milanseitler komentáře u knih

Hlavním motivem je sice cestování časem, ale není to ta nejsilnější věc, kterou kniha nabízí. Vykreslení téměř idylického života v Jodie a vývoj vztahu dvou hlavních hrdinů, to je ten pravý klenot, který tahle knížka skrývá. Dallas jsem si dal hned po Temné věži, takže se nabízí jisté srovnání se vztahem Rolanda a Susan. Ačkoliv je King znám jako autor hororů, vyprávění o těchto dvou párech je možná tím nejlepším, co jsem od něj četl. Nevím, jak to dokázal, ale při čtení knih(y) jsem si připadal, jako bych tam opravdu byl.

První část knihy se rozjíždí poměrně pomalu, ale od osudového setkání už se čtením nejde přestat. Jednoduše další mistrovské dílo.

*SPOILER*
Když se kniha začala blížit ke konci, začínal jsem přemýšlet o tom, jak to asi dopadne a to hlavní jsem odhadl správně. Asi se to dalo čekat. Netrefil jsem jen úplný konec, osobně jsem čekal happyend a poslední větu, která znovu popíše jejich první vzájemný pohled. Tohle byl nakonec takový pološťastný konec, ale nebyl špatný.

9 12.09.2018

Po přečtení řady Kingových knih se konečně dostávám k proslavené Temné Věži. Tuto knihu hodnotím ihned po jejím přečtení, tedy bez znalosti budoucího děje v dalších knihách.

Je otázkou, zda lze tuto knihu vůbec hodnotit jako samostatné dílo nebo zda je nutné ji posuzovat v kontextu celé série. V prvním případě by totiž hrubě neobstála. Byť je motiv putování a honu dostatečně zajímavý na to, aby vás donutil knihu dočíst, ostatní vlastnosti knihy se příliš vyzdvihnout nedají. Dílu chybí určitá lehkost, čtení je spíše námahou než odpočinkem a i když se prokoušete až na konec, zjistíte, že jste vlastně zase na začátku.

Kniha je plná náznaků, vzpomínek, nejasných myšlenek i nepochopitelných dialogů. Postavy jsou před vámi pořád o kousek napřed, vědí více než vy, ale odmítají vás zasvětit do souvislostí. Zároveň jsou jednotliví aktéři nečitelní a rozpolcení, jednají nepředvídatelně.

Musím se přiznat, že mě tohle neodhalené "tajemno" po celou dobu do určité míry iritovalo, nakousnutých otázek přibývá a jen málo z nich je nakonec zodpovězeno. Je potřeba se při čtení smířit s tím, že věci jsou tak jsou, stejně jako se hrdinové smiřují s událostmi kolem nich.

Jako samostatná kniha je Pistolník jen nepochopitelnou změtí náznaků a nejasných linek. Jenže ona to samostatná kniha není. Zdá se, že Pistolníka je potřeba vnímat jako nutnou daň k tomu, aby mohlo v dalších dílech vzniknout něco mnohem lepšího. Jsem tedy zvědavý, zda tomu tak opravdu bude.

Typický Brown se vším všudy, tedy s tím dobrým, i tím špatným. Začnu špatným - místy tak komplikovaný děj, že se musíte vracet a určité úseky si zopakovat, abyste se neztratili. To je pro mne osobně asi jediné větší negativum Brownových knih. Řada lidí knize vyčítá opakovanou zápletku a absenci originality, nic takového jsem ale jako negativní věc nevnímal. Jistě, určitá šablona se v jeho dílech opakuje, pokaždé je ale něčím jiná a hlavně u mě osobně pokaždé funguje.

Brown skvěle pracuje s kouskováním knihy do krátkých kapitol, které vás neustále nutí přečíst ještě jednu další. I díky tomu jsem knihu přečetl téměř na jeden zátah a dobře jsem se bavil. Což ve výsledku považuji za to hlavní měřítko kvality beletrie. Pokud knihu nemohu odložit, pak zjevně splňuje svůj účel. I přes podobnost s předchozími počiny a všemožná negativa, která by se dala najít. Umění udržet čtenáře v napětí ovládá Brown na jedničku. Zvědavost vzbudí hned na prvních stránkách a pro její ukojení se musíte (logicky) dobrat až na samotný konec knihy.

Počátek je navíc ze všech Brownových děl tím nejaktuálnějším a otevírá otázky, které se nás až nepříjemně dotýkají. Oproti předchozím knihám se tak mnohem více nabízí prostor k přemýšlení a kniha dostává výrazně reálnější obrysy.

K nedostatkům bych možná mohl doplnit ještě místy zdlouhavý úvod a některé pasáže, které jsou potřeba k vysvětlení souvislostí, ale nejsou až tak čtivé. Zkušený čtenář Brownových knih vytuší, že zdánlivě evidentní záporní hrdinové ve skutečnosti asi nebudou těmi pravými viníky zla a zhruba v polovině knihy mne poprvé napadlo, kdo by asi mohl být tím hlavním dirigentem událostí. Lze to odtušit z drobných vodítek, které ke konci nabírají na síle. Přesto mi chybělo uspokojivé vysvětlení činů některých postav, zejména starého krále, který do děje vstoupí tak náhle jako z něj vystoupí, udělá mnoho a ve výsledku vlastně nic, přičemž se nedozvíme proč vlastně jednal tak, jak jednal.

