milamarus komentáře u knih
Drobná knížečka s pěknými ilustracemi Martiny Špinkové (*1959), která poslouží jak dětem, tak dálek-chtivým rodičům. // Dovedu si představit, že právě s její pomocí již před cestou tam objevíte nová slova (kolonáda – kupole – uniforma – mozaika – roucho) nebo, že by se s ní dalo dobře trénovat čtení s porozuměním. Kapitolky jsou krátké. // A naučíte se několik latinských slovíček! // Pět hvězd. Líbilo.
-------------------------
CITÁT:
Všechno vypadalo opravdu nádherně!
Václav Čtvrtek, Miloslav Disman, Jiří Horčička, Zdeněk Jirotka, Oldřich Mikulášek, Ludvík Pompe, František Kožík, Jan Skácel a mnoho dalších. // U každého medailonu je fotografie (černobílá), medailony jsou řazeny abecedně od A do Z, tudíž můžete číst postupně; jen tak knihou listovat a čekat, které jméno vás samo chytne; a nebo můžete hledat podle jmenného či titulového rejstříku. Nechávám to na vás...
Nutno však doplnit anotaci shora v tom smyslu, že autorkou knihy není jen paní Ješutová, ale spolu s ní dalších 28 lidí. Je to cenné kolektivní dílo. // Vhodné pro devátou, čtrnáctou a patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy. // Děkuji, chválím a přidávám štítky.
-------------------------------------
CITÁT:
Všechny vzpomínky v průběhu času blednou a zastírá je mlha zapomnění.
Neplánovaný výlet pár tisíc kilometrů daleko, seznámení s jedním roztomilým obojživelníkem a druhá příčka je obsazena. Harold se skrývá před zimou. // Vhodné však také pro příčku čtyři a patnáct.
Ať se vám líbí!
-----------------------------------
ÚRYVEK:
Z vědeckého hlediska se my žáby nemáme čeho bát, protože naše buňky chrání cukr. Smísí se v našem těle s krví, a sníží tak teplotu, při které by krystalky vody roztrhaly naše buňky. Jiné druhy, například lidé, by v takovém mrazu vydržely nanejvýš pár hodin. Jenže já jsem skokan lesní, a tak jsem tam trčel desítky dní.
Jedenáctou příčku letošní čtenářské výzvy mám již plnou, tak knihu pokládám na čtyřku – na místo pro knihu, jejíž děj se odehrává na horách, protože severní pól, protože sníh, zima, vichřice, Lední medvěd, a protože toho, co se tam děje, je opravdu hodně. // Uvažuju, jak by na mě působil text bez doprovodných kreseb, jestli bych si to, co je v dopisech líčeno, vůbec dokázala a chtěla představit, ale protože tam jsou, rychle jsem tomu vánočnímu kouzlu podlehla, nezmatkovala jsem.
Dávám plné hodnocení a přesto, že jde o výběr z dopisů Dědy Mráze, a my nevíme, co děti psaly jemu, jsem spokojená. Poslední dopis mě dojal. // Doporučuji.
---------------------------------
CITÁT:
Už zase vánoce! A já si jednu chvíli (v listopadu) myslel, že letos vůbec nebudou.
Dvě knihy v jedné. S první budou děti spokojeně usínat, jen co Sněhurce a odvážnému princi dozní svatební zvony, s druhou (když už budou větší a zvídavější) sami podniknou dobrodružnou výpravu do hlubin měst, do nor a doupat a - abych neprozradila všechno – taky zjistí, čím doma topí trpaslíci. Stačí prostě stránku rozložit na větší. // Zkrátka: působivé a dobře fungující propojení žánrů pohádky a encyklopedie v pohádkovou encyklopedii aneb tak to asi vypadá, když kniha chce růst s dítětem.
Jsem nadšená, dávám maximální počet hvězdiček a pomyslných dalších pět dávám Jakubu Cenklovi (*1982) za ilustrace. Jsou to detaily, které mě zaujaly, detaily, na které můžete děti při prohlížení upozornit - třeba ty hodující myšky, vousy spletené do dlouhého copu, za lopuchovým listem vykukující zajíci a newyorská suterénní knihovna. Cha! Být tam, to musí být zážitek. // Knihu doporučuji a jdu pro další kousek v edici.
