mira.l komentáře u knih

No má smysl k téhle klasice něco psát? No nemá:).

Popravdě řečeno, čekal jsem od toho asi víc. Ne že by se to číst nedalo, je to takové mrazivě betonově smradlavě chladné, ale nevím, jestli budu mít někdy náladu to přelouskat znova.

5 15.11.2015

Zajímavá publikace, představující značné množství nejrůznějších technických památek po celé naší republice. Jsou tady zastoupeny nejrůznější mlýny, těch je tu opravdu požehnaně, asi z celé knihy nejvíc, vodárenské věže, mosty, tunely, továrny, resp. tovární budovy ať už dávno zaniklé nebo dodnes fungující, muzea, vysílače, přehrady, hamry, železárny, vápenky, nádražní budovy, důlní stavby, pivovary, objekty vojenského opevnění, ale i další méně obvyklá technická zařízení, jako třeba meteorologické budky, rosírny lnu nebo sušárna čekanky.
Co mi trochu vadilo, tedy ani ne tak teď při čtení celé knížky, ale spíš mi to bude vadit v budoucnu při nahlížení do některých pasáží, je poměrně složitě odhadnutelné umístění jednotlivých objektů v rámci republiky v knize. Pokud se člověk třeba chystá na dovolenou a chce se podívat, co v dané oblasti je, musí aspoň přibližně vědět o nějakém větším městě, to si dohledat v rejstříku a podle toho prolistovat několik stran před a za tímto městem. Celou věc ještě komplikuje případná lokace na rozhraní několika krajů. I z tohoto důvodu bych uvítal třeba na předsádce knihy mapu ČR s vyznačením větších měst a jejich umístění v jednotlivých krajích. Jinak ale přínosná publikace zejména pro ty, kdo rádi tráví dovolenou poznáváním naší vlasti.
Za velmi záslužné považuji i to, že u celé řady objektů je uvedeno, v jakém jsou stavu a k jakým účelům jsou dnes využívány, třeba v řadě mlýnů jsou mlynářské expozice s možností do nich nahlédnout nebo slouží jako ubytovací či rekreační zařízení, stejně tak se čtenář dozví o osudu mnoha továren, ať už dnes stále slouží svému původnímu účelu (což není v dnešní době k zahození, do dnešních dnů přežil jen zlomek fabrik, vyrábějících před 40 či 70 lety) nebo jsou přestavěny pro jiné využití.
Stejně tak je na mnoha příkladech vidět, kolik financí se za posledních cca 20 - 25 let investovalo do obnovy těchto památek.
Celkově hodnotím plným počtem hvězdiček, kdyby to tu šlo, uberu půlku za chyby a překlepy, nějaké se najdou a třeba v jednom z hesel ke konci knihy u jakési přehrady se pletou jednotky rozlohy, délky a také objemů. Ale to je vcelku detail, bystrý čtenář si při troše přemýšlení domyslí...:)).

3 10.11.2015

Na jednu stranu je to Jules Verne ve své nejklasičtější podobě, jeho typický sci-fi román, tentokrát se spoustou čísel z oblasti sluneční soustavy, který teda na člověka mého věku působí už trochu humorně, věcnou stránku nechám tedy bez komentáře:).
Na stranu druhou ale nemůžu dát plný počet, na mě prostě působil konec toho příběhu poněkud "odflákle", uspěchaně, to, na co by asi dětský čtenář čekal nejvíc - jak se dostanou zpátky na zem při průletu atmosférou, prožít s nimi ten let naplno vteřinu po vteřině, je tam odbyto několika málo velmi neurčitými větami o tom, že to vlastně zaspali v bezvědomí, trochu mi to připadá, jakoby tím autor vyřešil otázku, se kterou si sám nevěděl rady - "jak já to udělám, abych je poslal na zem a dobře to dopadlo?"
Neříkám, že je to špatný román, to vůbec ne, některé dialogy jsou na dobu svého vzniku poměrně ostré a peprné, na postavě židovského kupce se Verne taky docela vyřádil, ale ten konec mě malinko zklamal a nevím, jestli narozdíl třeba od Dětí kapitána Granta si budu tuhle knížku chtít ještě někdy přečíst znova.

