milamarus komentáře u knih

Chváluvzdávající, leč pozapomenuté jubilejní dílko - nebála bych se slova sborník – v němž o Ladovi a jeho kresbách vypráví např. spisovatel Bohumil Říha (1907-1987), malíř Emil Filla (1882-1953), básník Ladislav Stehlík (1908-1987), výtvarník Jiří Trnka (1912-1969) či spisovatel a novinář Josef Kopta (1894-1962). // Úryvek však vybírám z vyprávění samotného Josefa Lady, tj. z kapitoly „Z Kroniky mého života“. Najdete ho na straně dvaatřicet.

(…) A pak mi otec koupil první barvičky. To bylo okouzlení, když jsem otevřel malou dřevěnou krabičku a v ní spatřil asi dvanáct různobarevných krychliček i malý štěteček. Honem jsem si tehdy nakreslil nějakého hodně pestrobarevného ptáka, abych na něm mohl všecky barvy náležitě vyzkoušeti. Ach, to bylo něco mnohem, mnohem krásnějšího než ty papírky s cikorky, barevné hlíny i ta červenomodrá tužka.
Byl bych tehdy kreslil a maloval od rána do večera, abych se toho všeho dosyta nabažil, ale zase jsem neměl dosti papíru. Sháněl jsem ho, jak se dalo. (…)

11 17.01.2022

Exkurze do depozitářů Slovenského národního muzea v Martině, konkrétně do fotografické pozůstalosti M. R. Štefánika (1880-1919), o kterém jsem neměla ponětí, že fotil, protože se stále soustředim jen na T.G.M. a E. Beneše. // Start je v Paříži, pak Španělsko, výšlap na Mont Blanc, několik momentek z Turkestánu, Ruska, nechybí však ani Alžír, Tunis, tichomořský ostrov Tahiti, Řím.... a zpět do Francie. // Líbilo. Dávám maximální počet hvězdiček.

--------------------------------------
CITÁT:
Akým smerom sa bude uberať život človeka, závisí od mnohých faktorov.

4 16.01.2022

Možná trochu specifické téma, ale rozhodně dobře zpracované a odprezentované. Širokoúhlý formát knihy byl správnou volbou! // Pochválit však musím i nápad rozdělit kresby do skupin (vlastní podobizny – fantazijní představy – cestování a devět dalších), kdy každá z nich je opatřena jakýmsi úvodním slovem, které nastíní, co vás za okamžik čeká, a které tempo prohlížení přirozeně zpomalí. To se mi moc líbilo. // Dál jsou to popisky, jež musím pochválit, které zpřístupní sotva čitelná, sotva rozluštitelná slova, stručně vysvětlí původ kresby i slovní hříčky, a přitom vám nechají dostatek prostoru k soustředění se na kresbu samotnou a rozmýšlení, zda se vám tato líbí či ne.
Dávám maximální počet hvězdiček. Je to unikátní, česko-anglická publikace, se kterou můžete Bohuslava Martinů poznat i z jiné, totiž té nehudební stránky.

Knihu doporučuji.

7 12.01.2022

Sešítek o vzniku, činnosti a zániku Sdružení bývalých politických vězňů K-231. Sešítek o kusu naší historie, kontrolování a teroru, ale taky o síle přesvědčení, rychlosti budování a snaze navzájem si pomoci. Jde o několik desítek tisíc lidí. // Nechybí obrazová příloha, nechybí vybrané prameny a literatura.
Součástí publikace, kterou jsem si z knihovny přinesla, bylo i CD, na kterém je zachycen záznam zakládajícího shromáždění, které se konalo dne 31.3.1968 na Žofíně. Kvalita zvuku je místy snížena, někdy slova překryje nadšený potlesk, jindy je přeruší píseň. Zazní i Straussův valčík Na krásném modrém Dunaji. Celkem jde o čtyři části (kapitoly) s délkou 1 hod 35 min; 1 hod 36 min; 1 hod 7 min a 1 hod 8 min. // Přečteno, poslechnuto. Dávám plné hodnocení.

