milamarus komentáře u knih
Knížečka byla vydána na jaře 1947, tzn. ještě uprostřed prací, a navíc v počtu pouhých sto kusů. // Informačně je chudá, i křestní jméno sklenáře Jiřičky tají, a obrazovou dokumentaci postrádá. // Dávám dvě hvězdičky.
“Nebe na zemi“; “Jen pro ten dnešní den“, “Děkuji, bylo to krásné“, “To neznáte Hadimršku“, “Až já půjdu do nebe“, “Když mne má panenka nechce ráda mít“, ale také “Pomalu jedu tichou pustinou“, “Sám s koněm svým“, “Škoda lásky“, “Čtyři páry bílejch koní“ a mnoho, mnoho dalších…. // Jinak má nemharap pravdu - některé reprodukce titulních stran jsou v nevýhodě, jsou prťavé, s textem téměř nečitelným. A noty?! Ty tu mají pouze funkci jemné tapety, aby stránky oddělující jednotlivé kapitoly nebyly holé. Stejně jako je tomu na obálce.
Závěr: zbývá jen prozkoumat zásoby hudebního úseku ústřední knihovny, zajít do filmového oddělení pro pár kousků, na které se zde nedostalo (např. Hugo Haas je opominut) a pak přijít domů a pro radost si to všechno postupně pustit. // Moc pěkné. Vhodné pro dvanáctou nebo patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
Doporučuji.
Ledeč nad Sázavou, Jihlava, Vlašim, Olomouc, Hodonín, Cheb, Praha a další města a vesnice. // Ideální před-prázdninovka lákající na cesty, navíc v praktické kroužkové vazbě…. Jen o její existenci vědět, jen si jí pak s sebou nezapomenout zabalit do batohu. // Dávám maximální počet hvězdiček. Líbilo.
Téměř vyčerpávající anotaci shora musím odporovat – těch adres, kam Kafka chodil, kde pracoval, kde bydlel, poskytuje publikace více jak jedenačtyřicet.// Jedná se zejména o Staroměstské náměstí a přilehlé ulice, přičemž ne každé místo, ne každá adresa je opatřena fotografií. Někde se musíte spokojit jen s číslem popisným. Potvrzuji však, že pro snazší orientaci knížka obsahuje mapku. // Dávám maximální počet hvězdiček a pomyslně řadím hned vedle mladší „Prahou Franze Kafky“ a „Na cestách s Franzem Kafkou“ autorky Judity Matyášové.
Jednoduché, praktické, takže hurá ven!
Kniha vhodná pro devátou příčku letošní čtenářské výzvy. Předmluvu napsal básník Jaroslav Seifert. // Uvidíte třeba Pražský hrad, Loretu, malostranské střechy, vyhlídkový altán na Vítkově, nechybí ani Bruncvík nebo Mistr Jan Hus… // Kdybych však měla vyzdvihnout jeden snímek, byl by to ten, na němž je zachycen do kouře zahalený Smíchov. // Pěkné!
---------------------
CITÁT:
Jen si povšimněte, že jeho stíny nejsou místem nepřítomného světelného paprsku, nýbrž právě naopak tmavou barvou světla.
O dohadech a nejasnostech jsem doposud neslyšela slovo ani ve škole, ani mimo ní. Ke knížce mě přivedla vlastní poznámka na malém papírku, kterou jsem si udělala, když jsem nedávno četla knihu o osobnostech rozhlasu….