Pro mne si kniha z výše popsaného důvodu rozhodně zaslouží 5 hvězd a rád se stejně ponořím i do dalšího vyprávění, bude-li stejně poutavé a zábavné.

3 08.06.2018

Není jednoduché knihu objektivně zhodnotit. Je to autorova první kniha, je určena spíše pro mladší publikum, na druhé straně je za ní vidět spousta práce a promyšlený svět (zvláště když sledujete "behind the scenes" a víte, kolik úsilí do knihy Sterak vložil).

tl;dr - je kniha dobrá? Ano. Mohla by být ještě lepší? Ano. Výčet pozitiv přeskočím, to už udělali ostatní, snad jen napíšu, že jsem knihu sjel skoro v kuse za necelé dva dny, to je o pozitivním hodnocení asi dostatečně vypovídající :-)

Zkusím vypíchnout pár konstruktivních věcí, které by mohly být lepší. Dodám jen, že povětšinou čtu knihy od zkušených autorů jako Stephen King nebo Dan Brown, takže laťka je v tomto ohledu nastavena skutečně vysoko a jakékoliv srovnání pro Steraka vlastně ani není fér.

Myšlenkou knihy je hledání odpovědi na otázku o tom, co skutečně znamená být hrdinou. Zdálo se mi, že někdy je tento motiv prosazován až lehce násilně, ne vždy mi do daného kontextu úplně zapadl. I samotné hledání sama sebe a impulzivní povaha hrdinky mě občas rozčílilo ve smyslu toho, že se určité věci často opakovaly. Sterak popisoval, že měl celou knihu pečlivě naplánovanou a místy to bylo poznat. Jakoby existoval jakýsi pomyslný checklist událostí, postav a vyprávění, který bylo potřeba během knihy splnit a občas se tak některá pasáž objevila trochu nuceně.

Sám autor vysvětlil, že necílil na úplně dospělé publikum a z textu je to někdy trochu poznat. Ať už volbou jazyka, tak i chováním postav. Tím, že do cílovky už nějakou dobu nepatřím, je to čistě subjektivní pohled, osobně si myslím, že trochu temnější a dospělejší nádech by knize neuškodil. Sám jsem si u řady scén představoval, jak hustě by to mohlo vypadat v nějaké seriózní filmové podobě.

Struktura kapitol a vyprávění byla leckdy lehce neuspořádaná. Dění tu a tam přeskakovalo z místa na místo, z myšlenky na myšlenku. Někdy jsem postrádal lepší navázání jednotlivých kapitol či nějakou gradaci. Řada kapitol končila jaksi do prázdna místo aby navnadila na další čtení. Některé by mohlo být spojeny, některé zase rozděleny.

Gradace, hloubka a práce s napětím. Tady byla jistá nezkušenost cítit možná nejvíce (a vůbec to nemyslím špatně). U řady vypjatých momentů mi chybělo trochu více emocí, myslím si, že čtenář mohl být často napínán o něco více, popis událostí mohl být bohatější, závažné události mohly vyznít osudovější, dramatičtější. Myslím si, že poměrně dobré to bylo třeba v souboji s Dolou, oproti tomu například poslední souboj se mi zdál docela krátký a uspěchaný. Věřím, že kdyby Sterak v některých momentech trochu více přitlačil a zvolil temnější vyznění, mohlo z toho být docela hutné fantasy i pro dospělejší publikum.

Přes všechny zmíněné nedostatky musím zopakovat, že na premiérové dílo jde o velmi slušný výkon a je třeba ocenit všechnu tu práci a námahu. Těším se na druhou knihu a věřím, že spolu se stále zkušenějším Sterakem nás čeká ještě pěkná řádka zajímavých knih :-)

2 10.08.2021

Vše funguje jak má, knize ale chybí trochu momentu překvapení nebo pocit zranitelnosti hlavních hrdinů. Zdá se až příliš jasné, že hrdinové musí urazit ještě dlouhou cestu, a proto je každá zápletka dopředu odsouzena ke šťastnému konci. V první polovině je děj trochu pomalejší a prolínání dvou světů mne až tolik nebavilo, po jejich spojení se ale tempo zrychluje a kniha opět ubíhá vpřed velmi čtivým způsobem.

Zatím nejlepší díl? Asi ano. Kniha uvnitř knihy, samostatný příběh, který je odsouzen ke špatnému konci. Přesto ale vtáhne ještě více než celé dosavadní putování.

29.06.2018

Pochyby, které provázely první díl Temné Věže, jsou pryč. "Pistolník" splnil svou roli nutného zla a další pokračování série už je klasický King ve skvělé formě. Pryč jsou zmatené náznaky, pryč je nejasné prolínání míst a času, pryč jsou (téměř) všechny otázky, které kniha kladla, aniž by na ně dávala odpověď.

Z všech tří příběhů nových postav mě nejvíce bavil hned ten první, který postupně vygradoval v zajímavé vyvrcholení. Prostřední mne tolik nezaujal, poslední se zase trochu zvedl. Celkově povedená kniha, která se dobře čte, má spád a nedá člověku příliš vydechnout. Jdu okamžitě na další díl.

19.06.2018