mira.l komentáře u knih

Kniha, popisující životní osudy asi nejslavnější ze šesti manželek Jindřicha VIII., líčí Annu Boleynovou už od jejího dětství jako velmi bystrou dívku vysokého intelektu, která měla na svoji dobu velmi pokrokové názory na řadu věcí včetně vztahu k mužům.

Úvodní část knihy se zabývá Anniným dětstvím nebo spíš dospíváním, kdy byla vyslána na burgundský, posléze na francouzský a domácí anglický královský dvůr, je skvěle podaná, velmi čtivá pasáž - jako bych tam byl, bravo, Alison!! Poté, co byla téměř svědkem (autorka to tak tvrdí...:) ) znásilnění své sestry francouzským králem, měla velmi vyhraněný vztah k dvorským hrám lásky a zapřísahla se, že se vdá z lásky za muže, kterého bude milovat a kterého si sama vybere. Což bylo dost v rozporu s tehdejší praxí a také s postavením její rodiny. Nezapomínejme, že jsme v Anglii začátku 16. století a žena je tu (do určitého věku) považována především za více či méně kvalitní zboží na sňatkovém trhu.

Pak se ovšem cosi pokazilo. Poté, co se jí neodbytně začal dvořit sám král Jindřich VIII., si sice dál bedlivě střežila svoje panenství a držela si Jindřicha od těla (tak to opět tvrdí autorka:) ), a zároveň sama pochybovala, jestli by ho dokázala milovat. Místo toho v ní převážily jisté řekněme "materialistické" choutky a čím déle to trvalo, tím více začala rozehrávat velmi nebezpečnou hru, jejímž motorem byla touha po anglické koruně a titulu královny a moci a vlivu z toho plynoucími jak pro ni, tak koneckonců pro celou její rodinu. A tam někde se asi začal odvíjet počátek jejího konce. V této části "namlouvání", která trvá dosti dlouho, se děj zase tak moc neposouvá, neustále se řeší legitimita Jindřichova manželství s Kateřinou Aragonskou, z něhož se Jindřichovi dlouho nedaří se vyvázat a sama Kateřina jeho anulování nikdy neuznala.
Její snahy po dlouhých šesti letech vrcholí sňatkem s Jindřichem a její korunovací královnou. Řada poddaných ji však jako královnu neuznala, lid ji spíš nenáviděl. Anna sama celou tu dobu ví, že Jindřicha nikdy nemilovala tak, jak si myslela, že bude svého manžela milovat. Zvláště poté, co zjistila, že Jindřich má milenku - Janu Seymourovou, která zřejmě nebyla jedinou jeho milenkou, se pro ni manželství stalo utrpením. Místo kýženého syna - následníka trůnu Jindřichovi porodí dceru, budoucí královnu Alžbětu. O další tři děti - chlapce přijde. A pak už se rozjede kolotoč událostí, který vrcholí Anniným uvězněním, z dnešního pohledu zcela nesmyslným a neopodstatněným obviněním z velezrady, odsouzením a notoricky známým koncem.

Dnes už se asi nikdo s jistotou nedozví, co všechno a jak formulovalo Anninu osobnost, povahu a názory, autorka tady čtenáři podává svoji verzi historie a já uznávám, že jsem na ni vcelku rád přistoupil. Celá kniha je napsaná velmi čtivě, i přes ty zdánlivě nekonečné "namlouvací" pasáže se lze přenést. A závěrečný popis Anniných posledních dnů a popravy je podán velmi sugestivně.
Čtenáři, který o tématu přece jenom něco ví, který četl více knih nebo viděl o Tudorovcích některé filmy, mohou vyvstat některé otázky, jako třeba: byla starší Anna nebo Mary Boleynová?, měla Mary s Jindřichem VIII. dítě/děti dobrovolně, byla jeho milenkou nebo ji opravdu znásilnil?, byla Anna počestná dívka nebo coura? ... a možná i některé jiné.
Pro mě to každopádně byla velmi čtivá kniha, kterou nemám důvod hodnotit jinak než plným počtem. Za zmínku a pochvalu stojí i základní rodokmen vládnoucích panovníků na začátku knihy, stejně jako stručný časový sled událostí na konci knihy a především výpis všech postav s jejich stručným zařazením o koho se jednalo, který mi při čtení byl velmi užitečným, v knize se vyskytuje opravdu velké množství postav, ve kterých není vždy jednoduché se vyznat, se všemi jejich tituly, přídomky rodů, ke kterým patřily a vzájemnou "sňatkovou provázaností".

