MilanBrabec
komentáře u knih

Jedna z knih, která mi v dětství pomáhala probudit zájem o svět, zvídavost, utřídit a ujasnit si znalosti - dodnes si rád listuji encyklopediemi. Ale je samozřejmě odporně poplatná době svého vzniku, plná bolševické ideologie. Takže po zásluze patří do propadliště dějin, naštěstí dnes děti mohou čerpat povědomí o světě svobodně a z mnoha zdrojů, ne jen těch povolených.


Vlastně první cestopisná kniha, kterou jsem v životě přečetl. Samozřejmě, že je to strašidelná stalinistická vyprávěnka o tom, jak je Sovětský svaz úžasná a blahobytná země plná dobromyslných a vřelých lidí. Ale svým popisem exotických dálav to byla jedna z knih, která u mne v útlém dětství probudila zájem o svět jako takový, geografii a historii.


Zasloužilý soudruh Bohumil Říha uměl krásně psát pro děti, to je pravda. Sám jsem od něho v dětství přečetl řadu knížek a některé byly prosty rudého balastu. Ale tohle je strašná bolševická propaganda, zcela poplatná době svého vzniku (50. léta). Nechápu, že se to ještě vydává.


Podprůměrná, neobratná a a celkově nepovedená údajná satira, která odhaluje, že autor prostředí, jemuž chce "nastavit zrcadlo", příliš nerozumí. Je to na úrovni jakési hospodské povídačky o tom, jak je všechno naprd, všichni kradou a jsou neschopní. Vhodné jen jako příspěvek k posílení "blbé nálady". Ale co pak? Pozvat sem Rusáky, aby tu zase udělali "pořádek", když si ho neumíme udělat sami? Nebylo by spíše lepší a pustit se osobně do té nelákavé a nevděčné veřejné práce než jen planě skuhrat a nadávat? Přečtěte si radši Karla Havlíčka Borovského, T. G. Masaryka nebo Bohumila Doležala, než Rambouska.


Ztěžka, kostrbatě a nehumorně převyprávěná dobrodružství několika rozmazlených spratků, kteří bylo tak "roztomiloušcí", až jsem to málem nedočetl. Proč? Proč raději neparazitovat a nevydat originál od Johna Habbertona?(https://www.databazeknih.cz/autori/john-habberton-10039)


Ucházející, humorné a dobrodružné povídky z doby napolenských válek. Osobně bych ale raději než tohle doporučil Sharpa od Bernarda Cromwella (https://www.databazeknih.cz/serie/sharpe-771) nebo naprosto úžasné, také trochu fanfaronské, dobružné a především skutečné Paměti barona Marbota (https://www.databazeknih.cz/knihy/pameti-vzpominky-francouzskeho-jezdeckeho-dustojnika-z-napoleonskych-tazeni-256271).

Celkem zajímavé, ale velmi povrchní a místy tendenční, navíc autor příliš tlačí na údajný titulní konflikt - spíše se jedná o paralelní životopisy. Čermákova osoba by si zasloužila důkladnější a hlubší zpracování než tuto bulvární jednohubku.


Mne to bohužel příliš neobohatilo, neboť téměř vše, co jsem si v dané knize přečetl, jsem již znal. Je prostě určena pro polské, s českou kulturou a historií, neobeznámené publikum. A nenabízí ani žádný zajímavý pohled "zvenčí". Přesto může být užitečná pro každého Čecha, který si není úplně jistý znalostí historie země, jejíž je občanem a kde žije. Takovému bych tuto přehlídku významných osobností 20. století určitě doporučil.


Baar skvělý jako vždy. Podle mne jeden z nejlepších českých povídkářů i romanopisců. Chodsko mu nikdy nemůže přestat být vděčné za to, jak zachytil jeho historii a společnost. Ostatní regiony Čech a Moravy jen mohou závidět, že nemají podobného autora.


Výborná a nesmírně čtivá kniha, kterou zhltnete za pár hodin. Pouze první třetina zaobírající se Navalným a aktuálními událostmi je zbytečně dlouhá, knize to ubírá na nadčasovosti.


Velmi zajímavé tématem, prostředím i zpracováním, dobře vykreslený portrét císaře Maxmiliána. Jen vývoj titulní postavy se nevydařil, byl příliš zlomový. A taky mi poněkud neseděl ten ideově podmíněný třídní pohled na šlechtu jako směšnou, od reality odtrženou partičku degenerátů, která si nezaslouží nic jiného než opovržení.


