miloslav0399 komentáře u knih
Jussi Adler-Olsen je pro mě ze současných severských krimiautorů nejlepší. Líbí se mi jak vyšetřovací tým, tak i zápletky a pointy. Sice se ani on nevyhýbá zbytečně efektním, násilným a překombinovaným epizodám (Carl Morck už přežil skoro tolik atentátů jako inspektor Closeau), ale není jich zdaleka tolik jako u Keplera nabo Nesbö. Koncepce Složky 64 je díky několika časovým rovinám poměrně netradiční, kniha je velmi čtivá a odkládá se jen těžko. I když se závěr dal čekat, přiznávám, že mě tato možnost nenapadla. Důraz na sociální problematiku by mohl být menší, ale ještě se to dá, navíc nechybí několik vtipných odlehčení. Skvělá kniha, doporučuji.
Netradičně vystavěná detektivka bez policie a detektivů, zato s napínavou a záhadnou dějovou linií, vraždou a podezřelými. Oproti dnešnímu stylu působí text už trochu archaicky, ale komu to nevadí, užije si atraktivně komponovaný příběh. Ze všeho nejvíc se mi líbila závěrečná část, v níž se vlastně celá kniha opakuje znovu z úhlu pohledu další postavy a tím do sebe všechny dílky příběhu dokonale zapodnou. Klasická krimi, která stojí za přečtení a kterou si budu pamatovat hodně dlouho.
POZOR SPOILER - Po Písečném muži jsem si nedal pokoj a zkusil ještě jednoho Keplera. A zase to není ono, tentokrát hodně podprůměrné. Kniha má fakticky tři části - hledání uneseného, hledání vraha a Joonovy osobní problémy - které se prakticky neprolínají, jedna přechází v druhou. V akčních scénách je napsaná dobře, ale jinak? Že se unesený najde, je jasné, kdo je vrah, je jasné a Joonovy problémy se stejně nevyřeší. Takže nevím, tento styl krimi mi prostě nesedí. Navíc jsem nepochopil, ani trochu, explicitní erotické pasáže, které nemají pro příběh pražádný význam. To je potřeba kvůli zvýšení nákladu?
Zajímavá postava detektiva-filmaře v napínavém příběhu bez hluchých míst. Atomsféra proslulé newyorkské čtvrti je zachycena docela dobře, i když jsem čekal hlubší spojení s minulostí. K čemu příběh směřuje je delší dobu zřejmé, takže finální překvapení musí být ukryto v jiné rovině knihy.
Zabijáky jsem četl ihned po Ženě v kleci, která mne nadchla. Druhý díl série určitě není špatný, Adler-Olsen si drží svůj styl i úroveň. A možná právě proto mi Zabijáci přijdou o něco slabší - to překvapení z originálního vyšetřovacího týmu už napodruhé prostě přijít nemůže. Kniha se čte opět velmi dobře a napětí mne u jejích stránek neopouštělo až do poslední chvíle. Sice všechno dopadlo celkem podle očekávání, ale to je vlastně v pořádku - šokující zvraty by zde jen ubraly na věrohodnosti. Vzteklá liška a obsah Kimmiiny tašky mi jako příklad mimořádné autorovy imaginace tak akorát stačily. Určitě se pustím i do dalšího dílu.
Nadprůměrná severská krimi, jejíž hlavní klad spatřuju ve výborně vystavěné postavě detektiva-outsidera. Úřaduje ve sklepě policejní stanice, vyšetřuje to, co na něj zbyde, ale samozřejmě je z celé jednotky nejschopnější. A navíc má i pomocníka, který do tohoto profilu perfektně zapadá. Vlastní příběh je dobře vymyšlený, jen jsem nepochopil zbytečné technické komplikace s vězněním. Tak, jak je to popsáno, by to určitě nefungovalo a pro knihu to nemá vůbec žádný význam. Těším se na další pokračování oddělení Q.
