milamarus komentáře u knih

Velmi povedené – životopisnými informacemi nepřehltí, ilustracemi okouzlí a hlavně dodá ten důležitý impuls k pečlivějšímu poznávání Hašlerových písní. // Kdo umí noty, může si jednotlivé melodie takt po taktu vybrnkávat; kdo chce zpívat, může si s využitím moderních technologií po pár kliknutích střihnout s panem Hašlerem dueto... Nejsou tam všechny písně, ale je jich tam dost – např. Bílý kvíteček, Když nad Prahou se večer uklání, Pětatřicátníci, Šáteček, Zvonečky v Loretě a jiné. // Přidávám štítky a knize dávám pět hvězdiček.

----------------------------------------------------
Kdyby to tak bylo možný,
měl bych jedno přání zbožný,
chtěl bych tě mít v objetí
od půl šestý do pěti.
Kdyby to tak bylo možný,
chtěl bych ti své srdce dát,
protože tě mám, protože tě mám,
protože tě mám tak rád!

6 25.10.2022

Co dodat k anotaci shora? Můžu ta slova jen potvrdit, knížku pochválit a přidat pár štítků, abyste ji mezi ostatními líp našli. Její formát je totiž kapesní, cca 15x11 cm. // Dávám maximální počet hvězdiček.

-----------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Zahájení premiéry se opožďuje o patnáct minut. Nosticovo divadlo je přeplněné. A netrpělivé. Nebude opět změna programu? Prostým divákům i vzácným hostům se v očích objevují otázky. Konečně ve čtvrt na osm přichází Wolfgang vítán bouřlivým potleskem. Hráčům v orchestru jsou rozdány ještě nedoschlé opisy partů. Wolfgang usedá k cembalu. Od něho celé provedení řídí. Opera oper začíná.

7 25.10.2022

Při čtení na jeden zátah trochu sušší (encyklopedické), protože zcela soustředěno na pracovní život jmenovaných, jejich snahu, úspěchy, ocenění atd. Ovšem pro příležitostné listování, když budete chtít objevit někoho nového, je to myslím naprosto ideální. // Dozvíte se kým byli, čemu se věnovali, o co usilovali, jaké publikace vydali,… přičemž formát knihy není velký, stejně tak rozsah medailonů. I místo na portrétní fotografii u každého vybylo (to musím pochválit). // Podobné o rok starší autorově publikaci “Rusové v Praze“. // Dávám pět hvězdiček.

8 11.10.2022

Povídání o tom, jak dýchat, jak hospodařit s hlasem a o hlas pečovat; o nutnosti dodržovat stanovené tempo, dbát na správnou výslovnost,…. a taky o nervozitě. Povídání, které neznalého poučí, váhajícího neodradí a rozhodnutého varuje. // Doplněno několika fotografiemi. // Vhodné pro osmou příčku letošní čtenářské výzvy, pro devítku (předmluvy má dokonce dvě), svým způsobem pro dvanáctku, a nebo pro čtrnáctku, patnáctku a šestnáctku. // Jsem ráda, že jsem knížku objevila. Pět hvězd.

--------------------------
ÚRYVEK:
Pěvcův čas je zkouškami a představeními natolik aktivně využit, že mu nezbývá mnoho příležitostí k tělesnému cvičení. Tu se tedy člověk musí řídit svými individuálními potřebami. Já například považuji za velmi prospěšné hned ráno, po probuzení, provést několik jednoduchých cviků, asi tak, jak je to běžné na vojně, a nebo také několik minut cvičit s lehkými činkami. Jinak se musím spokojit s příležitostnou jízdou autem.

