milary komentáře u knih

První část formátově sympatické knihy byla skvělá. Jazyk, atmosféra, nonkonformní postavy, které už ze své podstaty slibovaly zajímavý děj.
Padnoucí ilustrace, které počáteční slibný dojem umocňovaly.
O to překvapivější bylo zklamání z dalších stránek. Klišé čpělo ze zápletky na sto honů, ale i to by se dalo přežít, nebýt podivných nelogičností v jednání postav a křiklavého odklonu vyprávění k jakési až bulvární senzačnosti.
Škoda.

Váš komentář - no, to se lehko řekne, moc nevím, jak do toho. Takže: knížku jsem nezkousla, jako čtivo mě nezaujala (až odrazovala), zlob se nebo ne... Ani jako nabídka vhledu mi zas tak neposloužila, něco vím, něco jsem četla jinde, přišlo mi to celé jako nenaplněný dobrý záměr. Jako blogy? Proč ne. Na knížku málo... Takže: hodnotit nebudu. Proč tedy komentář? Tak to těžké není. Protože ani "Šudy" ani "Márty" nemusejí umět psát knihy, aby si člověk spočítal, že musejí "mít koule", řečeno jejich jazykem. A jejich rodiny taky. A tady - tady by mi žádné hvězdičky nestačily. A mimochodem, klobouk dolů před MDA RIDE, PARENT PROJECT a ostatními, co nevzdávají...

No, pro mě je tohle prostě BEZ HRANIC... Obdivuju je, podporuju je a nesmírně si jich vážím. I když třeba nadřazuju obsah knížky nad formu.

7 15.10.2018

Chystám se na Milující sestru, takže jsem věděla i o Rychlých lodích. V knihovně zrovna knížka byla, tak jsem využila příležitosti a přečetla ji jako první. Působila na mě podivně ploše, nesedl mi reportážní styl, ani vyprávění v první osobě. Jakoby oboje knížku nějak neadekvátně ochuzovalo a zatlačilo do pozadí většinu vypravěčského potenciálu autora. Vadilo mi zřetelné rozdělení děje na dvě poloviny, příběh se tím ještě víc deformoval, zdálo se mi, že postavy s vyjímkou stručných charakterových předznamenání z první části neprožívaly ani necítily nic nového, co by změnilo druhou část textu z pouhého opakujícího se popisu násilí v gradující obsah. A k tomu přílepek prozření hlavního protagonisty, taky jaksi nahonem, a navíc vzhledem k prožitému pro mě v tu chvíli trochu nepravděpodobný...Dvě hvězdy za varování hledačům (...čkám) adrenalinu bez hranic, knížka snad dokáže víc, než obvyklé mentorování - pořádně si rozmysli, než...

7 16.09.2018

Je těžké, nevyjadřovat se v superlativech, když čtu o takové odvaze a obětavosti. Takže si připomenu: hodnotím knihu. Čtu podobné s úctou a ráda. Skrze připomenutí i poučení. Ale tady jsem se už od půlky ztrácela v událostech, ve zkratkách, ve výčtu akcí, v jaksi stroze popisném stylu, kde jsem čím dál obtížněji hledala člověka Kaminskyho... No a na konci jsem si bezmála oddychla, že to mám za sebou, a to mi bylo líto. Chybělo mi to, co už přede mnou tak pěkně vystihla evasamankova...

7 02.09.2018

Třetí případ doktora Pivoňky se odehrává už v protektorátu. Doktor má z určitého důvodu takkzvaně "nůž na krku"; což je v případě vyšetřování vraždy šéfredaktora kolaborantského deníku nezanedbatelná komplikace. Určitě nepomáhá, že je ve hře jed ve víně a navíc z(a)tracená kapsle s totožným utrejchem, kterou fasují pro případ nejvyšší nouze náckovští hlavouni. Prostě vyloženě "práce snů"...
Celé to bylo skvělé; atmosféra doby, naléhavá potřeba řešení, krátící se čas.
A přesto taky humor, místy šibeniční, ironie, nadhled...
Všechno umocnil hlasový mág Lukáš Hlavica, který to celé na ČRo četl.

6 12.02.2025

Poslouchala jsem Michala Bumbálka a nemělo to chybu. Tedy - i když byl děj místy dost komplikovaný a osob jako máku, záhada kolem dvojité vraždy, vyšetřovaná doktorem Pivoňkou víceméně "načerno" v dusném sklonku třicátých let dvacátého století, mě držela v napětí až skoro do konce.
Proč skoro? Finále začalo být natolik překombinované, že - pro mě - ztratilo trochu "tah na bránu". K tomu mi vadila i potřeba shrnout, a to nanejvýš explicitně, jak se vše odehrálo. U Poirota mi to nevadí. Tady ano.

6 12.02.2025

Nelíbila se nikomu, koho znám. Ale mému muži pámbuzaplať ano, oba jsme se u ní královsky bavili. Díky soukroma a evosamankova!

6 28.10.2018

Moc, moc mě mrzí, že Jednotka pro vyšetřování neobvyklých zločinů už nepokračuje.
Bryant a May jsou dvojka, se kterou by mi bylo potěšením a ctí zajít "na dvojku"...

5 28.10.2018

Já tedy doufám, že Sbírka kostí není nějakou literární "rozlúčkou". A nebylo by se co divit. Stejně si myslím, že je Kathy Reichs naklonovaná, aby zvládla vše, čím se zabývá - viz pozoruhodně pestrý životopis...Vděčně (a s nemalým nadšením) jsme s mužem přelouskali i mládeži určenou Temperance Brennanovou. Jen TV seriál na motivy knih jsme s díky vynechali. Ten je jen běžným seriálem se vším, co komerční seriál charakterizuje; z magie knížek má pramálo...

4 28.10.2018

Klasická detektivka. Taky pro mě je tohle čistý relax. Mám ráda tu atmosféru idylickou do doby, než dojde ke zločinu. (Ale i pak). :))
Líbilo se mi vybrané prostředí, těšilo mě zaobírat se starožitnostmi i sledovat dlouhé prsty podvodníků, které jejich hanebné záměry dovedou až k vraždě.
Ráda jsem znovu potkala Vinstona, a to hned v několika rolích najednou. A znovu jsem fandila i poněkud nerudné Tove Espingové, aby věci vzaly správný konec. Protože, to aspoň v takových knihách musí, ne?

Moc se mi líbí komentář od konicekbily:
"Čtěte pomalu, jinak se ztratíte v ději a bude vám připadat zmatený nebo nudný."
Tak jest. Já sice poslouchala (Lukáše Hlavicu, bez kterého si už audioknihy od Agathy Christie sotva dovedu představit), ale bez opakovaného poslechu některých spletitějších situací a dedukcí bych se neobešla.
Množství osob a rozevlátá letora paní Oliverové orientaci také nenapomáhají. :)
Zápletka je složitější, než se na první pohled zdá, atmosféra úžasná a rozuzlení překvapivé - co víc si přát?

Na Midsomer jsem se dívala ráda. V časech, kdy jsme mívali televizi a do té doby, než začali scénáristé ve prospěch dalších a dalších sérií "vařit z vody" a pozbylo to pro mě žádoucí atmosféru.
Knížky jsem nikdy nečetla. A ani tentokrát; Mrtvé z Badger's Drift mi četl Vladimír Beneš.
Čtení do ucha bylo díky interpretovi moc příjemné. A hodně se mi líbil i příběh samotný; patina staroanglických detektivek, dobře vymyšlená zápletka i nečekaná porce napětí. K dalšímu dílu se moc přemlouvat nenechám.

03.03.2025