MiLiška
komentáře u knih

Mé první setkání s touto autorkou, opět jsem dala na vysoké hodnocení zde na DK... Dlouho jsem se při čtení bavila, milá, vtipná oddechovka. Za konec jsem strhla pátou hvězdičku, v okamžiku, kdy se kniha proměnila z dívčího románku na detektivku, už jsem se tolik nebavila. A bohužel ani tato kniha se nevyhnula překlepům, za což ovšem autorka nemůže.


Kdyby kniha nebyla o tom, jak se desetiletý chlapec setká s mimozemšťany, byla by to celkem hezká kniha o chlapci, který má mladší sestru, je zamilovaný do spolužačky a nejde mu to ve škole. Nejvíc mě kniha bavila, když ve svém vyprávění odbíhal od tématu... Za konec odebírám jednu hvězdičku.


Tuto knihu jsem si přečetla, abych splnila jednu ze čtenářských výzev... Knihovny jsou stále zavřené, musela jsem si ji tedy koupit. Po pár stránkách mi kniha přišla povědomá a čím déle jsem četla, tím jsem si byla jistější... Ano, tuto knihu jsem přečetla 2x, netuším, jak bych hodnotila po prvním přečtení, dnes dávám 2 hvězdičky, víc za mě ne.


Ani já jsem neumírala smíchy, jak slibuje obálka, ale naprosto a navždy jsem se zamilovala do nádherných ilustrací!!! Kniha je krásná, i když je děj jednoduchý (nebo spíš stručný). Překlad jmen by si určitě zasloužil další hvězdičku! Je jasné, které další knihy budu kupovat...


Napínavé už od začátku, konec tentokrát na můj vkus trochu rozvláčný, moc "šťastný" a poněkud předvídatelný... A to dělení slov na konci řádků!!! Zbývající díly jsou už na cestě! Těším se na další dobrodružství s Erakem, po Haltovi je to můj nejoblíbenější hrdina. Kdo je ten Váš?


Sundej mi měsíc, další z mnoha knih, které jsem si před lety koupila a odložila. Včera jsem ji dočetla a i když slza na konci nakonec neukápla, jsem moc ráda, že jsem si knihu koupila. Krásný příběh, dojemný a vtipný, jak už tu bylo napsáno.


Poprvé jsem knihu objevila před lety v knihovně, no nakonec jsem si ji nepůjčila, i když jsem si ji chtěla přečíst (možná jsem jediná, ale mně se líbily i ty ilustrace). Nedávno jsem ji zahlédla v knihobudce, a i když to nedělám, nosit knihy z ulice domů, vzala jsem si ji. A teď jsem ji dočetla. Napřed jsem si však přečetla zdejší komentáře, dělám to tak u každé knihy. A připravila jsem se na "nejhorší". Díky jazyku, kterým je kniha napsaná, mě bavila (Slunce se už hodně naklonilo za les a začalo se pomalu soumračit.), jen ke konci už mi přišla trochu zdlouhavá. Se stejnojmenným filmem, který mám moc ráda, má skutečně společný jen název, jména některých postav a to, že rytíř Mikuláš Medvěd z Brtníka francovku na revma vypije. Že je "socialistická", to mi nevadilo, sem tam soudruh, MNV nebo VB. Ale že byl Jouza a duch Hvízdo alkoholik, to mě poněkud zarazilo. Protože o alkoholu, o jeho požívání a o střízlivění toho bylo v knize napsáno dost. Pro dnešní děti kniha není, ale to vůbec nevadí, ocení ji milovníci českého jazyka, nejlépe se štamprličkou višňovky.


Po trochu "nudnějším" 2. díle (dala jsem 3 hvězdičky bez komentáře) opět velmi napínavé čtení, od kterého se nešlo odtrhnout... Hned jsem si poslala pro další díl, vypadá to, že tuhle knižní sérii přečtu celou a že bude ozdobou mé už tak rozsáhlé knihovny.


Co kdyby Vaše děti dostávaly v mikulášské nadílce knihu s vánoční tématikou? (Tento úžasný nápad není bohužel můj...) A tak jsem své 2 a půlleté dceři nakoupila asi 14 knih, do zásoby, co kdyby příští rok (a pak ty následující) nebyly k sehnání. A začala jsem je číst. Vánoce za dveřmi je útlá kniha s ilustracemi od mé oblíbené Zdeňky Krejčové, autorkou je pro mě zatím neznámá Barbora Vajsejtlová. Snad se dceři, až trochu povyroste, bude líbit, jen jí budu muset vysvětlit, že ježek na bodlinách jablíčka nenosí, protože je hmyzožravec. I ten perníkový!


Tuto knihu jsem si koupila hned po jejím vydání. A odložila ji do své knihovny. Občas jsem ji vzala do ruky, že si ji už přečtu, ale zase jsem ji odložila. Hodnocení zde na DK mě nakonec přesvědčilo, že to mám zkusit, i když to nebude vždy "snadné" čtení. A měli jste pravdu. Kniha je poněkud "zvláštní". Přestože (z mého pohledu) nemá až do strany 197 téměř žádný děj (samozřejmě má, ale je obestřen mlhavými vzpomínkami, navíc rozmělněn mezi víc postav), nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Jak postav postupně přibývá, tušíte, jak se příběh bude odvíjet, že se na konci všichni střetnou a že to bude stát za to. Od zmíněné strany 197 děj tedy nabere ten správný spád, na který čekáte, a opravdu to stojí za to. Za přečtení.