6 12.10.2015

S radostí dávám za tuhle knihu plný počet. Velmi pěkně zpracovaná historie firmy Metalex, která čtenáři podrobně přiblíží a představí všechny důležité mezníky z její dlouhé činnosti, tak úspěšné na závodních tratích, ale i v oblasti komerční výroby při úpravách mnoha typů automobilů jak pro civilní využití - především zákazníky, kteří se chtěli lišit, tak i od poloviny 90. let trvající úpravy policejních vozů. Stejně tak se čtenář dozví o nepříliš známých činnostech, jako je třeba renovace veteránů a prodej dálničních známek. Dneska už vypadá skoro až neuvěřitelně, co dokázala vytvořit - navrhnout, vymyslet, nakreslit a vyrobit hlavně v začátcích činnosti v podstatě "na koleně" parta nadšenců, která se postupně vypracovala ve špičku v oboru, a to nejen u nás, ale uznání má i ze zahraničí.

Po několika ne zrovna ideálních zkušenostech s knihami z této řady mi tahle svým stylem napsání opravdu sedla, je to přehledné, věcné, čtenář se neztrácí ani v textu samotném, ani v časové lince.

1 04.10.2015

Nikdy by mě nenapadlo, že Verna ohodnotím dvěma hvězdičkama a napíšu, že je to pěkná blbost. Nevím, mě tohle nezaujalo, připadá mi to, jak kdyby to napsal v chvatu někde na záchodě při čekání na ranní stolici, jakby to byla jenom kostra nějakého příběhu, která by potřebovala patřičně rozvinout... A o "románu" bych v tomto případě taky pomlčel, je to spíš povídka, novela...

2 23.09.2015

Jako vždy několik zajímavých námětů k výletům.

1 20.09.2015

Nevím, jak je možné, že mi tahle klasika doteď unikala. Něco víc možná napíšu po druhém přečtení, ke kterému jistě za nějakou dobu dojde, přidávám si do seznamu knížek na druhé přečtení, tohle je třeba vstřebat aspoň dvakrát, je to knížka, do které se musí zapadnout a nepustit, neumím si představit, že bych to s přestávkami četl třeba pět týdnů, to bych si z toho nepamatoval nic.
Tak aspoň pár základních postřehů. Pýcha předsudek je krásná, s lehkostí a humorem napsaná knížka o zvycích, způsobech a chování anglické lepší společnosti. Děj už tu byl nastíněn mnohokrát a je všeobecně znám, tak ho tady nikterak rozepisovat nebudu. Vpodstatě ho poměrně přesně vystihuje všeobecně známá první věta románu:).
Po prvním přečtení už jsem si - kromě takového příjemného pocitu z krásně napsané knihy - ale odnesl i pár základních věcí a poznatků ze života lepší společnosti, čili životně důležité je:
- dobře se vdát/oženit
- s kým kdo, kde, kdy a kolikrát poobědvá/pověčeří/popije čaj
- kolik kdo uspořádá plesů
- jak vznešeně ten/ta osoba konverzuje a chová se
- mladé dívky by neměly jezdit samy dostavníkem, je to krajně nevhodné
- sluší se, aby mladá slušně vychovaná dáma dlouho tajila své city před ctihodným džentlmenem, stejně tak je možno se zasnoubit vpodstatě okamžitě a na povel
- "Kdybyste pochopila, co se pro vás sluší, nepřála byste si opustit prostředí, v němž jste vyrostla" (slova lady Catherine k Elizabeth, když se jí pokoušela vymluvit sňatek s Darcym - vpodstatě to do značné míry vystihuje "definici" životního údělu ženy té doby).
:))
V knize je vůbec mnoho geniálních vět, které jsem si prostě musel podtrhnout obyčejnou tužkou:). A jelikož neznám až tak důvěrně podrobnosti ze života anglické smetánky té doby, při čtení jsem si mnohokrát říkal, co je vlastně sakra živilo, když celý dny proklábosili:)??
A jen tak mimochodem dodávám, že knihu jsem četl po shlédnutí filmu a musím říct, že mnohokrát jsem při čtení "viděl" výraz Keiry Knightley coby Elizabeth, to byla asi geniální volba. A obojí, kniha s filmem, mi přitom do sebe krásně zapadlo.