9 11.10.2022

Soubor černobílých fotografií zachycujících Rafaela Kubelíka po návratu do vlasti, při dirigování Mé vlasti a přesně tak, jak ukazuje snímek na obálce knihy – pohlceného hudbou, soustředěného a v neustálém pohybu…. Vzácné, když uvážím, že z dirigenta vidím většinou jen jeho záda.
Zvlášť však chci upozornit na exteriérový snímek ze str. 101 aneb pohled na Staroměstské náměstí z výšky Staroměstské radnice, přičemž co do úhlu záběru tak perfektně "vychytaného“, že širokoúhlého. Po levé straně totiž vidíte Dlouhou ulici a činžovní dům s věžičkou č.p. 928/1, uprostřed Týnský chrám (+ dění před ním) a po pravé straně pak Celetnou ulici a Prašnou bránu.
Maximální hodnocení. Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. A do zajímavostí dávám odkaz na Vltavu, pro ten jeho kraťoulinký úsměv a úpravu vlasů hned na začátku.

---------------------------------
CITÁT:
Vždyť já byl celou tu dobu v duchu s vámi!

10 10.10.2022

Čistě obrazová publikace. // Půjčeno pro zajímavost, na základě poznámek pořízených při čtení monografie Ivany Jonákové - "Malíř a kreslíř Hugo Boettinger (1880-1934)". Z ní také opisuji následující text:

„V jejím projevu se v moderním pojetí spojovala recitace, hudba a tanec. Boettingerovy a Mařatkovy expresivní rychlé kreslířské zkratky různých póz doplňují Siblíkovu knihu Tanec nového života vydanou v roce 1922, poeticky zachycující dojmy z pražských vystoupení Gzovské, při nichž recitovala Turgeněvovu báseň Nymfy, vystupovala jako Salome a tančila na různé hudební skladby. Gzovská se objevuje na několika Boettingerových malbách (Salome, V létě) a jeho pozdější arkadické výjevy se skotačícími a pobíhajícími dívkami, moderními bakchantkami, jako by přímo ilustrovaly Siblíkovy pasáže, v nichž popisuje její tance v lehké zelené sukénce na loučce u řeky zalité letním odpoledním sluncem anebo vyzývá dívky, aby tančily na nivách v bílých řízách s květinami ve vlasech. Boettingerův typ štíhlé sportovní dívky spíše chlapeckého typu předvedený na obrazech i v humoristické kresbě odpovídal zároveň dobovému ideálu krásy dvacátých let a kultu zdravého těla. Projevuje se zde také vliv Maxe Švabinského a jeho arkadických prosluněných výjevů, i když Boettingerův temperament byl zcela jiný. “

6 07.10.2022

Skladovka ústřední knihovny dostupná jen v jednom exempláři a pouze k prezenčnímu studiu. // Textu se nedá upřít nadšení, znalost, obdiv, je zřejmé přímé účastenství... ale mě - pro ten časový odstup a nemožnost představení vidět - toto chybí a kniha své kouzlo nadále skrývá. // Součástí publikace je každopádně několik kreseb Hugo Boettingera (1880-1934) a Jana Mařatky (1874-1937). // Dvě hvězdičky.

5 07.10.2022

Téměř stoletá publikace věnující se portrétní tvorbě Maxe Švabinského. Oproti “Slavným i zapomenutým“, jež jsem měla v ruce na začátku týdne, je rozměrově větší a bez životopisných medailonů. Dozvíte se jen jméno té či oné osobnosti, její profesní zařazení a rok, kdy byla podobizna Švabinským dokončena. // Je zde však úvodní studie literárního historika prof. PhDr. Arne Nováka, který umně prozrazuje, koho za chvilku uvidíte, ke kresbám vás láká, popisuje je a jen tak mimochodem upozorňuje na detaily, kterých byste si měli při prohlížení všimnout,...protože nejsou vidět jen hlavy, ale i ruce, nohy, celá postava. // Zvlášť upozorňuji na portréty (jména) dvou žen – Renáta Tyršová (1854-1937) a Hana Kvapilová (1860-1907). // Dávám maximální počet hvězdiček a přidávám štítky. Vhodné pro osmou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

Cenná skladovka!