Je to publikace, která hledá, poukazuje, rozebírá a ve svém důsledku úspěšně zpochybňuje Bezručovo autorství. Pan Drozd se přitom opírá o samotné básně (Maryčka Magdónova, Ostrava, Kantor Halfar a další), o korespondenci, Bezručův životopis z pera Jiřího Urbance a v neposlední řadě také o svůj rozum, který se to všechno snaží pochopit a zdůvodnit. Nikoli pro vyvolání senzace nebo posmrtnou diskreditaci, ale pro prosté hledání pravdy… Jak sám píše: „Je vskutku zapotřebí velké ignorace všechna ta fakta pominout.“
Osoby, o nichž je v knize řeč:
• Ondřej Boleslav Petr (1853-1893), básník, učitel, herec
• Vladimír Vašek (1867-1958), básník, poštovní úředník
• Jan Herben (1957-1936), redaktor týdeníku Čas
• prof. Vojtěch Martínek (1887-1960), spisovatel, básník
• Jan Grmela (1861-1932), básník, úředník ostravského magistrátu
• Josef Svatopluk Machar (1864-1942), básník, politik
• Joža Vochala (1892-1965), národopisný pracovník
• prof. Oldřich Králík (1907-1975), literární historik, bezručolog
-----------------------------
CITÁT:
Vžijme se do reálné situace. Jste autorem slavného díla. Ale někdo veřejně prohlásí, že slavné dílo není vaše, ale jeho. Najděte mi ve světě autora, který by neprotestoval a mlčel.
Čtivá monografie, která vznikla na základě poznámek autora pořízených během návštěv Zdeňky Janáčkové v domku za konzervatoří. Ona vyprávěla, on zapisoval. // Kniha ukazuje Janáčka nejen jako zahloubaného skladatele, ale také jako durdícího se manžela, energického učitele, uzavřeného muže a trpícího pacienta. Je to poutavý obraz jednoho velkého Čecha. // Doplněno několika fotografiemi. // Líbilo.
----------------------------
ÚRYVEK:
Jídlo a úprava jídla byla ostatně pro Janáčka záležitostí vždycky důležitá a závažná. Uvědomovával si to nejednou, když odjížděl na delší dobu z Brna, a zvláštní přízeň prokazoval ve svém domku kuchyni ve chvílích, kdy se v ní vařil oběd. Docházel do kuchyně anebo se zastavoval v ní cestou do pracovny, nadzvedal pokličky na plotně a vyhlížel, co bude k obědu, ochutnával, a bylo-li to lákavé, nalézal si zábavně záminku k dalšímu prodlévání v kuchyni, třebas i v tom, že pomáhal sekat cibulku anebo petržel.
Třetí díl z trilogie. // Je trochu jiný než předchozí dva, protože je nejvíc zalidněný. Uvidíte všechny prezidenty našeho státu (Václava Havla nevyjímaje), Fidela Castra nebo kosmonautku Valentinu Těreškovovou; uvidíte spoustu v popiscích neztotožněných návštěvníků výstav, koncertů, schůzí, zasedání atd... // Zvlášť upozorňuji na snímek pořízený dne 23.3.1939 v Masarykově knihovně (bez jediné knihy), na rozebraná kachlová kamna vyskládaná pod Býčí schodiště nebo na "Plečnikovo moře" aneb hlavní průčelí katedrály sv. Víta po dešti. Budete však také svědkem zničení a následné rekonstrukce Míčovny. // Dávám maximální počet hvězdiček. Cenná trojice knih!
-----------------------------
Autory fotografií jsou např.:
- Karel Plicka (1894-1987)
- Josef Sudek (1896-1976)
- Karel Hájek (1900-1978)
- Jiří Rublič (1910-1969)
- Vladimír Fyman (1923-2014)
- Čestmír Šíla (1924-?)
Druhý díl z trilogie. A stejně jako předchozí dostupný pouze prezenčně, nelze si ho odnést z knihovny domů. // Chci nalákat na dnes již neexistující stromy na Prašném mostě, na snímek zachycující sochaře Vojtěcha Suchardu při práci a nebo ten, který dokumentuje instalaci žulové mísy v Rajské zahradě. // Poznamenávám si pojem "piktorialismus". // Opět chválím.
----------------------------
Autory fotografií jsou např.:
- Jaroslav Bruner-Dvořák (1881-1942)
- Josef Sudek (1896-1976)
- Vladimír Jindřich Bufka (1887-1916)
- Karel Drbohlav (1908-1971)
- František Drtikol (1883-1961)
- Jindřich Vaněk (1888-1965)
- Tomáš Vojta
- Alexandr Gubčevský
První díl z trilogie. // Nejdřív se budete na Pražský hrad dívat z dálky, pak postupně projdete všechna nádvoří, nakouknete dovnitř katedrály sv. Víta a i do Nového královského paláce (zvlášť jídelnu a přijímací pokoj zámeckého hejtmana Štěpánka nevynechejte), a pak hurá do zahrad a procházkou až k Belvedéru... // Chválím.