13 06.08.2015

Dobrodružství tří Rusů a tří Angličanů je určitě jedním z těch slabších děl J. Verna. Jedním z mála pozitiv téhle knížky je její přijatelná "stopáž", řečeno filmovou hantýrkou.
Verne tady na pozadí Krymské války, která vstupuje (ale jen nepřímo) do děje zhruba za polovinou knihy, velice obšírně popisuje příhody party 6 astronomů, kteří se snaží kdesi v jižní Africe pomocí trigonometrických výpočtů určit délku poledníkového oblouku. Už to samo o sobě jako námět nic moc, je to záležitost, bez níž by jistě Anglie nepřežila další roky...:). Mezi Angličany a Rusy panuje jistá řevnivost, která je umocněna právě tím, že po vypuknutí Krymské války byly obě skupiny vědců nuceny se jaksi "povinně nenávidět" a rozdělily se.
Kdo by měl zájem si cvičně změřit zemský poledník direkt v terénu, tady má celkem slušný návod. Popisu trigonometrických měření je věnován značný prostor, možná až příliš značný; dlužno říct, že běžný čtenář tomu rozumí asi stejně jako skupina domorodých Křováků, kteří výpravu provází...
Dalším poměrně výrazným dojmem z téhle knihy je pro mě popis loveckých choutek jednoho z anglických členů výpravy, jehož lovecká vášeň značně převyšovala potřebu opatřit si potravu... Už mi začíná být trochu jasné, kde může být jádro problému drastického úbytku afrických divokých zvířat v době (převážně) britské nadvlády v Africe.
Zkrátka v knize se měří, měří, měří, střílí zvěř, měří, měří, střílí...a jen tu a tam se děje něco jiného.
Jo, a myslím, že tady Mistr lehce nedomyslel jeden technický detail:). Popisuje, že výprava s sebou měla elektrické svítilny, kterými si astronomové označovali vrcholy trojúhleníků, pokud měřili v noci. Dle děje celá výprava trvala déle jak rok, tak mi nějak uniká, jak těm svítilnám opatřovali "šťávu", agregát se spalovacím motorem v r. 1854 asi nevlastnili...
Ale to byl jen detail v příběhu, který mě zase až tolik nezaujal, průměrné hodnocení vytahuje ke 3 hvězdičkám teda jenom to, že je to Verne...
Jinak je to už druhá Verneovka ve vydání nakl. Návrat z r. 1994, kde jsem měl poněkud problémy s českým překladem, resp. slovosledem. Věty jsou tu dost často formulovány dosti kostrbatě, s podivným slovosledem, čárkami ve větách na místech, kam podle mého názoru nepatří, čte se to dost divně.

3 25.07.2015

Pro mě rozhodně jedna z těch slabších Verneovek. Skoro po celou dobu mi dělalo problém se do toho začíst, přišlo mi, že to nemá žádný spád, nikam se to neposouvá, vlastně to byl víceméně takový třísetpadesátistránkový report o válce Severu proti Jihu.
I když i tady nechybí kladní neohrožení hrdinové pevných charakterů a morálních zásad, tak si myslím, že příběhem s víceméně dá se říct politickým pozadím (válečné události považuju za politiku) se Verne vydal do oblasti, která není zrovna jeho parketou... a koneckonců ani mojí, že nějaká taková válka v USA proběhla, sice vím, ale to je tak všechno, asi i proto mě to až tolik nebralo. I typický prvek Vernových knih, nějaká výprava hlavních hrdinů někam, na záchranu někoho, se tady smrskne na výlet po řece a jezerech Floridy v několika posledních stranách knihy.
Nevím, nevím, mě prostě tohle moc "nejelo", s hodnocením váhám někde mezi 2 a 3 hvězdičkami, no nakonec za tři, že je to Verne, ale myslím, že tento titul už nikdy víc.