6 07.10.2022

Jednoduchá, praktická a vyvážená kniha, která informacemi čtenáře nepřehltí, jen je naznačí a další nechává na kresbě samotné, neboť její působení, její účinek, je myslím textem nenahraditelný. // Celkem jde o 69 medailonů, abecedně řazených, přičemž nebýt Boženy Němcové, jež je zde uváděna jako jediná žena, šlo by ryze o reprezentaty české vědy a kultury – lékaře, malíře, básníky, hudební skladatele, sochaře, historiky, novináře, atd. Je tu ovšem i astronom, matematik a mědirytec. // Přidávám štítky, hodnotím pěti hvězdičkami a pomyslnou šestou dávám za ten časový přesah na konci některých medailonů, kdy je chytře zmíněno několik příbuzných (současníků i následovníků) dané osobnosti. // Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy či jako nápověda pro šestnáctku a devatenáctku.
A protože první komentář, doplňuji informace shora v tom smyslu, že kromě Josefa Tomeše a Vlasty Mádlové na knize pracovali: Tomáš W. Pavlíček, Jan Boháček, Martin Franc, Miroslava Květová, Marie Bahenská, Pavel Fabini, Jan Hálek, Daniela Brádlerová, Adéla Jůnová Macková, Martin Klečacký, Milena Josefičová, Hana Kábová, Helena Kokešová a Věra Dvořáčková.

Povedená jubilejní publikace. Jen o ní vědět…

----------------------------------
CITÁT
Jejich selekci byla věnována velká pozornost, neboť vybrané osobnosti měly nejen vhodně a proporcionálně reprezentovat různé obory české vědy a umění v uplynulých padesáti letech, ale současně být všeobecně uznávány a nezavdávat důvod ke kritice svého zařazení do galerie zasloužilých. Z tohoto důvodu měly všechny publikované portréty zobrazovat pouze osobnosti, které byly v roce vydání publikace již po smrti.

7 04.10.2022

Mezi ostatními asi lehce přehlédnutelná publikace. Publikace vytvořená z dochovaných materiálů rodinného archivu – plná vzpomínek, úryvků z korespondence a černobílých fotek, které jí v mých očích hodně přidávají na atraktivitě a na první pohled z ní činí vhodnou položku příkladně pro jedenáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Doplňuji, že knížku vytvořil spolu s historikem Josefem Velflem pravnuk Františka Drtiny (1861-1925), pan Jan Souček. // Zvlášť upozorňuji na předposlední devátou kapitolu, v níž je vzpomínáno na pohnutý osud JUDr. Prokopa Drtiny (1900-1980). Právě od něj, z jeho vyprávění, bude i následující úryvek. // Pět hvězd.

---------------------------------------------
(…) Cestování do Hněvšína na velké prázdniny, to bylo malé stěhování… pokoje se začaly plnit koši a bednami snesenými z půdy a maminka pakovala. Prádlo, šatstvo, nějaké nádobí, někdy i kus nábytku, zásoby poživatin, které se v Kníně nedaly koupit, několik krabic různého cukroví a čokolády… a hlavně knihy a noty. Tatínek s sebou potřeboval moc knih a sváděl o jejich počet se svou ženou zpravidla menší potyčky:
„Franti, nač toho s sebou zas tolik taháš, vždyť to pak ani nečteš a co to zabere místa! A taková tíha je to i pro ty lidi!“
"Olinko, tomu ty nerozumíš, já vím, co musím pro svou práci s sebou mít, i když je třeba nečtu.“

7 03.10.2022

Česko-anglická publikace, jež slovem i obrazem rekapituluje a připomíná kus naší historie. Horký kandidát pro čtrnáctou příčku letošní čtenářské výzvy – plný jmen, míst a letopočtů; a nebo také pro druhou, devátou, dvanáctou, patnáctou či dvacátou příčku, neboť ač se jedná o katalog výstavy pořádané v kulatém jubilejním roce 2020, kniha byla vydána až letos. // Koho téma zajímá, nechť pátrá dál. Prameny tam jsou. // Maximální hodnocení.
------------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi!