----------------------------
Autory fotografií jsou např.:
- Andreas Groll (1812-1872)
- František Fridrich (1829-1892)
- Jindřich Eckert (1833-1905)
- Rudolf Bruner-Dvořák (1864-1921)
- František Krátký (1851-1924)
- Karel Bellmann (1820-1893)
- Jindřich Lachmann (1832-1877)
Přečteno přímo v knihovně. // Z anotace shora podtrhuji to, že příběhy jsou vyprávěny v první osobě, tedy, že je vypráví sami ti, kteří svět změnili. // Líbí se mi i časová osa v závěru, se kterou lze před odložením knihy s dětmi rozjet kvíz - Kdo mohl koho potkat? Čím je tenhle muž na obrázku? A je tu ještě někdo, kdo v tomhle oboru vynikl? // Děkuju Vám, Haki31, za komentář a doporučuji pro příčku deset a patnáct letošní čtenářské výzvy, kdo stále hledá.
-----------------------
CITÁT:
„Když umíš o něčem snít, tak to umíš i udělat.“
Ach ano, těch skoro čtyřicet centimetrů na výšku dává ilustracím Manuely Adreani vyniknout a zláká k přečtení i něčeho tak komplikovaného jako jsou tyto příběhy. Při každém otočení stránky se prostě těšíte, co uvidíte dál... a fakt, že jedna ilustrace často zdobí dvě strany (viz třeba nekonečně dlouhé vlasy Afroditiny) to těšení jen mění v úžas a snad i přispívá k lepšímu zapamatování textu.
Krásné, chválím, děkuji.
V pralese, pod mořskou hladinou nebo uprostřed prachové bouře....// Desítky děl, desítky zvířat, jeden machr... Skvostné! // Dávám maximální počet hvězdiček.
Stojí za prohlédnutí.
Skvěle využitá šance, jak děti seznámit s několika profesemi, přičemž jde o seznamování rovnocenné. Žádné přemlouvání dětí, vychvalování jedné práce před druhou nebo naopak její kritika a odrazování „tohle v životě nedělejte“. Na přetřes přijde třeba cukrář, hasič, televizní rosnička nebo kominík. // Chytře doplněno otázkami, kdy na část z nich najdete odpověď přímo v básničkách, nad některými se musí dítě zamyslet samo, dovodit je. To se mi líbilo. // Vhodné pro čtení s porozuměním i pro rozproudění diskuze. Vhodné pro holky i kluky.
Jen s těmi notami si nevím rady, resp. bojím se jich. První skladba má tři béčka, druhá dva křížky, třetí dokonce tři. Všechny se mají hrát vesele a živě,… takže kdo to umí, zahrajte si a dejte pak vědět. Zde přidávám stránkovou lokalizaci - str. 24, 34 a 50.
---------------------------------
CITÁT:
Každý by měl znát své vlohy, když si volí řemeslo.
K rozhodnutí mít důvody, aby radost přineslo.
Pro rozpoznání trubky od saxofonu a klavíru od varhan je to dobrá publikace. Líbí se mi i kresby, které ukazují, jak se nástroj drží, zda je u hraní třeba stát nebo sedět. // Dalším krokem bude rozšířit si s dětmi slovní zásobu a hlavně zjistit, jak instrumenty zní. Stačí do vyhledávače zadat probíraná jména, např. Smetana, Bach nebo Mozart…. // Vhodné pro menší i větší děti. // Přidávám štítky. Nadprůměr.
Spisovatelé, malíři, básníci, herci, sochaři a jiné profese - desítky osobností z řad tuzemských i ze zahraničí, které tvořily v uplynulých čtyřech staletích. // Některé tváře znám, pravidelně je vídám, některé ne a a ani jejich jména mi nic neříkají. Proto neváhám tuto knihu označit přídavným jménem provokativní. Ano, tahle galerie mě provokuje k dalšímu bádání... // Pět hvězdiček.