2 15.07.2015

Vím, že to není zrovna typické čtení pro chlapy, a jak koukám, jsem jeden z mála komentujících:). Já si tu knihu pořídil, abych měl srovnání s filmem, takže komentář spíš pojmu jako srovnání obou verzí. A jaké že je srovnání? Jak už to v podobných případech bývá, knižní podoba lépe vystihuje vnitřní pocity, myšlenky a emoce autorky, to se zvláště tehdy, je-li příběh vyprávěn ich-formou, filmovou podobou vystihuje dosti špatně. S něčím podobným jsem se poslední dobou setkal třeba v případě Divočiny od Ch. Strayed.
Knížka je napsaná docela čtivě, hlavně "italská" pasáž, ale dá se vydržet i místy poněkud nudnější část věnovaná Indii. Ledacos z knížky ve filmu chybí, ale to tak bývá, do filmu zkrátka nejde nacpat všechno, něco málo mi přijde lépe zpracováno a vyjádřeno ve filmu, o dost více naopak v knize. Životní příběh autorky je velice zajímavý, podobnými kotrmelci asi prošel nejeden z nás, no ne každý je schopen to vyřešit tak, že za minulostí udělá tlustou čáru a vyrazí na rok do světa hledat sám sebe, převážně cestou duchovní očisty meditacemi a modlitbami. V tomhle směru mi nezbývá než před autorkou smeknout.
V zásadě zklamaný určitě nejsem, jak už jsem uvedl, knížka je vcelku čtivá, a jako takovou ji beru, na druhou stranu na rovinu říkám, že ačkoliv je v ní několik jistě zajímavých duchovních myšlenek a velikých životních pravd, rozhodně jsem v tom nehledal pro mě osobně nějaké duchovní poučení, návod na další ubírání se životem nebo něco takového, zkrátka jsem si jí rád přečet a líbila se mi. Nevylučuji, že se k ní někdy vrátím.
Jen tak mimochodem: na mnohých místech jsem si za jednotlivými scénami jasně vybavil Julii Roberts, které si myslím, že ta role ve filmovém zpracování sedla velmi dobře a trochu mě mrzí, že ten film je obecně poněkud podhodnocený, já ho mám rád hlavně po vizuelní stránce.

1 08.07.2015

Kniha, která poněkud připomíná Děti kapitána Granta, od kterých se naopak liší časovým úsekem, ve kterém se odehrává, je to asi jediná Verneovka, odehrávající se v časovém rozpětí 15 let. Kdo má rád popisy fantastických vynálezů, tady asi bude zklamán, kdo naopak se soudobými hrdiny rád "cestuje" po těch nejodlehlejších končinách světa, tady konkrétně po Austrálii v době, kdy na její mapě bylo ještě mnoho bílých míst, zklamán jistě nebude. Já patřím spíš k těm druhým a i k téhle knize jsem se po letech rád vrátil.
Snad jediná výtka patří kvalitě ilustrací ve vydání nakl. Návrat, rok vydání 1996, s kvalitou ilustrací v knihách vydávaných v 80. letech v Albatrosu se tyto hrůzy naprosto nedají srovnat.

Doplnění výtečné knihy o rozhlednách, co víc k ní dodávat...:)

14.06.2015

Pro mě je tohle asi jedna z nej- od Verna, mám tu knížku moc rád, četl jsem jí jako malý kluk, teď jsem se k ní vrátil, a zase mě naprosto pohltila:). Jacq Paganel je asi jednou z nejúžasnějších postav, které Verne kdy stvořil:)).
V téhle knížce si čtenář nepřijde na své ani tak co se týká Vernových vizionářských představ z oboru techniky, ale spíš co se týká zeměpisných, historických a přírodopisných údajů, záměrně nepíšu faktů, protože jsem nezkoumal, zda je to všechno opravdu pravda, a je mi to vcelku jedno:). Pravda, když to dneska čte člověk mého věku, tak se občas musí nad jistými pasážemi pousmát, ale proč ne?? Proč se nevrátit na chvíli zpátky do dětství, do těch dob, kdy každá Verneovka, které tehdy vycházely v dnes těžko pochopitelných periodách cca 1 rok, byla hltána jedním dechem?? ... pokud se jí tedy podařilo nějakým zázrakem někde sehnat...