-------------------------------------------
ÚRYVEK:
„Tak zůstaň u nás!“ vyhrkli trpaslíci jednohlasně. Sněhurku to potěšilo a mužíčci se těšili, jakou krásnou dívku budou mít doma – a že trpaslíci kráse rozumí, vidí totiž v dole spousty nádherných drahokamů, kamenů a úkazů.
Vážně nejde dát víc než pět hvězdiček? Tak alespoň třikrát sláva zdejšímu štítkovému systému, bez něhož bych prozkoumávala nějakou dospěláckou knihu, která je sice plná slov, plnější než tato, ale o papírovém řezbářství (lepší termín jsem nevymyslela) si může nechat jen zdát. Krása! // Osice, Greena, Knihomolka506, TaLu,… holky neváhejte! Doporučuju.
——————————
CITÁT:
Mezi stromy na vás čeká jedinečný svět.
Osm kapitol, několik černobílých fotografií a na závěr poznámkový aparát s vysvětlivkami. // Jednoduché, čtivé, cenné. // Zvlášť upozorňuji na kapitolu pátou - „Za první světové války“, která v knize zaujímá strany 86-158. Tato kapitola pomalu, rok po roce, líčí nechtěné partnerské odloučení, Milčinu péči, strach a těžkosti vyplývající ze situace doma, a dobře se tak doplňuje s lehoulinkými Listy z fronty, které psal Fráňa… Jsou si spolu vlastně dost podobní, a to je jejich štěstí. // Na ukázku z knihy opisuji dopisy ze dne 30.6.1917 a dne 5.7.1917. // Knihu doručuji.
------------------------------------
Drahý Franěčku,
nic si nevyčítej a nemysli si, že se Tvé lístky podobají „ubohým oškubaným ptákům“. Jak bysi se chtěl a mohl čím dále tím více rozpovídat, když dálka a délka odluky člověka oněmuje. Věř mi, že bych Ti nezazlila, kdybys vůbec oněměl a nebo poslal jen dva tři řádky za týden a Ty mi píšeš téměř dvakrát denně až si sama vyčítám, že mne zahanbuješ. Že mě máš rád, vím, ale u mého vědění byl, jest a bude otazník až do smrti… Snad si to nikdy neuvědomím tak, až by mi poznání toho proniklo až do morku kostí řekněme, naopak, budu nad tím stát vždycky udivená, jako bys mi to řekl po prve. Ale je to tak hezké, že bych nechtěla ani, aby to bylo jinak. A nemysli si, že se o Tebe nebojím. Naopak, nejsem-li proniknuta jistotou Tvé lásky, žiji v takovém krásném rozechvění, třeba že Ti to bude neuvěřitelné.
Tvá Milka
------------------------------------------
Drahý Franěčku,
vyskočila jsem si zase jednou do výšky, když jsem našla doma růžový lístek z 30./6. popsaný od shora až dolů. To je zvláštní milost od Tebe, za kterou jsem jak náleží vděčna a vděčna skutečně, celým srdcem a bez nejmenšího stínu žaloby, že tak nebývá denně. Můžeš mi věřit, synečku, neboť život je krásný, tím krásnější, čím méně člověk od druhého žádá. Kolik radostných chvil si připraví, když nečeká a dostane. A naučí-li se brát každou maličkost jako krásnou růži, jak si zmnoží a jak si zkrásní život. Jsem teď tak málo přítomna dennímu životu s běžnými událostmi a přece nechodím s mrtvýma očima. Čtu staré ruské básníky, chodím ulicemi s jejich verši né jen v duši, ale přímo na jazyku a jejich krása působí na mne chvílemi tak, že se musím zastavit, neboť nemohu ani dýchat. Snad to nemá být, snad se člověk nemá vyhýbat tomu, čím strádá tolik lidí, ale což dělat, když to jinak nedovedu.
Tvá Milka
A jsem opět u Šrámka – muže milujícího, vděčného, laskavého a krásno-hledajícího, a to očima, ušima, rukama, nohama i srdcem. Zkrátka: inspirativního člověka. Uživatel eraserhead ho vystihl před osmi lety dobře. // Vhodné pro příčku osm, deset, patnáct a šestnáct letošní čtenářské výzvy. // Dávám knize maximální počet hvězdiček. A tady jeden dopis na ukázku. Nebo radši dva. :-) Vybírám ten ze dne 4. ledna 1916, a ten, který zde nese číslo 354 a byl napsán dne 23. června 1918.