16 12.10.2018

Ke knize jsem přišel tak nějak jak "slepej k houslím", a to v jejím nejnovějším vydání z r. 2018. Jelikož co se týká knih, mám rád výzvy, tak když jsem tu cihlu viděl, tak jsem se rozhodl, že si ji přečtu.
Je to beze sporu jedno z klasických děl anglické literatury. Dickens vytvořil asi celkem věrný obraz poměrů té doby a místy velmi komické karikatury určitých postav zároveň. Hlavně v druhé části knihy na mě převážná část Dorritovy rodiny působila jako karikatura sebe sama, jako ukázkový příklad toho, když si někdo hraje na někoho kým není a řadí se ve společnosti někam, kam jaksi nepatří. Dickens dokázal vytvořit zajímavý úkaz, kdy se u mě při čtení střídaly takové pocity, kdy mě to velmi bavilo s těmi, kdy bych to občas vzal a hodil proti zdi:). Některé části či celé kapitoly mi přišly jako vcelku zbytečné, kdyby tam nebyly, tak by se asi nic nestalo, bylo to místy takové ve stylu "jak popsat několik stran a neříct vlastně vůbec nic."
Docela často se mi stávalo i to, že jsem úplně nepochopil význam té či oné věty tak, jak byla napsána, jako by tam chybělo či přebývalo nějaké písmeno či slůvko, a tak nějak nevím, mám-li to přičíst na vrub tiskovým chybám nebo to má opravdu tak být, je pravda, že Dickensův jazyk je občas docela svérázný.
A v neposlední řadě musím přiznat, že některé kličky dějové zápletky jsem asi ne zcela pochopil.
Knihu nezatracuji, jsem rád, že jsem si ji přečtet, ale nevím, jestli na ni někdy najdu znovu tu správnou náladu.

6 21.09.2018

Jako vždy - padesátka tipů na výlety po našic!h luzích a hájích nezklamala.

2 24.08.2018

Tuhle historii knížecího rodu jsem si přečetl rád. I proto, že rod Schwarzenbergů je nerozlučně spjatý kromě Hluboké a Krumlova také s Třeboní, tak to snad byla tak trochu "povinná četba". Hlavní část knihy tvoří stručně, ale výstižně podané představení a životní příběhy povětšinou prvorozených mužských členů knížecího rodu, a to od jeho počátků ve 13. století až po Karla (VII.) Schwarzenberga a jeho potomky a následníky, a to v obou jeho větvích, jak hlubocko-krumlovské, tak orlicko-zvíkovské. V průběhu knihy je jasně patrné, že Schwarzenbergové byli (nejen) na svém jihočeském dominiu dobrými hospodáři, velmi neštetrně se k nim zachovaly vlastně až dějinné události 20. století. Snad až na jedinou výjimku byli prakticky všichni mužští členové opravdovými aristokraty a šlechtici, kteří se s postupem doby dá se říct začali odchylovat od svých německých kořenů a stávali se spíše asristokraty s pročeským smýšlením. A pokud se ve jménech, příbuzenských vztazích a letopočtech čtenář občas začne trochu ztrácet, tak na konci knihy je přehledně vyvedený rodokmen rodu od jeho počátků až do dnešních dnů.
Závěr knihy pak patří stručnému představení hlavních sídel Schwarzenbergů, kromě Třeboně, Č. Krumlova a Hluboké i těm menším.

Pravda, v knize občas tu a tam ulítne nějaký ten překlep a jestli to byl Jan či Adolf I. nebo II., to autor někdy jakoby moc neřešil, ale bystřejší čtenář si to v hlavě tak nějak porovná. Za mě spokojenost.

5 16.08.2018

No, popravdě řečeno jsem si to asi představoval trochu jinak. Co se mi vcelku líbilo, úvody jednotlivých kapitol, kde je vždy uvedena krátká historie každého sídla. Co mě bavilo už výrazně méně, bylo pokračování s tajemnými příběhy. Většina je jich z kategorie pohádek a bájí, zakopané poklady, nešťastné lásky, loupežníci, tajné chodby, tajemná zjevení, duchové, a tak pořád dokola. A na to mě moc neužije.
Příliš nepotěšilo ani větší než malé množství překlepů.

