Miru komentáře u knih
Příběh, který zasáhl a oslovil celý svět. Příběh mladé dívky, ze kterého doslova mrazí. A zároveň také příběh, který stál u zrodu odhalení obdobných případů po celém světě. Kniha je souhrnem informací, dojmů a domněnek všech přímých a v podstatě i nepřímých účastníků. Nic víc, nic míň.
Kromě Čtyřlístku snad jediný komiks, který jsem kdy četla. A tak jako Čtyřlístek hned několikrát :-)
Souhlasím s předchozími uvedenými komentáři - nejedná se o žádný literární opus a kniha se nečte zrovna nejlépe. Alespoň mně ne. Kolikrát jsem její dočtení už chtěla i vzdát a uložit ji "k ledu", nicméně nakonec jsem se k té poslední stránce přece jen dobojovala. :-)
Trochu jsem nepochopila rozdělení knížky na dvě části. Pravděpodobně nějaký marketingový tah. Dle mého názoru to ucelenosti vyprávění zrovna nepřidá....
"Každá voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu..."
Tak tohle je moje srdeční záležitost z dětství. Tomu i odpovídá mé hodnocení, které je naprosto subjektivní. Žádnou knížku jsem nemilovala tak, jako tu o Kubovi a Stázině.
Nemůžu se ubránit pocitu, že filmové zpracování jsem si v tomto případě přeci jen užila o kapku víc. V knize mi totiž chyběla jedna zásadní věc - báseň "Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná..." Její absence je pro mě velkým zklamáním.
Nezbývá mi než souhlasit s popisem knihy - "překvapivě stručný". U Irvinga je to přece jen více než nezvyklé. Životopisnou literaturu nevyhledávám. Spíš s ní mám obecně tak trochu problém, nedokáže mne tolik strhnout, jako klasické romány. A bohužel ani mému oblíbenci se to nepodařilo. Možná na druhý pokus...
Hned úvodní povídkou o Golpotonech mě Pelc totálně odboural. Jednoduše geniální!
Pro mne osobně asi nejslabší "Pelcovina". Ale pořád je to prostě starý dobrý Pelc, že :-)
Příjemné a autentické připomenutí našeho zlatého olympijského triumfu.
Tak trochu "jiný" Pelc než jakého jsem do té doby znala. Tímto příběhem se čtenářům ukázal v nové, celkem nečekané poloze než ve svých předchozích dílech. A musím uznat, že mě překvapil. Velice mile překvapil.
Po této knize jsem sáhla coby devítiletá zcela náhodou. Ale vzpomínám si, že se jednalo o velmi poutavé čtení.
Uvítala bych více volných stránek na poznámky. To je asi jediná výtka. Jinak mé potřeby naprosto splňuje.
Nejdříve jsem dle uvedeného roku vydání knihu chápala jako klasický dívčí román z devadesátých let dvacátého století a sama sebe jsem se musela ptát, proč taková strojenost proboha?? Když jsem ale zjistila údaje o datech narození a smrti autorky, vzápětí jsem pochopila. Přestože "filmy pro pamětníky" nepohrdnu, v knižní podobě mě to prostě nebralo.
Jojo, to už je hodně dávno...Honzík, dědeček, duhová kulička....prostě nostalgie.
Asi jako většina lidí mám tuto knihu spojenou s povinnou četbou na základní škole. A nejsem si jistá, zda je pro 7-8 leté děti zcela vhodná, zda jim v tak nízkém věku dokáže opravdu něco dát, krom tíživých depresivních pocitů.
Stopy hrůzy - jsou to možná braky, to nepopírám, ale svůj účel splňují dokonale.
Moje první ochutnávka z řady Stopy hrůzy. Četla jsem ji ještě coby malá holka na základní škole a strašně mě tenkrát chytla. Napnutá jsem byla od začátku do konce. Otázkou je, jak by na mne zapůsobila teď, po téměř dvaceti letech.
Jedna z dětských knížek, která mi utkvěla v paměti jako milá vzpomínka a které jsem se coby malá holka opakovaně dožadovala.