11 12.06.2015

Od úplného počátku dost neveselé čtení. Příběh jedné životní ztroskotankyně, kde bylo vlastně už od samého jeho počátku, od nejútlejšího dětství O. Hepnarové něco špatně. Těžko říct, kdo za to mohl, pokud vůbec někdo, ale už od prvních stran knihy je z výpovědí samotné Hepnarové zřejmé, že byla velmi složitou osobností, která evidentně nebyla duševně úplně v pořádku a je poněkud zvláštní, že její matka - doktorka, i když "jen" zubařka, ale přece doktorka, to na ní nepoznala... nebo tedy asi poznala, ale jak sama uvedla, nedařilo se jí s tím cokoliv dělat. Tuto mozaiku povahy velmi složité a uzavřené osobnosti na prvních několika desítkách stran knihy velice trefně a výstižně dokreslují výpovědi osob, které s ní přišly hlavně po jejím vyučení a nástupu do zaměstnání do nějakého kontaktu.
Na druhou stranu, pokud budeme předpokládat, že texty z jejích výslechů jsou víceméně doslovnými přepisy z protokolů, tak nelze říct, že by O. Hepnarová byla člověkem nějakého nižšího intelektu, některé její odpovědi jsou až zarážející, počínaje už dopisem, který sepsala jako 16tiletá jednomu z pracovníků léčebny v Opařanech, kde pobývala a kde, pokud se jejím historkám dá věřit, se jí asi dostalo ne zrovna příjemných zážitků. Do všech jejích problémů s rodiči, v zaměstnáních se časem ještě přidala poněkud nejasná otázka její sexuální orientace, což tenkrát nebylo zvykem veřejně probírat a v její dosti labilní mysli to jistě na pořádku také nepřidalo.
Nemá asi cenu vypisovat tady podrobně chronologicky všechno to, co se v knize dozvídáme, to by nebyl komentář, ale dost obsáhlá recenze/úvaha/esej, jak kdo chce. Každopádně kniha je zpracovaná velice zajímavým a citlivým způsobem, mnohá svědectví z různých stran dotvářejí celkovou mozaiku, jak už jsem uvedl.
Když jsem došel až na konec, tak to na mě celkově působilo nějak tak, jak to autor uvedl v závěru. V této kauze nebylo vítězů, ale jen poražených. Byly to jednak oběti jejího šíleného činu, samozřejmě ona sama, ale koneckonců asi i její rodina, a v tomto případě se nedá považovat za "vítěze" ani justice jako nástroj spravedlnosti a psychiatrická věda; nevím, nejsem odborník, ale z dnešního pohledu by se asi o její normálnosti a příčetnosti dalo pochybovat.
Po přečtení musím konstatovat, že jsem právě dočetl jednu z nejzajímavějších, nejsilnějších knih (příběhem), co jsem za poměrně dlouhou dobu četl. Každopádně se mi nestává často, abych se mezi čtením přistihl, jak jen tak nepřítomně koukám do zdi a přemýšlím nad tím, co jsem si právě přečetl.

12 30.05.2015

Patnáctiletého kapitána jsem jako malý kluk nečet, dostal jsem se k němu až teď, a musím říct, že mě Verne opět nezklamal, ani po letech. Tohle je ta z jeho knih, kde se tolik nesetkáme s výplody jeho fantazie z oboru techniky.
Jak se píše v doslovu k vydání z r. 1989, Verne tuto knihu psal už jako téměř padesátiletý, kdy si mimo jiné za prvé uvědomoval, že obsáhlá pojednání přírodovědecká, zeměpisná i jiná čtenáře poněkud unavují a za druhé po stránce technických vymožeností už nedokázal příběh posunout nikterak moc do nové neskutečnosti. Stvořil tedy příběh víceméně dobrodružně cestopisný s prvky pokroku spíše sociálního, mladý Dick Sand je jakýmsi ztělesněním neuskutěčněných dobrodružných snů autora samotného a celá otázka kolem otrokářství v Africe, která tvoří rámec druhé poloviny příběhu, nebyla v době vzniku knihy žádným dějepisem...
Pro mě to byl krásný návrat do dětských let a na řadě budou jistě další knihy tohoto velikána světové dobrodružné literatury.