3 05.08.2018

Na tuhle knížku mě přivedla jedna z kapitol v knize "Zapomenuté výpravy" - (ZV) (https://www.databazeknih.cz/knihy/zapomenute-vypravy-76762). Po nějaké době se mi ji podařilo sehnat a vzhledem k tomu, že od jejího prvního vydání v r. 1971 v nákladu 10 000 ks už znovu nevyšla, je to asi už celkem raritní kousek. Je to docela zajímavé vyprávění o jedné dnes už prakticky neznámé a opravdu zapomenuté, tehdy asi vzhledem k poměrům docela bláznivé výpravě čtyř tehdy mladých holek - horolezkyň, které bláznivý hospodský (jak už to tak bývá) nápad přivedl na myšlenku vypravit se ze socialistického Československa pěšky přes většinu západní Evropy a USA na LOH 1968 v Mexiku. Svoji akci opravdu úspěšně uskutečnily, tedy pokud se týkalo toho, do Mexika opravdu dojít.
Kniha popisuje poměrně stručnou, takovou deníkovou formou, kdy se různě střídají zápisky všech čtyřech, jejich putování, zachycuje jejich běžné denní radosti i starosti, to, jak kde byly mediálně sledované a díky místním médiím, tisku, televizi a rozhlasu se jim prakticky všude, snad s výjimkou Francie, dostávalo na tu dobu řekl bych poměrně slušné podpory a publicity, jak z oficiálních míst, tak od prostých lidí, které na cestě potkávaly a kteří je mnohdy cíleně vyhledali, aby jim mohli být nějak nápomocni. Docela zajímavé bylo to, jak si vedly na území USA, které prezentují skoro až idylicky, spousta milých setkání ať už s Američany nebo našimi krajany, kteří jim pomáhali jak to šlo, docela slušnou péči a dozor jim věnovala i americká policie, pravidelně je zastavující ... nikoliv proto, aby je legitimovala či jim dělala problémy, ale proto, aby se jich policisté zeptali, zda něco nepotřebují. Následující úsek cesty Mexikem byl pak jedním velkým procesím, kdy s nimi pochodovala řada lidí, ať už z řad mexických občanů či členů nějakých výborů. Tento úsek pro ně byl až trochu nepříjemný, byly pod neustálým "dohledem", na což za ten skoro rok osamoceného pochodování nebyly zvyklé.
Pokud se tedy tomu, co je v knize popsáno, dá věřit. V již zmíněných ZV je zmínka o tom, že tato kniha byla vydána pod bedlivým dohledem cenzora... A tamtéž jsem se dozvěděl i to, že z celé čtveřice v době vydání knihy v r. 2016 žila už pouze jedna, Květa Tarantová.
Co mi trochu vadilo, byla kvalita "fotek", které se teda fotkami ani nazývat nedají, jsou to jakési černobílé, velmi nekvalitní reprodukce fotografií ve stylu něco mezi perokresbou a negativem. Je to docela škoda, ale beru jako součást jednak stylu knihy a jednak to asi bylo tehdy i z důvodů ekonomických. Co mi vadilo trochu víc, bylo to, že v knize není prakticky žádný úvod, seznámení s protagonistkami. Nemít přečtenou příslušnou kapitolu ZV, docela bych se ztrácel v tom, kdo byl kdo. Není tam třeba v jedné kapitole uvedeno ani to, jak probíhaly přípravy na cestu, které v té době jistě musely být dobrodružstvím samy o sobě. To je ale trochu vyváženo několika stránkami na konci knihy, kde je vypsáno, jakou používaly výbavu od jakých podniků (mimochodem je to docela pěkná přehlídka firem, z nichž některá jména jsou známá do dnešních dnů, ale většinu tvoří dnes už zcela zapomenuté podniky, které dávno patří minulosti) a je tam i něco málo o logistice výpravy. V neposlední řadě mě docela zaskočila nejedna hrubice ve shodách podmětu s přísudkem, to v knihách z této doby nebylo úplně běžné.
To, že do Mexika nakonec šťastně došly, byl určitě úctyhodný výkon, to, že z olympiády nakonec neviděly na vlastní oči vůbec nic, to nebyla jejich chyba, jejich rozpočet prostě na zakoupení lístků nestačil a vzhledem k politicko-ekonomické situaci (doslova pár týdnů po 21. srpnu 1968) se opravdu nedalo očekávat, že by jim nějaké "V.I.P." lístky přistály jen tak do klína.
A úplně nakonec si snad můžu dovolit malou poznámku k tomu, proč jsem knihu zařadil do Čtenářské výzvy 2018 v bodu č. 2. "kniha autora, který žil ve vašem kraji". Jak jsem se dozvěděl opět v ZV, Věra Komárková, která pocházela z Písku, nějaký čas žila s rodiči v Třeboni.

