Minky komentáře u knih
Trochu mě otravovalo jak autor měl potřebu všechny ty odpovědi vysvětlovat, abychom to hlavně pochopili tak, jak chce on.
Z postav mě překvapil Ondřej, který poté co začal poznávat své zvířecí pravé já, chodil po čtyřech, pak nahej na veřejnosti a byl skvěle osvícenej, ale když měl pomáhat poblíž žijící babičce, která žije sama a barák jí padá na hlavu, tak to po čase přestal dělat, protože ho to unavovalo?
Kniha prezentuje myšlenky, že ve městě jenom makáš na to, abys měl na byt. Ale tímhle způsobem života, zase dřu jenom na to, aby všichni měli nějakou zeleninu do žaludku. To se mi za to úsilí prostě zdá málo. Co intelektuální náročnost celodenní práce? Já přece nežiju v městě, abych někde chodila do rachoty, kterou si musím odkroutit. Mám svou práci ráda a dává smysl, ikdyž ji dělám v kanclu a ne uprostřed lesa.
A vzdělání? Místo toho mi taky má stačit navnímat mrkev z vlastní zahrádky? Nebo si promluvit se studnou? Já chci dětem k patnáctinám dát víc než záhonek. A nemyslím zrovna PS5, myslím schopnost se zorientovat v prostředí a v kultuře do který patříme. Ne se z ní vyčlenit.
Všechno děsně rezonuje, ale mě to vyznívá tak, že jednou se jdu podívat na pozemek, kterej nakonec nekoupim a to že mě něco škráblo do nohy je zlý znamení. Ale kdyby ho autor koupil, tak by nejspíš cestu popsal tak, že už tenkrát uviděl sluneční zář přímo doprostřed pozemku a uslyšel vnitřní hlas. Vždyť i ti Kardašovi na svém pozemku ze zdechliny udělali dobré znamení (sami se rozhodovali, jestli bude dobré nebo špatné). Jenže někdy vás prostě švihne větev do ksichtu, protože nekoukáte na cestu. Nemá to žádné hluboké poselství.
V té fázi, že lidi dřeli na pozemku už jsme byli a vracet se je nesmysl. Nakonec i z knihy Raději zešílet v divočině je vidět, že tohle je prostě řehole a určitě se nedá říct, že by se těm lidem nějak žilo lehce. Mě nakonec přišli nejnormálnější ti dva, co pěstují co je baví, ale když dojdou brambory, tak pro ně prostě cestou z práce zajedou Land Roverem do Kauflandu. Žít lehce. Nic víc. Nic míň. Je rok 2022.
Kniha mě velice překvapila stylem, jakým je napsaná. Nejsou to strohé životopisy, ale popisuje postoje, inspiraci a hodnoty, které byly pro tyto ženy typické. Kniha se mi moc líbila, šla do hloubky, portréty jsou opravdu vyvedené, celkově na mě kniha působí velice propracovaně a jsem ráda, že jí mám v knihovně. Potěšila mě.
Byla bych ostražitá vůči radám o výchově od někoho kdo se o děti profesně nezajímá. Navíc by jim rád nastavoval ,správné programy úspěchu a prosperity’...
Pohádka o masakru velryb a o dcerce, která nikdy nezjistí proč je z ní ze dne na den sirotek :-( je to škoda, na pohled nádherná kniha.
Nejlepší knížka, četli jsme už tolikrát, že jí znám skoro nazpaměť.
Postavit osobní rozvoj na obviňování rodičů ze špatné výchovy, to mi nedává smysl. Dočteme se spoustu autorových vlastních názorů na fungování lidského mozku nebo na vývoj jedince. A ne není to neurolog nebo vědec, ani psycholog, je to zkrachovalý podnikatel a bývalý obchodní ředitel Microsoftu (?) v jedné osobě. Myšlenka, že je mozek počítač, je otravná už po 30 stránkách. K tomu ale padají výroky viz: ,Mozek telepaticky komunikuje s dalšími mozky. Vědmy a proroci mají mozek nastaven pro čtení budoucího dění... Tyto jevy jsou již předem známy a člověk se je pouze učí číst.'
Někde si protiřečí a jinde vaří z vody. A jestli s ním nesouhlasíte tak autor se považuje za proroka, kterému ve své době přeci nikdy lidi nevěří.
Viděla jsem i část videokurzů, kde rozvíjí některé myšlenky (to s tím počítačem ale jede pořád dokola i tam). Když se v knize dozvíme, že: ,Sílu lidského mozku si nejlépe uvědomíme na schopnosti naučit se mateřský jazyk', v kurzu je pak doplněno, že Čech například mluví česky a Číňan čínsky.
Je to opravdu splácanina první kategorie a ikdyž jsem se na knihu těšila, ani jí nedočtu. Podle mě to nemá obsah a metoda ER jsou obyčejné afirmace v kabátku z jakože matematiky a IT (rovnice, počítač). Prostě najdeš ER (třeba jsem hlupák), převedeš do kladné podoby a pak si do hlavy vtloukáš tu lepší (jsem chytrý).
Na práci s psychikou člověka je podle mě potřeba víc než těchhle pár ledabyle vyřčených soudů o lidském mozku. Ale jsou i nezávislé články, kde je metoda ER popsána a zhodnocena po odborné stránce, tak ať si každý ověří zdroje dle svého uvážení.
Tahle kniha mě moc nenadchla. Doporučuji přečíst závěrečných 12 poznatků, které se tam na konci rekapitulují. Zklamalo mě trochu, že jsem se ani pořádně nedozvěděla o těch ponožkách :-D anotace slibuje víc, než kniha může dát.
Krásná knížka, líbí se mi formát, ilustrace. Je poučná i zábavná. Moc milá.