--------------------------------
Drahá Miličko,
včerejší má večerní betlémská pouť nebyla skutečně bez romantiky; aby takovou byla, o to se postarala příšerná tma tmoucí a pak Tvá bednička, neboť i ona, milá, přiskočila Tvým lístkům včera na pomoc v krásné snaze zdolat mé „pavouky“. Tou tmou po mizerné cestě prodírat se s Tvou bedničkou, chtít ji ušetřit všech nárazů a nést jí opatrně jak spící děťátko, to byl, milá holka, zápol, který mne pořádně přivedl do potu! A pak doma nechal jsem mluvit bedničku samu! Otevřena, rozpovídala se srdečně, jako bys to byla Ty. Nevěděla, čím by mi dříve skočila do očí, a pořád jako by zkoumala, mám-li z toho radost a z toho radost, nejvíce zdálo se jí záležet na mém úsudku o cigaretách. Dělal jsem, co jsem mohl, přikousl tady, přikousl tam, myslím, že byla s mou chválou spokojena. Ale mamko, ta jablka nejsou od Vás z Petrašovic, ha, taková jsme kupovávali kdysi u Knížka a Frantovi velice chutnávala! A nemíníš snad vystavět v Alpách ještě jednu horu z cukru? Skorem by se zdálo. A díky, díky, děvečko!
Tvůj Franta
-------------------------------------------
Drahá Miličko,
je to vlastně jen letmý pozdrav, který Tě má přivítat, až se vrátíš do našeho hnízda. Stál bych ovšem raději u dveří sám a mé náručí zavřelo by se nad Tebou jako voda. Ale nemohu více než přivítat Tě slibem: nevyšine-li se z rovnováhy normální chod věcí, učiním vše, abych v posledních dnech července neb v prvních dnech srpna mohl Ti přivézt své živoživoucí náručí. Může-li Ti být tato prostá věc důvodem, aby ses těšila, těš se!....
Tvůj Fráňa
A taky sestra, brácha, babička, dědeček, strejdové, sousedi, kamarádi a další a další... // Život vypodobněný na dvou, třech stránkách a jedné černobílé fotografii. Za ně, za každou, pomyslná hvězdička navíc. Dobře, že tam jsou. // Přidávám štítky a knize přeju víc čtenářů. Něžné, láskyplné, humorné...
Pro ilustraci vybírám vzpomínku Adolfa Borna:
(...) Zejména předměty jako matematika, fyzika a chemie nebyly středem mého zájmu. Jednou jsem uprosil matku, aby zašla za mým profesorem matematiky a sdělila mu, že jsem individuum psychicky labilní a v případě nedostatečné bych si mohl něco udělat. Otrlost profesora předčila mé nejbujnější představy. Příští den mě vyvolal, dal mi nedostatečnou a můj výstup ukončil cynickým výrokem - tak, a teď si něco udělejte.
Lepší než kdejaká monografie. Tady si jen vyberete jeden ze sedmi oborů - literatura, výtvarné umění, hudba, film a divadlo, politika, věda, průmysl a podnikání - a už nahlížíte do života té či oné osobnosti. No, nahlížíte?! Vpadnete tam, a to třeba prostřednictvím dopisu, fotografie, vysvědčení, protokolu nebo plakátu. Je to jednoduché, rychlé a stále naučné. // Pět hvězdiček. Chválím!!!
Román jsem nikdy nečetla, znám jen filmovou verzi s Rudolfem Hrušínským, a tak musím odpovědět, že ano. Pro mě stále hádankou je. A jestli je tohle způsob, jak to změnit, jak udělat vstřícný krok a poznat historické okolnosti, jež daly této literární postavě vzniknout, hurá do toho…
Je to čtivý výklad, pohodový výlet do minulosti, navíc doplněný fotografiemi a sem tam místopisnými informacemi (názvy ulic, někdy i čísly popisnými), takže jsem ve velkém pokušení přidat štítek “Praha“. // Pokud jde o druhou část – o galerii Haškových přátel, prozradím první tři jména. Jsou to: Eduard Drobílek (1882-1919), Franta Sauer (1882-1947) a Zdeněk Matěj Kuděj (1881-1955).
Děkuji, pane Pytlíku. Právě na Vás koukám na stránkách Švejkova muzea, jak hrajete a zpíváte o švestkové áleji. Ještě párkrát repete a půjdu dál studovat….
