Mindy komentáře u knih
Děsivé, ale přitom místy zábavné. Kniha se velmi dobře a rychle čte. Ale obávám se, že příští generace neosloví tak, jako nás teď, protože jména současných politiků, která se zde vyskytují (Babiš, Bartoš, Okamura), budou nejspíš zapomenuta. Při citaci premiéra: "Musíme zamésť před vlastním prahem. Mějtě oči otevřené..." si budou myslet, že se jedná o chybu tisku.
U Johna Grishama už přesně vím, co můžu očekávat - jsou to soudní spory, jednání v soudních síních, právníci, policie, advokáti, soudci, žalobci, svědci, porotci. Tato kniha mě ale bohužel zklamala. Bylo to nezáživné, nudné a zdlouhavé. Snad to příště bude lepší.
Tak to bylo něco z úplně jiného soudku. Maroko - země islámu a muslimů. Platí zde jiná pravidla, předpisy a nařízení. Kniha mě obrovsky překvapila. Jedná se o poutavý příběh marockého chlapce Lachdara, jehož osud je nalajnován tak neuvěřitelně! Celou dobu jsem mu držela palce, ovšem ten konec mě dostal. Já musím dát plný počet.
Sbírka povídek českých autorů, které se odehrávají v období Vánoc. Nečekejte dojemná radostná setkání, jsou to příběhy, kde má hlavní roli smutek, samota, nevěra, stáří, nemoc. Nejvíc se mi líbila "Vánočka" od Petry Soukupové a "Vánoční přání" od Marka Epsteina.
Tuto knihu - přesněji řečeno knihy (1.+2. díl) jsem dala manželovi pod stromeček, ale samozřejmě nejdřív skončily na mém nočním stolku. Rozhovory zde uvedené vás úplně pohltí, ať se jedná o vědce, sportovce, lékaře či fotografa, vše je podáno srozumitelnou formou. Daniel Stach je skvělý moderátor a se svou kolegyní Gabrielou Cihlářovou odvádí vynikající práci.
Parádní. Dobře se to čte plus se čtenář hodně doví o životě v Anglii v polovině 19. století. Příprava loupeže byla opravdu precizní, však taky zabrala zhruba 2/3 knihy. A ta zlodějská hantýrka mě úplně dostala.
Mnohem víc mě bavila historická část, která se zakládala částečně na pravdě, než přeslazená a naprosto neuvěřitelná současnost. Celkově zklamání.
Všichni lékaři i další zdravotníci, kteří se vydávají na tyto mise do oblastí zasažených ať už válkou, nebo nějakou přírodní katastrofou, si zaslouží obrovské uznání a respekt.
To bylo nečekaně krásné. V knize jsou popsány osudy potomků dvou sester, které se nikdy nesetkaly, vlastně o sobě ani nevěděly. Effia žije v Ghaně, Esi je prodána do otroctví do Ameriky. Děj začíná v polovině 18. století a končí (po prožití životů sedmi generací) v současnosti. Dovídáme se tak hodně o historii těchto dvou zemí díky této nádherné knize.
Celkem fajn knížka. Sice dost pomalý rozjezd, až ve druhé polovině začal děj odsýpat. Ale líbila se mi ta pozvolná změna Susan i lidí okolo ní a taky to záhadné tajemství, to jsem nečekala.
František Nepil - to je u mě sázka na jistotu. V této knize nás provází po jemu blízkých místech naší vlasti (v době vzniku knihy tedy ještě Československa). Vyprávění je doplněno mnoha historickými zajímavostmi a životními moudry. Moc pěkné.
Vcelku zajímavá zápletka, co mi ale nejvíc vadilo, byla ta neuvěřitelnost. Že prostě najednou zmizí ze světa tři lidé a nikdo se po nich neshání? Lisa v pětadvaceti letech nikdy neviděla svůj rodný list? Půl roku měla vztah s Alexem a nikdy se nedostali k tomu, aby mluvili o svých rodinách? Je to další kniha, která bude nejspíš brzy zapomenuta.
Kniha mi připomněla seriál Ošklivka Betty, který běžel kdysi dáávno v televizi. Takže žádná náročná literatura. Od prvních stránek je jasné, jak to dopadne, celé je to velice, velice jednoduché. Prostě taková knižní telenovela.
Tuto knihu přečetla nejdřív moje dcera, potom já a potom jsme z našeho oblíbeného antikvariátu Avion objednaly veškerou tvorbu Dostojevského, kterou tam měli (myslím sedm knížek). Z toho vyplývá, jak nás tato kniha, resp. tento autor zaujal.
Moje první kniha od této autorky a... dobré to bylo. Ze začátku mi tam "postava" vypravěče moc neseděla a celá legenda s tajemným červem v podzemí mi přišla zbytečná. Samotný příběh byl dobrý i bez toho. Ale jak jsem četla dál a dál, tak mi to přestávalo vadit, ba co víc, nabíralo to na zajímavosti, originalitě i napětí a na konci ta přetahovaná o to, kdo bude příběh vyprávět, mě moc bavila.
Fiesta - parta kamarádů z války pořádá tahy noční Paříží, vymetají všechny možné hospody, bary a kluby, jenom se opíjejí a mezitím jí. Pak jedou na fiestu - několikadenní býčí zápasy, kde zase střídají jednu hospodu za druhou, hned oběd, hned večeře, mezitím pořád pijí a neustále je některý z nich namol. Ano, vím, že se jedná o "ztracenou generaci", pan Nenadál to v doslovu všechno objasnil, ale přesto - toho chlastu tam bylo až příliš.
Stařec a moře - líbilo se mi daleko více. Staříka jsem musela obdivovat, jak se dokázal se vším vypořádat. Taky se mi líbilo jeho přátelství s chlapcem.
Toto byl můj první Hemingway a nevím nevím, kdy sáhnu po něčem dalším od něho. Moc mi nesedl.
Po dočtení se u mě žádné nadšení nekonalo - spíš úleva, že už to skončilo. Děj je tak nějak divně překombinovaný, plný zvláštních náhod a chování některých osob bylo silně nepravděpodobné - např. rodiče Jenny nebo samotná Izzy. A ty oblázky nebo rozbitá zrcadla? Těchto fantasy prvků mohla být kniha klidně ušetřena.
Výborně jsem se bavila. Paní Devátá umí přesně a přitom úsměvně popsat běžné denní situace. Fejetony dlouhé tak akorát (na 2-3 strany) se moc dobře čtou.
Za mě strašná nuda. Příběh naprosto nereálný, Polly se svými jahodově blonďatými vlasy mi k srdci zrovna nepřirostla a svatba ve stylu Hvězdných válek tomu všemu nasadila korunu. Tak aspoň vyzkouším některý z receptů na konci knihy.
Dost povedená detektivka. Chvilku mi sice trvalo, než jsem se pořádně začetla, protože se odvíjí několik dějových linek najednou. Ale asi od jedné třetiny to byla tedy jízda. Líbilo se mi to.
Akorát ten text na obálce knihy: Vrah se po letech vrací. A jde po tobě... je úplně mimo.