Ono je někdy opravdu těžké ty naše děti zaujmout... Ale popořádku... Ráda čtu knihy, které se snaží dětem přiblížit naši minulost, zvlášť když jsou takhle hezky napsané (babička vypráví dětem o sv. Anežce České) a ilustrované. Je jasné, že po knize sáhnou spíš holky, kluky by určitě bavilo vyprávění o Přemyslu Otakarovi II. Každopádně bych ji doporučila do školní knihovny, může zpestřit hodinu vlastivědy.


První část, kdy si maminka a posléze i tatínek povídali s Myškou v bříšku, mě moc nebavila. Druhá část, kdy se vyprávění ujala malá Miška, se mi naopak líbila moc. Celá kniha je napsaná "hezkou češtinou", takže ji ocení víc dospělí. Ilustrace jsou skvělé.


Ani nevím, kolikrát jsem tuto knihu držela v ruce a zase ji odložila s tím, že se mi určitě nebude líbit (předpokládala jsem složitý děj, popisy bitev, kterým nebudu rozumět atd.). A zatím to byla po dlouhé době kniha, která mě bavila od první strany, napínavá tak, že jsem mnohokrát neodolala a listovala, jak kapitola dopadne, kniha napsaná tak srozumitelně a přitom neobyčejně, že dalších pět hvězdiček by si zasloužil i překlad. Další 2 díly jsem si už objednala, ale než dorazí, netuším, kterou knihu si mám rozečíst, protože po takovém čtenářském zážitku se mi do žádné nechce...


Když jsem před lety začínala s četbou pro děti a mládež, vybírala jsem si knihy nejen podle autorů či žánrů, ale i podle nakladatelství. Dodnes s velkým zájmem sahám po knihách z nakladatelství Argo, i když už jsem se ve výběru několikrát zklamala. Nejinak tomu bylo i v případě Dobrodruha. Jsou knihy, kterým věříte vše, třeba i draky nebo mluvící zvířátka. A pak jsou knihy, které sice mají zajímavý námět a vcelku svižný děj, ale přesto příběhu, který čtěte, nevěříte, neztotožňujete se s ním. Vím, že mezi dětmi si kniha své čtenáře najde. Bude se jim líbit dobrodružství, které dětští hrdinové zažívají, ilustrace, které jsou na začátku každé kapitoly, závěr, který je (jak taky jinak) napínavý a dojemný... A pokud budou číst pozorně, občas v knize narazí na "moudro".


I když se snažím sledovat tady na DK knižní novinky, občas zapomenu kouknout. O to větší radost pak mám v knihkupectví, narazím-li na novou knihu některého mého oblíbeného autora... A tím Jiří Dvořák je. To, co dokáže on, to umí totiž málokdo. Určitě si Slunečnici přečtěte, je to útlá kniha plná zajímavostí ze světa rostlin. Najdete v ní i pokusy, hodí se tedy i do školní knihovny. Vydalo ji nakladatelství Baobab, takže je úchvatná i po výtvarné stránce.


Miloš Kratochvíl prostě umí. Myslím, že jeho humor pobaví děti i jejich rodiče. 1. díl (přečtený před pár lety) mě nadchnul, 2. díl (dočtený dnes) mě občas trochu nudil, proto jen 4 hvězdičky.


Knih o češtině pro děti moc není, tak pokud na nějakou narazím, koupím si ji. Tahle na přečtení čekala 2 roky. Těžko se mi hodnotí, čekala jsem asi víc, menším zklamáním byly i ilustrace jinak úžasného Pavla Koutského. Možná kdybych knihu předčítala dětem ve škole a nečetla ji na jeden zátah, možná bych ji ocenila víc. Takže paní učitelky 1. stupně, věřím, že může zpříjemnit nejednu hodinu českého jazyka.


Miluju Hildu! Těším se na každý nový díl. Že vyšel už třetí, mě velmi potěšilo. Ze začátku jsem se sice lehce nudila, o to víc jsem si však knihu užila, když se děj rozjel. Užijte si ji i Vy!


Několikrát jsem tuto knihu držela v ruce a zase ji odložila. Pohádky totiž moc nečtu. Tuhle jsem dočetla dnes v noci a přiznávám, že mě bavila od první strany. Jazyk a styl, kterým paní Krolupperová píše, se mi líbí. A ilustrace paní Chupíkové? Ty si zaslouží vlastních pět hvězdiček! Obešla bych se bez otázek na konci každé kapitoly, byly zbytečně moc jednoduché a v podstatě se jen opakovaly. Další dvě knihy této autorské dvojice už mám, teď si však dám od pohádek pauzu.


Prvních pár řádků a říkám si, co jsem si to zase koupila... Pak jsem se poprvé zasmála, podruhé a kniha mě začala zajímat. Zápletka se malinko zaplétala, takže o malá překvapení nebyla nouze. Příjemné čtení, hezké ilustrace.