2 20.07.2018

Hmm, asi nebudu moct udělit plné hodnocení. Ačkoliv je to vlastně docela zajímavá a čtivá kniha o Marii Terezii, ve které autor seznamuje čtenáře s rodem Habsburků alespoň stručně prakticky od jeho počátků.

Ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že dost podstatná část knihy je věnovaná nejrůznějším válkám, ve kterých jsem se teda trochu ztrácel, hlavně pak těm o tzv. rakouské dědictví, které Marie Terezie vedla hned po nástupu na trůn jako jakési "dědictví" po svém otci. O tom, jaký byla člověk, se čtenář zase tak moc nedozví. Já na ty válečné události prostě moc nejsem a čekal jsem asi něco trochhu jiného, život a vládu Marie Terezie pojatou z trochu jiné stránky. Bohužel ona vládla tak, že převážnou část své vlády buď válčila nebo se na to připravovala.

Ovšem i tak jsem to četl docela se zaujetím, je to celkem zajímavá kniha. Závěrečné kapitoly jsou pak věnované "spoluvládí" Marie Terezie se synem Josefem II., které ani zdaleka nebylo ideální a krátkému pojednání o osudech jejích dětí.

4 12.07.2018

Stromy já rád, takže tohle bylo velmi příjemné čtení.
Na začátku knihy je trocha "technické osvěty", pak následuje popis více jak třech desítek něčím zajímavých či významných alejí a na závěr pohled na současný stav z hlediska legislativy.
Škoda jen, že v knize se autoři věnují jen kraji Vysočina a Středočeskému. Uvítal bych rozšíření i na ostatní kraje republiky.
Ale jinak pěkná knížka.

6 04.07.2018

Výjimečná kniha o výjimečném člověku. I když mám o dvojici H+Z načteno a nasledováno celkem dost, našel jsem v knize nejednu zajímavost, o které jsem doteď nevěděl. Třeba to, že na první výpravu vůbec nemuseli odjet, protože delikventi přece necestují, že si pohrávali s myšlenkou druhou výpravu uskutečnit letecky, že napsali z Japonska na nejvyšší místa návrh na odzbrojení ČSSR, což byl na svoji dobu hodně odvážný (nebo šílený) čin, kterým taky docela dobře mohla jejich činnost skončit, a ... a dál už neprozradím:).
Myslím, že pánům Horkému, Náplavovi a Krocovi se podařilo vytvořit skutečně neobyčejnou knihu, která odkrývá některá dosud neznámá zákoutí života M. Zikmunda, přitom je skvělou poctou tomuto muži a zároveň v jistém smyslu kronikou 20. století.
A v neposlední řadě si snad můžu dovolit knihu zařadit do čtenářské výzvy 2018 v trochu netradičním bodu, když v knize vystupují hned dva Miroslavové:).

5 27.06.2018

Sice by se tam pár nedostatků našlo (opravdu jsem přehlídl třeba pasáž z jezera Titicaca nebo tam fakt o něm není v textu ani slovo??), a je taky do jisté míry pravdou, že to byl ze značné části popis toho, jak Dominika šla z jednoho povětšinou zdravotního průseru do druhého, ale za to, JAK jsou jednotlivé pasáže napsány ("To je den. Posrat se a píchnout", "...dřepí tam a kaká", "Proč to piju, nechápu. Musím si dolít tereré", a mnohé jiné), tomu prostě ten plný počet dám:).
A v neposlední řadě si zaslouží zmínku grafická úprava knihy. Dominika na cestě pořídila opravdu nádherné fotky, které jsem prohlížel už během její cesty na facebooku, a naštěstí je jich v knize docela dost a ve velmi dobré kvalitě. A knihu velmi pěkně doplňují ilustrace Dany Ledl, v čele se samotnou obálkou. Ten nápad se zrcadlovým obrázkem je výborný:)!