----------------------------
CITÁT:
Neptali jsme se jeden druhého za mřížemi a dráty, ke které straně snad patřil venku, posuzovali jsme se podle jiných, náročnějších měřítek, na svobodě máme desítky naléhavějších povinností a zájmů, než se navzájem vyptávat na názorové odstíny. Spojuje nás včerejší úděl a denní úkoly, nehodláme z našeho různorodého společenství zakládat politickou stranu a vytvořit tak paradox-stranu, sestavenou výběrem udavačů, policie a soudů.

7 10.01.2022

Sobotka - Libuň - Dílce - Kbelnice - Jičín a zpět; někdy Sobotka - Lavičky - Libošovice - Pleskoty; a když hrozily deštivé přeháňky, tak Sobotka - Libošovice - Rytířova Lhota - Dobšice - Dobšín - Horní Bousov - Sobotka... tudy všudy bloudil Fráňa Šrámek. Chodec a labužník. Rád se koupal, rád sbíral houby, rád za pomoci botanického klíče, který s sebou prý nosíval, poznával květiny, a když nechtěl mlčet, pobroukával si do kroku. Tolik o zálibách.
Pokud jde o Šrámkův vřelý vztah k rodnému kraji, odkazuji na jeho básně (v knize jich najdete třiadvacet, např. Humprecht, Semtínská lípa, Roubenka aj.). Jsou doplněny černobílými fotografiemi, přesně jak říká anotace shora, a dále poznámkovým aparátem, který jim cosi přidává a celou knihu právem řadí mezi cestopisy.
Dávám maximální počet hvězdiček. Slunci zdar!

------------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Už řádku let jsem se s krajem tak nepoměl jako letos. Čím byl sluncem pobodanější, tím mi byl dražší, a kdekoliv jsem našel kout, který si i na té letošní výhni vyvzdoroval kus krásné svěžesti, lehl jsem si tam hubou na zem a povídali jsme si: viď, starej, jedno jsme a jedno jsme. A do breku mi bylo, na mou duši. Dnes to dostává jinou tvářnost. Vyšel jsem si už časně ráno na Střelečskou Hůru, obloha k něčemu slibně zrála a taky jo. Zpět jsem rázoval už v krásném, tichém dešti, po horách mumlala bouřka, ale tady to bylo jen pokojné pianissimo. Dal jsem si pěkně pršet na vlasy, aby mi ještě hodně rostly, o tváře mi to jemně naráželo jak z nebeských hubiček, zem pode mnou pila, nohy mi hrály, holka zlatá, to mi bylo dobře! Mám sto chutí tady pobýt, dokud neudeří skutečný nepříjemný podzim, který nadobro zarazí toulačky krajem, neboť do té drsnoty nejsem dost fortelně vybaven. Přišel jsem sklonku léta pořádně na chuť vlastně teprve letos. Vzbuzoval ve mně vždycky jen smutek letos mi vyhrává daleko štědřeji. Ale o tom si budeme ještě povídat. (...)

10 07.01.2022

Kniha, která má na obálce strom, nalezena. A kdyby jen strom. Ta drobná, soustředěná panenka vedle Toníka je levandulová panenka a to ještě drobnější, rozcuchané stvoření vlevo je skřítek z medvědího česneku. No, nejsou pěkní?! // Děkuji Vám, paní Chupíková, za nádherné ilustrace. Děkuji Vám, Osice, za komentář, který mě ke knížce přivedl. Byl to kouzelný zážitek. Kouzelný a doučovací, co bych to nepřiznala. Proto jsem knihu - i kdyby byla bez kvízů, které čtenáře prověřují a důležité znovu opakují - zařadila mezi naučnou literaturu. Pěkné, moc pěkné! // Jedenáctá příčka obsazena.

-----------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
„Je tu krásně,“ řekl Toník skřetovi. Ten spokojeně kráčel vedle něj. Souhlasně přikývl: „Ano, mám opravdu solidní bydlení. Skvělé místo, báječný výhled, dostatek prostoru. Zdravý vzduch a výborná orientace – výhled na sever, jih, východ i západ,“ zasmál se. I Toník se rozesmál. Skřet byl vcelku veselá kopa.

