mirabl komentáře u knih
Možná je to vhodné pro mládež, ale jako dospělák jsem měl z této knihy divný pocit. A přitom stačilo tak "málo": vyškrtat 90% převážně jalového textu a vydat to ... ehm, jako komiks, protože ty ilustrace jsou výborné. Jo a na straně 49 je perfektní hláška: "Až jednou všechno zhasne, nebudou lidi umět žít".
Setkání s touto knihou a šlápnutí do hovna mají něco společného. V obou případech smutně kroutíte hlavou (diplomaticky řečeno) a přejete si, aby k něčemu takovému už nikdy nedošlo. Kniha rozhodně není určena dětem ... spíše bych si tipnul, že ji využije nějaký mladý intelektuál, který píše disertaci na téma "Vliv Greenpeace na francouzské básníky ve 20. století".
Ty veršíky, tak ty jsem prosím ještě nějak ustál. Ale nelogické chyby ( např. "Někde hoří !"), no tak to jsem kroutil hlavou. A všudypřítomní iks krát nakopírovaní usmívající se medvídci ... uff ... jdu hledat to neposedné batole, které nad tím ještě nemusí přemejšlet.
Ach domove, sladký africký domove ... aneb jak správně a nepozorovaně zdrhnout ze zvířecího vězení. Začátek příběhu nebyl špatný a četlo se to kupodivu dobře, ale jak jsem se postupně prokousával do finále, celé se to začalo utápět v hrůzostrašných vymyšlenostech ... že by nedostatek fantazie? No prostě zklamání. Ale palec nahoru za dvoustránkovou ilustraci pražské tramvajové zastávky (str. 24-25), kde i dvouletý capart, kterému je kniha určena, musel užasle a nevěřícně zírat na válejícího se opilce s pivem Gambrinus v ruce.
Hodně zjednodušený skorowestern pro kluky, podivně namíchaný s učebnicí pro budoucí lesníky ... plus názorný příklad, jak se dá z borového lesa nezákonně vytřískat co nejvíc zlaťáků. Ale milovníci čerstvé medvědí pečínky a praskajícího táborového ohně budou určitě spokojení.
(audiokniha). Asi po osmi letech jsem dal znovu-poslech a opět si to velmi užil. Krásná akční pohádka pro velké kluky. Škoda toho odfláknutého epilogu. Přijde mi, že Flynn se uprostřed knihy tak strašlivě zakecal, že finální vyúčtování musel osekat, by to nebylo až tak dlouhé a natahované ... takže "jenom" 4 zvezdy.
Jojo, když dva dělají totéž, není to totéž. Jediný kreslený fórek páně Jiránka by hravě trumfnul celou tuhle sbírku. "Odpad" jsem jí nedal pouze proto, že (světe div se) mě tady zaujali ti dva mimoňové, jak se po přistání v zoo snaží komunikovat s domorodcem podobného vzhledu ... s žirafou :-).
Rukama mi prošlo několik knih od autorky (kterou část populace zná spíše pod "pseudonymem" Malina Obrovská) a ke svému překvapení jsem toto cestopisně-kulinářské dílko dokázal jako jediné celé přečíst. No, samozřejmě že né na jeden zátah ... jen tak asi dvě destinace denně. Dospěl jsem také k roztomilému poznání, že všechny cesty vedou ... ke kadeřníkovi do Paříže.
Knihu opravdu zdobí krásné ilustrace, ale kvalita textu za nimi jaxi zaostává. Celé dobrodružné dílko jsem poctivě "přelouskal" .... a nenašel řešení klíčové matematické rovnice, která ten zamotaný příběh odstartovala. Hmm, asi to pro autora nebylo důležité. Zato jsem na stránce 29 našel v deseti větách 5x se opakující kouzelný termín "soudružka učitelka" ... uff, tohle bylo náročné :-).
Kniha mi přišla jako nepříliš podařený experiment, ve kterém se autor pokusil propojit teenage cajdák s dobrým sci-fi námětem. No, z výsledku jsem teda moc nadšený nebyl, ale dočetl jsem až do konce ... nedalo se jinak :-).