Devadesát tři, přesněji Čtyřikrát dvacet třináct (vtip pro franštináře), jsem musel číst nadvakrát. Během střední školy jsem přečetl Chrám Matky Boží v Paříži i Bídníky, které dodnes považuji za jeden z vrcholů světové literatury, ale tuhle útlou oslavu jakobínského teroru jsem tehdy nedočetl a vrátil se k ní až po čtvrtstoletí. Ano, Hugo je mistr slova, ale příběh, motivace postav, to všechno vázne. Daří se mu jen vystavět kontrast mezi zpátečnictvím a pokrokem, tedy spíše "pokrokem"... "Na jedné straně dluh, na druhé splatnost. Na jedné straně bezvýchodný středověký řád, nevolník, šlechtic, otrok, pán, měšťanstvo, šlechta, složitý zákoník rozvětvený ve zvyky, soudcové a kněží věrní spojenci, nesčetné svazky, státní pokladna, dávky, odúmrť, daň z hlavy, výsady, předsudky, fanatismus, královské právo prohlásit státní úpadek, žezlo, trůn, libovůle, božské právo – na druhé straně prostá věc, ostří gilotiny. Na jedné straně nerozpletitelný uzel, na druhé sekera." Brrr...


Je to krásné, což o to, Němcová byla výtečná spisovatelka. Ale je to kniha pro úzkou skupinu zralých čtenářů, které zajímá život na vesnici v 1. polovině 19. století a dokáží si vychutnat archaickou češtinu. Nikdy jsem však nechápal, proč je to považováno za základní dílo české literatury a především proč je to vnucováno jako povinná/doporučená četba dětem...! Sám od sebe jsem během střední školy přečetl několik povídek od Němcové, tehdy se mi velmi líbila Divá Bára. Babičku jsem přečetl teprve ve svých 43 letech a jsem přesvědčen, že i pro řadu mých vrstevníků by to bylo k nevydržení. Tak proč to stále nutit dětem?! Považuji za nesmírně důležité vést děti k četbě, zvláště v dnešním roztěkaném internetovém světě, protože to posiluje soustředění, přemýšlení, analytické i jazykové schopnosti. Ale ta cesta musí být jiná, než přes Babičku. PS: Mám velmi rád J. Š. Baara a musím říci, že zvláště ve své Chodské trilogii je přímým pokračovatelem Němcové (která je zároveň jednou z postav tohoto díla), protože popisuje život na české vesnici v dobách následujících po babičce.


Bolševická propaganda v textu bije do očí, ale svou kvalitu to má. Paradoxní je, že autor svým talentem připravoval spoluobčanům stejný osud - komunismus a nacismus jsou jen dvě odrůdy téhož zla. A kdyby Fučík zázrakem válku přežil, Bůh ví, zda by ho nepotkal tentýž osud z rukou jeho soudruhů. Takových pravověrných, co je za odměnu čekala šibenice, těch bylo...


Nádherný velký příběh v malých kulisách skvěle odvyprávěný na malém prostoru.


Život jednoho kovboje popsaný sledem tematických historek, prokládaných humornými vsuvkami. Autor tak zajímavou a přesto ucelenou formou skvěle vykresluje rozsáhlý a plastický obraz Divokého západu, chlapské sounáležitosti, přátelství a hrdosti. Nádhera. Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četl.


Knihu jsem dostal v prvním vydání v roce 1992 k Vánocům od rodičů a zhltl jsem ji ještě tentýž večer. Skvělý dobrodružný román z exotického prostředí. S chutí jsem si přečetl ještě několik navazujících dílů ságy rodu Courtneyů, ale na ty novodobější, kdy autor ve vysokém věku ve spolupráci s ghost writery začal chrlit další a další, už mne chuť přešla.


Kvalitní román na základě skutečných událostí odehrávající se v exotických končinách. Tohle bych chtěl vidět zfilmované.


Uff. Plytké pseudofilosofické "poselství" o ničem. Autor nepochybně umí navodit atmosféru magična, ale nedokáže ji ničím naplnit. Krásná, leč prázdná slova. Tlachání. Není divu, že je internet plný vtipných falešných Coelhových citátů - a jako čtenáře jediného jeho díla mne u nich rozesmívá především fakt, že to nejsem schopný rozeznat. Což mluví za vše...


Díky tomu, že třetí díl souborného vydání conanovských příběhů od jeho stvořitele, obsahuje novelu Hodina draka, přidávám hvězdu navíc k trojkovým hodnocením předchozích dvou dílů. Howard byl dobrý povídkář, ale omezená forma žánru mu neumožňovala lépe propracovat a rozvinout svůj smyšlený svět. V Hodině draka se mu to konečně povedlo. Nechápu, proč po tomto hotovém příběhu v roce 2011 při pokusu o oživení filmového Conana nesáhli filmaři a místo toho vyslali do světa neskutečnou slátaninu.