13 05.01.2022

Čas doopravdy letí. Za pár měsíců to bude sedmdesát let od jeho smrti, nikoli narození, a i pan Frýba již není mezi živými, takže… knihu teď doporučím nejen těm, kteří by si chtěli Fráňu Šrámka připomenout, ale taky těm, kteří potřebují inspiraci pro osmou nebo šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
O Šrámkovi zde vypráví jeho bratranec Josef Pícek, jeho sobotecký přítel a rychnovský profesor Václav Hejn (1898-1974) nebo rychnovský rodák doktor Miroslav Krejčí (1891-1964), který na Šrámkova slova složil operu Léto. Je tu však i dopis hudebního skladatele J. B. Foerstera (1859-1951) a gratulace od ministerského předsedy Zdeňka Fierlingera (1891-1976)… // A hlavně, je tu Šrámek sám. Hřejivá předložka “mezi“ v názvu knihy je tedy úplně na místě. Jsou tu jeho verše, jeho slova, kus něho. Velmi pěkná je část o jeho nejmilejších písničkách, které - jak naléhá – „Zopakujte si je hodně často, a také Vám to nadlehčí srdce.“, a část o mamince.
Dávám maximální počet hvězdiček a kousek opisuji.

----------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) maminka měla potřebu raději čtveračit než dělati vážnou tvář a čertíček jí seděl kdesi v koutku oka až do konce. Co byste například řekli tomu, že se mnou mluvívala v rýmech? „Aby sis nemyslil, že taky nedovedu básnit!“, říkávala. A s jakou snadností se jí ty rýmy hrnuly; někdy jí to tak rozdovádělo, že jsem z ní nedostal rozumnou řeč, než v rýmech; a tak jsme na konec stáli groteskně proti sobě: vážný syn a rozpustilá maminka. Bůh ví, kde těch rýmů nabrala, když těch básniček v životě jistě mnoho nepřečetla!

9 04.01.2022

I při počtu pětačtyřiceti stran se jedná patrně o nejobsáhlejší a jedinou publikaci věnující se samostatně malíři Františku Ondrúškovi, kterou městská knihovna disponuje. // Obrazová část v ní převládá nad textovou, a to se mi líbí. Zvlášť když skoro žádného z portrétovaných neznám.... Jdu pátrat dál a dávám pět hvězdiček.

----------------------------------------
CITÁT:
Největší potíže míval jsem s Nedbalem, který by rád viděl obraz dokončený, ale k sedění neměl trpělivosti.

8 03.01.2022

Muž s plnovousem, brýlemi na očích a vlasy sčesanými dozadu. Neusmívá se, nedívá se na vás, je myšlenkami jinde... Takový je Smetana téměř na všech zde vzpomínaných dílech. Přesto myslím, že jde o pěknou publikaci, o pestrý soubor exponátů, který prohlížejícího nemůže nudit. // Některé vznikly ještě za jeho života, některé až posmrtně, v rámci výročních slavností a každý umělec pracoval jinak. Někomu stačil papír s tužkou, jiný vzal sádru nebo dřevo, další kus mramoru. Objevuje se tu však i Smetana v plechu, na černém a opálovém skle a nebo - to je hodně zajímavý kousek - na keramickém kachli, kde sedí u klavíru a preluduje. // Dávám čtyři hvězdičky.

7 02.01.2022

Desátá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena. Dávám maximální počet hvězdiček. Skvost! // Pro zájemce o toto téma připojuji ještě upozornění na existenci filmových záběrů uveřejněných v rámci dokumentárního cyklu Hledání ztraceného času. Jde o trojici dílů "V Británii za vlast", přičemž promítané (barevné) záběry nekomentuje jako obvykle Karel Čáslavský (1937-2013), ale právě samotní letci (podrobně viz zajímavosti), pan Ladislav Sitenský a spolu s nimi též Zdeněk Hurt, autor několika knih o letectví. I pes Kittl je na záběrech vidět.

------------------------------------------
CITÁT:
Pilotův život mimo boj je vždy podivuhodně mírumilovný.

8 01.01.2022

Hledám ta správná slova... Snad jsou nadbytečná, snad ani nejsou... Kdo bude chtít, ten si tuto knihu najde.// Anotaci shora však doplňuji v tom smyslu, že s výběrem textů a fotografií k druhému příběhu pomáhal Miloši Doležalovi pan Jan Jakub Zahradníček (1948-2019). // Přečteno. Stojí za přečtení.