1 19.06.2018

Pěkně si sednout, a pomalu, pěkně s-t-r-á-n-k-u--p-o--s-t-r-á-n-c-e listovat a kochat se. Na některé knihy je tu jaksi málo hvězdiček. I přesto, že jsem objevil několik obrázků, které jsou buď stejné nebo mají stejný aspoň základ. Ale i to bylo zajímavé porovnat.
Mimochodem, Maestro, setkal jste se někdy s tím, že by na automobilu byl nějaký detail, součástka, která je pro Vás prostě nenakreslitelná??:)

1 09.06.2018

Kniha je to beze sporu velmi zajímavá. Není to sto, nakonec je to 150 srovnávacích fotografií toho, jak to u nás vypadalo "tehdy a nyní". Mám tohle hledání ve stylu "najdi pět rozdílů" docela rád, rád na staré fotografie koukám, jsou to mnohdy snímky na své stáří velmi překvapivé kvality.
Přesto nemůžu dát plné hodnocení. Na knize mi trochu vadí několik věcí. Jednak je to šedivé, docela nevýrazné písmo textu, které se ve spojení s křídovým papírem při umělém osvětlení tak leskne, že je v jistém úhlu na hranici čitelnosti. Texty samotné mnohdy nemají mnoho společného s tím, co je na obrázcích, ať už historických nebo současných. Uvítal bych bližší popis toho, co na fotogafiích (historických i současných) je anebo není, bližší zaměření na rozdíly v zástavbě. Vzhledem k velikosti knihy by na více textu místo jistě bylo.
A v neposlední řadě jsem objevil jednu chybu - prohozené texty na dvoustanách 68-69 a 148-149, obě dvoustrany se týkají Jihlavy, text však k obrázku na dané straně nepatří, odpovídá druhé uvedené dvoustraně.
U knihy takové cenové kategorie by se to asi stát nemělo.
O dosti chaotickém řazení jednotlivých obrázků už byla zmínka v předchozím komentáři.
I tak si kniha ale 4 * zaslouží.

6 05.06.2018

Pořídil jsem si tuhle knížku spíš ze zvědavosti.
A jaká je? Začátek popisuje první zkušenosti autorky v USA, ještě coby studentky, která si chtěla prací hlavně zaplatit cestu, stručně řečeno. Dělala ledacos, a velmi rychle zjistila, že ani v USA nelítaj pečení holubi sami do huby a pobyt v USA má mnohá byrokratická úskalí. To mě docela bavilo. Tím spíš úplně nerozumím tomu, co následovalo, a sice autorčina nezměrná touha v USA žít trvale.
Hlavní část knihy tedy tvoří popis přesunu do USA, lépe řečeno nejdříve je (tak nějak pro potencionální následníky) vyjmenováno, co vše je třeba tady v Čechách zrušit a co zařídit za velkou louží. To se týká hlavně získání víz a práce. Následuje popis úřednického kolotoče po nastěhování do Ameriky, opět především to, co je třeba zařídit. Celé to vyprávění trochu skáče sem a tam, a vůbec to je takové hodně zestručnělé.
Trochu divné mi bylo, že jedním z hlavních důvodů, proč tam šli, bylo to, že manžel autorky tam měl mít zajištěnou práci, aby se vzápětí zjistilo, že si dost nesedl se šéfovou, která ho velmi rychle vyhodila, což pro oba autory mělo skoro za následek dosti nedůstojný návrat domů ve formě vyhoštění, který se jim podařilo odvrátit po vynaložení značného úsilí.
Dále autorka popisuje svoje podnikání, poté, co mohla začít legálně pracovat. Popravdě řečeno, moc nerozumím tomu, co ji tam vlastně živí - blog, návody na diety...??
Část kterou psal manžel autorky, mi upřímně řečeno přišla docela zbytečná, krom pár odborných termínů, kterým nějak nehovím, jsem se toho z ní moc nedozvěděl.
Co se týká faktů v knize uvedených, asi bych neměl "koule" na to, abych něco podobného udělal, z těch byrokratických kliček (víza, povolení k pobytu-zelená karta, práce, zařizování běžných věcí) mi dost často šla hlava kolem a moc jsem se v tom nevyznal. Rozhodně bych nechtěl něco podobného podstoupit, radši budu dál žít v naší kotlině.
Kniha mi připadá, že je určená pro hodně úzký okruh čtenářů - coby návod k přesunu do USA. A upřímně řečeno, nevím, nevím, jestli případné zájemce spíš neodradí. Ostaním to asi moc nepřinese. Nevím, mám z ní takový smíšený pocit. Asi jsem čekal něco trochu jiného.

