Miloš333 komentáře u knih
Docela zajímavá kniha. Námět není sice příliš originální, ale příběh vychází z věrohodných kulis, aby nás postupně stále více překvapoval a vedl kamsi za hranice racionality. A přitom kniha zůstává stále čtivá, což není u iniciačních románů vždycky pravidlem.
(SPOILER) Petr Stančík je pozoruhodný autor a v tomto případě se chopil pozoruhodného tématu. Kdo četl Urbanovo Sedmikostelí, kde se o této originální a téměř mýtické stavbě také píše, se zde dozví více. Jak by ne, když jde o odbornou monografii.
Člověka mrzí jenom to, že tato perla české gotiky zmizela v nenávratnu. Ale kdo má trochu fantazie, může na chvilku zavřít oči a ona se díky téhle knize začne pozvolna rýsovat, jako by vystupovala z mlhy dávných věků...
Pro mě po je to přečtení Sběratele sněhu určité zklamání. Povídky nejsou vysloveně špatné, autor psát zjevně umí, ale tady mi chybí třeba hra se slovy, humor, originální nápad... prostě šťáva.
Zajímavý příběh, ale literárně mě to příliš neoslovilo.
Mnohé je mi na hlavním hrdinovi a na jeho guruovi sympatické, to asi všem, ale příběh je místy poněkud nevěrohodný. Vyznívá to jako nějaká utopie... No nevím, možná mi to jen trochu nesedlo, díky nevšednímu tématu si tahle knížka čtenáře určitě najde.
(SPOILER) Poctivá kniha od poctivého novináře. Sympatické je to, že nato, kolik toho Tomáš Etzler dokázal, není vůbec namachrovaný. Vydržet v Americe 8 let jako námezdní síla a pořád doufat ve svoji šťastnou hvězdu... je to prostě zpověď chlapa, který si jde za svým, a tvrdě maká a trvá si na svém. A nakonec se krůček po krůčku dostane až tam, kam se dostal jen málokdo. To se cení.
Ne zcela tradiční román, který ale podle mě zůstal kdesi na půli cesty. Námět je celkem zajímavý, ale postavy neprodělají nijak významný vývoj. Je tady několik nosných motivů - ponurá severočeská krajina, vězení z 50. let, vztah mezi bývalými milenci, ale - chybí tomu jaksi emoce a větší tah na branku.
Kombinace vědeckého přístupu k životu, sofistikované teorie i postřehy z běžného života, pozvolné rezignace na citový život. Přitom svěží a čtivý děj, se zápletkami směřujícími ke zvláštnímu závěru.
Skvěle napsaná kniha, právem oceněná magnézkou.
Tohle je první publikace, která se věnuje tomu, jak prakticky využívat moderní elektronickou komunikaci v rámci vysokoškolského vzdělávání. Jana Vejvodová má teoretické i praktické zkušenosti s využíváním digitálních technologií ve výuce. Publikace může sloužit také jako praktický manuál pro vyučující, kteří tak snáze proniknou do technických záležitostí týkajících se e-learningu a dalších moderních forem vzdělávání.
Asi budu nosit dříví do lesa ... Nicméně: Magnesia Litera není vždy zárukou skvělého čtenářského zážitku.
1. Zajímavý styl, ale spíše na efekt...
2. Střídání prostředí Indie a Islandu nebylo pro vnitřní vývoj, stavbu nebo dynamiku děje nijak zvláštním přínosem...
3. Výborně "napsaná" atmosféra Indie - dvakrát jsem tam byl, ze stránek ty pachy občas dávaly dýchnout...
4. Těch asi 160 stran je rozhodně lepších než třeba 400...
5. Knížka je už taky zdramatizovaná, dávají to někde na prknech, také asi v poněkud experimentálním tvaru...
Tož tak nějak.
Co se tento týden stalo na D1? Autor to v téhle pozoruhodné knize předpověděl ... Skvělý postmoderní román kombinující odborné výklady o dopravě a realistickým popisem kataklyzmatické dopravní nehody...
Největším uměním je poznání vlastního já. Tuto moudrost předával Mistr ponejvíce mlčením...
Komentovat tuhle knihu, to je něco na hranici troufalosti a rouhání... :)
Když v roce 1912 slavný bengálský, ale ve světě ještě nepříliš známý básník předložil výběr ze svých několika sbírek anglickému básníkovi a příteli W. B. Yeatsovi, začaly se věci dávat do pohybu. Rok nato byla Thákurovi udělena Nobelova cena, a kniha se tak stala známou po celém světě.
