MilanBrabec
komentáře u knih

Howard byl výborný vypravěč, který si ale vymyslel tak trochu divný svět, který s odstupem času působí pořád kouzelně, ale trochu legračně přihlouple. V dospívání jsem Conanovy příběhy hltal, pak si z nostalgie pořídit jejich ucelené vydání v trilogii a pustil se do nich znovu. Ale už mne to moc nebavilo. Náctiletému bych to doporučil jako výbornou dobrodružnou literaturu, pro vyzrálého čtenáře je to slabé, pouhá oddechovka.


Povinnost pro tolkienovské "badatele", kteří chtějí více proniknout do hloubky promyšleného a propracovaného světa, který je díky svým příběhům a mýtům téměř živoucí.


Pán Prstenů mě nadchnul, Silmarillion ještě více, ale Hobitovi jsem na chuť nikdy nepřišel. Na to, jak je to útlá knížka, jsem měl velkou potíž se jí prokousat. A dodnes mi přijde neuvěřitelné, že někdo ten jednoduchý příběh dokázal roztáhnout na devět hodin ubíjející filmové nudy.


Nejlepší díl trilogie, která zde nabírá epické rozměry a myšlenkovou hloubku, příběh se košatí a objevuje se spousta nových postav.


Pána Prstenů jsem začal číst ve dvanácti - moc brzo. První díl je poměrně zdlouhavý, nejprve hobití tlachání, pak putování, pak další putování a další putování... Druhý pokus jsem absolvoval po dvou letech a už jsem vydržel a propadl jsem nejen samotnému příběhu, ale celému Tolkienovu světu. Jen jsem nikdy nepochopil, k čemu byla příběhová odbočka s Tomem Bombadilem.


Příběh Túrina Turambara, pronásledovaného temnou sudbou, mě zaujal už v Silmarillionu, rád jsem si přečetl další úryvky v Nedokončených příbězích a pak jsem byl nadšen, když jsem si ho mohl přečíst upravený a dokončený Christopherem Tolkienem. Nádherná, ale veletemná tragédie. Jeden z nejzajímavějších, nejkrásnějších a nejčtivějších Tolkienových příběhů.


Nikdy předtím (ani potom) se mi v životě nestalo, abych si po přečtení povídky běžel koupit knihu. A to nejsem nějak velký fanoušek sci-fi. Ale Neal Asher mne upoutal svým neuvěřitelně barvitým a přitom uvěřitelným a fungujícím světem. Připočtěte k tomu výrazný vypravěčský talent, kdy se děj bez zaškobrtnutí řítí kupředu - a dostanete skvělou oddechovou literaturu, kterou ovšem budete číst bez dechu. Rozhodně doporučuji. Každému.


Výborný příběh ze zajímavé doby, světové události očima očitého svědka. Přesto bych si to troufnul označit více za "ženský" než historický román, za romanci spíše než román... Pojetím i stylem, historie poněkud couvá před romantikou... Ale rozhodně doporučuji.
POZNÁMKA K VYDÁNÍ Z ROKU 1991 (https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/desiree-11598?lang=cz), které jsem četl: To je tedy prasárna, to snad ani neprošlo korekturou. Nedokončená slova, skloňování úplně mimo, s výskytem snad každou čtvrtou stránku. To je fakt moc. Stane se, že něco "ujede", ale tohle je vyloženě odfláknuté. Kromě toho jsou tam faktické chyby. Maršál Sécurier místo Sérurier, bitva u Waterloo 18. července místo června a další... Nedokážu posoudit, nakolik je to chyba autorky, překladatelky, nakladatelství...


Autor je nesmírně vzdělaný a vnímavý komentátor světa kolem nás, který dokáže poutavě dávat věci do souvislostí. Na jednu stranu kniha v zásadě obsahuje výstižné postřehy (proč se Evropa vyšvihla na špičku světa, proč islámský svět zaostává) a bojuje s některými zažitými klišé, na stranu druhou v detailech selhává, protože až bulvárním stylem některá klišé a mýty přiživuje. Přitom by stačilo si danou věc ověřit, než ji autoritativně plácnout - nebo ji vůbec nezmiňovat, protože jde opravdu jen o detaily, které nejsou potřeba a celek pak zbytečně sráží. Rád jsem si to přečetl, ale člověku bez znalosti historie, který by rád získal jakýsi kondenzovaný výklad, bych to nedoporučil.