6 06.05.2015

Z téhle knížky mám trochu smíšené pocity. Na jednu stranu jistě chvályhodný počin zpracování historie výroby autobusové techniky v zemích někdejšího socialistického tábora, na druhou stranu je to neskutečná nálož čísel, zkratek, označení apod. Zvláště u zemí, jimž je věnován větší prostor, je to na čtení poněkud nudné. A co mě štvalo asi nejvíc, byla jakási "lenivost" autora vymyslet vlastní extra popisky k fotkám, či jak to nazvat. U naprosté většiny fotek je text u obrázku pouze zkopírovaným fragmentem z textu knihy, takže čtenář má pocit neustáleho dejá vu. Bylo by bývalo lepší některé informace v textu vynechat a napsat je třeba k obrázkům. Číst to stejné v textu a u fotky nevadí párkrát, ale když je to prakticky neustále, je to poněkud otravné.
Za mě poctivé tři hvězdičky, na čtyři to nedosáhne.

1 29.04.2015

Poměrně netradiční druh knihy, s jakým jsem se asi ještě nesetkal, a že už jsem toho přečetl dost. Kdo čeká klasický cestopis s jasně danou dějovou linkou nějakých cestovatelských zážitků, bude asi až na závěrečnou pasáž z Antarktidy poněkud zklamán. I mě to prvních asi 30 - 40 stran taky nějak "nechutnalo", ale pak jsem tomu na chuť přišel. Je to takový mix cestopisu a učebnice dějepisu, zeměpisu, politiky, ekonomiky a možná i dalších oborů.
Čtenář se dozví mnohé o objevení Ameriky, historii a vývoje otrokářství, historii říše Inků předtím, než do Ameriky dorazili běloši, také se dočte mnohé o Indiánech v jednotlivých státech.
Jednotlivé státy jsou podány formou souhrnu o jejich geografii, flóře, fauně, historii a památkách, hospodářství, nerostném bohatství. Mnoho prostoru je věnováno politickým dějinám a územnímu dělení, a že nejrůznějšími revolucemi, převraty, puči, občanskými i jinými válkami a vládami mnoha diktatur se to v J. Americe jen hemžilo.
Prostor je věnován i významným Čechům v dějinách tohoto světadílu, takže své místo tu mají jména jako Kubitschek, Ingriš, Alberto Vojtěch Frič, ale i jiní.
Jako celek mě knížka nakonec docela zaujala, je to taková Jižní Amerika v kostce.

2 11.04.2015

Musím přiznat, že tahle knížka mi moc "nechutnala". Celé je to napsané tak nějak chaoticky, několik přehozených popisků k obrázkům, spousta čísel, zkratek, jejichž seznam sice na konci knihy je, ale to neustálé hledání.... Poměrně velký prostor je věnován nejrůznějším verzím radiovozů všemožných názvů, o jejichž existenci nemá běžný smrtelník nejmenší tušení, s jejich podrobnými popisy. Je to sice svým způsobem chvályhodné, ale přece jenom tahle část mohla být stručnější, protože běžnému čtenáři nejrůznější názvy radiostanic nic moc neřeknou. Civilním verzím T 805 tu je věnován minimální prostor. Celkově mi ta knížka připadá proti knihám pánů Tučka, Králíka nebo Wohlmutha taková neuhlazená, chaotičtější.

2 28.03.2015

Další z knih edice Retro od nakl. Grada, tentokrát mapující historii autobusů "hranaté" řady 700. Jako vždy u těchto publikací je zde přehledně podána historie vzniku a vývoje, výroby, počtu vyrobených kusů jednotlivých modifikací a také některých provedení, se kterými se ne zrovna každý setkal, ačkoliv naše silnice patřily těmto autobusům takřka výhradně ve druhé polovině 80. let a na začátku let devadesátých, kdy je vytlačily jednak Karosy řady 900 a především modernější autobusy zahraničních značek. Jako každá tato kniha je i tahle doplněna řadou fotografií.

3 25.03.2015