Když jsem se do ní začítal, cítil jsem tu obrovskou vzdálenost mezi naší zemí a indickým subkontinentem a delší dobu jsem si musel "zvykat" na autorovo pojetí vyznávání té nejčistší lásky. Se srdcem na dlani ... Indii jsem dvakrát navštívil, četl jsem už předtím další Thákurovy knížky, krásná je třeba novelka Poslední báseň... Obé, jak Indie, tak tvorba R. Thákura, jsou jedinečné ...
Citát:
"Domníval jsem se, že snad má pouť už dospěla ke konci všeho, co se mělo stát; --- Co to však dnes vidím? Jaká to nevyčerpatelná božská hra! Jaká svěžest proudí pod povrchem věcí! Sotva zemřel v ústech starý jazyk, ze srdce vytryskl nový zpěv; sotva skončila stará cesta, už mě vedeš do nových krajů."
Na cestě za ovcí se znamením hvězdy vypravěč a hlavní postava románu někoho potkává, něco nalézá, někoho ztrácí... Z reálií se stávají kulisy, které nám naznačují, že za příběhem je něco dalšího. Co to je, to Murakami samozřejmě nepojmenovává, jsme tady od toho, abychom hledali, nacházeli a ztráceli, abychom rozlišovali a rozhodovali.
Kdyby takový text publikoval Evropan, asi by se s velkým pochopením nesetkal, ale Japonsko je jiný makrosvět. Buďme rádi, že máme prostřednictvím autora možnost do tohoto pro nás vzdáleného a mnohdy idealizovaného světa nahlížet...
Skvělý román. Kladu si otázku, jaké vazby musel mít autor k Rusku, když podává tak zasvěcený a barvitý popis událostí. Příběh procházející několika generacemi spojuje úžasná postava šarmantního šlechtice, který prožil život plný paradoxů, a ač doživotně uvězněn v hotelu na náměstí, udržel si zdravého ducha, několik celoživotních přátel a "odchoval" dvě pozoruhodné ženy. Kdyby se příběh měl zfilmovat (a který jiný), vidím pro hlavní roli jasného kandidáta - Karel Dobrý.
Mrazivý příběh psaný chladným a ironickým jazykem, precizní autorčin styl ... Ten příběh jako by povstal z internetových stránek, které se zabývají šikanou nebo kyberšikanou. Tady se terčem šikany stává učitel, takže taky tak trochu ze života... Jen je to zde podáno, věcně, střízlivě, jízlivě, cynicky, ale zároveň velmi přesvědčivě.
Na přebalu chybí upozornění: Tohle není román na dovolenou :-)
Úžasná kniha, surreálno, magický realismus a další a další. Ne nadarmo se jmenuje takhle i jedno naše nakladatelství. Tajemný svět pod ulicemi Prahy, záhadné bytosti, nádherný popis "strukturovaného času". Do jazyka prostupuje výtvarné cítění, čtenář může jen žasnout nad autorovou fantazií a jeho asociacemi převedenými na papír i do pražského podzemí-jinozemí...
Jak píše Metroušek, Jóganándův příběh je jistě úchvatný, nicméně svámí Ráma rozhodně není prosťáček, když ho zvaly na přednášky západní univerzity apod. Spíše jde o autorovu skromnost, o jeho výraz vyznání obdivu ke svému mistrovi.
A malé upřesnění, nejde o nadvládu mysli, ale spíše ducha nad hmotou...
Putování po himálajských srázech, zastavení v jeskyních a svatyňkách, učednická léta u dalších mistrů, k nimž ho Rámův starý guru posílal, příběhy o mantrách a jejich mocné síle, to vše se čte jedním dechem. A k tomu další uvěřitelné i méně uvěřitelné příběhy...
Skvělé počteníčko! Oceňuji brilantní práci s jazykem, zbalosti staropražských surreálií i jistou posedlost obskurnostni všeho druhu...
Podobné knihy: Miloš Urban - Sedmiikostelí, Lord Mord.
Opravdu úžasná kniha, jak píší mnozí kolegové čtenáři. Úžasná a inspirativní...
Mipam
Dřív než se lámou stal
po stepích a horách putoval
Svým mladým tělem chránil tělo leoparda
když na něj jeho bratr
vystřelil šíp otrávený
Mezi dvěma bardó odvíjí se život barda
který hledá slepou cestu
v lásce odepřené ženy
Miloval pouze jednu z žen
odmítal uvěřit pravdě jasnovidce
Na konec cesty dojel zmatený a unaven
Poutník a obchodník se své milé Dolmy zřekl
aby se s ní - v jejím dalším žití
jako se svým vlastním žákem střetl
A když se lámou stal
jeho duch po stepích a horách putoval
MM, 8. března 2017
Měl jsem možnost s panem profesorem několikrát hovořit osobně. Tato kniha je stejně obsažná a elegantní, jako byl on sám. R.I.P., George Jiří...