9 03.10.2022

Po Listech dvou přátel další pětihvězdičková knížka, která dává nahlédnout do Alšova života. A také do redakce časopisu Květy, jež byl vydáván Vladimírem Čechem (1848-1905), mladším bratrem Svatopluka Čecha, a později Vladimírem Svatoplukem Čechem.
Z větší části jde o pracovní korespondenci - žádosti o vytvoření ilustrací, domlouvání honorářů za ně, výtky po jejich otisknutí, atd., kdy poznáte, že pro redaktory plyne čas docela jinak, tj. že dubnové číslo nutno řešit již v lednu a v listopadu myslet na nový rok; z té menší jde o korespondenci hřejivější (nebo jaké přídavné jméno zvolit) – o pozvání na návštěvu, přání k narozeninám, sdělení o rodinných záležitostech…, přičemž v obou případech za pozornost stojí i průběžně rozeseté zmínky o pražských bydlištích obou pisatelů. // Vhodné pro osmou, čtrnáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

Některé osoby, jejichž jména se v knížce rovněž objevují:
• Servác Heller (1845-1922)
• Josef Thomayer (1853-1927)
• Osvald Polívka (1859-1931)
• Julius Zeyer (1841-1901)
• Jan Štenc (1871-1947)
• Adolf Heyduk (1835-1923)
• František Bohumír Zvěřina (1835-1908)
• Jan Otto (1841-1916)
• Max Švabinský (1873-1962)

----------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Bylo to tedy v sobotu 5. srpna toho roku, kdy si Aleš s Čechem v jeho Havránce pobesedovali zase po staročesku srdečně a přátelsky. Dým jejich doutníků kroužil nad nimi, když v mysli své vybavovali z hlubin svých pamětí vzpomínkově zašlé děje minulých let, v nichž jejich tvůrčí práce je spojila ve vzájemném obdivu a čistém duchovním přátelství. A jaké myšlenky a dojmy zaplavily jejich srdce, když spolu stáli v horní části svahovité zahrady a dívali se z besídky za stříbrnou strunou Vltavy a zelenou stuhou Obory v hořící záplavě paprsků srpnového slunce na královskou Prahu, jejíž krásu a půvaby, velebnost, slávu i utrpení vyjádřili národu oba ve svých dílech tak vroucně a nadšeně?

7 03.10.2022

Vzhledem k trvající nedostupnosti Alšových listů milostných, které autor sestavil o sedm let dříve, se právě tato skladovka městské knihovny stává tou, s níž můžete nahlédnout do korespondence, potažmo vztahu Mikoláše Alše a jeho ženy Mariny. // Ozdobeno Alšovými ilustracemi (uvidíte jeho rodnou chaloupku v Miroticích, věž příbramského kostela sv. Jakuba Většího, hrad Žebrák, stráň pod Svatou Horou atd.) // Vhodné pro druhou, osmou, dvanáctou, čtrnáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Pět hvězd.

Některé další osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
• Alois Jirásek (1851-1930)
• Alexandr Brandejs (1848-1901)
• František Ženíšek (1849-1916)

-----------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Přetrpíme-li mnoho, bude nám náš cíl zajisté dvakráte tak drahý: nebyloť by nám jaro tak vítané a milé, kdyby před ním byla dlouhá zima nepředcházela.