Autorovo paradigma zavání psychoanalýzou a vše vysvětluje teorií vazeb (https://en.wikipedia.org/wiki/Attachment_theory), ale rozhodně to člověka přiměje k zamyšlení nad sebou samým, rodinou, přáteli i okolím. Se základním poselstvím knihy, že děti nemají vychovávat jejich nezralí vrstevníci, ale zralí dospělí, a že se rodiče mají svým dětem věnovat a naslouchat jim, lze jedině souhlasit. PS: Jinak kniha se dost obtížně čte, je to takové mělké a rozvláčné, autor je tak zamilovaný do teorie vazeb, že se neustále opakuje. Po sto stranách jsem to málem odložil, protože jsem se ještě nic pořádného nedozvěděl.


Zajímavý pohled fungování závislostí a jeden z jejich možných zdrojů: traumata a zanedbání raného vývoje dětí, což je na další a delší diskusi odborníků. Rozhodně má ale autor pravdu s harm reduction a dekriminalizací užívání drog. Kdekoliv k tomuto přístupu přikročili, osvědčil se. Samozřejmě, že to nevymýtí závislosti a nevyřeší všechno, ale rozhodně to snižuje jejich "společenské" náklady (zátěž pro zdravotnictví, kriminalita atd.).


Pohled na média pokřivený marxistickou vírou autora. A marxismus, to je prostě popírání a překrucování reality a relativizace čehokoli. Zájemci, který se chce dozvědět více o fungování médií, se kromě věroučného kázání nedostane žádné užitečné informace. Kromě úvodních a ještě relativně zajímavých kapitol z dávných dob se to navíc velmi těžko čte. Tu knížku jsem dokonce bez výčitek po přečtení rovnou vyhodil do sběru - i když doma mám názorově rozporuplnější kousky, tohle prostě nemá dostatečnou hodnotu, aby mi to zabíralo místo v knihovně.

Kniha, kterou by si měl přečíst každý Čech. Protože je to skvělé, poutavé, čtivé a přitom stručné shrnutí dějin Československa včetně odkazů na další literaturu. A protože školský vzdělávací systém se pořád nedostatečně věnuje moderní historii a 20. století a tahle jediná kniha dokáže tu mezeru ve vědomostech o nás samých vyplnit. Jen ten název je poněkud zavádějící.


(SPOILER) Fejetony mají tendenci poměrně rychle stárnout, což je i případ těchto napsaných v průběhu roku 2006. Ale zase některé obsahují historky, o kterých si člověk rád načte více. Přidávám citaci úplně z posledního, kterou považuji za velmi cennou: "Svobodná společnost není substance. Je to forma obdarovávaná smyslem. Připomíná tržiště - tím, že o smyslu, který jí chceme dát, mezi sebou nepřetržitě smlouváme. Že si na něm vzájemně nabízíme své představy, nápady a ideály a doufáme, že zaujmou. A tak formu, kterou je společnost, ovlivní. Že i případný úspěch může být přinejlepším nepatrný? Zaplaťpánbu. Tady se vyjednává, a ne diktuje." On ten Horáček by tehdy nebyl špatný prezident. Rozhodně lepší než Zeman. Ale to každý. Tedy kromě Babiše.


Příjemný, autentický, zábavný a svižný, nijak neklopýtající, příběh s dobře vykreslenými postavami, u nichž člověk nedokáže rozeznat, zda měly reálný předobraz nebo jsou zcela vyfabulované - a které budí chuť dozvědět se o nich více. Jak žily před Cestou jinam, jak žily po ní. Třeba jejich osudy autor rozvede v nějakém pokračování, vypravěčskou zručnost i fantazii na to má.


Výtečný historický román se zvládnutými reáliemi. Pro milovníky dobrodružných příběhů povinnost, pro historické hnidopichy potěšení.


Samozřejmě neuvěřitelný blábol podaný žoviálním podbízivým stylem, na který nemálo Čehonů slyší. Fascinující jsou kapitoly o tom, jak by podnikatelé měli přispívat k pozvednutí komunity, obcí a okolí, kde jejich firmy působí. Zvláštní, že s tím tak nějak sám nezačal už před lety u sebe... Kecy, kecy, kecy. Ten člověk představuje Zlo s přívlastky, jež se hodí i k "jeho" knize: banální, podlézavé, podprůměrné. Přesně takové, jaké H. Arendtová odhalila v Jeruzalémě. Lidé, kteří mu za drobky ze stolu pomáhají v jeho tažení za osobním obohacením a oddalováním nástupu do vězení (včetně ghostwriterů této brožury), mají mentalitu a morální úroveň normalizačních komunistů.
Pamatuji si to pouze z dětství a vzpomínky jsou velmi milé. Bylo to vtipné i poučné, člověk se opravdu něco o trójské válce dozvěděl. Jedna z knih, která u mne v útlém dětství přispěla k pozdějšímu rozvoji zájmu o historii.


Spíše popularizační než odborná kniha, u níž kvalitu bohužel snižuje český překlad a nezvládnutá/odbytá redakční práce.