---------------------------------------------
CITÁT:
Odsouzený působí dojmem intelektuální nadřazenosti.

11 01.01.2022

Seznam vystavených exponátů čítající 375 položek. Jde o obrazy, knihy, hudební nástroje, notové partitury, jakož i o korouhve, nábytek, šaty a z těch menších věcí příkladně mince, tabatěrky, vějíře a pečetidla. Každá položka má své inventární číslo, vy se dozvíte, jaké jsou její rozměry, její stáří, která instituce ji pro výstavu zapůjčila, kdo je jejím autorem. Je to ovšem trochu jinačí čtení. Jakýkoli doprovodný obrazový materiál chybí, můžete pracovat jen s krátkými popisky (pokud u položky vůbec jsou) a s vlastní fantazií.

Jde-li o Prahu, tak ta přítomna je, ano, ale jako jakási kulisa. Zmínky o ní jsou symbolické, skryté za jmény Mozartových současníků a zároveň jsou rozdrobené mezi více položek, které si čtenář sám musí dávat postupně dohromady…

Nevím, sama nevím, jak mám s takovou publikací pracovat… Prozatím zůstávám u třech hvězdiček a za zvuku Leporelovy árie z Dona Giovanniho odkazuji na o čtyři roky mladší titul „Prahou Wolfganga Amadea Mozarta“, jehož autorkou je Iva Daňková. Ten spíš naučí.

----------------------------------
CITÁT:
(…) Tisk obsahuje soupis 161 předplatitelů z Čech, Německa a Rakouska, kteří si vydání této skladby předplatili v počtu 320 exemplářů.

8 30.12.2021

Nalezeno, jak jinak, ve skladu knihovny. // Dávám plný počet a neprodleně označuji štítkem. Kdo rád víc prohlíží než čte, nebude zklamán. Je to pěkná, dobře rozvržená publikace. Vhodná i pro obsazení patnácté příčky budoucí čtenářské výzvy. // Medailony jsou řazeny chronologicky dle data narození té či oné osobnosti. Muži převládají...

Proto místo citátu raději zopakuji ta čtyři ženská jména:
- Marie Riegrová–Palacká (1833-1891)
- Růžena Holubová (1865-1958)
- Ema Destinnová (1878-1930)
- Dana Zátopková (1922-2020)

Knihu doporučuji.

9 30.12.2021

Dalajlama před Vikárkou i v ní, na Václavském náměstí, v areálu indické ambasády na Letné, na Staroměstské radnici s tehdejším pražským primátorem, v Lánech s prezidentem Václavem Havlem a samozřejmě na letišti. Dohromady 24 barevným snímků a 2 černobílé. // Všude se usmívá, všude je obklopen lidmi. Hodně lidmi. Výjimkou je momentka z hotelu Jalta, kde byl tehdy v únoru 1990 ubytován.

-----------------------------------------------------
CITÁT:
Mým poselstvím je praktikování soucítění, lásky a laskavosti.

13 30.12.2021

Malý formát, velká písmena a dobrý konec, dávám čtyři hvězdičky. Politický podtext příběhu mě nezlobí, zaujala mě spíš vzájemná spolupráce nebe a pekla, resp. nápad pekla obrátit se v nouzi na nebe. To jsem nečekala.

-----------------------------------------------
CITÁT:
(…) Protože když do duší lidí zasejete strach, můžete jim pak vzít dočista všechno.

11 29.12.2021

Divadelní hra odehrávající se roku 1885. Místem děje je jižní Holandsko, konkrétně vesnice Nuenen, kde Vincent žil a pilně pracoval. // V doslovu je hra označena jako “drama bojovné“, ale o co se bojuje, kdo proti komu bojuje, a kdo nakonec zvítězí, vám nyní prozrazovat nebudu. Napovím jen, že mezi výrazné postavy patří: Markéta alias Margaretha “Margot” Begemannová (1841–1907), Tersteeg alias Hermanus Gijsbertus Tersteeg (1845-1927) a pochopitelně Vincentův mladší bratr Theo.
Dávám pět hvězdiček, líbila se mi a děkuji za kus toho budoucího Zeleného obilí na obálce. Dokazuje, že světlo bylo nelezeno.