5 30.09.2022

Neprodleně označuji štítkem “katalogy výstav“, v němž sama tak ráda pátrám, přidávám ještě obecnější “čeští malíři“ a knize do budoucna přeji co možná nejvíce čtenářů. Zvlášť když se jedná o titul, jež je přes svou nespornou kvalitu a tematickou jedinečnost zastoupen v bohatém a pravidelně doplňovaném fondu městské knihovny jen a pouze jednou, tedy přesněji: v počtu jednoho exempláře… // Je to vzorně zpracovaná umělecká monografie, psaná větším písmem, prošpikovaná obrazovou přílohou - obrazy, kresby, černobílé fotografie, přičemž na závěr nechybí ani několik soupisů. S prameny a poznámkovým aparátem budu dál pracovat. Děkuji. // Pět hvězdiček. Vhodné pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Záliba a potřeba kreslit, kreslit, kreslit – stupňovala se během let až do vášně. Dnes už je to fanatism. Nakreslím stý díl toho, co bych chtěl a co spatřuji. Není procházky, cesty, zájezdu, abych neviděl hromadu zjevů, které stojí za záznam, spoustu poznámek, čáry, obrysy, aspoň ťuknout, aspoň směr něčeho, ať je to poskok tanečnice či dědek prodávající husy na vaječném trhu (překrásně seděl, měl báječnou čepici a velkolepě zmačkaný kožíšek). Tak třeba ten trh! (…)

6 27.09.2022

Jedinečná velkoformátová publikace, která dává nahlédnout do radostí a strastí uměleckého života a života na přelomu století vůbec. Přivezla jsem si jí z knihovny na Opatově. // Praha je zde jako chvilková kulisa, po Vídni, Paříži a Mnichově přestupní stanice zmíněná jen názvem ulice (např. Ovenecká, Čechova, Šmeralova, Malířská, Eliášova a další), ve které po několik semestrů bydleli; a abych nezapomněla v několika případech také jako město, kde našli svou lásku.
Kromě životopisných informací jsou zde pochopitelně i ukázky z jejich tvorby, tj. poznáte, jak se zachytili oni sami (díky za ty autoportréty!!!) a jak viděli svět kolem sebe. Zavítáte do Bělehradu, Mostaru, Sarajeva, Somboru, Zlatiboru, Dubrovníku a je tu také ostrov Korfu nebo francouzské přístavní město Saint-Tropez. Tešte se ovšem i na bezejmenné zahrady, oděné a neoděné dívky, barvami hrající zátiší, cesty, hory, pláže atd.
Dávám maximální počet hvězdiček. // Vhodné pro osmou, devátou, jedenáctou, dvanáctou a patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy, kdo stále hledá…

------------------------------------------------
CITÁT:
Do chudobného domečku s malou zahrádkou na dvoře se vcházelo rozviklanými dveřmi do prostorné místnosti plné nábytku, rámů a obrazů obrácených ke zdi. Malíři se nedívají rádi na svá díla.

6 26.09.2022

Další obrazovo-cestopisný úlovek z hudebního oddělení městské knihovny na Mariánském náměstí, u kterého si člověk ještě před otevřením říká, že nemůže být špatný. To spojení Janáčkovy milované krajiny a autora s jeho “kouzelnickou skříňkou“, jak píše muzikolog Jaroslav Šeda (1925-1993) v úvodu, mluví samo o sobě, ne?! // Čeká vás celkem 124 černobílých snímků, rozměrově větších a ještě větších, stačí rozložit stránky…. Uvidíte Janáčkův rodný dům, pracovnu, hrob jeho otce, lesy, řeku, hory, nebe a také hospodu „U Harabiša“. // Dávám maximální počet hvězdiček. Vhodné pro osmou, jedenáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

--------------------------------------------------------------------------
CITÁT:
Jeden však neuspokojí.

7 20.09.2022

Povedená monografie. // Komu by u třetí kapitoly Kam v Litomyšli „na Smetanu?“ scházela mapa, přikládám do zajímavostí odkaz na webové stránky města Litomyšle, kde najdete článek „Stezka po stopách Bedřicha Smetany“. Tam mapka je a těch sedm zastavení, ze kterých se stezka skládá, knížku dobře doplňují. // Čtyři hvězdy.

