Světlo z Pauliny
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432561/bmid_svetlo-z-pauliny-2r2-432561.jpg
4
346
346
Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.... celý text
Přidat komentář
Jan Štifter u mě už hodně bodoval se svojí předchozí knihou Sběratel sněhu, a Světlo z Pauliny, které je povídkovým souborem, mé nadšení jenom potvrdilo. Líbí se mi jak autor pracuje s jazykem, jaká volí slova, jak staví věty, souvětí, jak formuluje příběh a propojuje hlavní myšlenky. Nebudu více prozrazovat o ději, však jsou to povídky, každá má svoje kouzlo a každá vás zavede jinam a přesto někdy na stejné místo. Já strašně doufám, že o Honzovi Štifterovi ve světe literatury ještě hodně uslyšíme!
Výborné poetické příběhy z Jižních Čech. Jsou to spíš takové mikropovídky, ale možná o to působivější...
I když se já a povídky nemáme příliš v lásce, Světlo z Pauliny je další výjimkou, která se mi opravdu zaryla do srdce. Štifterova tvorba na mě působí jako magnet a jeho styl psaní mě zjevně potěší i kdyby psal jen nákupní seznam. Světlo z Pauliny má ale jednu velkou nevýhodu - je velmi krátká! Všechny povídky mě nesmírně zaujaly a osobně bych podle každé brala vlastní román nebo novelu. Asi nejvíce ze všech povídek v této sbírce mě zasáhla povídka s názvem Rodinná sešlost, která byla vyprávěna z pohledu nenarozeného dítěte. Dalším velkým plusem jsou krásné ilustrace, které zdobí celou knihu.
Pozornému čtenáři neujde, že jednotlivé povídky jsou lehce provázané - místem, předmětem nebo i člověkem. Celé je to ale nenápadné a nenucené neboť povídky se odehrávají v průběhu dvacátého století. Tímto způsobem je čtenář divákem problémů v různých obdobích. Některé problémy s lety zůstávají stejné, jiné se proměňují stejně, jako se mění politika. Ale všechno to jsou neobyčejné příběhy lidí.
Světlo z Pauliny? To je prach na starém kufru. Smutek z nenávratného. Letmý úsměv. Stíny letního odpoledne. Nerozbalené dárky. Potemnělá ulice zimního podvečera. Naděje. Host, který nepřišel. Tíživé svědomí. Nadějné vyhlídky. Zapomenutý sen. Nenaplněná touha. Nedorozumění. Láska bez hranic. Tikot hodin v prázdné kuchyni. Zarostlá zahrada. Příběhy odvedle. Příběhy neobyčejné ve své obyčejnosti.
Jan Štifter je autor, kterého mám hodně ráda... Má skvělý styl psaní, který mě jednoduše baví... Jeho Sběratel sněhu se mi líbil a tak jsem jeho novinku v mé oblíbené edici Tvář vyhlížela... Když jsem zjistila, že se jedná o sbírku povídek, tak jsem se trošku lekla, jelikož to není můj oblíbený formát... Bála jsem se ale zbytečně! Povídky mě až na pár výjimek bavily a čtení jsem si užila... Těším se na další autorovu tvorbu :)
Mám ráda povídky a mám ráda Jana Štiftera. Moc příjemná kombinace. Podmanivé, nostalgické, s nádechem historie. Bavily mě všechny.
V těsné symbióze s úchvatnou ilustrací jsem byla zahalena do jemných stínů "melancholické nostalgie" (modifikace termínu vypůjčena od emgolightly). Ta hořko-sladká náruč duší každého jednotlivého příběhu překvapuje jejím chladem, neboť neukáže nic víc než upoutávku do vlastního života, ponechávaje ho navždy zahaleným. A přesto se díky autorovu mimořádnému umu do těch duší vcítíte a vnímáte jejich neobyčejně obyčejné bytí.
Ač nemám ráda povídkové mikroosudy... najednou jedny takové dočítám a nemůžu si dovynahladit tuhle brilantní záležitost (ano, půvabné knihy si přeci zaslouží láskyplné pohlazení ;) ) ... přeji si zůstat ještě pár chvil v tom čarokrásném světě, i když je mi dávkován po různorodých kousíčkách... možná tentokrát právě to dodává těmto minipříběhům na naléhavosti... já totiž leckdy okouzlením ani nedýchám... a větu za větou se propadám do té něžné poetiky nevšedních všedností... ach, to vám je taková nádhera!
Asi není třeba více slov, tak nějak prostě doporučuji k ponoření se.
Kniha byla inzerována jako balabánovský typ povídek, ale tomu odpovídají texty snad jedině svým poměrně krátkým rozsahem. Jinak jde o velmi nevyvážený soubor. Celkově se tváří povídky jako vzájemně provázané, ale jde jen o povrchní manýru (snad s výjimkou povídek Dvákákáčko a Rodinná sešlost, kde právě toto sepětí dává oběma textům cosi navíc). Čtenář je pozitivně naladěn dvěma úvodními povídkami, ale s druhou z nich (až mysticky pojatou Mešuge) přichází i vrchol celé knihy, po kterém už to většinou spíš dře. Titulní (závěrečná) povídka působí jako marná snaha o moderní vyvrcholení (hra se jménem, stařena stanující na místě zničeného rodiště). Přitom některé povídky slibovaly svými tématy více (Rodinná sešlost psaná z pohledu nenarozeného dítěte či lyrická Zpráva o nás třech o vánočních svátcích v rodině očekávající dítě), ale nepodařilo se. Mírně nadprůměrnou povídku dokáže autor zabít nesmyslným rámcovým příběhem o plakátu (Žluté šaty z plakátu). Na jistější půdě se autor ocitá snad jen ve chvíli, kdy bedlivě pozoruje a zaznamenává (Andrlíkovec). Tam, kde konstruuje, většinou neuspěje. (Hvězdička navíc za Mešuge.)
Oblíbila jsem si zvláště ty povídky, kde se příběhy prolínají s historickými reáliemi; Andělíčkářka, Světlo z Pauliny, Mešuge, Kluk za plotem. Oslovila mě také grafika knihy. Je to krásný kousek, zařazuji do knihovny mezi své nejoblíbenější.
Já jsem se na knížku asi moc těšila ... příběhy jsou čtivé, ale nějak mi tam chybělo propojení všech povídek, jak jsme u pana Štiftera zvyklí. Nebo tam jsou a já je tam nenašla, to je také možné. Našla jsem jen některé. I tak se moc těším na další spisovatelovu knížku.
Štifter opět potvrdil, že dokáže rozněžnit všechny nostalgický melancholiky. Přečteno za půlden, protože je to krásný, čtivý, chytrý a baví mě ta práce s rešeršemi za tím. Téma podobný Sběrateli sněhu, ale těším se na další!
Část díla
 |
Andělíčkářka 2020 |
|
Andrlíkovec 2020 |
|
Dvakákáčko 2020 |
|
Kluk za plotem 2020 |
|
Mešuge 2020 |
Autorovy další knížky
| 2018 | Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Takže....Sběratel sněhu super, ta kniha mě nadchla a tím přivedla k této. Být to naopak, Sběratele si zřejmě nepřečtu. Asi nebudu povídkový typ, nevím, ale mě to prostě tak nějak nebavilo. Místy byly některé části fajn, ale jako celek mě tato kniha neoslovila.