------------------------------------------
CITÁT:
Když chtěl udělat karikaturu, ať už příležitostnou nebo pro tisk, vždycky se snažil dovědět se o portrétované osobě co nejvíc. A než někoho odevzdal z ruky, to bylo příprav!
Těžká, ale krásná! // Přidávám štítky a dávám maximální počet hvězdiček. // Pokud ho zrovna posloucháte, nebo si chcete odpočinout a hledáte knihu, kde obraz vítězí nad textem, volte tuto. // Kromě Franka uvidíte taky Jane Russell, Shelley Winters, Doris Day, Kim Novak, Grace Kelly, Sophiu Loren, Virnu Lisy a mnoho dalších. // Bravo!
Slabé, nedotažené, jsem zklamaná, neboť o schopnosti dětí všimnout si, vidět a zapamatovat jsem se přesvědčila mnohokrát, třeba jen cestou tramvají přes most Legií, a tohle mi přijde jako jejich podceňování.
Předně mám výhrady k výběru míst - U Fleků a U Zlatého tygra by snad mohly být (i se všemi půlitry piva) opominuty, když jde o knihu určenou dětem. // Dále postrádám mapu, která by malým čtenářům napověděla, kde (poblíž čeho) se Greenou zmiňovaná místa nacházejí, popř. jak se k nim dostanou. To se přece u průvodce sluší, ne? // Vhodný by byl třeba i nějaký úkolníček, aby se zeptaly rodičů na to či ono, aby se pokusily samy zjistit, objevit, nakreslit... Trochu motivace k prohloubení znalostí. Jenže zde nejsou ani názvy ulic, kterých by se mohly chytit. Ach jo. // Nejmarkatnější je to na str. 93-94, kde na rohu Konviktské a Karolíny Světlé vidíte Rotundu sv. Kříže, ale na sousedním domě visí červená tabulka s nápisem "ULICE". Ach jo.
Jedna hvězdička. Pro poznání Prahy a její historie zvolte raději jinou knihu.
Potvrzuji, krásná kniha - básně, které zahřejí,
přečtené jsou za chviličku, do dětství mě vracejí.
Do časů, kdy hraček plno kralovalo v pokojích,
kdy každá louže na ulici čekala mě – jééé, hop, šplích.
Od ledna až do prosince, za každého počasí,
venku být a smát se nahlas, když máma s pískem zápasí.
Zapomněla přidat vodu, tunel se jí nedařil,
táta radil, pak jí pomoh a šťastně se zatvářil.
Mandarinek plné kapsy, sušenky a co já vím,
bez bot jít - to kratochvíle,… unavená lehat k nim.
Ráno vstávat v plné síle, pro kakao utíkat,
vypít ho a jen se těšit, co budeme podnikat.
Neváhejte, nahlídněte, na chviličku zpomalte,
trochu v sobě dětské duše tak jako já odhalte.
Ilustrace povedly se, dávám všechny hvězdičky,
štítků pár a chválím, chválím - radost je být maličký!
Kniha, která má na obálce strom aneb další zájemce o jedenáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Byla radost být u toho! Přidávám štítek “veverky“ a stejně jako agatha2 a Sidonka3 knihu chválím. Abych však neopakovala to, co již zaznělo, napíšu tohle: myslím, že vidět činorodost druhého je inspirativní, a vidět, jak stavební práce probíhají, že nejdřív je třeba mít plán, pak je nutno sehnat materiál, nářadí, stroje, domluvit se s někým, kdo mi pomůže, být mu nápomocen, je poučné a diskuzi rozvíjející. Stejně tak lze s dětmi mluvit o přístupu Karličky a o přístupu Berta…, a nebo lze děti prostě jen nechat obdivovat onu vítěznou stromovou haciendu, která je - to snad můžu prozradit - od přízemí po nejvyšší patro, nádherná! // Za Golden Gate Bridge na straně dvanáct pomyslná šestá hvězdička navíc.
---------------------------------------------
CITÁT:
Zatleskala a samou radostí začala poskakovat po místnosti.