----------------------------------------
CITÁT:
V pěti letech překvapil Bedřich otce tím, že mu v den jeho jmenin zahrál první housle ve skladbě, kterou s kvartetem hrával otec.

4 20.09.2022

Slunečnice, Jedlíci brambor, Goghova ložnice v Arles a desítky dalších pro mě zcela neznámých kreseb, akvarelů, olejomaleb a výjevů, jež - sečtu-li je všechny dohromady - převyšují počet stran, které publikace má. A to se mi u knihy o malířství prostě líbí. // Stejně tak musím pochválit textovou část, napsanou větším písmem mimochodem, která je jak faktografická, tak přemýšlivá, a Vincenta neglorifikuje, jen vám o něm povykládá. // Dávám pět hvězdiček a pomyslnou šestou za oznamovací větu na straně osmnácté, kde stojí, že Vincent „patří k umělcům, do jejichž písemných projevů by člověk měl nahlédnout častěji.“ Souhlasím. // Vhodné pro osmou, dvanáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

Doporučuji.
-------------------------------------
ÚRYVEK:
Nyní se ví, že každý opravdový umělec – aniž si je toho zpravidla vědom – vybírá ze všech věcí, které život poskytuje a přináší, jen to, co má tajemný, navzájem propojený vztah k jeho vlastní osobě. Předměty už nejsou pouhé věci, které mu náhodně padnou do oka; pozoruje, naslouchá harmonii, vibraci, v níž rozpoznává sám sebe, prostřednictvím které se sám sobě stává srozumitelnějším a která – teprve když se osvobodila a rozezněla – může ostatním předat ozvěnu toho, co v něm žije.

7 19.09.2022

Stromy, mezi ně vstupující sluneční paprsky, vodní hladina, spadané listí, sníh nebo mlha… Knihu jsem vkládala sem do databáze před čtyřmi lety, ale až uplynulý týden jí otevřela. // Anotaci doplňuji v tom smyslu, že autorem textu je historik a předseda jindřichohradeckého Klubu Emy Destinnové – pan PaeDr. František Fürbach (*1956). // Přidávám štítky a dávám maximální počet hvězdiček. Vhodné pro druhou, jedenáctou, dvanáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. Doporučuji.

Kromobyčejná kniha!

-------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Kdybych denně si nevyletěla do přírody, snad bych se z toho pobláznila.

6 19.09.2022

Bertramka, Národní muzeum, Loreta, Obecní dům, Rudolfinum, Valdštejnský palác, Žofín a další místa spojená s hudbou a hudebními velikány; místa, která jsou i dnes dějištěm koncertů a produkcí, a konečně místa, z nichž se, bude-li se člověk soustředit a mít štěstí, tóny ozývají… Je to Praha z nejrůznějších úhlů a v neúzkoprsém měřítku, které mě baví. // Dávám maximální počet hvězdiček, píšu pěkné, moc pěkné a vzhledem k roku vydání v několika případech též objevné a dokumentární, např. snímek ND v době rekonstrukce, záběr na chátrající Sovovy mlýny či noční momentka ze sněhem ozdobené Kampy. Rovněž upozorňuji na dvě fotografie pořízené na Staroměstském náměstí - na jedné uvidíte čtyři muzikanty pronásledované davem (a v pozadí pod lešením skrytý Týnský chrám), a na druhém snímku třicetiletého Jiřího Pavlicu. // Bravo!

-------------------------------------------------
CITÁT:
Když v soumraku se rozplývají obrysy štítů a věží, když mlha halí náhrdelníky světel, tok potemnělé řeky, zdá se, ustává a stromy v sadech pavučinami větví skryjí oblohu, když se nad tichnoucí labyrintem ulic nesou údery nočních hodin, vrací se čas Prahy nokturen, zastaveníček a serenád.

7 19.09.2022