--------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
Vincent: (…) Ale něco ti řeknu: V jistém směru jsem rád, že jsem se neučil nikde malovat. Byl bych se možná naučil nějaké technice, ale přitom bych nechával bez povšimnutí určité dojmy – a to jsem si řekl ne – to je právě to, co musím umět, ačkoliv nevím, jak na to jít. Já sám nevím, jak maluju, ale cítím ve své práci ozvěnu toho, co mě dojalo, uchvátilo nebo sevřelo, cítím, že mi příroda něco říkala a že jsem to stenograficky zachytil. V mém záznamu možná jsou nerozluštitelná slova, chyby nebo mezery, ale přece zůstává něco, co mi ten vřes, ten břeh nebo ta postava řekla. Ale není to jen šedivý a obyčejný jazyk, který se rodí z pouhé techniky nebo naučeného systému, rozumíš.
Theo: Naprosto, Vincente, ale zvolil sis tu nejobtížnější cestu, jaká vůbec je.
Vincent: Vím. Ale nenávidím vyšlapané cesty. Jsou holé a nakonec tě zavedou někam, kde už bylo mnoho lidí před tebou. Park s lavičkami – to není pro mě. Mám raději džungli, kde nevíš kudy kam a musíš se prosekávat.

9 28.12.2021

Při prvním čtení trochu hození do vody a šok. Protože básnická forma vyprávění, protože zeměpisná a časová nesourodost, nedořečenost, zmatek. Párkrát jsem knihu zavřela a chtěla se čtením přestat…. // Napodruhé lepší. Originální výlet do minulosti. Zmatek nezmizel, ale došlo mi, že pro pátrání v archivu je typický a nutný. Nasekané věty tomu dodávají kouzlo, víc vynikne jejich obsah, a jejich nedořečenost čtenáře udržuje v napětí, zda se autor k tomu či onomu ještě vrátí… // Proloženo kolážemi z fotografií, pohlednic, dokumentů a květin, které pro české vydání vytvořila manželka autora, paní Ljudmila Chersonskaja (*1964). // Knize dávám maximální počet hvězdiček. Je dobře, že vznikla. // Jako ukázku vybírám část textu ze strany šestapadesát:

Oděsa, 1915-1938
RČENÍ

1
Rabi Icchak Steinmacher řekl:
„Když se potkáváš s přítelem denně,
můžeš s ním během hodiny mluvit
o mimořádně důležitých
záležitostech minulého dne.

Po ročním odloučení
s údivem pochopíš,
že všechen uplynulý čas
se vešel do bezvýznamného
půlhodinového rozhovoru.

Když se potkáš s přítelem
po desítce let,
slisuješ události
do dvou tří náhodných vět,
které tvůj společník
za minutu zapomene.
Po návratu domů
přítel pravděpodobně poví ženě o setkání
a na její dotaz, o kom je řeč,
prohodí „Toho neznáš.“
Nebo jen prostě mávne rukou.
Žena neuslyší slova
a nevšimne si gesta.

Jakoupak dáš odpověď
Jedinému Požehnanému,
když se uzavře život?
Pravda, touto odpovědí,
bude mlčení.“
(…)

9 27.12.2021

Vskutku unikátní pohled do minulosti. Do časů, kdy Stalin ještě žil, Berlínská zeď teprve vznikala,... a rozhlasoví šéfredaktoři neměli pocit, že lidé jak tři minuty nikoho poslouchat nevydrží. // Je to pohled přísný, popichující, burcující, ….ale navzdory ledasčemu viděnému pohled stále velkorysý, doufající, všechny do jednoho pytle neházející. To oceňuji. // Opisovat všech jednapadesát nadpisů nebudu. Stejně by to, co se pod nimi ukrývá, neprozradily. Můžu jen naznačit. Řeč je například o Karlu Čapkovi, Miladě Horákové, Edvardu Benešovi, Alexandru Solženicynovi, F. M. Dostojevském, Rudolfu Slánském, Karlu Havlíčku Borovském, Juliu Fučíkovi, Johnu Reedovi nebo o Anně Frankové. O té a jejím deníku píše Peroutka obzvláště hezky.

Knihu doporučuji a dávám maximální počet hvězdiček.

