mirabl komentáře u knih
Mladý čtenář si může vybrat bajky a pohádky z těchto zemí: Guatemala, Keňa, Čečensko a Česko. Bacha na to, že některé příběhy z Ameriky a Afriky jsou fakt hrůzostrašné. Osobně se mi nejvíce líbila šestice pohádkových příběhů z Čečenska.
Hodně podprůměrné kriminální čtení. Zcela na rovinu: ztráta času ... teda pokud čtenářem není nějaký "badatel", který se zrovna snaží zjistit, jak (ne)fungovalo socialistické hospodářství.
Kniha by si určitě zasloužila doprovodné ilustrace nebo fotky. To množství záhadologických informací na jedné textové hromadě je ve výsledku spíše frustrující. Z tohoto "seznamu" si ale každý může vybrat nějaké to své oblíbené heslo ... a začít opravdu bádat ... v nějaké jiné knize :-). Já jsem si vybral "Německá bitevní loď Scharnhorst".
(audiokniha). Opravdu příšerný zážitek. Ta úplně vygumovaná zelená makovice by si zasloužila za svou krvežíznivost jen jediné. Jo, kulku do hlavy. Udatný Americký Mírotvůrce vůbec nepochopil, že střílení Arabů v Iráku nemá nic společného s obranou Texasu (nebo jiného státu Unie). Jeden ze snajperových mozkových závitů navíc překvapivě vyplodil zajímavý postřeh: "Nejstatečnější Iráčané byli povstalci".
Sympatická dětská detektivka. Poměrně dobře se to četlo. Problémem je, že dospělý čtenář zápletku velké zlodějské záhady začne tušit už brzo na začátku knihy ... což je nefér :-).
Zapomenutý tulácký skvost. Půlroční Musprattovo putování Evropou se odehrává v roce 1924 a je plné černého cestovaní nákladními vlaky, hlubokomyslných úvah o svobodě (nejen z vězení), osobních hladových pocitů ... a překvapivých objevů. Ty přiteplené Benátky, ty mě teda dostaly. V druhé polovině knihy došlo i na žebrající tulácká bratrstva.
V porovnání s knižními výplody populárního Ládíka Zibury (jen na jedno použití) musím konstatovat, že k Musprattovi se budu mnohokrát vracet a číst to znova a znova.
Dneska jsou ale světoběžnické toulky někde úplně jinde. Když našinec vleze do éroplánu SmrtWingz, tak celé dobrodružství spočívá v tom, zda ten nápis na trupu Boeingu (MAX 8) opravdu znamená "Maximálně 8 minut letu".
Tak tahle YA duchařina žádnou díru do světa neudělá. Jen povrchní, laciné tlachání. Ale pro nezkušené a nepolíbené školačky to bude určitě bomba.
Docela poučná exkurze do pražského podsvětí. Pro milovníky happyendů ale doporučuji knihu okamžitě zavřít a zahodit, jakmile hlavní hrdinka začne hláškovat "I Love You". Konec mi pokazil zážitek z celé, dobře napsané knihy.
Přečteno za dva večery, neboť děj (většinou) pěkně odsejpal. Ale proč mám ten nepříjemně kyselý pocit, že už jednou vyždímaný citron někdo pro sichr vyždímal podruhé ?
Jestli tahle více než dvoukilová megalomanská knížka někomu spadne na nohu, bude to asi větší zážitek než její samotné prolistování. Dobré fotky se tu míchají s naprosto nesmyslným fotografickým odpadem. Kdo nevěří, ať si nalistuje například stranu 22 ( Island-země ledu a gejzírů). Tenhle cestovně-reklamní budulínek je i zadarmo drahý.
Přečteno jedním dechem. A navíc si nevzpomínám, kdy jsem naposledy zažil takový dějový kotrmelec. Lovecký duel ve finále nemá chybu. Doporučuji.
Námět není špatný, ale je velice těžké přečíst 700 stránek tohoto nekonečného televizního seriálu a udržet si zároveň neporušené duševní zdraví. Tuny a tuny žvanění, nad kterými by obdivně hvízdnul i Frederick Forsyth. Jo a tu a tam samozřejmě autorka svým permanentně souložícím hrdinům důmyslně ubližovala, by to nebylo tak fádní. Někde u přihřátého vévody mě to přestalo bavit a když ruka zákona sahala po dvou čarodějnicích, měl jsem sto chutí knihu mrštit do planoucího krbu. Ale ona není moje. S velkým "potěšením" ji pěkně vrátím nic netušícímu majiteli.
Tenhle paperback přijde vhod, pokud se našinec nachází v prostorách s nulovým výskytem spotřební elektroniky. Jakákoliv adventura, hraná na iks let starém kompu, je totiž lepším řešením dilematu Jak zabít 4 hodiny času. Pokud to srovnám s tituly jako "Ursula Poznanski - Erebos–Hra, která zabíjí!" nebo "Anders de la Motte - Game", tak Zakázaná hra-Lovec je z nich opravdu nejslabší.
Velmi příjemné překvapení. 85 stran textu obsahuje čistou esenci dětského dobrodružství. Krásný čtenářský zážitek.
Kniha je sázkou na jistotu. Oddychové čtení pro každého, kdo utrpěl S/M vejprask v Padesáti odstínech a potřebuje si spravit chuť. Překvapilo mě, že děj místy připomíná spíše rodinnou ságu, která si přímo říká o seriálové zpracování. Škoda že konec je takový utahaný a prodlužovaný, ale jinak pohoda.