miss_nothing komentáře u knih

"Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."
A já o Holdenovi ani nic vyprávět nebudu, protože nevím co. Protože nemám žádný cíl, stejně jako on. Protože Holden je Holden a chvílemi vás div neumrtví tím, jak ho všechno deprimuje, ale nemůžeme mu to mít za zlé, protože upřímně - kolik malicherností dennodenně deprimuje nás? Nadčasové vypravování kluka, který klidně může žít ve vedlejším domě.

12 20.06.2017

Napínavost-rozpínavost lidské psyché.

6 08.04.2020

Kratší, čtivější a - navzdory velkému počtu postav z doby minulé - přehlednější verze Sofiina světa. Filosofický příběh, co vyžene klid z nejedné žolíkovské mysli.

5 23.02.2020

Připomínka toho, že do snídaně uvěříme třeba v šest nemožností. Jen se nám musí chtít.

5 24.06.2017

Nejprve o čtveřici přátel na prahu dospělosti, později analýza jediného člověka a traumat přežívajících a nesoucích se dál životem, věrných nevítaných společníků, co vypovídají vše o něm i o jeho nejbližších. Postavy přirostou k srdci, jako kdyby si čtenář dal několikadenní seriálový maraton, který smí vypnout až po titulkové sekvenci. Copak to nakonec nežijeme všichni?

4 24.07.2020

Poslední díl mé nejoblíbenější fantasy série, ke které je třeba se opakovaně vracet - jakmile je člověk zase dost starý na pohádky. Propracovaný závěr nalezne čtenářovo ocenění až v nedětských očích.

4 12.02.2019

Psát o životech lidí, kteří opravdu žili, je svazující. Nejdůležitější je snažit se jim nijak neuškodit. Z jako Zelda je však čtivá natolik, až čtenář zapomene, že samotná autorka sice nebyla součástí života Zeldy ani Scotta, ale stále se nemůžete zbavit tušení, že slovo od slova se vše muselo udát přesně takhle...

4 01.07.2017

Oddechovka s úsměvnými momenty, která humorem někomu sedne méně, někomu zase více (u mě to bylo ovlivněno také četbou v angličtině).

3 23.02.2019

"Jestliže někdo začal něco nenávidět a byl to ten správný člověk, nenáviděli to pak všichni, jinak by lidi začali nenávidět ty, kteří tu nenávist necítili."
Výstižnými větami charakterizovaný celý Davidův život na jednom obyčejném maloměstě s čím dál tím víc ponurejší atmosférou (alespoň pro něj), která má na posledních stranách mrazivý spád.

3 03.07.2017

Jako číst impresionistický obrazy, co po slití dohromady vytvoří celek minulosti, přítomnosti a dalších střípků, ze kterých se můžete rozhodnout, jestli teda pokračovat cestou dál nebo vystoupit.

2 18.06.2020

Slova plynou jako báseň a všechny pocity jsou v nich uvězněny.

2 15.03.2020

Čte se těžce, ale za vykreslení pocitů dne a londýnských postav to stojí.

2 01.05.2019

Nejdřív se četba táhla, pak jsem Nuslím přišla na chuť a ke konci jsem už u některých historek (vyvážení popelnic na kolečkových bruslích) nemohla zadržet smích.

2 23.04.2019

Autentický bezprostředně plynoucí děj, nic mně bližšího a čtivějšího jsem nikdy nečetla.

2 05.03.2019

První duchovní kniha, ke které jsem přičichla. Dokáže nasměrovat k pochopení karmy, cestě soucítění s druhými bytostmi a smíření se se smrtí - vlastně se smrtí zaobírala mnohem víc, než jsem očekávala. A nakonec je to dobře, protože jejím přijetím lépe chápeme i svůj aktuální život a můžeme jej uchopit a naplnit způsobem, jakým chceme, dokud je ještě čas.

2 21.02.2019

Druhé díly nebývají "lepší", ale v tomto případě je opak pravdou. Postavy a jejich charakter jsou starými známými, jen se čtenář už lépe vžívá do jejich smýšlení. Vlastně by nebylo třeba prvního dílu, který očividný závěr pouze překazil. Tato kniha jej naštěstí napravila.

2 13.02.2019

Nebezpečná kniha pro bytosti, kterým na mysl občas padne "co by bylo, kdybych tenkrát..." ... Protože tady se dozvíte, že jste se tak tenkrát možná opravdu rozhodli. V jiným životě.

2 06.02.2019

Smršť lyričnosti plížící se po úponcích růží až k oceánským škeblím.

2 27.09.2018

Druhá Jáchymova knížka, která mi přistála v dlaních. Lavina slov, která čtenáři přináší tonutí v odlescích pocitů. Rozbila moje srdce, bez možnosti nadechnutí až do doznění emoce poslední strany.

2 06.03.2018

Poučení o tom, že bychom měli být vnímavější ke světům dalších osob. Každý má totiž jeden svůj (možná podivný), který se zrovna nemusí projevit na vzhledu. Třetí povídku jsem se raději nahlas a pozpátku neodvažovala číst (viz. tiráž).

1 12.04.2020