-----------------------------------------------------
CITÁT:
Kdybych měl na vybranou, které své přání – jediné přání – bych chtěl vidět splněno, tedy bych se ovšem obrátil ke své zemi a řekl bych, že přede vším ostatním bych si přál, aby vláda přestala mluvit nepravdu a dovolovala mluvit pravdu. Z toho by nezadržitelně vyrostlo všechno ostatní.

15 18.11.2021

Další majstrštyk Viery Glosikové. // Kniha, díky níž se můžete seznámit s bezmála třemi desítkami autorů a kouskem jejich tvorby. Píšu autorů, ale je tam i jedna žena, a to německá spisovatelka a básnířka Hedda Sauer (1875-1953) // Veliké plus dávám za portrétní fotografie, které k neznámému textu lákaly a dojem z něj patřičně zesilovaly. // Ze všech básní vybírám jednu, napsanou Johanenesem Urzidilem. Najdete ji na straně sedmasedmdesát.
--------------------------------
SETKÁNÍ

Houpavá chůze toho děvčete na mostě,
tak prostě vznešená, až srdce mi z toho usedá,
mě přepadne, když dovnitř jdu a zas ven z hlučících kaváren,
či jindy sám se opírám a přemítám.

Kdo ví, kde teď to děvče asi je (jsem zapomněl její obličej a postavu,
určitě bych ji nepoznal, kdyby seděla v divadle vedle mě),
však sladká pokora jejího míjení mi naplnila srdce nevýslovným smutkem,
a touhou po dětinském vpádu jejích laskavých rukou do mých vlasů.

Vím, že něžnost jejího pohledu a hlasu jak temné cello, měkká a pomíjivá,
by mě vyplatila za nerozum světa a zlovolné lidstvo,
a že by sedmero šňůr okolo mé hrudi povolilo před mírem v jejích krocích
(byť vím, že ji vlastně neznám a že jsem dětina, tohle psát).

Tak lehká je velká myšlenka, gesto nebo slovo,
jež volně jak fenik nikoho koluje mezi lidmi;
však těžká je pokora, a nevědět nic o štěstí dvou
propletených rukou.

11 16.11.2021

Více o životě než smrti. // Přidávám čtvrtý štítek "rozhovory", protože právě ony tvoří podstatnou část knihy. Zpovídanými jsou jednak spolužáci Jana Palacha, jeho třídní profesorky a další členové profesorkého sboru, jednak režisér dokumentu Tryzna (1969) a tvůrci filmu Hořící keř (2013), přičemž jakýmsi předělem mezi nimi, mezi minulostí a současností, je kapitola “Z díla Olbrama Zoubka” aneb setkání s paní Polanou Bregantovou v Salmovské ulici uskutečněné dne 11. září 2018. // Dávám maximální počet hvěd. Perfektně využitá příležitost!

---------------------------------------------------------------------------
ÚRYVEK ze str. 52-53
Jan Palach přišel na svět v srpnu roku 1948. První veřejná vzpomínka na něj pochází z doby, kdy byl Jeník dvouletý už čile běhající. Zaměstnaným rodičům ho přes den hlídal dědeček. Ten už stářím nemohl normálně chodit a o holi neměl šanci vnoučkovi stačit v pohybu. Hošíka proto k sobě přivazoval provázkem táhnoucím se od ručičky k ruce. Podobně jako děda Palach dávala jednou ze stejné parkové lavičky pozor na Standu Hamra jeho babička. Ta jako mladá sloužila v jemnocitném panském domě ve Vídni, později měla sama pět vlastních dětí, a proto se jejímu výchovnému chápání přičila situace nešťastného chlapečka cukajícího špagátkem. Ráda vyprávěla příběh, který ten den na pár hodin rozčeřil místní společenskou hladinu. Vzala na sebe závazek, že případně utíkajícího Jeníčka chytí, a přemluvila starého dědu, aby vnoučka pustil. Neposeda ovšem okamžitě využil příležitosti, bleskově vyrazil, babička na něj byla rychlostně krátká a hošík zmizel z parku kamsi. Trvalo pěkný čas, než ho s pomocí dalších zmobilizovaných lidí našli v polích daleko za obcí. Od toho dne ovšem bylo přátelství na čas přerušeno a starý Palach na babku ještě dost dlouho jenom mával holí.

9 07.10.2021