--------------------------------
CITÁT:
Dobrý voják Švejk je prostě kouzelník slov, jež vrací lidem sebedůvěru a víru ve „staré“ hodnoty a atmosféru mírového života.
Knížka, která má na obálce strom. Vhodná pro jedenáctou příčku letošní čtenářské výzvy nebo jen tak zkusmo pro příčku patnáct, chcete-li poznat něco nového, neokoukaného.
Jednu báseň opisuji a přidávám štítek “Praha“, neboť jsem se s paní Bergrovou parádně prošla. Nejdřív ke krámkům na Novém světě, pak za vodníkem na Výtoni, za sluncem na bezejmenném dvorku, kde roste bříza a k Národnímu divadlu pro trochu hudby.
---------------------------------------------------------
Den je tak ozáblý a ponurý,
že honem do hřejivých dlaní.
Vánoční hudba a vůně purpury,
těm se tma koutů neubrání.
I kdyby jenom ta chvíle zbývala
a nadílka šla kolem oken jinam,
má odvaha je dravě troufalá
a jen se těším, nevzpomínám.
Ta hvězda přijde. Žhavá kometa
v půlnočním přítmí temnookém.
A vyjdem v bílém ránu do světa
jak jarní úsměv už před novým rokem.
Soubor černobílých i barevných snímků předložených před čtenáře s krásným pokynem: "Nic nezkoumejte, prostě se pouze dívejte.“// Pro mě docela nový zážitek. Víc o pocitu, o okouzlení, o možnosti soustředit se na detaily - na oči, ruce, střih šatů nebo šperky, a v případě herečky Elsy Martinelli (1935-2017) také klobouk. Obr klobouk. // Nalezeno ve skladu knihovny, dostupné, ale jen k nahlédnutí. Domů si knihu odnést nelze. Snad proto je bez CD, bez italských písní, o nichž v předmluvě píše Vincenzo Mollica… Nebo u českého vydání není CD vůbec?! Dejte mi vědět. Ani pan knihovník nevěděl.// Dávám čtyři hvězdičky.
V poznávání Fráni Šrámka, potažmo Sobotky, pokračuji i v únoru. Tentokrát to však byl výlet víc do minulosti, do minulosti, která Šrámkově narození předcházela, a bez dlouhých řečí: je to cenná publikace. // …Vrátit se v čase, projít domy na náměstí, vidět na fotografiích jeho rodiče a bratry, přečíst si o nich… Je tu i pár odstavců o tetě Boženě Ptáčníkové a bratranci Josefu Píckovi. No, a pak jsou tu básně, kusy korespondence, fragmenty z básnických zápisníků a vzpomínky samotného Šrámka – vypráví o lásce na první pohled a o maminčině svátku. // Knihu doporučuji a dávám maximální počet hvězd.
------------------------------------
CITÁT:
Nemůžeme milovati život jinaký než jaký jest, i tak je dost krásný.
Tuze lákavá pozvánka k návštěvě Zrcadlové kaple nebo přímo k bádání v hudebním oddělení Národní knihovny ČR, jehož je nyní Mozartův Památník součástí. // Kromě studie a ukázek z dobového tisku publikace obsahuje také katalog čítající 127 položek. Najdete mezi nimi: knihy, partitury, plakáty, ale také dopisy, básně, rytiny, litografie atp., přičemž téměř všechny položky jsou opatřeny popisky. Jde o několik řádků, jež jsou trochu výkladem, trochu pokračováním ve studii. // Líbilo. Dávám maximální počet hvězdiček a přidávám štítky.
---------------------------------------------
CITÁT:
(…) Není pochyb, že jádro pražského úspěchu Mozartových děl na konci 18. století spočívalo v jejich uměleckých kvalitách, které silně oslovily vybraný okruh hudebníků a znalců kolem pražské opery. Mozartova popularita byla znásobena osobním setkáním se skladatelem, ale měla i další, byť v daném okamžiku méně podstatné zdroje. Skutečnost, že Mozart byl „Němec“, byla pro některé pražské kruhy bezpochyby významná.
Srovnatelné s větším malým bratříčkem, kterým jsem se nechala vést v lednu. // Text shodný, vytučňování slov zachováno, obrazové přílohy plno. Nechybí ani ona závěrečná dvoustrana, s níž se vydáte ulicemi Poličky. // Znovu chválím a dávám maximální počet hvězdiček. // Je to od autora solidní nabídka dát nerozhodným čtenářům na výběr, nechat je zvolit, a přitom je nijak informačně neochudit. Povedené jednou, povedené podruhé. Líbilo.