Kniha je dost propletená a na náhodné a těžko pochopitelné zvraty velmi bohatá. Na druhou stranu je třeba si udědomit, že je přes sto let stará a akční žánr byl tehdy úplně jinde. Chladné dedukce Holmese nebo Poirota se celkem nemají kam posouvat, ale akční krimi za tu dobu zaznamenalo dramatický vývoj. Takže já osobně oceňuji naivní honičku ve skále, torpédovou loď :-), Lupinův úkryt na prvním místě činu i dokonalou organizaci jeho bandy. Z dnešního pohledu je to ovšem všechno úsměvné až směšné. Navíc mi Lupin nebyl ani moc sympatický, lupič gentleman páchající únosy a vydírání, není můj idol.
Určitě slabší kniha než první díl série Sběratel kostí. Tentokrát sice Lincoln nevěští ze zrnka prachu tak masivně jako minule, ale zato chovaní celého policejního sboru včetně FBI postrádá už jakoukoli logiku. Když se ale na knížku dívám jako na pohádku pro dospělé, proč ne? Příběh s happyendem tam je, dějových zvratů co hrdlo ráčí, nudných pasáží minimum, láska a žárlivost, sympatické i nesympatické postavy... Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec jsem si přiznal, že se mi knížka celkem líbila.
Dicku Francisovi jsem se dlouho důsledně vyhýbal, prostředí koní mě vůbec nebaví. Teď vidím, že jsem udělal chybu, kterou musím napravit. Smrt favorita je krásná klasická detektiva se vším, co do této kategorie patří. Chamtivost, závist, zrada, láska, hrdinství, to vše v konzerativním rámci poválečné Anglie. Stojí za přečtení.
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četl. Není v ní ani jedno zbytečné slovo. Přestože se autor nijak zvlášť nezdržuje popisem a charakteristikou postav ani budováním atmosféry (na tak krátkém prostoru na to nemá ani čas), všechno si lze krásně plasticky představit. Dějová linka naní nijak košatá, přesto musí být čtenář do poslední chvíle napnutý, jak to dopadne. A dopadne to přesně tak, jak má. Ze začátku jsem měl chvíli problém sympatizovat s hlavní hrdinkou, neboť jsem ji viděl optikou dnešních podobných profesionálních partnerek. Ale časem se Holly od tohoto arychetypu oddělila a začal jsem jí fandit. Když budu mít možnost, podívám se rád i na film, i když Audry Hepburnovou jsem při čtení před očima rozhodně neměl.
Středověká detektivka s hlavním hrdinou lékařem je pro mě docela atraktivní téma. Prostředí Anglie 14. století je popsané pěkně. Jen se mi nechce věřit, že by všichni šlechtici, soudci a úředníci byli tak poctiví a spravedliví, jako v Oxfordu a okolí. Samotný kriminální příběh je docela střízlivý a bez zbytečných efektů, což se mi líbilo. Hlavní postava neoslňuje pronikavou dedukcí ani mimořádnou intuicí, jen se poctivou mravenčí prací pomalu dobírá úspěchu. I když ne na první pokus :-) A jestli v něčem vyniká, pak v slušné dávce štestí. Celkově se mi kniha líbila a asi si časem přečtu i další díly série.
Klasicky komponovaná detektivka plynoucí stejně klidně jako život v kanadské vesnici, která není ani na mapě. Agathu Christie mi to zas až tolik nepřipomínalo, to spíš Vraždy v Midsomeru. Bohužel mi ale nikdo z trojice vyšetřovatelů nebyl moc sympatický, je to divná parta. Vysloveně mi např. vadilo, že když vrchní inspektor potřebuje prozkoumat tajemný dům, čeká s tím tak dlouho, až mu to soudce zakáže. A ani pointa mě moc nepřesvědčila. Možná ale časem zkusím další knihy této autorky, které by snad měly být lepší.
Přímočará a velmi dobře napsaná kniha, která opravdu vyčnívá nad mnoho a mnoho dalších kriminálních thrillerů s podobnou strukturou. Činí tak nejen vskutku originální postavou detektiva, ale i zvláštní motivací pachatele a překvapivým závěrem knihy, v němž se některé role dosti převracejí. Na rozdíl od některých jiných komentářů se mi tedy příběh líbil jednoznačně víc než severský model. Sice mi časem vadilo, jak z kamínku nalezeného na místě činu dokáže Rhyme stanovit číslo bot pachatelovy babičky (kam se hrabe Sherlock Holmes), ale když se tyto jeho schopnosti vezmou s nadsázkou, zůstává čistá a poctivá napínavá detektivka. Oceňuju rovněž popis života člověka s lézí C4 - tady to naopak dost odpovídá realitě. Už se těším na další knihu této série.