Kratičký příběh s perfektně vykreslenou atmosférou uvnitř ruské venkovské rodiny a okouzlujícím popisem okolní přírody. Opravdová perla. Doporučuji.
Z knihy jsem byl takříkajíc rozmrzelý, dvakrát jsem ji dokonce odložil. Sice jsem to nakonec dočetl, ale závěrečný dojem byl asi takový, že to množství žánrů (dokument, bondovka, špionážní thriller, válečná řežba atd.) samo sebe utlouklo. Vědec a výzkumník Běhounek tady své čtenáře maličko potrápil ... a né všichni mu ty úžasné historky "zbaštili".
Fred Gipson to snad musel zažít na vlastní kůži. Je to neskutečně autentický, drsně syrový příběh z doby, kdy o životě a smrti uprostřed nemilosrdné přírody rozhodovalo i štěstí, zvířecí instinkt a schopnost zabít dříve, než budu sám zabit. Doporučuji.
Pokud kvalita textu buší na dveře s nápisem "Literární experiment pro náročné čtenáře", tak celou tuto knihu zachraňují jenom Janečkovy fantastické ilustrace.
Široko daleko nejlepší publikace o Amazonce, jejím povodí, vražedném podnebí, a fauně a floře ... a místních indiánech. Fiedlerovi se povedlo svůj cestopis doplnit také informacemi z historie dobyvatelů Brazílie a Peru. Z knihy je cítit neuvěřitelný respekt k tomu, co se v tom obřím ekosystému vlastně odehrává ... a jak snadno zde lidská bytost hyne ... případně zešílí. Knihu nedoporučuji ornitologům se slabým srdcem. Lov na kolibříka bylo hodně drastické počtení.
Sympatický "slabikář" pro začínající průzkumníky hvězdné oblohy. Není nad to, když i dospělému čtenáři někdo občas připomene, z jakých že to planet se aktuálně naše domovská Sluneční soustava vlastně skládá. Jojo, všemi školáky milované záhadné Pluto už není planetou. Novodobí hvězdoznalci jej z planetární extraligy doživotně vyloučili a nic netušící Pluto se takřka přes noc stalo jen bezvýznamným planetkoidním trpajzlíkem.
A musím taky popřemejšlet o těch nových mezihvězdných tunelech, co se budou probírat na příštím galaktickém srazu :-).
Mám rozporuplné pocity ... a přitom jsem byl většinu času ke knize přilepený jako moucha na mucholapku. A teď nevím, zda se mám víc smát té naivitě (např. jak borec z KGB "kosil" civilisty i konkurenční profíky), nebo si poplakat nad povinným happyendem téhle falešné džejmsbondovky.
(audiokniha). Příběh pro milovníky a obdivovatele ruského samoděržaví, by zvěděli, jak to tam kolem roku 1878 asi fungovalo. Na můj vkus ale moc diplomatických intrik, a nejen kolem ruského přístupu ke Středozemnímu moři. Mademoiselle Varvara se tam mezi všemi četníky, novináři, špiony a důstojníky jen hloupě motala a pletla jim hlavy. Závěrečná řeč geniálního "detektiva" Erasta Petroviče, tak to se prosím pan Akunin velmi průhledně inspiroval u Agathy Christie.
No, rád bych se někdy podíval do pracovny páně Eisnera. S určitou pravděpodobností tam na čestném místě musí viset zarámované ouřední sdělení s nadpisem "Proibição vitalícia de entrar no território da República Federativa do Brasil". Hmm, asi vezmu na milost životu méně nebezpečné cestopisy Ládíka Zibury a to jeho nekonečné žebrání vo vodu :-). On totiž pan Ládík (zatím) neměl potřebu svá vyprávění zakončovat vyvražďovacím horrorem.
Tahle kniha opravdu není pro každého. Já osobně jsem to vydržel poctivě číst asi do poloviny ... hlavně kvůli té bohatě vykombinované češtině ... no a pak už jsem to "vzal hopem" ... protože má permanentně střízlivá mysl se stále neodbytněji odmítala podřídit té halucinogenní dějové lince ... která totálně zešílela. A doprovodné ilustrace pana skoroprezidenta ... hmm, že by zaúřadoval absinth? ... nebo snad lysohlávky?