-----------------------------------------
ÚRYVEK:
„Měl přirozený, pozitivní poměr k životu a uměl ocenit všechny malé i velké dary či radosti země i přírody. Máme méně než druzí, říkával mně,“ píše Charlotte Martinů, „ale dost, abychom byli šťastni.“
S projevem nejhlubší úcty psaná žádost o studijní stipendium, žádost o podporu, žádost o výroční cenu, žádost o dovolení zhudebnit,… a k nim vztahující se koncept odpovědi ČAVU. Někdy je to odpověď kladná, jindy zamítavá, a k mojí velké radosti v několika případech odpověď hromadná, takže teď vím, ve které pražské ulici bydleli malíři Rudolf Kremlička, Emil Filla, skladatel Gustav Roob a příkladně ještě novinář Zdeněk Matěj Kuděj. Heč!
Jinak je nutno uvést, že co do počtu slov zde korespondenci mírně přetlačuje poznámkový aparát. Až mi přijde škoda, že to není uděláno jinak, tj. tak, aby zajímavé informace v něm uvedené, byly pro čtenáře viditelnější. // Čtyři hvězdičky.
-----------------------------
CITÁT:
Dávajíce toho vědomost prosíme, abyste nám o skladbě cenou poctěné podal pro „Věstník“ stručnou zprávu, jak toho vyžaduje § 21. našeho jednacího řádu.
Naučná výprava za literárními díly, jejichž dějištěm se stal hrad Bezděz. Průřez časem do dob, kdy jeho zdi obývali rytíři a králové, kdy byl obléhán i navštěvován nadšenými poutníky, nebo jen pohled na něj dal vzniknout básni. Na přetřes však přijdou také pranostiky, tiché rozjímání mnichů a film. // Trochu mi to připomíná učebnici, trochu cizí čtenářský deník, kterým je možno listovat, začíst se jen na chvilku, připomenout si, seznámit se, inspirovat se… a líbí se mi nadšení autorky, s nímž ke každému medailonu přistupuje. // Dávám maximální počet hvězdiček.
----------------------------------------------
CITÁT:
(…) A pakliže se zde setkají s autorem dosud nečteným, aby se s jeho dílem seznámili blíže v jeho knihách. To je předávání pochodní k připamatování dějin našeho národa, pochodní k zaplašení tmy a k rozsvěcení naděje. Je to stará česká tradice. Nechť trvá dále vzdorujíc všem nečasům jako Bezděz!
Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu, nalezena. A kdyby jen pil. Píší tu, že ji miloval a odmítal se jí vzdát i přes varování lékařů. // Částečně jde o biografii, částečně o foto-příběh předmětů, které s Masarykovým životem souvisí. Formát knihy i písmo je větší, informací není příliš, dohromady to funguje. // Palec nahoru dávám za závěrečnou kapitolu “Z HRADNÍHO FOTOARCHIVU“, která upozorňuje na o trochu starší publikaci Národního muzea a nepřímo též na rozsáhlou práci akademického malíře Jano Šrámka (1886-1957). Jdu si o něm zjistit víc.
-----------------------------------------------
CITÁT:
Úspěch? Ten rozhodně nebyl zaručen. Rizik bylo více než jakýchkoli jistot.
Váhala jsem mezi “malým“ a “kapesním“ průvodcem a na počet stran vyhrál malý. Byl obsáhlejší. Přijdu do knihovny, vyžádám si ho ze skladu, čekám. První dojem: malý není. Má formát A4. (To jen pro informaci, kdybyste měli jako já velké oči a přitom málo místa v batohu.) // Je to povedená publikace. Na pohled líbivá, obsahově konzistentní a obrazová příloha, o které mluví anotace shora, je do textu dobře zakomponovaná. Není nutno listovat a hledat. Pochválit musím též za vytučňování některých slov a vět, s tím jsem se pár měsíců nesetkala.
Dávám maximální počet hvězd a pomyslnou šestou hvězdičku za takřka závěrečnou dvoustranu 80-81, se kterou se vydáte Poličkou po stopách Bohuslava Martinů.
----------------------------------------------
CITÁT:
„Jsem na černé listině.“