Zajímavá a svým způsobem výjimečná kniha. Celý děj je naprosto lineární, toho, kdo má rád překvapivé zvraty, odbočky a nečekaná rozuzlení, nepotěší. Na začátku je řečeno, co a proč je v plánu, a pak už se jen plán plní. Díky atraktivnímu prostředí a fyzikálně-chemickému pozadí to ale kupodivu vůbec nevadí. Další zvláštností je naprostá absence byť jen nepatrně záporné postavy. Kniha určitě stojí za přečtení, i když si nejsem jist, že by všechno fungovalo, tak jak autor vymyslel :-)
Abych nevybočil z předchozích komentářů, také srovnám s Mrázem. Příběh je tu podle mě o něco lepší, ale Mráz měl zas lepší atmosféru, takže to vyjde tak nastejno. Každopádně zajímavá kniha. Fascinuje mě ale postava detektiva Servaze - neumí střílet, takže se v noci nechá naivně vylákat na opuštěné místo, neumí se potápět, takže se pustí do riskantního ponoru, je v nemohoucí v nemocnici, takže ze všech sil odmítá policejní ochranu. Je zázrak, že Kruh přežil, ale víc než jeden další díl už mu nedávám :-)
Knihu jsem nečetl, ale poslouchal jsem nepříliš dlouhou rozhlasovou dramatizaci. I to mi stačilo, celkou knihu bych asi nedal. Je to opravdu drsný příběh, i když motivace vraha byla ve skutečnosti zjevně o dost jiná. Co ale jiné nebylo, jsou reálie. A s tímto vědomín se kniha čte opravdu těžko...Netroufám si ani hodnotit hvězdičkami, ač je jasné, že je to kniha skvělá.
Komentáře k Sigma Force sérii mě zaujaly, a tak jsem se rozhodl začít pěkně od začátku Písečnou bouří. A musím říct, že jsem byl dost zklamán. Kniha mě ve střední části přímo nudila a přišla mi místy mimořádně přitažená za vlasy. Nejvíc mi ale vadila absence hlavní postavy - tu tady tvoří nesourodá skupina dobrodruhů (agent, mecenáška, vědkyně, student, kapitán lodi...). Někteří z nich jsou v příbehu naprosto zbytečně (autor jako by na ně v na rozsáhlé ploše knihy zapomněl) a k žádnému jsem nepocítil významnější sympatie. Aspoň, že záporná postava je jasná :-) Váhám mezi 2 a 3 hvězdami, nakonec za "bondovský úvod", který s dějem knihy souvisí jen velmi okrajově, dávám 3. A s pokračováním Sigma Force váhám ještě víc...
Četl jsem jen zkrácenou verzi ze souborného vydání 4 románů. Takže mi text přišel tak akorát dlouhý, pasáže, kdy se neděje vůbec nic, nechyběly. Kniha má celkově svižné tempo, nejvíc se mi líbila kapitola o skupinovém seskoku padákem. Závěr je dost divoký - zkušený policajt, vyrazí bez obav do pasti, která musí být jasná i žáku základní školy.
Zajímavý detektivní příběh, který se trochu vymyká současnému trendu. Nejde zde o počet mrtvol a bizardní násilí, ale především o luštění indícií. Akční scény ale rozhodně nechybí a přestože luštění je na první pohled stereotypní, příběh má slušný spád. Šifru mistra Leonarda mi kniha, na rozdíl od pocitu jiných čtenářů, nepřipomínala ani trochu. Konec mě úplně nenadchl, ale i tak jde o doporučeníhodnou knihu. Až vyjde další díl, určitě si jej přečtu.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy viděl. Za ty roky ji znám skoro nazpaměť. Lze ji náhodně otevřít na jakémkoli místě a úspěch zaručen. Geniální humor...