3 01.06.2018

Asi nebudu úplně trefa do černého, co se týká cílové skupiny. Jak jsem viděl v přehledu hodnocení, jsem snad jediný chlap, co to zatím hodnotil. Přečetl jsem, je to čtivé, lehce stravitelné, stránky ubývají tak nějak samy, taková oddychová jednohubka, ale zdejší hodnocení t. č. 90%?? No nevím, ale takový skvost to rozhodně podle mě není. Nějaká ta k***a, p***l, klacek, péro a šu***ka kdekoliv, říznuto závěrem jak z červené knihovny ještě nedělají kvalitní knížku.

5 26.05.2018

Velice zajímavě podaná historie dynastie Tudorovců, která pro mě osobně byla čtivá i přes poměrně dlouhé kapitoly. Autorka mnohdy zabíhá do detailů, které nejsou zrovna obecně známé a v jiných dostupných materiálech se asi příliš nevyskytují. A to do detailů i velmi pikantních z velmi intimních oblastí.
Kromě toho, že čtenář získá základní přehled o dynastii Tudorovců obecně a dozví se ledacos z oblasti politiky a oficialit, hlavní náplní knihy je soukromí královské dynastie.
Skvělá kniha!

4 21.05.2018

Jako vždy krásná procházka naší vlastní s nějakým tím tipem na výlet.

1 02.05.2018

Ač autoři uvádí, že se nejedná o turistického průvodce v pravém smyslu slova, mě tahle kniha inspirovala k nejednomu výletu po Šumavě.
Velmi čtivým způsobem tady od západu k východu, od Nýrska po Vyšší Brod, představují Šumavu prakticky ze všech jejích stran. Historie, zeměpis, fauna, flóra, ale hlavně tipy na zajímavé lokality, do textu zapracované nenásilným způsobem, jak ty známé, tak i tipy na spoustu dávno zaniklých sídel, vesnic, samot, ale tu a tam i nějaká ta pověst, pověra z tajemných šumavských hvozdů, rašelinišť či plání.
Na konci knihy je pak skvěle zpracovaný přehled turistických tras všech 4 barev, procházejících Šumavou i s kilometráží, seznam naučných stezek a tipy na ty nej- výlety.
Snad jen fotky jsou takové trochu zvláštní. Trochu to vypadá, jakoby někdo ve snaze udělat pěkné fotky u některých přehnal jejich barevnost, saturaci. Občas mi přijde, že ta zelená je zelená až moc a že ta červená barva střech je poněkud divně červená. To, co mě trochu zarazilo na první prohlédnutí po koupi knihy, se stalo poměrně bezvýznamným detailem ve skvělé knize, i když ty fotky působí někdy tak nějak divně.

