Světlo z Pauliny
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432561/bmid_svetlo-z-pauliny-2r2-432561.jpg
4
331
331
Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.... celý text
Přidat komentář
Takhle má vypadat kniha povídek! Nejvíc se obrňte na Rodinnou sešlost, ta jde hodně dřeň…
Další skvělá kniha autora, volně koncipovaná jako povídková. Jen málokterý autor umí tak věrně přenést čtenáře poetickým jazykem do jiných světů, kde se bude cítit dobře, jako doma. Magické, poetické. Od pana Štiftera doporučuji přečíst všechno, co napíše. Je to totiž i za mě jeden z našich nejlepších spisovatelů.
Jan Štifter je pro mě jeden z nejlepších českých spisovatelů. Jeho knihy miluju.
U povídek Světlo z Pauliny tomu není jinak. Krátké příběhy jsou plné mystiky, melancholie, nepopsatelné atmosféry, která je pro knihy autora typická.
Nejvíc se mi líbila povídka Andělíčkářka, která knihu otevírá, četla jsem jí víckrát a jen tak na ní nezapomenu.
Asi jako u všech povídkových knih byly některé lepší, nekteré slabší. Líbilo se mi celkové propojení příběhů a nejvíc mě zasáhla Mešuge, Rodinná sešlost a Světlo z Pauliny.
Našly se tam povídky opravdu krásné i ty trochu slabší. Hodně mě za srdce chytla hlavně Rodinná sešlost. Byla to moje první kniha od autora a ráda si přečtu i nějakou další.
Kniha krásných melancholických povídek z jižních Čech, které se odehrávají v různé době, na rozličných místech, ale přesto je nějaké drobnosti spojují. Nejvíce na mě zapůsobily povídky Světlo z Pauliny a Rodinná sešlost, ta mě fakt dostala.
V podstatě každá povídka v knize mě zaujala, každá byla krásná, zajímavá, téměř až poetická, místy jsem byla až dojatá. Tvorba p. Štiftera, jeho sloh, volba slov a celková atmosféra v knize je vyloženě "my cup od tea". Autorce obálky velký potlesk. Prostě krása.
Malá knížečka plná krásných povídek z nichž je každá jedna k zamyšlení. Bonusem jsou nádherné ilustrace. Pár slz ukáplo, děkuji a těším se na další knihy!
Nedočetla jsem z vlastní viny: kniha povídek mě nezaujala a po 4. povídce jsem knihu odložila ...
Šmankote to bylo krásný.
Doufám,že pan Štifter napíše ještě hodně hodně knih,páč píše prostě úžasně.
Už dlouho jsem nečetla tak výborně napsané povídky od českého autora. Mají úžasně vykreslenou atmosféru (místy přecházející až do nadpřirozena - ale ne tolik, aby to vadilo) a tvoří jednotný celek, a to nejen svým prostředím (jižní Čechy) a opakujícími se motivy a tématy (paměť lidí a míst, nenarozené děti...), ale i dalšími drobnostmi, které je spojují a které čtenář odhalí při pozorném čtení.
"Ona má pocit, že jeho rodina nepěstovala žádné zvyky, protože je pohodlnější nechat vyrůst zlozvyky."
Poslouchala jsem sice jen pět povídek, ale ty ostatní si dočtu, jen co se v knihovně potkáme!
Tuhle poetiku, navíc nádherně načtenou, fakt můžu :o)
Má to hloubku a přesah a zároveň pohladí po duši.
A báječně se u opakovaného poslechu usínalo. Krásně mě to vtáhlo do atmosféry příběhu.
Dokonale propojená (a na chvilku zpřítoměná) minulost se současností.
"Ten kostel je mementem všech zmizelých obcí . . ."
Možná i znovu zkusím Sběratele sněhu, co mě napoprvé neoslovil . . .
6/5
Povídkové knihy nejsou zrovna tím, co bych vyhledávala. Jenže u mého oblíbeného autora jsem se rozhodla udělat výjimku. Byla to skvělá volba. Jiří Štifter opět nezklamal. Miluju jeho styl psaní, jeho vyjadřování, to jak proplujete dějem, do kterého jste naplno vtaženi. Povídky v knize jsou propojeny. Stačí jen přemýšlet. Krásná práce!
Kromě skvělého Sběratele sněhu, kterého jsem četla, měli u nás v knihovně volné jenom Světlo z Pauliny. Povídky pro mě sice nejsou zrovna žánr, který bych vyhledávala, ale já jsem si od autora něco půjčit chtěla...
Hned druhá povídka - Mešuge - mě odrovnala... Totálně rozsekala - kdo četl, asi bude vědět... A i většina dalších mě upoutala...
Nevím, jak to pan Štifter dělá, ale z toho jeho psaní o zdánlivě obyčejných a kolikrát i smutných věcech jde taková... pohoda...? klid...? krása...? To asi není tak úplně přesně to, jak to cítím, co bych chtěla napsat, ale líp mi to vyjádřit nejde...
U povidek je mi lito, ze brzy skonci a ja se nedozvim vic..i kdyz je to mozna jejich plus :)
Mam autoruv styl psani velmi rada a i tentokrat jsem si cteni moc uzila. Kazda povidka jina, s jinym poselstvim a zamyslenim nad ruznymi osudy a pritom se vzdy najde malickost, ktera je spojuje.
Štítky knihy
povídky Sudety jižní Čechy české povídky
Část díla
- Andělíčkářka 2020
- Andrlíkovec 2020
- Dvakákáčko 2020
- Kluk za plotem 2020
- Mešuge 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Povídkám se obvykle vyhýbám, ale tyhle se povedly. Skvělé.