dobrovolná i nucená – je spojovala. Potkávali se před obrazy, na stránkách knížek a časopisů – později jen v dopisech.
Ema Destinnová a Bedřich Smetana
František Fürbach
Více než připomínka jedné (již proběhlé) pražské výstavy je to pozvánka do muzea v Jindřichově Hradci, kde se nachází Síň Emy Destinnové, a je to také příležitost vidět Emu Destinnovou hned, neboť podstatnou část knihy doopravdy tvoří černobílé fotografie. Ona jako Mařenka, Milada, Libuše, Carmen, Santuzza, Pamina, Gioconda či Tosca … // Doplňuji, že autorkou medailonu o Bedřichu Smetanovi je paní Olga Mojžíšová (*1955). // Čtyři hvězdičky.
Náš krajan Josef Lev
Jan Miroslav Květ
Úvod, kapitola "Bedřich Smetana a Josef Lev“, kapitola "Antonín Dvořák a Josef Lev“ a slovo závěrem. K tomu připočtěte třikrát poznámkový aparát, tři černobílé fotografie a několik jmen zlonických rodáků. Dohromady čtivé vyprávění, formou skoro mozaika, poskládané z již existujících knih, časopisů a korespondence, jak se u autora-hudebního historika sluší. // Bravo!
---------------------------------------
CITÁT:
Ne každý měl dost odvahy a vytrvalosti k dvojímu boji: o umění a chleba.
Bedřicha Smetany boj o práva autorská
Jan Löwenbach
Ač jde o text krátký a pouze naznačující, myslím, že je rozhodně dobře podívat se na život na hudebním Olympu jinou optikou a z jiného úhlu. Tím spíše, že ve vyprávění podstatou roli hraje rok 1874, tj. rok, kdy Smetana ohluchl. // Řeč bude o Hubičce, Tajemství, Libuši, Braniborech v Čechách i opeře Dalibor. // Dávám čtyři hvězdičky, přidávám štítky, a protože je zde několikrát naznačeno, že víc se čtenář dočte v korespondenci, opisuji úryvek z dopisu dr. Robertu Nittingerovi, přečtený včera v publikaci "Památník Bedřicha Smetany“.
Jabkenice, 16.7.1878
„(…) Nechci se stát trpkým a podotýkám jednoduše, že si své skladby drobet výše cením, než ředitelstvo divadelní to činí. (…) Slavné družstvo mně dává ročně 1200 zl. pense, z kterých arciť po odražení na daň a na penzi pro mne zbyde jen 1100 zl. Mám ale na neštěstí ještě rodinu – nás je pět hlav, ty musím živit. (…) Ta možnost, že si s prací mojí mohu příjmy zlepšit (…) byla velikou pobídkou k neúnavnému pracování, ta vyhlídka na budoucí tantiémy – řeknu to upřímně – mě hnala k pilnosti vzdor mé nehodě – která mně dovoluje pracovat jen po chvilkách.(…)“
---------------------------------------
Některé další osoby, jejichž jména se v knize objevují:
- Josef Srb-Debrnov (1836-1904)
- František Adolf Šubert (1849-1915)
- Jan Ludevít Procházka (1837-1888)
- František Augustin Urbánek (1842-1919)
- Josef Jiránek (1855-1940)
- Adolf Čech (1841-1903)
Josef Jan Kovařík
Jan Löwenbach
Útlá monografie skrývající další informace o Dvořákově pobytu v Americe. O tom, kdy a kde se spolu seznámili, jak velké bylo jejich pracovní nasazení, co předcházelo stěhování do Spillville atd. Je tu i odstavec o prvním provedení symfonie „Z Nového světa“ v newyorské Carnegie Hall, jež se uskutečnilo v prosinci 1893. // Zvlášť však upozorňuji na kapitolu III., která ukazuje, kam se život J. J. Kovaříka (1870-1951) ubíral po Dvořákově definitivním odjezdu do vlasti. // Pět hvězdiček.
-----------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Když byl v dobré náladě, zejména když nové dílo pěkně pokračovalo – tu často zcela nenuceně, aniž byl dotázán, pověděl více, nežli kdyby se ho byl člověk dotazoval po celé měsíce. Bylo nejlépe vyčkati času, až se sám rozhovořil, a nevyzvídati.