7 09.04.2018

Další z knih a autorů, na kterého jsem narazil v Zapomenutých výpravách. RNDr. Jiří Baum, jeden z našich dnes už prakticky zapomenutých cestovatelů. A také zooolog, který se specializoval hlavně na ptáky a hmyz.
Jeho cestopisná kniha o cestě kolem světa, kterou uskutečnil se svou manželkou v upraveném voze Tatra 72 od prosince 1934 do prosince 1935, před asi deseti lety znovu vyšla.
Je to docela zajímavý pohled na svět v polovině 30. let 20. století. Určitě je to kvalitní kniha, nečte se to špatně, i když v jistých pasážích to přece jen působí trochu... nedá se říct nudně, ale tak nějak naivně. Nebo možná jinak vyjádřeno to přece jenom nemá tu poutavost, s jakou dokázali o nějakých dvanáct, třináct let později psát H+Z. Syn J. Bauma rukopis knihy ponechal tak, jak byl napsán. Dneska by to asi autor napsal stylisticky poněkud jinak, ale asi je dobře, že nebyl přestylizován, tehdy prostě byla jiná doba, řešily se jiné věci, "normální" nebo "divné" bylo něco jiného než dneska. I ten způsob vyjadřování byl trochu jiný, dneska už přece jen píšeme a myslíme trochu jinak.
Na druhou stranu je asi dobře, že styl vyjadřování je "dobový", a je zajímavé v knize sledovat třeba to, v jakém stavu rozvinutosti byla tehdejší velká města Austrálie, třeba Sydney nebo Melbourne či jaké poměry panovaly ve světě tehdejší doby.
Velmi zajímavá je pasáž z Japonska, které Baum viděl jako zemi ne přímo zaostalou, ale dost žehral např. nad tehdejším stavem japonských silnic, které byly nekvalitní a úzké. Stejně tak se celkem kriticky vyjadřoval o úrovni manuální zručnosti japonských dělníků ("Skoro jsem měl někdy dojem, že Japonci myslí pomaleji než my.") a z dnešního pohledu řekněme technické vyspělosti země. Japonsko charakterizuje spíše jako zemi, která hojně kopíruje evropské nebo americké vzory. ("Zdá se, že některé obory průmyslové zůstanou Japoncům více méně vždy uzavřeny a že japonské továrny nebudou moci vyráběti takové zboží nebo alespoň nikoliv v jakosti, která by mohla konkurovat s výrobky evropskými.") Pokud by na konci 2. sv. války nezemřel v koncentračním táboře a dožil by se zhruba poloviny 60. let, asi by se dost divil japonskému hospodářskému zázraku. Stejně tak Japonsko popisuje jako zemi, kde byl velmi levný život. Zajímavé, dnes patří Japonsko k nejdražším zemím světa a Tokio či Osaka jsou vůbec nejdražšími městy světa.
Hlavní část knihy tvoří popis cesty Baumových po Austrálii, tomu zbytku, tedy Japonsku a Americe je věnován relativně malý prostor necelé poloviny knihy, z tohoto pohledu je to tedy trochu nevyvážené. I když je pravda, že jejich cesta po USA se smrskla na nevelký okruh Kalifornií, čítající pár velkých měst (Los Angeles, San Francisco) a trocha přírody v pouštích a národních parcích. Pak už následovala jen cesta lodí přes Panamský průplav zpět do Evropy.
Docela zajímavé je to, že v knize je hodně obrázků, ale jsou většinou dost malé a tudíž nepříliš kvalitní. V závěru knihy je však odkaz na web http://www.baum.com.au/, kde lze najít obrovské množství fotek.
Co se týká hodnocení... váhám mezi čtyřmi a pěti *. Ale přece jenom na pět by mě to muselo "dostat" o malinko víc. Ale i tak poctivé čtyři za vydařenou reedici dá se říct dávno zapomenuté knihy.

3 18.03.2018

Sice útlá, ale velmi zajímavá knížka o jedné dnes už skoro zapomenuté motoristické soutěži. Vše podstatné je asi uvedeno v anotaci ke knize, tak snad dodám jen to, že Jan Tuček opět odvedl skvělou práci a sestavil výbornou publikaci s asi maximálním možným množstvím dnes dostupných informací i fotografií.

1 08.03.2018

Stručná, ale přehledná knížka o historii výroby autobusů značky SOR. Kterak se z podniku "Sdružení Oprav a Rozvoje" vyvinul přes výrobu maringotek a lešení poměrně zavedený výrobce autobusů, od těch nejmenších v délce 7,5 m až po článkové vozy dlouhé 18,7 m. Postupně přibral do svého výrobního programu i vozy s pohonem na plyn, trolejbusy a elektrobusy.
Historie této firmy není tak dlouhá a spletitá, aby vydala na tlustou knihu, ale vše podstatné tu napsáno je, i s patřičnou fotodokumentací.

1 05.03.2018